Magorova summa

Přemýšlel jsem, co o této knížce říct, a pak jsem si přečetl komentář uživatele puml a uznal, že přesně tohle, jen horšími slovy.

Magorův undergroundový vztek:

"Držíš si drápama lahváč. / Co jsem zač? // Držíš si drápama lahváč // Opět kremelská apokalyptická bestie / vystrčila pazoury." (str. 103)

A ještě jedno:

"To prázdno po vás / co tu zbylo / je větší prázdno než kdy bylo // To vakuum / ta vývěva / Ale ani lítost nad vámi / ani lítost / a ani smrad a hnus / a úzkost // nad vámi // to prázdno po vás co tu zbylo " (str. 153)

A ještě:

"Chuť nemám ani inspiraci / psát o tom nad čím tiše zvracím" (str. 394)

A undergroundová filozofická hříčka:

"Pročpak mu říkáš vole / ontologické pole? / Tolik jsi zblbnul z láhve / že se bojíš říct Jahve?" (str. 496)

A pak lyrická nota, protože Magor dětem:

"Ať ryby vykulujou oči / voda se stejně nenamočí // u sporáku se kocour směje / oheň se taky nezahřeje // usnuli pod kamenem hadi / zima se nikdy nenachladí // kominík mával štětkou v síni / saze se vůbec nezašpiní // nad hrncem tančili komáři / pára ta se už nevaří // a holčičky si pomyslí / táta nám napsal nesmysly" (str. 535)

A pak už lyrická linka. Aspoň pár kousků, které mne nejvíce oslovily:

"Na krajíc chleba položený / opačný // Na kraji másla namazaný / okousaný // Na kraji louky / kupkou sena opuštěný // Na kraji rtů / zapomenutý" (str. 585)

"Tolik šťastných dnů / dávno jsem neviděl / a přesto smutek vane z nich// Víš? Víš to? Víš? // Ve dlaních Pane držíš nás / a přesto ve vymezených dních /trápíš nás mučíš a zkoušíš // Víš? Víš to? Víš?" (str. 697)

Alence a Jimovi // Raci jsou taky nešťastní / pozpátku couvají / uhýbají před neštěstím / bojí se / jsou jako my // Rackové před neštěstím / ulétají / snaží se uletět před neštěstím / jsou jako my // Ani já nejsem šťastný / ale jak řekl Naděždě // Naděnko proč si myslíš / že bys měla být šťastná // Ani Pán Bůh / stvořitel moří lesů / a nás všech nešťastných / není šťastný // Dívá se na nás / a doufá // Doufá" (str. 704)

"Ti dva se asi milují / rozhodně ta / jejíž vlasy se kroutí v kudrlinkách / ach / miluje toho / který něžně dlaň její / v dlani své mne // Ale i ona doufá / i on snad / miluje mne // Včely kolem nich z úlů vylétají / žihadla strachy zatažená / Sladký med/ zraje a zlátne v nich" (str. 766)

Ty, brďo, Magor je fakt něžný básník!

24.12.2021

Tuhle Summu jsem dlouho sháněl. Je tu třísvazková Summa, která je pěkná, ale vždycky jsem chtěl mít (snad i trochu z nostalgie) především tuhle jednosvazkovou verzi.

Je zajímavé sledovat, jak se Magorova tvorba vyvíjela od takřka hospodských rýmovaček po elegicky laděné básně z vězení až po zralé, ale občas notně jízlivé básně z let devadesátých.

Je to svým způsobem i specifický deník, ve kterém zmiňuje spoustu přátel, ale i lidí kteří ho něčím rozladili nebo naopak potěšili a překvapili. Magor se s tím nepáře a píše jak mu zobák narost, takže i ty meditativní kousky jsou často dost řízné, ale to patří k věci a jak píše básník Petr Hruška, jehož bych si dovolil volně parafrázovat: sprostá slova ve své podstatě neexistují, jde ale o to kdo, kdy a v jakém kontextu je použije; pak lze mluvit o sprostotě a sprostém člověku.

