Magický průvodce městem pod pahorkem
Pasi Ilmari Jääskeläinen
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/331882/bmid_magicky-pruvodce-mestem-pod-pahorke-vmG-331882.jpg
4
250
250
Šéfredaktor Olli Suominen vede středně velké nakladatelství, zaměřené na knížky pro děti a populárně naučnou literaturu. Jeho poklidný život, plný práce i rodinné rutiny, se změní, když si založí facebookový účet. Ozvou se mu totiž nejen kamarádi z dětství, ale i jeho první láska, nyní slavná spisovatelka, jež mu nabídne novou knihu - Magický průvodce městem. Citově okoralý Olli znovu zažívá probouzející se vášeň a posléze se ocitá před zásadním rozhodnutím. V době, kdy příprava rukopisu vrcholí a text se chystá do sazby, beze stopy zmizí jeho manželka a syn. Pouze na Ollim, bojujícím s vlastní amorálností a šrámy na duši, teď záleží, zda se rodina opět shledá. Šanci má jen jednu. Anebo?... celý text
Detektivky, krimi Horory Fantasy
Vydáno: 2017 , PasekaOriginální název:
Harjukaupungin salakäytävät, 2010
více info...
Přidat komentář
Po knížce jsem sáhla prakticky hned po dočtení Literárního spolku Laury Sněžné a musím říct, že Magický průvodce městem pod pahorkem byl možná ještě lepší čtenářský zážitek. Kdo z nás si občas nepřehrává některé chvilky života jako film. Určitě to není literatura pro každého a také myslím, že na její čtení musíte mít náladu, ale já jsem z finského podivna a magického realismu nadšená. Bude to znít asi praštěně, ale osvědčilo se mi nechat se knížkou pohltit a naladit se na příběh, vypnout racionální uvažování a vrátit se do dětských let, kdy člověk viděl svět jinýma očima. Za nápad s alternativním koncem dávám plný počet.
Ufff, no dočetla jsem to, podivno mám moc ráda, ale u tohoto jsem se nudila a asi bych ani nedočetla, kdyby kniha neslibovala dva konce. Byla jsem zvědavá. Asi v poslední třetině se to konečně rozjelo, ale hlavní hrdina mě štval od začátku do konce. To se mi snad u žádné knihy ještě nestalo. (Literární spolek Laury Sněžné byl skvělý)
Mic podobneho tomu, co bych kdy driv cetla. Chvilemi bere dech, jen bych opominula tema facebooku, obcas se v tak magicky knize hodi jak pest na oko, ackoli chapu jeho roli v pribehu..
Už druhý den se výborně - a přiznávám, že i krajně škodolibě, ošklivá já, stydět bych se měla! - bavím představou těch, kdo si knihu pořídili v dobré (leč krajně naivní) víře, že to bude něco hezkého, když to má takový milý přebal a v názvu navíc příslib magična.
Magicky roztomilý přebal v sobě totiž ukrývá koncentrát finského podivna jako vyšitý. Myslím, že každý, kdo z definice tohoto žánru není moc moudrý, by si měl tuhle knížku zkusit přečíst.
A ano, jistě, Jääskeläinen (zdá se, že se mi to povedlo z přebalu přepsat dobře, tleskám si!) není přístupný pro všechny - už to ho vyděluje z hlavního proudu konzumní literatury. Od čtenáře požaduje, aby byl ochotný přistoupit na nikdy nevyřčená pravidla hry, která se mohou navíc v průběhu vyprávění různě ohýbat a kroutit a taky mohou zmizet pod zemí v tajných chodbách překypujících V-částicemi.
Co že to tu plácám?
Inu. To se tak stane, že se snažíte navzdory tomu, že jste v dětství a dospívání zažili něco ne tak úplně normálního (čti naprosto nenormálního), žít naprosto obyčejný, průměrný život, jenže minulost vás beztak dohoní, protože když jste jednou milovali láskou jako z velkých pláten kin dívku v hruškových šatech, můžete se sice spokojit s šedivou všedností, semínka cinematičnosti ve vás už stejně zakořenila. Stačí je zalít a začnou si nevyhnutelně razit navzdory všemu a všem cestu ke slunci.
Při čtení je nicméně krajně důležité neztrácet ze zřetele, že to, co každý den kolem sebe vidíme, nemusí být zdaleka všechno, co kolem nás každý den také je.
Jen škoda, že ústřední zápletka nikoho, kdo četl (mimochodem naprosto geniální!) Dům spánku Jonathana Coea, nepřekvapí, i tak je to ovšem celé nesmírně poutavé.
Palec nahoru za skvělý překlad pana Piskoře a za ten nejfilmovější okamžik.
