Máj / Kytice

07.03.2019

Srdeční záležitost.

16.08.2018

Máchova báseň Máj patří podle mne k perlám poezie 19. století. I když dobová kritika dílo příliš neoceňovala. Zvláště byl terčem kritiky druhý zpěv, který je pochmurným vyjádřením děsivého čekání na smrt, její prázdnotu, definitivní konec -

"- - - tam jen - pustý stín -
tam žádný- žádný - žádný svit,
pouhá jen tma přebývá...
...
...bez konce ticho - žádný hlas -
bez konce místo - noc - i čas - - -
to smrtelný je mysle sen,
toť, co se ‚nic‘ nazývá.
A než se příští skončí den,
v to pusté nic jsem uveden.- - -
Vězeň i hlas omdlívá. “

Přiznávám, že některé verše jsem četl stále dokola, doslova uchvácen Máchovými básnickými nápady. A dlouhé pasáže básně umím zpaměti.
Doufám, že citováním nic neprozrazuji nevhodně, protože Vilémův osud je zřejmý od prvních stránek. Není to detektivka!
Úvodní verše navozují lyrickou atmosféru s oslavou krásy přírody, ale postupně přechází báseň do chmurných tónů ( Jarmila čeká na milého a dozvídá se jeho osud, Vilém se loučí se životem a v polovědomí vypráví o sobě žalářníkovi), až děj dospívá k úplnému zmaru - k popravišti –
a rychlý rytmus veršů zde zvyšuje dramatičnost chvíle -

"...Obnažil vězeň krk, obnažil ňádra bílé,
poklekl k zemi, kat odstoupí, strašná chvíle -
pak blyskne meč, kat rychlý stoupne krok,
vkolo tne meč, zločinci blyskne v týle..."

Mně se velmi líbí Máchovy básnické obraty, kdy často využívá logických protimluvů (tzv oxymóron) - "umřelé hvězdy svit", "mrtvé milenky cit" - a další hra se slovy vyjadřující pohyb -

„Jak holoubátko sněhobílé
pod černým mračnem přelétá,
lilie vodní zakvétá
nad temné modro; tak se číle -
kde jezero se v hory níží -
po temných vlnách něco blíží,
rychle se blíží. Malá chvíle,
a již co čápa vážný let,
ne již holoubě či lílie květ,
bílá se plachta větrem houpá...“

barvy -

"Vyšlého slunce rudá zář, zločince bledou barví tvář.…"

"Jasné jezero dřímá u středu květoucího dolu.
Nejblíž se modro k břehu vine,
dále zeleně zakvítá,
vždy zeleněji prosvítá,
až posléz v bledé jasno splyne"

- a myšlenky -

„Proč rukou jeho vyvržen,
stal jsem se hrůzou lesů?
Čí vinu příští pomstí den?
Čí vinou kletbu nesu?“


Druhou částí knihy je sbírka Kytice, ve které autor K. J. Erben využil lidové slovesnosti a přetvořil do baladických básní různé lidové pověsti.
V jednotlivých baladách se objevují pohádkové motivy (Polednice), často s rysy ukrutnosti (Vodník), záhrobní bytosti (Svatební košile, Holoubek) až po moderním jazykem řečeno horory (Zlatý kolovrat).

Obě díla jsou většině čtenářů jistě známa ze školních let a rozhodně není na škodu si je znovu připomenout.
A pokud známa nejsou, doporučuji – zvláště pak Máj.

15.08.2018

Tohle je můj starší úlovek z Levných knih, který mě dodnes těší. Dvě srdcovky v jedné knize, kdo by je neměl rád...

