Máj
Karel Hynek Mácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502181/bmid_maj-dPZ-502181.jpg
4
6064
6064
Vrcholná skladba obrozenské literatury a českého básnictví vůbec je rozčleněna do čtyř oddílů a dvou intermezz. Mácha vybavil svůj příběh romantickým dějem, v němž je hlavní hrdina vyhnán z domova, aby posléze vstoupil na loupežnickou dráhu a nevědomky ve svůdci své milenky zavraždil vlastního otce. Mácha navazoval na symboliku romantických motivů - postavy banditů, osudové zápletky z nepoznaných rodinných svazků i sentimentální pojetí marné lásky. V autorově pojetí je však epická složka odsouvána do pozadí přítomností básníkova subjektu, který klade důraz na kontrast mezi pocity odsouzence čekajícího na popravu a smyslovou krásu májové přírody, lhostejné k tragickému osudu. Tímto dílem Mácha dal vzniknout modernímu jazyku české poezie, v němž se projevily neobyčejné významové i zvukové složky i neobvyklá spojení, jež společně vytvořily sugestivní, mimořádný básnický obraz.... celý text
Přidat komentář
Po letech jsem se k ní díky výzvě vrátila a ponořila se do děje.. Neztratila nic, čím mě uchvátila už dřív. Díky Karle Hynku ????
O knize jsme se bavili nesčetněkrát na základní škole, poté i na střední škole. No musím říct, že její krásný význam a jisté pochopení jsem pro tuhle knihu našla až za pěkných pár měsíců po střední škole.
Mácha byl rozhodně snílek, pesimista toužící objevovat svět, verše plné bolesti a nenaplněné lásky... za svého života nepochopený za toho mého oslavovaný a po přečtení jeho děl - tuším, že každý chápe proč.
Pre mňa za veľmi dlhú dobu dosť ťažké čítanie, čo nie je v žiadnom prípade autorom, ale mojou osobou. Aj keď som nebola emocionálne na toto dielo pripravená svoje čaro rozhodné má.
Přečteno jako povinná četba. Velice krásně napsáno. Avšak je to velice těžké čtení. Takže je to spíše pro náročnější čtenáře nebo pro někoho, kdo by textu dokázal porozumět.
Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj...
Na knihu jsem náhodně narazila v knihovně a řekla jsem si, že si ji musím půjčit a znovu přečíst. Bylo to moc dobré čtení, dobře jsem udělala.
Poezii nečtu, jen na twitteru. Tohle mě ale přesvědčilo, abych si od autora přečetl něco dalšího. Celé jsem si to představoval ve stylu Šodžo Reverse Harem mangy a zvlášť Jarmilu jsem viděl jako prototyp dokonalé trap waifu. Jako komunista zvlášť oceňuji vyobrazení šatlavy jako místa, kde to není zrovna dvakrát příjemné. Chápu, že autor žil v jiné době, ale přesto (nebo vlastně právě proto) si myslím, že tam mohlo být "víc" poprav.
Knihu jsem si půjčovala v knihovně a měla jsem to štěstí, že v ní byly nějaké poznámky od maturanta (sama jsem na střední škole). Díky tomu se mi dílo dobře chápalo a já věděla o co šlo, takže se mi i dobře četlo. Nejsem člověk, co nějak holduje poezii, takže jsem se toho bála, ale docela příjemně mě to překvapilo. Rozhodně to pro mě bylo lepší čtení než Balady a Romance od Jana Nerudy. Takže mi nevadí, že mám na maturitním seznamu právě tuhle knížku a jsem ráda, že jsem si ji vybrala.
Přečteno pro čtenářskou výzvu. Nijak zvlášť mě báseň nezaujala, ale objevila jsem ji v hodně starém vydání s ilustracemi M.Alše. Druhá polovina knihy popisuje jeho umělecký vztah k Máchovu dílu, malířův život a dílo, včetně nedokončených ilustrací k Máji a obsahuje i obrazové ukázky. Tato druhá polovina knihy pro mě byla velmi zajímavá a hodně mě oslovila. Jsem tedy ráda, že mě výzva k této knize přivadla, zejména s ohledem na informace k M. Alšovi
Znamenité dílo, jímž si Mácha postavil pomník. Poetika Máje je nesmírně chytlavá. Navíc zde Mácha hodně otevřeně prezentuje svůj spirituální svět, což tomuto dílu dodává další pozoruhodný rozměr. Ovšem primárně mě stále dostávají ony notoricky známé poetické obrazy, jako "takť jako zemřelých myšlenka poslední, tak jako jméno jich, pradávných bojů hluk, dávná severní zář, vyhaslé světlo s ní, zbortěné harfy tón, ztrhané strůny zvuk" ...