Moc nevím, co si o knize myslet. První část jsem se snažila přelouskat opravdu dlouho, nebavila mě. V druhé části se příběh rozjel a četlo se mi o dost lépe. Nepřirostla mi však k srdci natolik, že bych si ji chtěla přečíst znovu nebo ji někomu doporučila. A k srdci mi nepřirostli ani postavy. Tři hvězdičky jsem původně chtěla dát za skvělý nápad s alternativním zakončením, ale nakonec dávám jen dvě, protože to ty konce příběhem spíše ještě více zkazily.
Kokršpanělé, ztracené deštníky, vlhká vůně podzemních chodeb. V téhle knize je strašně moc krásných obrazů a pasáží, ale jako celek jsem nějak moc nepochopila o co autorovi jde. Bláznivý Finové....?
Bylo to takové, takové ... cinematické. To slovo jsem celou knížku doslova nenáviděla, stejně jako slovo vyronit v Literárním spolku Laury Sněžné. Prvních padesát stránek jsem chtěla knížku zahodit, protože mě vůbec nechytla. Pak došlo k objevení tajných chodeb, dívky ve tmě, Karriho tajemství, a mě to konečně začínalo bavit, a taky jsem byla zvědavá. S hodnocením jsem trochu v rozpacích. Oproti Spolku mi to přišlo sevřenější, promyšlenější, logičtější (jestli se tento výraz dá vůbec použít pro finské podivno) a méně chaotické, Spolek mě ale bavil přeci jen o něco víc.
Tak...rozhodol som sa túto knihu prečítať až po Spolku Laury Sněžné, keďže tak idú v poradí...no, páčila sa mi rozhodne viac, ako tá prvá, i keď musím súhlasiť, že prvých sto strán som sa trochu trápil a chvíľu som sa dokonca pohrával s myšlienkou, že príbeh nedočítam...vydržal som a neľutujem...vzápätí som zistil, že patrím tiež k tým pozvoľna zotrvačným, a nebolo by teda od veci zaradiť do života trochu cinematickosti...asi tak...inak výborné, našiel som sa v nej...
Je to první kniha finského podivna, kterou jsem kdy četla. Proto jsem netušila co mám od knihy očekávat. Výsledek mě docela potěšil, ale po přečtení Literárního spolku Laury Sněžné jsem zjistila že to jde i lépe.
Měla jsem potíž prokousat se první polovinou knihy a to jsem z literárního klubu Laury Sněžné vykročila s nadšením. Snad to bylo Olliho sněním nebo mou náladou. Možná v tajných chodbách Jyväskylä bychom na krátkou chvíli našli odpověď.
Druhá část knihy zachránila svou pověst podivnosti. Měla větší spád a zavedla mě do 'magičtějších' míst.
Na závěr mě potěšila zpráva o existenci druhé knižní verze finálního rozuzlení. Čteme tak konec, který přidělila náhoda... Dostala se k vám kniha s pro vás správným koncem?
"Proč se spokojovat s menší rolí ve svém jediném životě?"
Přesně tak šílené, jak jsem si přála... Miluju finské podivno!!!
Autorova hra se čtenářem tentokrát nekončí ani posledním listem knihy.
Moje filmové částice jsou rozkmitány na maximum, asi si koupím deštník s hvězdnou oblohou...
Rozhodně zajímavá kniha, která donutí čtenáře k přemýšlení. Některé situace mi připadaly trochu přitažené za vlasy, ale jinak velmi kladně hodnotím kultivovaný jazyk autora, neotřelé nápady a mimo jiné také velký přehled přes světovou kinematografii. Pro filmového fanouška určitě úžasné počtení...
Jo, trochu slabší než Literární spolek Laury Sněžné, ale pořád stejně zábavné a tajemné. Prvních sto stran je ale fakt nuda, objevují se postavy, které se v pozdějších částí příběhu skoro vůbec neobjevují a celkově se nic neděje. Ta druhá polovina je ale mnohem lepší a vás zajímá, co se stalo v minulosti Ollimu a Kerttu, že se jim všechno tohle po třiceti letech děje. Zvraty se mi líbily, nadchly mě a konec (můj končil s "nejfilmovější") se mi líbil. Na Spolek to sice nemá, ale to je možná způsobené jen tím, že tuhle knihu jsem četl jako druhou. Možná, kdyby to bylo naopak, změnil bych názor. Překvapuje mě, že někteří zde píšou "slátanina" nebo že je kniha nudná. A tady se zase objevuje klasická česká touha po akčních knihách, které vás vodí za ručičku a ze všech sil se snaží nic nenechat otevřené. Ale upřímně - baví vůbec někoho knihy, nad kterýma se pak už nezamyslíte?
Opravdu zajímavá knížka, čtivá, napínavá a skutečně nečekaná. Finské podivno jsem četla poprvé a určitě ne naposledy. Platí slib z obálky, že knížku prožijete jako film, nejen díky danému tématu Filmový průvodce, ale i svižností a obrazy, které před očima doslova ožívají. Závěr z mé knížky se mi líbil, váhám, jestli si přečíst alternativní závěr, aby mě nezklamal.