Magor byl v tomhle ohledu jedinečným zjevem, v jehož poezii se snoubí plebejství se vznešeností, hospodská exaltace s odtažitostí, víra s pochybnostmi a pokora s bláznovstvím. Magorova tvorba je tak utkaná jak ze spirituality ve stylu Bohuslava Reynka, tak i z melické zemitosti Egona Bondyho. Doporučuji.

23.06.2018

"boží oko se kundě podobá..."
= Magor mě dostal, teď aby na mě něco nezačalo v kostele a pod peřinou mrkat

14.01.2018

„Dvě těla do sebe propletená
jak houska,
dvě těla milostí posypaná
jak mákem,
dvě těla z kůže svlečená
dvojitým hadem,
fenyklem provoněná“ (sb. Ochranný dohled)

Přelet nad Magorovým dílem byl pro mě velkým zážitkem. Přečetl jsem napoprvé rychle, pak podruhé pomalu (souběžně s autobiografií Terezie z Lisieux, což mi v hlavě a srdci - možná překvapivě - dobře souznělo) a pak ještě vybrané oblíbené kousky.

Ranné básně mi příliš nesedly, krátké slovní hříčky a experimenty (třeba seznam lidí, kteří Jirousovi dlužili peníze jako báseň) - to mi nešlo do noty. Také jsem se necítil osloven tam, kde IMJ reaguje – v dobrém i zlém - na konkrétní situace a lidi (tahle část tvorby zůstává svým významem v době svého vzniku a četl jsem ji jen jako záznam o tom, jak se Jirous vyvíjel).
Ale nejpozději od sbírky Magorovy labutí písně se nálada hodně mění a Jirous předvede to všechno, pro co ho mám tak rád – hluboce prožívanou víru, něhu a lásku, obdiv k přírodě a loajalitu k lidem, které má rád. Možná paradoxně je nejněžnější, nejpokornější a nejvíc intimní v těch básních, které vznikají v době, kdy je jeho situace objektivně nejhorší - ve knihách Magorovy labutí písně a Ochranný dohled.
Zároveň v něm zůstává vzdor, hrdost, pýcha... Takový ten vnitřní oheň, který Jirousovi nedovolí něco zjemnit nebo zamlčet. Nesmiřitelnost, která ho nutí se vyjádřit ke všemu, k čemu cítí potřebu se vyjádřit. Tohle vlastně dává celému Jirousovu dílu ten punc opravdovosti.
A ještě musím zmínit sbírku Magor dětem, říkal jsem si, že to jen tak očima proletím, že je to pro děti a nebude to mít pro dospělého čtenáře význam, ale nakonec to pro mě bylo nejpříjemnější překvapení z celé Summy - tolik hravosti a něhy a pochopení pro dětský způsob přemýšlení z pera muže, který se jinak s nikým nemazlil.

Přestože jsem si na začátku roku dal předsevzetí, že budu kupovat míň knih, aby mi knihovna nebobtnala, tak Magorovu Summu určitě, zcela nutně, potřebuji mít a poběžím si pro ni, jen co bude další dotisk :-)

A ještě jedna ukázka:
„Tolik šťastných dnů
dávno jsem neviděl
a přesto smutek vane z nich

Víš? Víš to? Víš?

Ve dlaních Pane držíš nás
a přesto ve vymezených dních
trápíš nás mučíš a zkoušíš

Víš? Víš to? Víš?“ (sb. Magorův soumrak)

... a ještě mi dovolte jednu, pro mě vůbec nejosobnější:

„Neplavil jsem se po mořích
a přece sedím v lodi
nade mnou nebe ve mně hřích
dva věrní lodivodi

Namísto stěžně vztyčen kříž
tak pořád doufám že mě něžně
nad vodou podržíš“ (sb. Magorovy labutí písně)

18.09.2017

Z undergroundu na parnas!

Magor je kanonický básník, v němž lze umělecky i motivicky nalézt všechno, čím se kulturně vyznačují české země: od katolictví a pronásledování inteligence přes usedlé sedláctví a havlíčkovskou (břitkou) zkratku až po dada a trapnou poezii (avantgardu).

Plus ta hrozná něha.