Mala a její kočka

08.07.2024

Male včas řekli, že není dobrá zpěvačka, ale měli ji také upozornit, že není nijak výjimečná spisovatelka - celá kniha postrádá emoce, dramatické scény zase napětí. Je to takový hezký středoškolský sloh, kterému ještě nasadil korunu neobratný překlad se spoustou chyb, jimž vévodí opakovaná změna pohlaví u nebohé kočky. Naopak na knize oceňuji to, co se málokdy přiznává, totiž že ti, kteří přežili, nebyli vždy nutně ti nejcharakternější, ale že k tomu bylo často potřeba jednat i trochu dost amorálně.

28.03.2024

(SPOILER) Přečetla jsem za jeden den. Hezky se četlo. Hrůzy strašné ale jak tady více lidí píše poněkud emočně ploché..... Nevim jestli Mala byla na tolik silná osobnost aby v tak raném věku takto zvládala takové hrůzy ale čekala jsem opravdu více emocí.

01.01.2024

Příběh byl hezký, četl se dobře, svižně ubíhal.. ale co se autorce nepovedlo, tak jakkoliv přiblížit nějaké emoce. Vzhledem k tomu, co vše autorka zažila, tak tam chyběl jakýkoliv strach, smutek.. jen čisté, prosté vyprávění. Kočka byla v příběhu pro mne takový skoro nadpřirozený tvor, taková halucinace, kterou si Mala přála vidět :) Knížka je na můj vkus příliš protkaná židovskou vírou. Ne že by mi by to nějak extra vadilo, ale bylo to prostě nezvyklé. I tak určitě bude součást naší knihovny.

17.08.2023

Dlouho jsem necetla tak vlacny, plochy neemotivni pribeh. Tedy nechapejte me spatne, ony ty emoce tam nekde hluboko zakopane jsou, jen zakryty nanosem monotonniho vykladu, prehrsle zbytecnych detailu, neduleziteho seznamu jmenovite vykreslenych postav, nadmiru sklonovaneho Ha-šema, atd. Prilis zduraznovana viditelna fakta, zavery ci myslenky pusobi bohuzel az fadne. Navic me v takovychto pripadech vzdy neskutecne ohromuje (az zarazi) neomylna pamet autoru ohledne tolika drobnosti...
Dve hvezdy. Za ten neskutecne tezky zivotni pribeh a uzasnou odhodlanost, silu i houzevnatost male Maly.

30.06.2023

Příběh samotné autorky, aneb jak přežila 2. světovou válku..

Mala ( Židovka) se protlouká válkou jen se svou kočkou (kocourem) ,, Malach,, a neskutečným, až neuvěřitelným štěstím.

Mala je dosti vychytralá, je-li potřeba tak i drzá a dokáže lhát jako když tiskne. Nejvíc mě však fascinuje jak je naprosto smířená se vším co přijde (nebo má přijít..). ( Což jí moc nebaštím..)

Příběh je napsán jednoduše, z pohledu mladého děvčete, ale velice čtivě. Autorka nejde moc do hloubky událostí 2.sv.v., sem tam nějaká okrajová informace, která je hned zapomenuta.

Pokud je někdo velký kočkofil, tak ho nepotěším, ačkoliv je Malach důležitým tvorem v Malině životě, zas tolik interakce s ní v knize není. Ukáže se aby Malu upozornila na nebezpečí, je s ní když má slabší chvilky, hlídá ji když spí, odpoutává od ní pozornost vojáků, kteří prohledávají lesy atd.

Nečekejte literaturu faktu, datumy, informace o koncentračních taborech ani nějaké příliš vypjaté situace.

Je to spíš takové povídání u kávy, ale velmi pěkné povídání, se šťastným koncem, alespoň pro Malu..

05.06.2023

Jedná se o skutečný příběh, který autorka prožila během 2. světové války, když byla mladá dívka. Sledujeme události i před 2. světovou válkou a poválečné události.

Kniha má 5 částí. Tento příběh je vskutku neuvěřitelný, jak je uvedeno na přebalu knihy. Autorka měla obrovské štěstí, že přežila 2. světovou válku. Události, které autorka popsala, působí na mě neuvěřitelně a občas jsem si říkal, jestli si některé události nepřibarvila. Hodně lhala lidem i vrstevníkům, což bylo nutné pro přežití. Jako mladá dívka byla hodně troufalá vůči Němcům a při četbě jsem si říkal, že hodně svým vystupováním riskovala vlastní život.

