Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471801/bmid_maj-m6v-471801.jpg
4
6044
6044
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Přidat komentář
Poezii mám normálně ráda, ale tahle se asi opravdu nepovedla, nebo to nedokážu uznat. I když jsem ji četla 3x, tak jsem doteď nějaké věci vůbec nepochopila, vůbec mě to nezaujalo. Škoda, hodně se o tom mluví, možná jsem čekala víc.
"Vy, jenž dalekosáhlým během svým, co ramenem tajemným zemi objímáte,
vy hvězdy rozplynulé, stíny modra nebe, vy truchlenci, jenž rozsmutnivše sebe,
v tiché se slzy celí rozplýváte, vás já jsem posly volil mezi všemi.
Kudy plynete u dlouhém dálném běhu, i tam, kde svého naleznete břehu,
tam na své pouti pozdravujte zemi.
Ach zemi krásnou, zemi milovanou, kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou, šírou tu zemi, zemi jedinou!"
- Takhle krásně vyjádřit lásku k rodné hroudě, KHM byl veliký básník!
Kniha velice dobrá. Myslím, že by měla přečtena nejenom jako k povinné četbě.
Máj jsem četla jako povinnou četbu a vůbec toho nelituji! Nádherná báseň o lásce mezi lidmi i lásce k přírodě a naší zemi. Možná na můj vkus trochu depresivní, ale rozhodně si myslím, že kniha patří k základnímu vzdělání.
Vždy jsem si myslel že máj je naivní báseň o lásce a ono se nakonec jednalo o velmi zajímavou a poučnou knihu. Určitě ji všem doporučuji zařadit do svého seznamu knih k maturitě :-)
Těžké dílo na mě. Knihu jsem četla s dlouhými přestávkami, často jsem jí odkládala ale úspěšně jsem ji "zdolala"
Na mě dost komplikovaná četba, nedokázala jsem to ani pořádně vnímat. Knihu jsem si vypůjčila jen kvůli povinné četbě, jinak mě to nezaujalo.
Verše o velké lásce, která dovedla nešťastníka až ke spáchání zločinu. Je to dost drsné dílo jak obsahem tak formou vyprávění. Některé pasáže jsem musel přečíst několikrát dokola, než jsem pochopil obsah úryvku. A to byla i povinná četba.
Nebýt povinné četby, tuto knihu bych do ruky nevzala. Ale popravdě jsem to očekávala horší, než to nakonec bylo. Možná jsem v tomto ohledu trochu ignorant, ale poezie obecně je mi dost cizí, a proto jen těžko dokážu takovéto dílo ocenit, i když pro mnoho lidí je skvělé. Nicméně z mého pohledu je to asi tak - číst se to dalo bez větších problémů, což bylo pro mě to hlavní.
Knihu jsem přečetla, poněvadž jsem musela. Čtení to je asi pěkné, ale nic pro mě. Ale dočetla jsem to :-)
Dílo mi přijde velmi propracované. Je zde mnoho historismů i archaismů, velká slovní zásoba, vidět je hraní si se slovy, domnívám se, že se tam někdy vyskytlo i nářečí (ouplné). Nicméně děj byl velmi zajímavý, nálady vyjádřené přírodními úkazy. Dílo se mi zdálo čtivé, krátké a výpravné, jeho četbu nepovažuji za náročnou.
Dílo doporučuji k maturitě jen pokud mu rozumíte a umíte najít básnické figury, jinak si vyberte raději jednodušší báseň (např. Král Lávra od K. H. Borovského).
Každou stránku jsem četla asi třikrát, protože jsem vůbec nevnímala, co čtu. Pro mě asi fakt ne.
Z celého Máje mě nejvíce uchvátilo 2. Intermezzo. Jinak pěkné, ale složité počtení. Každý ho zná, a minimálně jednou za život by ho měl přečíst. Není co dodat.
Člověk je na konci tak pohlcen, že začíná číst znova, aby se ujistil, že to co četl se mu jen nezdálo...
Opravdu hodnotné dílo bohaté na krásně užité básnické prostředky, pro pozorné a chápavé se z Máje stává skvělý literární zážitek.
Po Seifertově Mamince, která mě po letech zcela uchvátila, jsem sáhla po dalších verších. Tentokrát to je Máchův Máj. Kdo by neznal nebo někdy neslyšel alespoň jeho úvodní verše, i když poezie není jeho koníčkem ?
Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
Máchův Máj je především oslavou lásky jako krásného lidského citu, to si jistě všichni pamatujeme ze školy. Dnes po letech jsem také ale o to více vnímala, jak básník opěvuje nádhernou a okouzlující přírodu a tentokráte nezůstalo pro mě bez povšimnutí i vyjádření filozofických myšlenek týkajících se neustálého pohybu a koloběhu přírody, změn v přírodě i v životě, neustále plynoucího času a také krásné vyznání lásky k rodné vlasti. To nejsou fráze, to je pravda, ale musíme k tomu dospět. Mladé generaci doporučuji vrátit se k těmto veršům po letech...
Možná jsem primitiv, ale Máj se mi zoufale nelíbil a nechápu, proč je považován za takové dílo.
S tvorbou Karla Hynka Máchy jsem se poprvé seznámila již dříve a už tehdy si uvědomila, že právě Máj byl mnohdy čtenáři nepochopen. V knize totiž nad jednoduchým dějem převažují lyrické popisy.
Na mě samotnou nejvíce zapůsobila atmosféra jednotlivých částí básně a dokázala si mě získat autorovým osobitým stylem a svou symbolikou.
Zpočátku jsem byla přesvědčena, že kniha primárně pojedná o nešťastné lásce, ale skrývá se v ní toho mnohem víc – otázka lidské existence, plynoucí čas, podmanivá příroda.
Možná, že se nám už naše česká příroda nezdá ničím výjimečná. Možná, že už nám zevšedněla. (Žijeme v přemodernizované době, kdy dokážeme přírodu a život v ní nejen obdivovat, ale také ničit.) Při čtení Máchova Máje jsem si ale dokázala plně uvědomit všechnu tu opomíjenou krásu, kterou máme přímo na dosah ruky. Stačí jen otevřít oči.
I když se může někomu na první pohled zdát, že o lidském životě se toho z knihy moc nedozvíme, opak je pravdou – je tu zachycen v kontrastu s nespoutanou přírodou. Tento kontrast na mě velmi zapůsobil a umožnil mi o básni ještě více přemýšlet. Setkáváme se tu s vyobrazením pocitů marnosti, hledáním, pochybnostmi, lidským utrpením a bezmocí.
Myslím si, že člověku nestačí jednou si přečíst tuto báseň, aby ji doopravdy pochopil. Tato kniha se musí prožít. Jedině tak odkryjete tu krásu, kterou v sobě skrývá.
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literatura
Část díla
- Abelard Heloise
- An den Gräbern der Freunde
- An der Friedhofe
- Básně bez nadpisů a zlomky
- Bez nadpisu (1)
Přečetla jsem si knihu znovu po letech a byla jsem příjemně překvapená. Chápu, že mnoho mladších čtenářů Máj dostatečně nedocení, že jim bude připadat složitý jazyk i styl, ale ta kniha má své kouzlo, své tajemství. Znovu jsem přemýšlela o tom, co vlastně uvězněný Vilém dozorci řekl...
"Leč strážný nepohnutě stojí,
po tváři se mu slzy rojí,
ve srdci jeho strašný žal."