13.02.2018

Na knížku jsem narazila v Levných knihách a ikdyž jsem ještě náctiletá a chodím do ZŠ, byla jsem celkem ráda, že jsem si přečetla takovou tu ,,českou klasiku". Celkem jsem těmto básním a baladám porozuměla, ale některá slova mi dělala problém pochopit, protože je to psané ve ,,staré češtině". Ale jinak super! Konečně mám přečtenou nějakou tu poezii;)

23.11.2017

Skvělé příběhy - četla jsem sice povinně, ale ráda a s chutí. A zpracování v Semoforu také vřele doporučuji.

21.10.2017

Máj byl tedy pro mě strašně nezajímavé dílo - dějově krátké, postavy strohé, pocitově bohatší. V těch pocitech se musí člověk dosti orientovat. Nenadchne ani neurazí, ale asi bych se k tomu již nevrátil.
Kytice je už trochu něco jiného. Takové zajímavé pohádky/pověsti, které člověka upoutají a donutí hledat hlubší kontext.

Každopádně oboje bych určitě zařadil do kánonu k maturitě, není to náročné a zabijete tím jedno téma, konkrétně literaturu 19. století

04.09.2017

Prvně v životě jsem přečetla Máj. Snažila jsem se, ale spoustu jsem toho v tom nepochopila. Možná je to jen tím, jak obtížné to na čtení je.
Ale Kytice.. to jsem četla ráda už od školy. Nejvíc jsem si zapamatovala frázi z Vodníka, dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy. U toho mám pokaždý husinu. A taky Polednici jsem měla ráda, jen netuším proč. :) každopádně jsem ráda, že mám doma tyhle díla.

03.04.2017

Dvě nejlepší české básně v jedné knížce. To je bomba!

02.10.2016

Zrovna teď, když začala škola, je to pro mě jedna z ideálních knih. Nehryže mě svědomí že té škole "zahýbám" a přispěji si do povinně četby. Některé balady jsou i dost známé už když jsem se to musela nazpaměť učit na základce a v té hlavě to prostě zůstane. Rozhodně jsem tuhle knihu neměla v ruce naposledy.

06.06.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších,provází mě celý život.

24.05.2016

Už na začátku musím říct, že miluji tvar a tloušťku téhle knihy. Nejde tak o to, že by kniha byla tlustá, nýbrž že je v téhle velikosti velmi praktická.
1. Máj
Upřímně řečeno, přečetla jsem prvních pár veršů, a poté jsem to vzdala. Máj je pro mě strašně obtížný na čtení.
2. Kytice
Tu jsem naopak přečetla tisíckrát. Moje oblíbená: Svatební košile (doporučuji i film s Rodenem) :-)

Na knize oceňuji vysvětlivky každé balady.

Máj jsem dočetla jen tam kde to bylo všem známé, protože dál jsem opravdu nemohla. Naopak Kytici jsem přečetla celou a několik básní z ní dokonce několikrát!! Což je u mě opravdu veliký úspěch, protože básně nemám ráda. Básně z Kytice jsou jediné, které jsem kdy přečetla a opravdu se mi líbily.

03.05.2016

Protože jsem Máj ještě nikdy nečetla a Kytice chyběla v mé knihovně, ráda jsem si knihu koupila a na první Máj ji i začla číst. Musím říct, že Máj je pro mě těžce čitelný. Nejsem moc na básničky, kdy člověk musí číst text vícekrát aby porozuměl, co že to básník chtěl říci. Ale taková Kytice, to je počteníčko! Nejoblíbenější je Vodník, Zlatý kolovrat a Svatební košile. Díky filmu si dokážu i vybavit jednotlivé scény a spojit vše v jedinečný zážitek ze čtení.

05.04.2016

"Výklad Máje: Následující básně jest oučel hlavní slaviti májovou přírody krásu; k tím snadnějšímu dosažení oučelu tohoto postavena jest doba májová přírody proti rozdílným dobám života lidského. Pověst tedy čili děj básně této nesmí se co věc hlavní považovati, nýbrž jen tolik z děje toho v báseň přijato, jak daleko k dosažení oučelu hlavního nevyhnutelně třeba. Děj se koná u města Hiršberg mezi horami, na nichž hrady Bezděz, Pernštejn, Houska a v dálce Roll k východu, západu, poledni a půlnoci okazují. - Ostatních co se oučelů dotýče, jakož i sententia moralis z celého snadněji se vyrozumí."

