Magorova summa
Ivan Martin Jirous
Druhé, výrazně rozšířené vydání úplného souboru básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, patří k základním dílům české literatury uplynulých čtyřiceti let. Svazek edičně připravil Martin Machovec, který jej opatřil zevrubnou ediční poznámkou, komentáři, soupisem inciptů básní i rozsáhlým jmenným rejstříkem. Oproti prvnímu vydání jsou v knize zahrnuty i tři sbírky, které autor napsal v době po prvním vydání své Summy: Magorova vanitas, Ubíječ labutí a Rattus norvegicus. Jirousova poezie patří k nejvýznamnějším a čtenářsky nejvyhledávanějším hodnotám současné české literatury. Kniha roku 1998 podle ankety Lidových novin.... celý text
Přidat komentář
Magorův undergroundový vztek:
"Držíš si drápama lahváč. / Co jsem zač? // Držíš si drápama lahváč // Opět kremelská apokalyptická bestie / vystrčila pazoury." (str. 103)
A ještě jedno:
"To prázdno po vás / co tu zbylo / je větší prázdno než kdy bylo // To vakuum / ta vývěva / Ale ani lítost nad vámi / ani lítost / a ani smrad a hnus / a úzkost // nad vámi // to prázdno po vás co tu zbylo " (str. 153)
A ještě:
"Chuť nemám ani inspiraci / psát o tom nad čím tiše zvracím" (str. 394)
A undergroundová filozofická hříčka:
"Pročpak mu říkáš vole / ontologické pole? / Tolik jsi zblbnul z láhve / že se bojíš říct Jahve?" (str. 496)
A pak lyrická nota, protože Magor dětem:
"Ať ryby vykulujou oči / voda se stejně nenamočí // u sporáku se kocour směje / oheň se taky nezahřeje // usnuli pod kamenem hadi / zima se nikdy nenachladí // kominík mával štětkou v síni / saze se vůbec nezašpiní // nad hrncem tančili komáři / pára ta se už nevaří // a holčičky si pomyslí / táta nám napsal nesmysly" (str. 535)
A pak už lyrická linka. Aspoň pár kousků, které mne nejvíce oslovily:
"Na krajíc chleba položený / opačný // Na kraji másla namazaný / okousaný // Na kraji louky / kupkou sena opuštěný // Na kraji rtů / zapomenutý" (str. 585)
"Tolik šťastných dnů / dávno jsem neviděl / a přesto smutek vane z nich// Víš? Víš to? Víš? // Ve dlaních Pane držíš nás / a přesto ve vymezených dních /trápíš nás mučíš a zkoušíš // Víš? Víš to? Víš?" (str. 697)
Alence a Jimovi // Raci jsou taky nešťastní / pozpátku couvají / uhýbají před neštěstím / bojí se / jsou jako my // Rackové před neštěstím / ulétají / snaží se uletět před neštěstím / jsou jako my // Ani já nejsem šťastný / ale jak řekl Naděždě // Naděnko proč si myslíš / že bys měla být šťastná // Ani Pán Bůh / stvořitel moří lesů / a nás všech nešťastných / není šťastný // Dívá se na nás / a doufá // Doufá" (str. 704)
"Ti dva se asi milují / rozhodně ta / jejíž vlasy se kroutí v kudrlinkách / ach / miluje toho / který něžně dlaň její / v dlani své mne // Ale i ona doufá / i on snad / miluje mne // Včely kolem nich z úlů vylétají / žihadla strachy zatažená / Sladký med/ zraje a zlátne v nich" (str. 766)
Ty, brďo, Magor je fakt něžný básník!
Tuhle Summu jsem dlouho sháněl. Je tu třísvazková Summa, která je pěkná, ale vždycky jsem chtěl mít (snad i trochu z nostalgie) především tuhle jednosvazkovou verzi.
Je zajímavé sledovat, jak se Magorova tvorba vyvíjela od takřka hospodských rýmovaček po elegicky laděné básně z vězení až po zralé, ale občas notně jízlivé básně z let devadesátých.
Je to svým způsobem i specifický deník, ve kterém zmiňuje spoustu přátel, ale i lidí kteří ho něčím rozladili nebo naopak potěšili a překvapili. Magor se s tím nepáře a píše jak mu zobák narost, takže i ty meditativní kousky jsou často dost řízné, ale to patří k věci a jak píše básník Petr Hruška, jehož bych si dovolil volně parafrázovat: sprostá slova ve své podstatě neexistují, jde ale o to kdo, kdy a v jakém kontextu je použije; pak lze mluvit o sprostotě a sprostém člověku.