Těšil jsem se, že v knize bude popsáno více příběhů o autorčině kočce MALACH, která ji doprovázela na její cestě, ale bohužel tomu tak nebylo. Byla o ní zmínka jen okrajově, což je škoda, takže název knihy je trochu zavádějící.

Myslím si, že autorka neplánuje psát další knihy, ale s tímto příběhem se chtěla podělit se svými čtenáři. Autorka má úctyhodný věk (datum narození 1927) a otázkou zůstává, jestli tuto knihu napsala v současnosti, anebo ji zpracovala v mladším věku. Některé události nebyly úplně vysvětleny nebo dotaženy do konce. Myslel jsem si, že autorka prožila část války v koncentračním táboře, ale bylo tomu jinak, což nevadí, pouze konstatuji.

Určitě existují lépe zpracované knihy z 2. světové války. Z druhé strany je to zase originální příběh ženy, která přežila holocaust a která měla potřebu napsat tuto knihu. Kniha má nepochybně nedostatky. Z jednoho hlediska je nabitá dějem, z druhé strany může působit rozvláčně. Z této knihy mám rozporuplné pocity.

V závěru knihy se nachází obrazová příloha a SLOVNÍČEK.

Velmi podivný příběh, toto.
Je to vzaté za správný konec, vedle válečných útrap nechybí doba před válkou i jak dopadli přeživší lidé po ní. Paní Mala se nebojí říct, že přežít to nebylo jenom tak: člověk potřeboval hodně odvahy, málo skrupulí a strážného anděla.
Slušelo by se tam trochu šetřit sebechválou, ale je to její příběh, tak co budu rejpat.

Blbé je, že se kniha měla jmenovat spíš Mala a občas její kočka, anebo taky kocour. Dobře, u andělů se možná pohlaví neuvádí, ale když je řeč o živém tvoru, neměl by měnit gender 3-4x za knihu, než se usneseme na tom, že kočička je holka. Taky i když byla ve své době nejzásadnější tvoreček v Malině životě, Mala každou chvíli její existenci úplně ignoruje a jen občas se podiví, že to zvíře nevídá žrát. No, ona by si třeba dala, kdyby jí někdo něco nabídl, když už ne nuzný utečenec v lese, tak aspoň někdo, kdo má stálou práci v gastro, žejo...

Ještě jedna věc mě fascinovala, a to poválečný postoj systému ústy Maliných blízkých vůči ní. Poslechnou si, co prožila, a řeknou: "Dobře ty, to jo! Ale teď už dost srandiček a musíme tě ASAP provdat, patnáct už ti bylo, tak jaká pak škola..."

Celkově jako válečný příběh pro mladší nebo žánrem neotrkané čtenáře vhodné k doporučení. Kdo jste přišel taky kvůli kočičce, počtete si, ale riziko zklamání tu je.

04.05.2023

(SPOILER) Od knížky jsem si dost slibovala, zaujalo mě přátelství židovské dívky a její kočky, a tak jsem si knihu koupila brzy po jejím vydání. Ke čtení jsem se ale dostala až teď a překvapily mě ne zrovna pozitivní komentáře, když jsem si knížku zařazovala mezi čtené. Říkala jsem si, že čtenáři už nevědí co by si vymysleli, je těžké se jim zavděčit... nyní se ale musím zařadit mezi ty "nevděčné" čtenáře také.

Nejprve klady: knížka se mi četla celkem dobře, přečetla jsem ji rychle, a to i přesto, že místy trochu (někde i trochu víc) zlobil překlad. Například na mnoha místech se překladatelka nemohla rozhodnout, je-li kočka Malach (což hebrejsky znamená "anděl") skutečně kočka, tedy bytost rodu ženského, anebo kocour (případně anděl) rodu mužského. V zájmenech ve vztahu ke kočce má občas totální "hokej". Někdy mi text připadal kostrbatý a myslím si, byť originál jsem nečetla, že překladatelka mohla odvést lepší práci. Někde se přímo nabízejí vhodnější slovní spojení, jež by smysl nezměnila, ale text by učinila čtivějším.

