Máj
Karel Hynek Mácha
Znění tohoto textu vychází z díla Máj, tak jak bylo vydáno Dr. Františkem Bačkovským v Praze v roce 1905. Nejvýznamnější básnické dílo představitele české romantické lyriky 1. poloviny 19. století. rcholná skladba obrozenské literatury a českého básnictví vůbec je rozčleněna do čtyř oddílů, mezi nimiž se objevují dvě intermezza. Mácha vybavil svůj příběh romantickým dějem, v němž je hlavní hrdina vyhnán z domova, aby posléze vstoupil na loupežnickou dráhu a nevědomky ve svůdci své milenky zavraždil vlastního otce. Mácha zde navazoval na symboliku oblíbených romantických motivů, mezi nimiž například figurovaly postavy banditů, objevovaly se zde osudové zápletky z nepoznaných rodinných svazků i sentimentální pojetí marné lásky. V moderním autorově pojetí je však epická složka stále více odsouvána do pozadí přítomností básníkova subjektu, který navíc klade důraz na kontrast mezi pocity odsouzence čekajícího na popravu a smyslovou krásu májové přírody, lhostejné k tragickému osudu lidského jedince. Tímto dílem Mácha nepochybně dal vzniknout zcela modernímu jazyku české poezie, v němž už se projevily neobyčejné významové i zvukové složky, dále pak neobvyklá spojení, jež společně vytvořily sugestivní a zcela mimořádný básnický obraz.... celý text
Literatura česká Poezie
Vydáno: 2016 , Městská knihovna (Praha)Originální název:
Máj, 1836
více info...
Přidat komentář
Také já jsem si díky Čtenářské výzvě připomněla tento náš literární skvost...
A i když květy stromů nepučí a listí už spíše opadává, ta poetika a autentičnost je stále naprosto dokonalá.
Tohle bylo moje první setkání s K. H. Máchou. A musím se přiznat, že neodolám budoucímu přečtení nějakých jeho dalších děl.
Četl jsem to jako povinnou četbu (zrovna na to je docela výhodná i délka knihy), ale upřímně, dějově i literárně mě tahle kniha uchvátila mnohem více, než jsem čekal. Pravda, užitý jazyk mne místy míjel a některým veršům jsem pravděpodobně porozuměl jinak, než bylo zamýšleno - ale taková už často poezie bývá (a ještě k tomu je Máj z období národního obrození). Ale i když jsem místy smyslu skrytému za slovy nerozuměl, způsob psaní ve mně vzbuzoval širokou škálu pocitů - přesně, jak Mácha chtěl. No a nakonec samozřejmě dějová linka, která sice v tomto díle není hlavním bodem, ale přesto dodává ději mnohem hlubší témata, kterých se dotknout.
Měl jsem přečteno za jedno odpoledne a byl jsem nadmíru překvapen.
Doporučuji, klidně i za povinnou četbu.
Znovu precteno kvuli ctenarske vyzve, musim priznat, ze po tech letech po maturite uz to nebyl takovy opruz jako tehdy.
Tak nějak nevím, jak hodnotit. Brilantní, emočně silné pasáže se střídají s matnými, kde Mácha ohýbá a přizpůsobuje si jazyk k (pro mě) hranici akceptovatelnosti. Cítila jsem tady rozpor, který mě dráždil: nějak se mi nechce věřit, že se "strašný lesů pán" už dříve nedopouštěl podobných činů jako toho, za který byl najednou potrestán. Navíc asi pořád nejsem s to se oprostit od nesympatií, které ve mně vzbuzuje osobnost básníkova.
Je to bezesporu velké dílo (zvlášť když ho porovnáme s jinými ze stejné doby) a Máchův mistrovský kousek, minimálně kvůli eufonii nebo gradaci nejvypjatějších pasáží stojí za to si ho přečíst (klidně i opakovaně), ale že by mě uchvátilo, to tvrdit nemůžu. Možná ale, že při jiném naladění (nebo v jiné životní fázi) by mé hodnocení bylo jiné.
Sedmdesát dva procent u takového skvostu? Český jazyk sice údajně ovládá přes deset milionů lidí, ale to ho tak málo z nich ovládá natolik, aby porozuměli těmto veršům?
