Magorova mystická růže
Ivan Martin Jirous
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389639/bmid_magorova-mysticka-ruze-KvM-389639.png
4
41
41
Na počátku osmdesátých let, kdy tato Magorova sbírka poprvé spatřila světlo světa v samizdatové edici, docházelo nejen k perzekuci autora ze strany tehdejších policejních složek, ale i k napadání a ohrožování jeho přátel. Pozice některých z nich se proto stávala krajně neúnosnou a Jirous na tuto situaci regaoval i touto sbírkou. Tvrdě kritizuje nejen společenské poměry, ale všímá si i věznění svých kamarádů (Petr Uhl), pronásledování výrazných osobností (Rudolf Battěk) či jejich vynuceného odchodu do exilu (Xena a Vladimír Zavadilovi). A třebaže je v některých textech básník i svébytným sebeironikem, z jeho textů naplno vyřazuje hněv a vzdor člověka proti dobovému útlaku, proti nadřazenosti a diktátu moci. Znění tohoto textu vychází z díla Magorova summa I tak, jak bylo vydáno v Praze nakladatelstvím Torst v roce 2015. Pro potřeby vydání Městské knihovny v Praze byl text redakčně zpracován. Zdarma legálně ke stažení na https://goo.gl/LtJxrF.... celý text
Přidat komentář
Jirous mi může být lidsky i názorově sympatický sebevíc, ale tohle není poezie, nýbrž nápisy na zdech sesbírané dohromady a vydávané za sbírku. Nemyslím si, že člověk by měl být oceňován jako umělec proto, že byl pronásledován režimem nebo politicky aktivní. A jiný důvod pro ocenění něčeho takového fakt nevidím. Uznávám, že moderní poezii většinou moc nepobírám - nemá to rým, nemá to rytmus a bez vysvětlení a kontextu většinou ani myšlenku, ale najdou se výjimky. Tohle bohužel není jedna z nich.
Jirousova poezie se vším všudy. Možná jen trochu konkrétnější a kritičtější než jinde.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Magorovy labutí písně |
| 1991 |  Magor dětem |
| 2007 | Magorova summa |
| 1997 | Magorův zápisník |
| 2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Nepřestává mě fascinovat, jak málo stačí... Jak málo intelektu, básnického umu, hlubších myšlenek (a nejen toho) stačí k tomu, aby se něco dalo nazvat poezií a člověk básníkem.
Stejně tak, jak Jirous píše o stavu opilství, ve stavu opilství, v jeho tvorbičkách nenalézám často více, než klopýtání ožralých a plochých myšlenek, které se mnohdy minou cíli, či k němu ani nedorazí (otázkou je, jestli nějaký vůbec měly). Je pravdou, že i horší díla má, ale přesto, toto není žádná výhra.