Finský magický realismus nebo podivno, tajemno nebude to právé co bych měl číst. Občas čtivé, ale jinak dost šílené.
Intimní osvětlení,najednou přeruší soumrak noci.
Noc nenastává to se jen před námi otvírá opona a za ní krajina s deštěm.Zatímco se v jiném záběru před námi mihotají postavy s deštníky,vnímáme nejenom co se děje na plátně,ale též kolem nás včetně společného prožitku i s vůní parfémů obou pohlaví s akustickým šustěním nebo srkáním ve stereu.Zaklesnuti v sedačce,je lepší jít na toaletu před začátkem,abychom poté nerušili jak okolí tak i sebe.Pohlceně tedy sledujeme víjevy s požitky do posledního obsazeného místa,jak příjemné vědět,jak působí na každého políčka okének plné emocí na nás vržených.Zadunní,zazní melodie,sál vybruje,srdce tiká mrazí nás je to silné dechberoucí sled dějě který nás přikryje svým neodolatelným ovládajícím vlivem...
Začalo to Facebookem,tak už to někdy bývá.V magickém Finském světě pod pahorkem se to odehrává a jak už název napovídá je to zvláštní vyprávění v uhrančivém podání severského autora.Ze začátku téměř nevinně se tu odehrává příběh šéfredaktora se sympatickym notorickým zapomínáním deštníků.Vzpomínky z dětství provázané se zdánlivě rutinní skutečností se skrývají na odlehlých místech orámované snově leckdy i v dráždivých smyslových zákoutích.
Pro ty co se rádi nechávají přikrýt mystickým realismem,ne na první pohled iluzorními představami i různými stavy podivna at už Finským a nebo ještě podivnějšími tak jako Spolek Laury Sněžné mohlo by jistě zaujmout.
Scéna vrcholí neudržitelně směřuje do posledních tonů melodií at už zapamatovatelných které si broukáme po cestě do svých podivně poklidných domovů,které v nás po nějaký čas zůstávají napořád.Titulky se štosují,pocity právě viděného se třídí ovlivnují nás.Polikáme na prázdno,téměř to nejde,někdy i ta kapka slzy slétne.Ponořeni do ticha,pohlceni civíme.Necháme v sobě doznívat právě viděné,vstřebáváme prožitky.Nevěřícně sedící,nechápající,vysátí...ještě neodcházejte během titulků před úplným koncem,někdy se dočkáte malého bonusu i Pasi Ilmari nechal podobně jakýsi alternativní konec.Netový odkaz na poslední stránce ke shlédnutí to jest na stránkách nakl.Paseka.
...to byla zase síla,vid mámo ! To ti povím,to zas byl nářez tatuldo ! Zase někdy na něco podobnýho pudem !
Podobně tak jako ve městě pod pahorkem s filmovým průvodcem života ve své ruce.
Knihu jsem zhltla ve vlaku cestou z Budapešti. Kniha se četla sama, už od začátku jsem byla zvědavá, jak se příběh vyvine. Literární spolek se mi líbil malinko víc, ale přesto pět hvězdiček...
Pozor SPOILER
co jste mi to provedli s tím koncem ? :D :D Ten, co mám v knize se mi líbí víc, ale ten druhý se tam tak nějak víc hodí :D
Štítky knihy
Finsko finská literatura tajemství milostné vztahy nakladatelství a vydavatelství finské podivno, suomikummaAutorovy další knížky
| 2015 |  Literární spolek Laury Sněžné |
| 2017 | Magický průvodce městem pod pahorkem |
| 2018 |  Den falešné kočky |
Rozložím před vás spoustu puzzle dílků. Každý, jak to tak u puzzle bývá, je jiný. Vezměte do ruky první: tragédie o třech dějstvích ve skoro až antickém duchu. Druhý: magický realismus. A třetí: finské podivno neboli suomikumma.
Nevíte, kam tím mířím? Ze tří kousků celek nesložíte, tak se podívejte na zbylou hromádku. Máme tam cinematické vnímání sama sebe, V-částice poletující na obyčejných i čarokrásných místech. Na jednom, ejhle, dívka v hruškových šatech. Hrušky jsou koneckonců i na dalších dílkách, taky velká hora ztracených deštníků a kupa dětí, které se potulují a hrají si, jako by snad vypadly z knihy Enid Blytonové.
Máte pocit, že z toho nejde složit nic smysluplného? Tak se pohodlně usaďte, ponořte se do na první pohled nudného městečka Jyväskylä a skládejte. Složíte si totiž magicko-realistickou jízdu finským podivnem, na kterou jen tak nezapomenete. Po několika hodinách se zvednete z gauče, vaše kolena zakňučí a vaše plíce zalehne tíživý pocit, že jste někde ztratili deštník. A možná, jen možná, že u toho byl kokršpaněl a v davu se mihla dívka, snad filmová hvězda, se zlatými vlasy a šaty. Šaty se vzorem těch nejzralejších, šťavnatých hrušek.