Magický čtverec Albrechta Dürera
Giacinta Caruso
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14929/magicky-ctverec-albr-14929.jpg
3
37
37
Když klient známé londýnské advokátky zdědí obraz, který by mohl být dílem renesančního malíře Albrechta Dürera, bez renomovaného znalce umění se to neobejde. A profesor Duncan Beck je nejlepší z nejlepších. Ani on, ani advokátka Celia Swintonová ovšem netuší, že je brzy čeká krvavé překvapení…Pokud nechtějí oba skončit ve vazbě pro podezření z vraždy, nezbývá jim než dopadnout skutečné vrahy. Zdá se, že kromě obrazu jde také o jakýsi záhadný předmět, jehož původ sahá až do Dürerových časů, do kterých nás autorka nechá barvitě a sugestivně nahlédnout…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2009 , MetaforaOriginální název:
Il quadrato magico di Dürer, 2007
více info...
Přidat komentář
Takhle špatnou knihu jsem již dlouho nečetla. Postavy jednají nelogicky, situace jsou velice nepravděpodobné a, co mi vadilo nejvíce, (možná zapříčiněno českým překladem) základní informace na kterých kniha staví, co de Dürera týká, chybné.
Naprosto skvělá kniha konec mě dost překvapil původně jsem měla podezření na někoho úplně jiného takže doporučuji přečíst
Tato kniha ve mně zanechala tak trochu rozporuplné pocity. Začátek výborný, byla jsem hned od první stránky vtažena do poutavého děje. Linie z minulosti se mi líbila moc a byla velice zajímavá. Jméno Albrechta Dürera je samozřejmě známé, ale já jsem toho o něm moc nevěděla. Kniha mne ale přiměla si o tomto malíři vyhledat další informace ;-). Linie ze současnosti dlouho vypadala slibně, ale rozuzlení příběhu se mi nelíbilo. Prostě jsem očekávala něco jiného...
Z knihy mám rozpolcené pocity. Moc se mi líbil popis života Dürera a jeho manželky. Současný příběh ovšem poněkud pokulhával. Hodně mě zklamal konec, u kterého jsem čekala nějaké vyvrcholení, které nám historicky více osvětlí, jak to tehdy s magickými čtverci bylo a ne jen pouhé konstatování, co znamenali, které jsme v knize měli možnost si už několikrát přečíst. Velmi mi zde chyběl buď nějaký epilog nebo kapitola navíc, kde bychom se dozvěděli, co se dělo po Dürerově smrti z pohledu Pirckheimera, při jehož čtení bychom padli do kolen z překvapivých událostí spojujících magické čtverce s členy řádu.
Na knize je asi nejhorší to, že se bere smrtelně vážně. Objevují se tady všechna možná žánrová klišé. Emancipovaná, vždy dokonale upravená právnička a kunsthistorik, který samozřejmě umí krást auta a střílí až za roh, jsou společně na stopě konspiraci a tajemnu. Za nejzábavnější považuji moment, kdy jsou hlavní hrdinové nenápadně pronásledovaní padouchy v horkovzdušném balónu. Závěr, kdy se všechny postavy sejdou na jednom místě a odhalují své pravé identity, silně připomíná Cimrmanův Vichr z hor.
Magický čtverec Albrechta Dürera je podle mě ze čtveřice knihy Giacinty Caruso jednoznačně nejlepší, ale v řadě detailů je autorčin rukopis zcela očividný. To ovšem není vyloženě naškodu.
Tento příběh se točí kolem dvojice Duncana Becka, znalce umění, který je pověřen zhodnocením obrazu, který má být podle klienta dílem Albrechta Dürera, a mladé advokátky Celie Swintonové, kteří se z čistajasna a ne zcela dobrovolně ocitají na útěku po tom, co dům jejich klienta objeví již "čerstvě vymalovaný krvavě rudou barvou" a služka, těsně před tím, než zemře, označí za vrahy muže a ženu, kteří se jí ve dveřích představili jako Beck a Swintonová. Následně začíná hon za pravdou a za "pokladem" a přirozeně také útěk před policií. Druhou dějovou linií je i zde život Albrechta Dürera, k němuž žádné připomínky vesměs nemám a i zde působil svěže a zajímavě.
Co se týče jazyka, ten je ve všech knihách stejný, tedy svěží, svižný a nijak složitý, odpovídající příběhu, který je jím vyprávěn. Zápletka je ale v tomto případě opravdu velmi dobrá, komické postavy nebo prvky bychom zde hledali opravdu stěží (ovšem u závislosti Celie na kosmetických přípravcích je to možná o úhlu pohledu). Ale nejlepší je samozřejmě odhalení. I když se nakonec dozvídáme, že padouch není vlastně zase až tak 100% padouch, ale že jej k činům vedla vyloženě životní krize, tak je odhalení opravdu docela zajímavé a pro mě i nečekané. Kniha je opravdu příjemným oddechovým "prázdninovým" čtivem.
Dobře se četl popis života Albrechta Dürera z pohledu jeho ženy (ale obsahově i literárně jen průměr), jímž byl proložen tzv. napínavý děj ze současnosti, který nestál za nic - příšerné postavy, pokulhávající zápletka a podivné rozuzlení. V každém případě ale o mnoho lepší dílko než pozdější autorčin Muž, který kradl rukopisy, kteroužto knihu jsem prostě musela - definitivně - odložit velmi záhy.
Tato knížka se mi líbila víc než zahrada pozemských rozkoší.....fakt povedené. Zase super rpolínání dvou dějových liniích v jiném čase.
Pozoruhodná autorka ani pozoruhodná kniha by neměly uniknout čtenářské pozornosti a hlavně ne těm,
kdo se zajímají o slavné malíře, historii a dobrou současnou detektivku.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány malíři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Magický čtverec Albrechta Dürera |
| 2008 | Zahrada pozemských rozkoší |
| 2009 |  Muž, který kradl rukopisy |
| 2008 | Rembrandtův trojúhelník |
Závěr byl takový nějaký urychlený, jinak kniha ušla, zajímavější byla "historická" část...