No to je nádhera! Máchův Máj mám zafixovaný z dětství jako zamilovanou báseň:

"Byl pozdní večer - první máj -
večerní máj - byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj."

Jaksi mi v paměti neutkvělo, že se jedná o truchlivou baladu, o lásce Jarmily a strašlivého loupežníka Viléma nazývaného Strašný lesů pán. Jakož i o tragédii Vilémovy pomsty vykonané na Jarmilině svůdci, jímž byl naneštěstí nepoznaný Vilémův otec:

"Kde za jezerem hora horu
v západní stíhá kraje,
tam - zdá se mu - si v temném boru
posledně dnes co dítko hraje.
Od svého otce v svět vyhnán
v loupežnickém tam roste sboru.
Později vůdcem spolku zván,
dovede činy neslýchané,
všude jest jméno jeho znané,
každémuť: "Strašný lesů pán!"
Až posléz láska k růži svadlé
nejvejš roznítí pomstu jeho,
a poznav svůdce dívky padlé
zavraždí otce neznaného.
Protož jest u vězení dán;
a kolem má být odpraven
již zítra strašný lesů pán,
jak první z hor vyvstane den."

Erbenova Kytice (z pověstí národních) je notoricky známá a výjimečná klasika ze školních let. Doufám, že se čte ve školách i dnes. Ta notorická známost a obehranost (řekl bych lidovost) vytvořily časem z jednotlivých balad možná až zprofanovanou sbírku dětských říkanek - neprávem!

--Zemřela matka a do hrobu dána, siroty po ní zůstaly...
--U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo...
--Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce hnáty křivé, hlas - vichřice podoba!
--Okolo lesa pole lán, hoj jede, jede z lesa pán...
--Dnes je čtvrtek, zejtra pátek, šiju, šiju si kabátek: Sviť, měsíčku, sviť, ať mi šije niť...
--Již jedenáctá odbila, a lampa ještě svítila...

Ale i v této všeobecně známé Kytici jsem nalezl balady, které jsem už zapomněl a ty se mi četly nejlépe, tak nějak nově, jakoby poprvé - Záhořovo lože, Vrba, Holoubek... Obě dílka jsou krásná, malebná a máme být právem na co hrdi:
"Věrný syn jsi Čechů kmene,
věrný bratr bratřím svým;
jazyk český je i Tobě
otců drahým dědictvím."

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kytice_(sb%C3%ADrka)

15.11.2015

Tak obojí je klasika. Musím ale říct, že si mi oboje četlo v podstatě dobře...

09.07.2015

Máchu moc nemusím, ale obdivuji jeho schopnosti něco takového vytvořit. Za to Erben je můj oblíbený klasický spisovatel, většinu básní z jeho Kytice znám nazpaměť.
Tuto knihu najdete i u mě v bazaru :-)

10.06.2015

Klasika, dá se říci - kult.

09.06.2015

Tohle je bomba. Kdepak asi pan Erben vzal zombíky v Čechách? Vodníka, Polednici, Duchy nebo Věštkyně - to je klasika, ale zombie v té době a u nás.

24.03.2015

Když ty dva tak čtu, říkám si, co by asi Mácha řekl na to, že ho dali do sbírky s jeho velkým kritikem a co by naopak říkal Erben, kdyby věděl, že musí sdílet vazbu s tím... materialistou.
Mám tyhle dva ráda. Erbena už od dětství (když se tak ohlížím zpět, divím se, že jsem si neodnesla nějaké trvalé následky), k Máchovi se cesta hledala hůř, ale o to více teď dokážu ocenit jeho geniální práci s jazykem.