Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/420292/mid_maj-k5U-420292.jpg
4
5953
5953
Znění tohoto textu vychází z díla Máj, tak jak bylo vydáno Dr. Františkem Bačkovským v Praze v roce 1905. Nejvýznamnější básnické dílo představitele české romantické lyriky 1. poloviny 19. století. rcholná skladba obrozenské literatury a českého básnictví vůbec je rozčleněna do čtyř oddílů, mezi nimiž se objevují dvě intermezza. Mácha vybavil svůj příběh romantickým dějem, v němž je hlavní hrdina vyhnán z domova, aby posléze vstoupil na loupežnickou dráhu a nevědomky ve svůdci své milenky zavraždil vlastního otce. Mácha zde navazoval na symboliku oblíbených romantických motivů, mezi nimiž například figurovaly postavy banditů, objevovaly se zde osudové zápletky z nepoznaných rodinných svazků i sentimentální pojetí marné lásky. V moderním autorově pojetí je však epická složka stále více odsouvána do pozadí přítomností básníkova subjektu, který navíc klade důraz na kontrast mezi pocity odsouzence čekajícího na popravu a smyslovou krásu májové přírody, lhostejné k tragickému osudu lidského jedince. Tímto dílem Mácha nepochybně dal vzniknout zcela modernímu jazyku české poezie, v němž už se projevily neobyčejné významové i zvukové složky, dále pak neobvyklá spojení, jež společně vytvořily sugestivní a zcela mimořádný básnický obraz.... celý text
Literatura česká Poezie
Vydáno:
2016
,
Městská knihovna (Praha)
Originální název:
Máj , 1836
více info...
Přidat komentář
Přečteno jako povinná četba. Velice krásně napsáno. Avšak je to velice těžké čtení. Takže je to spíše pro náročnější čtenáře nebo pro někoho, kdo by textu dokázal porozumět.
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj...
Na knihu jsem náhodně narazila v knihovně a řekla jsem si, že si ji musím půjčit a znovu přečíst. Bylo to moc dobré čtení, dobře jsem udělala.
Poezii nečtu, jen na twitteru. Tohle mě ale přesvědčilo, abych si od autora přečetl něco dalšího. Celé jsem si to představoval ve stylu Šodžo Reverse Harem mangy a zvlášť Jarmilu jsem viděl jako prototyp dokonalé trap waifu. Jako komunista zvlášť oceňuji vyobrazení šatlavy jako místa, kde to není zrovna dvakrát příjemné. Chápu, že autor žil v jiné době, ale přesto (nebo vlastně právě proto) si myslím, že tam mohlo být "víc" poprav.
Knihu jsem si půjčovala v knihovně a měla jsem to štěstí, že v ní byly nějaké poznámky od maturanta (sama jsem na střední škole). Díky tomu se mi dílo dobře chápalo a já věděla o co šlo, takže se mi i dobře četlo. Nejsem člověk, co nějak holduje poezii, takže jsem se toho bála, ale docela příjemně mě to překvapilo. Rozhodně to pro mě bylo lepší čtení než Balady a Romance od Jana Nerudy. Takže mi nevadí, že mám na maturitním seznamu právě tuhle knížku a jsem ráda, že jsem si ji vybrala.
Přečteno pro čtenářskou výzvu. Nijak zvlášť mě báseň nezaujala, ale objevila jsem ji v hodně starém vydání s ilustracemi M.Alše. Druhá polovina knihy popisuje jeho umělecký vztah k Máchovu dílu, malířův život a dílo, včetně nedokončených ilustrací k Máji a obsahuje i obrazové ukázky. Tato druhá polovina knihy pro mě byla velmi zajímavá a hodně mě oslovila. Jsem tedy ráda, že mě výzva k této knize přivadla, zejména s ohledem na informace k M. Alšovi
Znamenité dílo, jímž si Mácha postavil pomník. Poetika Máje je nesmírně chytlavá. Navíc zde Mácha hodně otevřeně prezentuje svůj spirituální svět, což tomuto dílu dodává další pozoruhodný rozměr. Ovšem primárně mě stále dostávají ony notoricky známé poetické obrazy, jako "takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk" ...