Příběh je to spletitý, osud nezáviděníhodný, a i když mě Mala místy také štvala svými odsudky (někdy ne úplně jasně vysvětlenými) nebo siláckými řečmi o tom, co by komu z trýznitelů udělala, musela jsem ocenit, že si v dobrém vzpomněla na mnohé lidi, kteří jí pomohli. A vlastně celková vůle přežít, kterou ta mladá dívka v sobě měla, je obdivuhodná, protože někdy je skutečně mnohem snazší to vzdát... ano, byl v tom mnohdy kus sobectví, ale na druhé straně by její umírněnější jednání asi nikomu dalšímu k přežití nepomohlo (možnou výjimkou je Zosja), a tak by jen rozšířila seznam mrtvých...

Co mě mátlo a vadilo mi, je časový rámec knihy. Někdy jsem měla při čtení pocit, že uplynulo několik měsíců (týkalo se to např. Malina pobytu v lese), ale dodatečně se ukázalo, že mohlo jít jen o několik dní. Pak mi zase připadalo, že líčení zahrnuje jen poměrně krátký čas (Mala v Německu), načež se ukáže, že už uplynuly roky. Sem tam se mihne nějaký letopočet, ale spolehnout se na to nedá. Něco by možná pomohl vysvětlit nějaký doslov, ale nic takového v knize není. Styl vyprávění je dětsky nezralý a skutečně to připadá jako příběh, který sepsala mladá dívka. Osobně bych více uvítala, kdyby bylo patrné, že jde o vzpomínky staré paní... i když vlastně ani to s jistotou nevíme. Mala Kacenbergová sice už překročila devadesátku a v anglickém originále kniha vyšla loni, ale to nic neznamená, mohla vše sepsat v mládí a z pomyslného šuplíku to vytáhnout teprve nedávno. Bohužel ani okolnosti, za jakých kniha vznikla, se čtenář nedozví a to je docela škoda, asi by to ledacos vysvětlilo.

Uvěřitelnost či neuvěřitelnost příběhu bych neposuzovala. Jsem na světě dost dlouho na to, abych věděla, že život nám dovede uchystat ta nejneuvěřitelnější dobrodružství, o která ani nestojíme, neskutečné série náhod (pokud věříme na náhody) a mnoho dalšího. A kočka Malach? Pravda, kočky se takto nechovají, nejsou to psi. V neznámém prostředí se většinou ztratí... jenže každá kočka je jiná. Zažila jsem i takové, co člověka doprovázely jako pes. A skoro každá se umí "vypařit" jako duch a sledovat "svého" člověka, aniž ten o ní vůbec tuší. Snad tedy Malach opravdu existovala. Jen mě mrzí, že v dlouhých kapitolách, zejména po odchodu z Německa, Mala o kočce neztratí ani slovo, vypadá to, že kočku někde po cestě nechala, až o mnoho stránek později o ní přijde zmínka.

Podobně jako někteří další čtenáři jsem ani já necítila žádné zvláštní emoce z tak znepokojivé četby. Kde se stala chyba? Nejsem už emočně otupělá? Myslím, že jsme si z jiných příběhů zvykli na židovské hrdiny, kteří sice také přežili holocaust šťastným řízením osudu, ale na rozdíl od Maly byli odevzdaní, nebouřili se a nic se nesnažili změnit. To není odsudek, pouhé konstatování. Ztratili naději, že něco změnit lze, a tak působí křehkým, bezmocným dojmem. Mala se rozhoduje jinak. Bojuje o život a chce se o sebe postarat sama, kdykoli je to možné. Působí navzdory svému mládí jako silná žena a tak možná máme pocit, že taková hrdinka soucit nepotřebuje...

Ano, kniha má své četné "mouchy". Ale je cenná jako dokument o nám dnes již vzdálené době. Jako dokument o tom, co je schopen provést člověk člověku. Doklad lidství i zrůdnosti. Výpověď nejen o Němcích, ale i o Polácích a Ukrajincích, o některých až taková, že se dnes nesmí zveřejňovat... Přečetla jsem si ji ráda, ale přes dobročinný bazar na podporu opuštěných koček posílám dál do světa.

