Magický průvodce městem pod pahorkem

15.09.2024

Od mé návštěvy Finska se ve mně něco změnilo. Konkrétně můj pohled na vše finské, což jaksi dá rozum, ale když jsem to napsala, přišlo mi, že to děsně dobře zní. Tu syrovou zemi jsem si i s jejími nejmilejšími divnoobyvateli na světě jednoduše zamilovala.
Vždycky jsem ráda četla, protože to je jako žít nekonečně mnoho dalších životů. A často si při čtení říkám, že nemám předjímat, že mám dát autorovi šanci a ne příběh furt někam sunout sama, jakobych nejlíp věděla, jak to má být dál. Bohužel se mi pak občas stává, že má fantazie předčí autorovu..... To však rozhodně není tento případ! Pan Jääskeläinen mě dokonale zaskočil nepřipravenou na takovou jízdu! Už dlouho mě knížka tak intenzivně mile nechytla. A víc neřeknu, protože nesmím ani naznačovat.

"Život je hruška, kterou obyčejně zapomeneme ve skleněné mísy a necháme scvrknout, zatímco den za dnem jíme brambory."

P.S. A jako bonus pan spisovatel navíc vypadá jako Severus Snape! Uaaaaaaaaa!

27.08.2023

Nejdřív jsem byla ze závěru trochu v rozpacích, ale konce si opravdu musíte přečíst oba, aby to fungovalo, jak má. Což se krásně hodí k celému duchu knihy. Skoro mám chuť za to přidat hvězdu navíc.

26.06.2023

Finské podivno.
Ale také varování - život není film, nežijte ho jako film. Dejte si pozor na filmovou magii, ač je tak líbezně lákavá:
"Zpovzdálí se ozývá broukání. Ženský hlas. Krásný, přímo konejšivý. Broukání se postupně mění v píseň. Olli ví, že by měl odejít, dokud ještě odejít může." (str. 59)
Varování - neuvažujte "cinematicky." Je to pak jen krůček od průšvihu:
"Začala jsem vidět život jako dobrodružství a sebe jako jeho tragickou, ale skvostnou hrdinku, která nakonec zvítězí nad svým těžkým osudem, pokud nezapomene žít bez bázně." (str. 260)

07.03.2023

(SPOILER) Po přeceňovaném a v mnohém podprůměrném Literárním spolku jsem myslel, že s autorem končím. Ale dal jsem tomu ještě šanci a jsem rád Magický průvodce je opravdu dobrý, někde to sice s tou filmovostí přehání, ale na druhou stranu... přiznává to, jde o součást hry. Jen nevím, který z konců byl lepší (procházel jsem knihkupectví a dlouho hledal ten druhý, jako sběratel tohoto druhu podivností v knižním průmyslu jsem se nemohl s přečtením jen na webu smířit). Ten z konců, který mířil ke šťastnějšímu závěru, dopadl o to hůře a byť se jevil jako originálněji napsaný, úplný závěr trochu trpí nedotažeností v logice; druhý byl klasičtěji filmově hořkosladký (spíš hořký) a literárně lépe zvládnutý, jen jaksi konvenčnější (verze, kde je poslední slovo knihy "Facebook")... ještě si to musím nechat projít hlavou. Ale upřímně: Ta kniha není úplná, pokud si oba konce nepřečtete. Už jen proto, jak autor před závěrem pomrkává v pasáži o alternativních koncích...

30.09.2022

Podivné od začátku do konce. Některé nápady byly velmi originální (úryvky z Filmového průvodce, V-částice), některé už tlačily na pilu moc. Jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale teď už se těším na něco úplně tuctového a obyčejného.
Laura se mi líbila mnohem víc, ale tady jsem alespoň pochopila konec ,)

04.03.2022

(SPOILER) Osobně si severské "podivno" představuji jinak, asi jako Kouzelníkův únik z reality. Tady jsou sice jakési tajné chodby a jakési V-částice, ale jinak je to obskurní, přehnaný příběh založený na fyzické a duševní anomálii jedné postavy. Hmm... Hlavní hrdina je první půlku nesympatickým mimoněm, který skoro nevnímá okolí a žena se synem jsou mu ukradení. Každou chvíli se vypráví jeho sny. V druhé půlce se pro změnu hodně souloží, aspoň že ne do podrobností, a příběh nabere směr takřka špionážního thrilleru. Celou knihu prokládají úryvky z chystaného knižního průvodce po Jyväskyle, což jsem skoro ani nečetla, pro děj knihy to mělo asi stejný efekt, jako by tam byly recepty na finská jídla.
Den falešné kočky mi přišel docela zajímavý, tak jsem chtěla vyzkoušet další knížku od autora. Literární spolek jsem zavrhla, tuším že proto, že podle recenzí je tam zbytečně moc sexu (evidentně silné – a blbé – téma ve všech autorových knihách). Tak jsem sáhla po tomhle. Ale je to prostě blbost.

03.10.2021

První polovina knihy se opravdu hodně vleče a kniha začíná být zajímavá až po cca 130 stránkách. Přesto doporučuji vydržet, neboť zbylých 200 stran stojí za to. Nápad se dvěma konci je originální a zajímavý, stejně jako oba konce. Kniha určitě není pro každého, líbit by se mohla třeba fanouškům Murakamiho, kteří dokáží ocenit její zvláštní snovou atmosféru a opakující se motivy (hrušky, deštníky...).