K. H. Mácha – první romantik, zoufalý pesimista, melancholický básník, který byl nejprve kritizován a neuznáván, později objevován, a nakonec obdivován.
„Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
Spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
Jak zajde za onou za onou v obzoru skalinou,
Nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!“
Předposlední sloka Máje – skrývá v sobě celý Máchův život a jeho dílo - básník lákaný přírodou a dálkami, žijící z touhy, svíraný neukojitelnou láskou, citlivý (já bych řekla přecitlivělý) romantik ...
Jeho verše jsou plné čisté melancholie, bolestných pocitů – ztráty, zmizení, dálky – vše se nenávratně ztrácí ... nikde nic pozitivního, všude jen nenaplněné city a touha, vyvolávající žárlivost, nedůvěru a nekonečné zoufalé trápení ...
No, ano, máte co do činění s typickým romantickým hrdinou, vzpomínajícím, ale především přesvědčujícím a litujícím sama sebe, přemýšlejícím o smrti, pomíjivosti života, času a o nespravedlnosti... a tázajícím se: Proč? ... proč se dostal, tam, kde se dostal, ale především: Čípak je to asi vina?
„Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl."
Máte před sebou krásnou báseň – příběh se silnými emocemi, tajemnem a skrytým poselstvím ... které ovšem každý čtenář může vnímat jinak – možností je spousta – záleží jen na vás, co se právě vás, dotkne nejvíc ...
No, dílo je sice značně opěvované, ale já z něho teda "na větvi" nejsem. Pro mně dost nesrozumitelné, některé části jsem musela číst dvakrát. Nejvíc mně vadil složitý slovosled.
"Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.''
To jsou jediné verše, které si pamatuji. Báseň jsem si vybrala k maturitě, ale nechtěla jsem o ni poté mluvit, protože by bylo těžké o ni mluvit a rozebírat ji podle maturitních požadavků u ústních.
Máj, extra známý, našimi učiteli nám neustále vnucovaný a mnou nenáviděný. Perfektně ho umim rozebrat a četla jsem ho pětkrát, ale nemůžu si pomoci... STRAŠNĚ HO NESNÁŠIM!!!!!!!
Jestli se vám líbí, super, ale já ho opravdu nedávám. Ne proto, že ho po nás neustále vyžadují, ale protože je to (dle mého naprosto neodborného názoru) o ničem!!!
Ač nejsem z tohoto díla nadšená, asi rozumím jeho významu. Asi. Nebo spíš ho mám z druháku ještě hluboko zatlučený do hlavy. Četla jsem, ale není to nic, z čeho bych jásala, óchala, áchala, nebo mě vzalo za srdce. Takže nakonec průměr.
2013
Máj jsem četla coby povinnou četbu a báseň mě velmi zaujala. Láska Viléma k Jarmile a jeho následné čekání na smrt působí dojemně a úvahy o životě navodily lehce depresivní atmosféru. Chvílemi mě tyto časté lyrické pasáže spíše nudily a odrazovaly od děje jako takového, ale i tak Máj stál za přečtení.
Máj je fantastický i v dnešní době. Ten jazyk je prostě nepopsatelně nádherný! Myslím si, že tato kniha je vrcholem poezie a nedivím se, že inspirovala mnohé spisovatele i v pozdější době. Velmi mě ohromila velká množství básnických prostředků, který K. H. Mácha používal, nejvíce oxymoróny. :)
Slavná povinná četba. Krásná slavná povinná četba! Jestli vám alespoň nevadí číst poezii, je to knížka pro vás.
Máchův Máj je jediná kniha, kterou sbírám ve všech možných jeho edicích, co vyšly. Protože toto dílo mi za to prostě stojí. Miluju ho! Ten jazyk je prostě nepopsatelně nádherný! Máchova imaginace, ty jeho jazykové obrazy, ta lyrika, to je prostě neuvěřitelná nádhera. A tragičnost celého příběhu mezi Jarmilou a Hynkem je jen třešinkou na dortu. Perfektní, prostě perfektní.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Pre mňa za veľmi dlhú dobu dosť ťažké čítanie, čo nie je v žiadnom prípade autorom, ale mojou osobou. Aj keď som nebola emocionálne na toto dielo pripravená svoje čaro rozhodné má.