15.04.2023

Chapu, ze se autorka snazila pribeh podat tak, aby pusobil jako vypraveni ocima dospivajici divky. Coz se mi moc bohuzel neslucuje s tim, jaka dospela a moudra rozhodnuti delala. Celkove se shodnu s komentari prede mnou, ze pribeh je plytky, nezazivny a pusobi naprosto nerealne. Navic mne naprosto silene vytaci naduzivani slovesa byt temer doslova v kazde vete!!!

13.04.2023

Poprvé (a nejspíš naposledy) jsem se při výběru knihy nechala ovlivnit influencerkou a dostavilo se obrovské zklamání. Příběh je plochý, prázdný, vypravěčka mi svým jednáním byla vrcholně nesympatická a byť je to příběh údajně skutečný, je podán naprosto neuvěřitelně. Knihu jsem se přinutila dočíst jen silou vůle :(

05.04.2023

Tato kniha pro mě byla obrovským zklamáním. A abych to trochu rozvedla - četla se dobře, je to napsané jednoduše, takže není problém ji přečíst za jeden/dva dny.. A pak je tady jedno velké ALE. Obsahově to bylo strašně slabé. Příběh téměř až pohádkový, jako kdyby se jednalo o úplně jinou dobu a na druhou stranu napsaný, jako kdyby ho napsala moje babička. Ač se jedná o holocaust a příběh, který by s vámi měl emočně zamávat, tak se mnou emočně nehnul. Kniha mi připadá prázdná a ten příběh autorce vlastně ani nevěřím.

27.02.2023

Příběh židovské dívky Maly Szorerové, která měla štěstí v neštěstí a přežila holocaust, i díky strážnému andělu - kočce Malach.
Jako jediná z rodiny se vyhla odvodu do koncentračního tábora a díky obrovské vůli žít válku přežila v lesích v okolí Tarnogródu a později jako pomocná pracovní síla v Německu.

Retrospektivní vyprávění dnes 96leté Maly Kacenbergové je pro mě na hodnocení velice rozporuplné. Pravdivý příběh 12ti leté dívky a její kočky, jejich boj o přežití v zemi obehnané německou armádou a gestapem.
Subjektivně mi příběh přišel nějak zlehčený, Mala si mohla dovolit riskovat a přesto vždy přežila. Také díky množství sobeckých rozhodnutí, kdy jsem při čtení byla opravdu naštvaná. A zároveň chápu, že v takové době bylo možné přežít jen díky nesobeckosti jiných a vlastní vypočítavosti.
Je to jeden z těch neuvěřitelných příběhů a já se neumím rozhodnout, jestli se takto opravdu stal, nebo už za ta léta byly těžkosti a zrůdnosti, kterých byla svědkem vytěsněny, anebo mysl dvanáctileté dívky viděla přítomnost kočky jako něco magického, jako božský dohled.
Přes to všechno dávám čtyři hvězdy, kniha je čtivá a pořád je to další střípek dějin, na které se nesmí zapomenout, a takových osobních vyprávění je tolik, kolik je přeživších.

“Bude to asi znít divně, ale já jsem přesvědčená, že Malach byla opravdu skutečný malach - anděl strážný poslaný z nebe, aby mě chránil a provedl peklem, které pohltilo mou rodinu, mé město a šest milionů mých lidí.”


Plně souhlasím s komentářem ER.2015

23.02.2023

(SPOILER) Popravdě jsem z knihy docela zklamaná. Chvílemi jsem měla dojem, že autorka některé pasáže zlehčuje a popisuje je jako něco samozřejmého, např. její cesty do/z tarnogródského ghetta, jako by Němci, samozřejmě s nadsázkou, byli naprostí idioti a ona si tam chodila jak pro rohlíky… Byla jsem opravdu zvědavá, jak mladé děvče dokáže přežít v lesích, v zimě, s permanentním rizikem, že ji někdo pozná a udá, nebo že potká okupanty,… Ale odpověď jsem nedostala… V některých popsaných situacích mi Mala byla dokonce nesympatická (pasáž se Zosjou). A přiznávám, místy mě štvalo, jak se autorka neustále chválí… To bylo až otravné.
Jistě, paní Kacenbergová knihu napsala s velkým časovým odstupem, zároveň lidský mozek je milosrdný a tak příšerné zážitky vytěsňuje, respektive otupuje ostré hrany, abychom mohli dál žít a nezbláznili se, a proto každý, kdo je ochoten zhojené rány znovu otevřít a sepsat svůj příběh, má můj nejhlubší obdiv. Bohužel u této knihy jsem měla pocit, že autorka na jednu stranu svůj příběh sdílet chce, ale jen do té míry, aby to pro ni bylo jakž takž snesitelné. To je naprosto pochopitelné a přirozené, ale proč potom psát knihu?
4/5 dávám proto, že se jedná o skutečný příběh a i přes mé výhrady, které se týkají výlučně knihy, má paní Mala můj hluboký obdiv, že přes všechno, čím si prošla, neztratila chuť a vůli žít.