K. H. Mácha – první romantik, zoufalý pesimista, melancholický básník, který byl nejprve kritizován a neuznáván, později objevován, a nakonec obdivován.
„Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
Spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
Jak zajde za onou za onou v obzoru skalinou,
Nikdy – ach nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému útěchy jaké dá?
Bez konce láska je! – Zklamánať láska má!“
Předposlední sloka Máje – skrývá v sobě celý Máchův život a jeho dílo - básník lákaný přírodou a dálkami, žijící z touhy, svíraný neukojitelnou láskou, citlivý (já bych řekla přecitlivělý) romantik ...
Jeho verše jsou plné čisté melancholie, bolestných pocitů – ztráty, zmizení, dálky – vše se nenávratně ztrácí ... nikde nic pozitivního, všude jen nenaplněné city a touha, vyvolávající žárlivost, nedůvěru a nekonečné zoufalé trápení ...
No, ano, máte co do činění s typickým romantickým hrdinou, vzpomínajícím, ale především přesvědčujícím a litujícím sama sebe, přemýšlejícím o smrti, pomíjivosti života, času a o nespravedlnosti... a tázajícím se: Proč? ... proč se dostal, tam, kde se dostal, ale především: Čípak je to asi vina?
„Klesla hvězda s nebes výše,
mrtvá hvězda siný svit;
padá v neskončené říše
padá věčně v věčný byt.
Její pláč zní z hrobu všeho,
strašný jekot, hrůzný kvíl.
„Kdy dopadne konce svého?“
Nikdy – nikde – žádný cíl."
Máte před sebou krásnou báseň – příběh se silnými emocemi, tajemnem a skrytým poselstvím ... které ovšem každý čtenář může vnímat jinak – možností je spousta – záleží jen na vás, co se právě vás, dotkne nejvíc ...
No, dílo je sice značně opěvované, ale já z něho teda "na větvi" nejsem. Pro mně dost nesrozumitelné, některé části jsem musela číst dvakrát. Nejvíc mně vadil složitý slovosled.
"Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.''
To jsou jediné verše, které si pamatuji. Báseň jsem si vybrala k maturitě, ale nechtěla jsem o ni poté mluvit, protože by bylo těžké o ni mluvit a rozebírat ji podle maturitních požadavků u ústních.
Máj, extra známý, našimi učiteli nám neustále vnucovaný a mnou nenáviděný. Perfektně ho umim rozebrat a četla jsem ho pětkrát, ale nemůžu si pomoci... STRAŠNĚ HO NESNÁŠIM!!!!!!!
Jestli se vám líbí, super, ale já ho opravdu nedávám. Ne proto, že ho po nás neustále vyžadují, ale protože je to (dle mého naprosto neodborného názoru) o ničem!!!
Ač nejsem z tohoto díla nadšená, asi rozumím jeho významu. Asi. Nebo spíš ho mám z druháku ještě hluboko zatlučený do hlavy. Četla jsem, ale není to nic, z čeho bych jásala, óchala, áchala, nebo mě vzalo za srdce. Takže nakonec průměr.
2013
Máj jsem četla coby povinnou četbu a báseň mě velmi zaujala. Láska Viléma k Jarmile a jeho následné čekání na smrt působí dojemně a úvahy o životě navodily lehce depresivní atmosféru. Chvílemi mě tyto časté lyrické pasáže spíše nudily a odrazovaly od děje jako takového, ale i tak Máj stál za přečtení.
Máj je fantastický i v dnešní době. Ten jazyk je prostě nepopsatelně nádherný! Myslím si, že tato kniha je vrcholem poezie a nedivím se, že inspirovala mnohé spisovatele i v pozdější době. Velmi mě ohromila velká množství básnických prostředků, který K. H. Mácha používal, nejvíce oxymoróny. :)
Štítky knihy
láska smrt zfilmováno Karel Hynek Mácha maturita romantika čeští básníci poema česká poezie klasická literaturaČást díla
Abelard Heloise
An den Gräbern der Freunde
An der Friedhofe
Básně bez nadpisů a zlomky
Bez nadpisu (1)
Autorovy další knížky
| 1954 | Máj |
| 2012 | Máj / Kytice |
| 1981 | Marinka |
| 1959 | Pouť krkonošská |
| 1930 | Cikáni |
Ke knize jsem se dostala hlavně díky střední škole, kde nám ji zadaly jako povinnou k maturitní zkoušce.
Já osobně nejsem básník, ale básně si přečtu ráda.
Hlavně na to musím být správně naladěná, ale když už jsem si našla přesnou náladu kniha mě bavila.
Četla se rychle a oči četly jedno slovo za druhým, jako bych všechny básně již znala.
Doporučuji.