Magor byl v tomhle ohledu jedinečným zjevem, v jehož poezii se snoubí plebejství se vznešeností, hospodská exaltace s odtažitostí, víra s pochybnostmi a pokora s bláznovstvím. Magorova tvorba je tak utkaná jak ze spirituality ve stylu Bohuslava Reynka, tak i z melické zemitosti Egona Bondyho. Doporučuji.
"boží oko se kundě podobá..."
= Magor mě dostal, teď aby na mě něco nezačalo v kostele a pod peřinou mrkat
„Dvě těla do sebe propletená
jak houska,
dvě těla milostí posypaná
jak mákem,
dvě těla z kůže svlečená
dvojitým hadem,
fenyklem provoněná“ (sb. Ochranný dohled)
Přelet nad Magorovým dílem byl pro mě velkým zážitkem. Přečetl jsem napoprvé rychle, pak podruhé pomalu (souběžně s autobiografií Terezie z Lisieux, což mi v hlavě a srdci - možná překvapivě - dobře souznělo) a pak ještě vybrané oblíbené kousky.
Ranné básně mi příliš nesedly, krátké slovní hříčky a experimenty (třeba seznam lidí, kteří Jirousovi dlužili peníze jako báseň) - to mi nešlo do noty. Také jsem se necítil osloven tam, kde IMJ reaguje – v dobrém i zlém - na konkrétní situace a lidi (tahle část tvorby zůstává svým významem v době svého vzniku a četl jsem ji jen jako záznam o tom, jak se Jirous vyvíjel).
Ale nejpozději od sbírky Magorovy labutí písně se nálada hodně mění a Jirous předvede to všechno, pro co ho mám tak rád – hluboce prožívanou víru, něhu a lásku, obdiv k přírodě a loajalitu k lidem, které má rád. Možná paradoxně je nejněžnější, nejpokornější a nejvíc intimní v těch básních, které vznikají v době, kdy je jeho situace objektivně nejhorší - ve knihách Magorovy labutí písně a Ochranný dohled.
Zároveň v něm zůstává vzdor, hrdost, pýcha... Takový ten vnitřní oheň, který Jirousovi nedovolí něco zjemnit nebo zamlčet. Nesmiřitelnost, která ho nutí se vyjádřit ke všemu, k čemu cítí potřebu se vyjádřit. Tohle vlastně dává celému Jirousovu dílu ten punc opravdovosti.
A ještě musím zmínit sbírku Magor dětem, říkal jsem si, že to jen tak očima proletím, že je to pro děti a nebude to mít pro dospělého čtenáře význam, ale nakonec to pro mě bylo nejpříjemnější překvapení z celé Summy - tolik hravosti a něhy a pochopení pro dětský způsob přemýšlení z pera muže, který se jinak s nikým nemazlil.
Přestože jsem si na začátku roku dal předsevzetí, že budu kupovat míň knih, aby mi knihovna nebobtnala, tak Magorovu Summu určitě, zcela nutně, potřebuji mít a poběžím si pro ni, jen co bude další dotisk :-)
A ještě jedna ukázka:
„Tolik šťastných dnů
dávno jsem neviděl
a přesto smutek vane z nich
Víš? Víš to? Víš?
Ve dlaních Pane držíš nás
a přesto ve vymezených dních
trápíš nás mučíš a zkoušíš
Víš? Víš to? Víš?“ (sb. Magorův soumrak)
... a ještě mi dovolte jednu, pro mě vůbec nejosobnější:
„Neplavil jsem se po mořích
a přece sedím v lodi
nade mnou nebe ve mně hřích
dva věrní lodivodi
Namísto stěžně vztyčen kříž
tak pořád doufám že mě něžně
nad vodou podržíš“ (sb. Magorovy labutí písně)
Z undergroundu na parnas!
Magor je kanonický básník, v němž lze umělecky i motivicky nalézt všechno, čím se kulturně vyznačují české země: od katolictví a pronásledování inteligence přes usedlé sedláctví a havlíčkovskou (břitkou) zkratku až po dada a trapnou poezii (avantgardu).
Plus ta hrozná něha.
Štítky knihy
vězení, věznice básně underground boj za svobodu komplet antikomunismus poezie pro dětiAutorovy další knížky
2006 | Magorovy labutí písně |
1991 | Magor dětem |
2007 | Magorova summa |
1997 | Magorův zápisník |
2008 | Pravdivý příběh Plastic People |
Přemýšlel jsem, co o této knížce říct, a pak jsem si přečetl komentář uživatele puml a uznal, že přesně tohle, jen horšími slovy.