14.08.2021

Já jsem nadšená :) Finské podivno ve své kráse. Od cca poloviny knihy jsem začala tušit, o co jde, což se mi na jednu stranu potvrdilo, na druhou jsem ale byla i tak překvapená, co se vlastně stalo. Dva alternativní konce tomu dodaly korunu. Mně se asi líbil ten, který je v knížce končící slovem "nejfilmovější", což byla moje kniha... ale i ten druhý je zajímavý :) Magický průvodce se mi líbil víc než Literární spolek a už se těším na Den falešné kočky... :)

Po přečtení Literárního spolku Laury Sněžné jsem se pro autora nadchla a doufala, že další počin ve mně vzbudí obdobné pocity. Bohužel někde se stala chyba. Své snažení ukončuji po čtyřech marných pokusech a cca 60 stranách. Když se musím do čtení knihy nutit, pak to začne postrádat smysl.

21.09.2020

Kniha je to vpravdě zvláštní - člověk musí být ochoten přijmout existenci oné "magičnosti" - škatulka "finské podivno" není náhodná :-)
Už jen ta základní podivnost ohledně slavné spisovatelky (kterou nechci spoilerovat) je pěkně vypečená, a vlastně i celá zápletka s kamarády z dětství. I koncept dvou alternativních konců mě bavil - ač konec v mém výtisku byl ještě šílenější než ten druhý. Zvláštní je i slohová stránka knihy. Občas si člověk připadá jako by četl cvičení na přívlastky a věty rozvité, ale svým způsobem je to tak průhledně nahlouplé, že je to až roztomilé. Co mi ale trochu (trochu dost) překáželo, byly na můj vkus dlouhé citace spisovatelčiny úspěšné knihy, ačkoli chápu, že k příběhu to byly nezbytné stavební kameny.
Sečteno a podtrženo: mně se to líbilo. Autor má dobře napozorované lidi i vztahy, pěkně si hraje s tématem krize středního věku, (ne)možností volby i možnostmi Facebooku.
---
„V období podzimních dešťů nakupoval šéfredaktor Olli Suominen deštníky a zapomínal je po celém Jyäskylä. Nedopatřením se také stal členem filmového klubu.“
---
„Dědeček notář kdysi řekl: ‚Do minulosti se nemá šťourat klackem, protože nikdy nevíme, co tím probudíme.‘ Olli věděl, že dědečkovi by se Facebook hnusil. Život se skládal ze setkání a rozchodů. Člověk se seznamoval s lidmi a potom na většinu z nich zapomněl, často z dobrých důvodů. Když se změnilo místo, změnili se i lidé, a v tom se ukrývala milosrdnost. Jenže Facebook zkrátil vzdálenosti na pár kliknutí a nutil lidi být v kontaktu s druhými navěky. Připomínal tak Dantovo pojetí pekelného trestu.“

nešlo to dočíst, prostě ne

26.07.2020

Se čtením jsem sice trochu bojovala, ale rozhodně je pravda, že je to kniha, která tu ještě nebyla :-)

01.07.2020

Asi až druhá nejhorší knížka,kterou jsem kdy dočetl až do konce/tím se liším
od Gertrudy.W/,nicméně cca 0,8C dosahuje/C=Coelho=subjektivní jednotka
čtenářské disgustace,1C=pocity po dočtení Alchymisty/.Předpokládám,že
Vladimír Piskoř,výborný překladatel,text trochu vylepšil,ale udělat z pytloviny
hedvábí nedokáže ani on.

01.05.2020

Když mi můj manžel tuto knížku doporučoval, říkal, že se mi na 50% bude moc líbit a na zbylých 50% se mi líbit nebude. Přesto jsem do toho šla. Kniha sice byla čtivá, ale v první polovině se nic moc nedělo, pak se to začalo zlepšovat a konec/konce mě zklamal/y. Četby nelituji, ale tento styl mi vyloženě nesedí. Manžel měl pravdu - 50/50 - mimochodem, koukám, že on dal 5 hvězdiček :-)

02.04.2020

Po několikátém finském podivnu můžu říct, že u tohoto žánru zkrátka cesta je cíl. Člověk si nejvíc užívá tu poloreálnost a pocit zmatenosti, napětí, zvědavosti a očekávání, co z toho v závěru vyleze. Četba sama o sobě a smíšené pocity při ní jsou možná zábavnější než vlastní děj, než začátek a konec a než postavy samotné. Verze končící slovem "nejfilmovější" mě vtáhla od začátku do konce. Jestli si přečtu alternativní konec, si musím ještě rozmyslet. Docela by mě zajímala také "kniha" Filmový průvodce životem, ale pro tu bych si asi musel zajet do některé z tajných chodeb v Jyväskylä...

24.03.2020

Moje babička tomu říkala "výplody chorého mozku". Nejhorší kniha, co jsem kdy četla. Alternativní konec mě vůbec nezajímá.

29.02.2020

Milostný trojúhelník o čtyřech úhlech.
Proměny ve jménu lásky.
Ztracené deštníky a pes.
Chuť hlíny a hrušek.
Bravo cinematičnosti.

Knížka se velmi dobře čte. Občas jsem měl tendenci hledat popisovaná místa na mapě, ale pak jsem to vzdal (ne všechna pravděpodobně existují, některá se jmenují trochu jinak). Závěr knížky mě vyloženě zklamal (obě verze, i když ta končící slovem nejfilmovější je přeci jen znatelně lépe napsaná).

04.02.2020

Myslím si, že finské podivno určitě není pro každého. Já jsem jím ovšem nadšená! Kokršpaněl, ztracené deštníky, Facebook, tajné chodby, Filmový průvodce životem, proplétání současnosti, minulosti a prapodivných snů. Zkrátka jiná pravidla hry, než je v knihách běžné. Navíc oceňuju nápad s alternativním koncem. Já měla konec končící slovem nejfilmovější a byla jsem spokojená, přišel mi zkrátka víc... no...filmovější.