Mahájánské texty

30.04.2016

Mahajánské texty jsou výběrem z Knihy zlatých předpisů, které svým překladem opatřila pro několik „skutečných mystiků“ v Theosofické společnosti H.P.Blavatská. Překlady těchto předpisů potom doplnil svými komentáři Květoslav Minařík tak, aby „upřímně hledajícím odhalil ještě více z pravé mystiky“. Stejně jako v Přímé Stezce a v Praxi Přímé Stezky je z komentářů slyšet silný apel na mravní kázeň jako základní předpoklad pro překonání světskosti a dosažení nirvány. Minařík píše: „Za počátek mystické cesty nesmíme pokládat soustředění, ale mravní kázeň.“ Kniha je rozdělena do tří částí. První část – Hlas ticha – obsahuje pokyny pro ty, kteří neznají nebezpečí nižších iddhi. Z náboženského hlediska Hlas ticha představuje hlas Boží. Z psychologického je to stav blaženosti, který se musí rozvinout, pokud chceme překonat strasti běžného světského života a dosáhnout harmonie. (str. 12, 4. Mysl je velikým vrahem Skutečnosti. 5. Toho vraha nechť žák usmrtí). Minařík popisuje, že mysl může být usmrcena „vědomým soustředěním s oporami“, což znamená soustředění se na určitý objekt nebo místo v těle. („…mysl přestane putovat jak za dohledu denního vědomí, což se pokládá za vědomé myšlení, tak i podvědomě, což se pokládá za bloudění mysli. Přestane-li mysl putovat, přestane člověku předkládat jeho domněnky a přesvědčení jako objektivní pravdy a to je podmínkou k probuzení postřehovací moci, prorážející si cestu klamnými zdáními ke skutečnosti a pravdě“.) Toto odpovídá popisované praxi vědomé koncentrace na nohy, jak je popisováno v Přímé Stezce. Druhá část knihy -Dvě stezky – zabývá se naukou oka a naukou srdce. Třetí část - Sedm bran – žák vstupuje na stezku, kde sedm bran představuje sedm pevností. Tyto pevnosti jsou ovládány krutými mocnostmi — vtělenými vášněmi. Osobně oceňuji komentáře, které se týkají Strážce prahu. Celá kniha je jedním praktickým návodem. Je dobře čtivá a snadno pochopitelná. Na druhou stranu si uvědomuji, že v některých případech je ke slovům potřeba přistupovat obzvlášť citlivě a číst jejich význam mezi řádky. Když Minařík píše: „Kdo dosáhne naprosté duševní a mravní lhostejnosti a necitlivosti (k radosti a bolesti), aniž přitom dovolil mechanickým zřetelům své bytosti klesnout pod duchovní světlo a jas pravého vědomí, stane se mistrem jógy…“ vnímám onu lhostejnost a necitlivost jako schopnosti odosobnění se. Být pozorovatelem a nenechat manipulovat pudy a emocemi. Knihu doporučuji a určitě se k ní ještě někdy vrátím.