Malá sestra
Martina Borger , Maria Elisabeth Straub
Sugestivní psychologický román německých autorek věnovaný aktuálnímu tématu týrání dětí, zachycuje neotřelým způsobem vznik a vývoj tohoto syndromu v příběhu postupného rozkladu obyčejné a zpočátku dobře fungující středostavovské rodiny. Vypravěčkou šokujícího příběhu je dvanáctiletá Lilly, školačka, opírající se o jistotu domova a rodičovské lásky. Život rodiny se drasticky změní, když matka zatouží po druhém dítěti a vezme si do pěstounské péče pětileté děvčátko. Rodina se poctivě snaží, aby se malá Lota cítila co nejlépe, a optimisticky se dívají na její současné nedostatky s tím, že láskyplné prostředí všechno spraví. Tragický zlom nastane, když matka pochopí, že dítě není jen zanedbané, ale retardované, a není naděje, že by se bez odborné pomoci něco změnilo. Postupně jí docházejí síly, mění se i finanční situace rodiny a žena, která si dítěte úplně přestala všímat, hledá útěchu v alkoholu. Vlastní dcera vidí události optikou svého věku, cítí změnu ve vztazích mezi milovanými rodiči a obává se budoucnosti, zároveň však svým přímočarým způsobem chápe, že se s dítětem děje něco velice zlého. Po marných pokusech upozornit rodiče na zoufalý stav děvčátka, si jako jediná uvědomí, že musí jednat a upozorní úřady s děsivým vědomím, že následky svého činu ponese na vlastní kůži.... celý text
Literatura světová Novely Romány
Vydáno: 2007 , Mladá frontaOriginální název:
Kleine Schwester, 2002
více info...
Přidat komentář
V pondělí kolem 11. hodiny dopolední jsem si vyzvedla u jednoho pána knihu z druhé ruky a hned cestou domů ji začala číst. Doma jsem udělala jen to, co bylo nutné, úklid jsem vynechala a večer po 23. hodině byla kniha dočtena. Chtěla jsem jít spát, ale několik hodin jsem nedokázala zabrat. Celý tento týden se mi honily hlavou útržky z knihy a začala jsem všechny kolem sebe sledovat a podezírat. Při čtení jsem místy neudržela slzu a když jsem knihu zaklapla, bylo mi zle. Jako už hodně dlouho ne. Takový dopad to nemusí mít na každého, nicméně já bych knihu doporučila jen silným povahám a všechny matky bych raději předem varovala. Protože pak už mi zbyde jen: já jsem vám to říkala...
Kniha ač útlejší, tak velkého významu a velké hloubky. Syrové pojetí týrání, které se vyvine z nevinného okamžiku. Příběh zasazený do Francie. Tedy na jedné straně poetika francouzského Biarritzu a na druhé straně umírající dítě s mentálním postižením ve sklepě. No a rodina to vlastně nemyslela špatně.... Co k tomu dodat? Vše z pohledu holky (sestry), která jediná nechtěné dítě opatřuje. No není svět šílený? Na oko úžasná rodina až na lehce ovlivnitelného otce a matku s mírným duševním onemocněním (sobeckou) a oba velmi nevyzrálí. Co už vůbec nechápu, že se o ně poté nezajímala sociálka. Přeci jen v ČR stále probíhá proces, návštěvy, konzultace s pěstouny. Těžko uvěřit.
Zpocatku jsem stale cekala, kdy prijde na tyrani jako takove. Ale v knize je krasne popsano z pohledu ditete, jak k nemu muze dochazet ruznymi zpusoby.. smutny pribeh, ale skvele napsano
Trochu silné kafe pro čtenáře - rodiče. Vlastně vůbec pro všechny, ale tito jsou přece jen na rodičovské věci citlivější... Fakt, že tento krutý příběh vypráví dítě svým pohledem, jen násobí děs a husí kůži po těle. Přestože je příběh smyšlěný, věřím, že jeho pilíře stojí na skutečných příbězích a "takto to nějak vzniká". Pro mě nepředstavitelné. Z čeho mi šel hodně mráz po zádech, bylo to, jak se vlastně nezamýšleně stala malá sestra pro okolní svět neviditelnou a jak se to pak ohromně hodilo do krámu. A v tomhle případě okolí nemělo šanci cokoli poznat. Jak je mi líto, v čem se zmítalo dítě, které tomu všemu bylo svědkem a nikdo ho nepochopí, protože "tomu příhlíželo". Že se jako jediné zachovalo správně hodně lidí zvenku nevidí a neuvidí a ono bude mít cejch na čele, který si ale samo nevypálilo.
Opravdu bolestivé čtení. Příběh je psaný ich-formou malého děvčátka, které miluje svoji rodinu, a přesto si uvědomuje, že se v ní odehrává něco špatného. Láska k rodičům a snaha je pochopit tu kontrastuje se soucítěním s malou sestrou a obavou o její prožívání a nakonec i její život. Příběh je bohužel velmi uvěřitelný.
Přemýšlím, co napsat a asi jediné, co mi neustále leze na mozek je slovo: DĚSIVÉ.... ještě teď z toho mám husí kůži. Když to čtete, tak si říkáte, že to chcete nějak zarazit, ale to prostě nejde.... DĚSIVÉ, že se tohle opravdu děje...je mi z toho úzko....
Číst jen takovéto knihy, to by se brzy stal z člověka buď velký cynik nebo by se pominul rozumem. Čas od času však to dám, je mi z toho hodně smutno, ale důležité je připomínat okolnímu světu, že něco takového se opravdu děje a můžeme proti tomu zasáhnout.
nepochopitelné kam až člověk zajde.
Jeden z mála příběhů týrání, kdy to vyjde najevo včas. Snad tedy včas.
Malá knížečka s velkým příběhem. Není to veselé, pod slupkou relativně obyčejného (nehledejte žádné skandální popisy nechutností) příběhu špatné péče o dítě autorky rozehrály velmi zajímavou sondu do odpovědnosti za naše chování...
Recenze
http://czechmaid.blogspot.cz/2014/01/mala-sestra-velke-psycho.html
Knihu jsem četla jedním dechem. Naprosto děsivé je to, jak se posunují hranice, co je ještě "normální" a co už ne, jak si to týrající vůbec neuvědomují, přestože jsou vzdělaní lidé...
Zajímavé na knize je, že je psána pohledem dvanáctiletého dítěte, které zažívá neuvěřitelný a šokující příběh, který může jen těžko zvládnout dospělý a dítě tohoto věku by mělo být podobných zážitků ušetřeno. Byla jsem trochu zděšena, co všechno je možné a knihy tohoto typu mě přivádějí k zamyšlení, jestli se všichni dostatečně zajímáme o to, aby se nic podobného nemohlo stát v našem okolí. Doporučuji k přečtení.
Čekala jsem teda víc, téma jistě zajímavé, ale nešlo to nijak výrazně do hloubky a četba mě tedy rozhodně nevtáhla do děje.
Smutný příběh. Sobecká matka, otec slaboch. Hrozné, čeho jsou lidé schopni dopustit se na dítěti.