Máj se nesmí číst, musí se pomalu a postupně vstřebávat; je třeba dovolit svým samou zvukomalebností dychtivým rtům si ty nejkrásnější, ne-li všechny pasáže odrecitovat. Snít s otevřenýma očima. Spolu s ním plynout, odkrývat, vybarvovat, a hlavně - nebát se (stejně jako se Mácha nebál ho napsat). Protože věřte mi - nalézt se tam toho dá mnoho.
Po modrém blankytu bělavé páry hynou,
lehounký větřík s nimi hraje;
a vysoko - v daleké kraje
bílé obláčky dálným nebem plynou,
a smutný vězeň takto mluví k nim: ........
Kdo by to nemiloval nebo alespoň necítil tu krásu.
Patří ke klasice literatury, kterou by měl číst každý. Přečíst se dá. Některé pasáže mohou přijít hodně nezáživné, ale celkově je to silný příběh. Jazyk nejde než obdivovat.
Některé pasáže se mi líbily, některé ne. Hodnotím 3 hvězdami.. Přečíst by si to měl asi každý Čech.
Snazila jsem se nekoukat se na recenze ani na vedci vypracovane rozbory. Ze skoly si ani nevybavuji ze bychom Maj probirali. Ze zacatku jsem se musela hodne soustredit abych pochopila jestli je kniha jeden pribeh nebo vice. Kniha o zlocinci a vrahovi, ktery ceka na popravu, ktera je nakonec vykonana. Nakonec se mi kniha velmi libila. Opravdu velke dilo. Uzasne zvolena slova. Jen asi konec jsem nepochopila, co tim chtel basnik rici. Takze se vrham na ty vedecke rozbory:-)
I přes to, že mám s porozuměním poezii problém, jsem Máj chápala bez problémů. K maturitě, myslím, parádní čtení.
Zkoušela jsem, několikrát... A prostě to nejde. Nevím, s poezií mám obecně problém, ale když se opravdu snažím, tak to i jde. Ale tady bohužel ne. Stejně jsem musela jít a přečíst si rozbor, abych se ujistila, jestli jsem chápala správně...
Já mám s poezií problém : ) ač jsem Máj četla několikrát, je pro mě problém porozumět celému textu a stejně si musím přečíst rozbor díla, abych si ujasnila, zda opravdu chápu základní zápletku. Některé verše jsou opravdu krásné a pohladí, jiné studí jako led. Nicméně zastávám názor, že většina povinné literatury, včetně např. Babičky, nepatří na ZŠ, spíše na SŠ a ani tam to většina studentů nepochopí a hlavně neocení.
Kniha se mi četla dobře a celkem se mi líbila. Ale když se zamyslím nad celým dějem, nic extra to taky není. Znám lepší knihy. Každopádně k maturitě Máj postačí.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literaturaČást díla
Abelard Heloise
An den Gräbern der Freunde
An der Friedhofe
Básně bez nadpisů a zlomky
Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
1954 | Máj |
2012 | Máj / Kytice |
1981 | Marinka |
1959 | Pouť krkonošská |
1930 | Cikáni |
V hodinách literatury, v lekcích "Jak učit socialistického žáka číst poezii", se mým soudružkám učitelkám nedařilo a ony ani nikdo jiný u mě nedokázal probudit lásku k poezii. Dodnes ji marně hledám, nevzdávám to!
I já jsem si tuto báseň vybrala do letošní výzvy a pokusila se pokořit svou velkou metu. Ano, užila a pochopila jsem toho mnohem víc než před lety ve školních lavicích, ale stále se necítím hodnotit či kritizovat tento národní poklad.
Nešťastný osud Viléma a Jarmily mi nejvíce přiblížil F. A. Brabec svým filmovým zpracováním, překrásný obraz májové přírody už ovšem sám básník samotnou básní.
Na sbor duchů (stráž posledního nebožtíka) budu asi vzpomínat při každé návštěvě hřbitova.
Při pohledu na celkové hodnocení této básně na stránkách DK ,a při vědomí co všechno v poslední době vychází a tváří se jako báseň, hodnotím nejvyšším možným hodnocením!
Máme nádherný jazyk a Tato báseň je ho přinejmenším plná.