09.02.2023

(SPOILER) Příběh se četl dobře, ale zdálo se mi tam být několik nesrovnalostí.

POZOR SPOILER!!

Např. kočka Malach provázela Malu nejen na cestách okolím Tarnogródu, což se mi zdálo logické a pochopitelné, ale vždy si Malu našla i v cizím prostředí!!! Navíc na konci knihy mi neseděl počet let, kdy ji provázela. Mám pochyby, jestli je to skutečnost nebo fikce. Ale pokud neřeším reálnost některých faktů, tak je to velice milé (a velice smutné) počtení. V závěru knihy jsem opět narazila na to, jak špatně se po válce chovali Poláci k Židům, to bylo až neuvěřitelné, čeho byli kvůli majetku schopnosti. Stejně tak pro mě bylo nepochopitelné, jak mladí nuceně nasazení Poláci při odjezdu z Německa kradli

06.02.2023

Kniha pojednává o obsazení Polska nacisty-viděno očima malého děvčátka. "Nesmíme nikdy pro budoucí zapomenout." Chápu to a respektuji.
Mám už ale dost autorů knih jako je tahle nebo Cilčina cesta a jim podobné. Dnes se už opravdu nikdo nestydí vyzvedávat knihy s prázdným obsahem na piedestal s názvem bestseller.

30.01.2023

Nenechte se zmást názvem a obálkou. Mohlo by se zdát, že se jedná o pohádku nebo příběh pro děti. Avšak čeká nás nelehký životní příběh Maly, dívky, která přežila holocaust díky své odvaze a s pomocí své kočky Malach.

Mala Kacenberg brzy oslaví své 96. narozeniny, a to jen díky tomu, že se jí podařilo přežít druhou světovou válku, i když byla židovka. Vypráví nám svůj příběh, kdy se její spokojený život převrátil do temnoty kvůli nacistům a jejich invazi do Polska. S rodinou se ocitne v ghettu, ze kterého občas uteče, aby vyžebrala něco k jídlu. Při jejích výpravách ji věrně doprovází kočka Malach, což hebrejsky znamená anděl. Když se rodina dostane do transportu, jediná Mala vyvázne a společně s kočkou hledají způsob, jak přežít.

Moc ráda čtu knihy z období druhé světové války, zvláště pak ty, které jsou sepsány podle skutečných událostí. Navíc jsem milovník koček, takže tato kniha je napsána přesně pro mě a já jsem si její čtení moc užila. Knihu jsem v podstatě nemohla odložit, potřebovala jsem vědět, co bude s Malou dál a jak se jí podařilo přežít.

Ač je to drsný příběh a je nepředstavitelné, čím vším si lidé museli ve válce projít, tato kniha je napsána tak, že u ní nebudete muset zavírat oči nad krutostmi. Jsou tu věci a situace, ze kterých Vám bude jednoznačně smutno a úzko, ale i tak se Vás příběh tak nějak mile dotkne. Je to tím, že mi celou dobu připadalo, že mi to vypráví babička. Popisuje svůj život, co všechno prožila, čím si prošla. Jak to chodilo, když byla malá, ať už v rodině, v zaměstnání rodičů, anebo i to, jak je pro ni důležitá její víra. Díky tomu na mě příběh dýchl i něčím rodinným a bylo mi v něm tak nějak dobře. Jediné, co mi chybělo, brala bych tu více té kočky….

Pokud máte rádi knihy, které jsou vyprávěny těmi, kdo přežili (například Nejšťastnější muž na Zemi), tuhle si rozhodně musíte přečíst. Je to zase trochu něco jiného, jak se Male podařilo přežít, ale opět zajímavého. Je to historie, na kterou bychom neměli zapomínat.