Magorova mystická růže

Nepřestává mě fascinovat, jak málo stačí... Jak málo intelektu, básnického umu, hlubších myšlenek (a nejen toho) stačí k tomu, aby se něco dalo nazvat poezií a člověk básníkem.
Stejně tak, jak Jirous píše o stavu opilství, ve stavu opilství, v jeho tvorbičkách nenalézám často více, než klopýtání ožralých a plochých myšlenek, které se mnohdy minou cíli, či k němu ani nedorazí (otázkou je, jestli nějaký vůbec měly). Je pravdou, že i horší díla má, ale přesto, toto není žádná výhra.

09.05.2020

Za mě bylo top: "Když tancuju tenhle tanec, stává se ze mně kanec."

17.03.2020

Tak zase další Magor, těžko hodnotitelný.Nejlepší asi na Smíchově je háven.

16.09.2019

Jirous mi může být lidsky i názorově sympatický sebevíc, ale tohle není poezie, nýbrž nápisy na zdech sesbírané dohromady a vydávané za sbírku. Nemyslím si, že člověk by měl být oceňován jako umělec proto, že byl pronásledován režimem nebo politicky aktivní. A jiný důvod pro ocenění něčeho takového fakt nevidím. Uznávám, že moderní poezii většinou moc nepobírám - nemá to rým, nemá to rytmus a bez vysvětlení a kontextu většinou ani myšlenku, ale najdou se výjimky. Tohle bohužel není jedna z nich.