Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/112781/bmid_mesicni-zahrady-4nY-112781.jpeg
4
969
969
Malazská Kniha padlých série
< 1. díl >
V rozlehlé Malazské říši to vře, podrobené státy téměř vykrvácely během dlouhých let nekonečných válek, čistek a bratrovražedných bojů, a také při srážkách s pánem Měsíčního Kamene. Císařovna Laseen však dál vládne tvrdou rukou s pomocí svých obávaných asasínů. Nyní svůj nenasytný zrak upřela na Darúdžistán, poslední ze Svobodných měst Genabakis, starobylou a ušlechtilou baštu nezávislosti, která ještě vzdoruje. Nicméně říše není jediným hráčem v této hře. Svůj první tah ze stínů učinila ještě zlověstnější síla… Tato skvěle vymyšlená epická sága je zasazená do dokonale ztvárněného světa a uvádí do říše fantasy literatury nový zajímavý hlas. Přináší chytrou a napínavou zápletku, temnou a složitou mytologii, divokou a vrtošivou magii a houf přesvědčivě napsaných postav.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , TalpressOriginální název:
Gardens of the Moon, 1999
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi nečetla dobře. Trvalo mi několik měsíců, než jsem se prokousal do poslední čtvrtiny, kde už nepřibývají nové postavy takovým tempem a zápletky se začínají uzavírat. S blížícím se koncem je děj strhující, přesto však nedokáže vyrovnat dojem získaný do té doby z větší části knihy.
Velké množství postav a složitý děj už znám z Písně ledu a ohně, ale samotného mě (nemile) překvapilo, jak moc se Malazská Kniha padlých od této série liší. Zatímco Martin píše postavy uvěřitelné a jejich jednání (i to "zlé") pochopitelné tak, že jsem neměl problém se s většinou z nich ztotožnit a mnohé jsem si oblíbil, Erikson jako většinou nesympatické a ploché figurky na šachovnici.
Příběh je v Písni ledu a ohně přirozený, každá akce (byť třeba překvapivá) logicky navazuje na předchozí. Tady jsem až moc často měl pocit, že autor to má celé vymyšlené dopředu a jednotlivé situace ohýbá tak,aby mu to na konci vyšlo, jak potřebuje. Důsledkem je sice skvěle vygradovaný příběh, ale také nižší uvěřitelnost a nepříjemný pocit, že vlastně na ničem nezáleží, že už je stejně jasné, jak to dopadne, a když to nebude vycházet, přidá tam autor nějakého dalšího boha a bude.
Na tuto ságu jsem se těšil.Je tu zajímavě zpracovaný svět,který mě opět zavedl do dalekého světa fantasie,který mám rád.Jsem moc rád,že mi pomůže překonávat probděné noci.
Po miestnych rozporuplných komentoch tu na dbk som Měsíční zahrady nejako odkladal a odkladal, až už nebolo ju kam odložiť. A neľutujem. Kniha na mňa fungovala tak, že som bol nútený ju čítať každú voľnú chvíľu a tu kritizovaný vnútorný chaos knihy mi nedával pokoj. Chcel som prísť veciam na koreň, chcel som pochopiť. A bol som odmenený. Skvelý svet, zaujímavé postavy, stále všetko zahalené tajomstvom, čo môže čitateľ viac chcieť?
No objektívne vzato knihu hodnotím alebo skôr jej autora ako pokus vymaniť sa zo zaužívaného spôsobu písania a pre čitateľa odporúčam obrniť sa určitou dávkou intuície, trpezlivosti, vnímavosti a chuti po poznaní. A malý povzbudivý postreh na záver. To, že séria MKP si našla množstvo fanúšikov, svedčí jej nedostupnosť na trhu.
Asi nebudem prvý ani posledný keď poviem, že ak by som nepoznal poradie série, prvých cca 200 strán by som si myslel, že som jeden, dva diely preskočil. Nie je jednoduché povedať, či by bol lepší iný vstup (viac vysvetľovania, či popisov), pretože aj ten úvod koniec koncov korešponduje s autorovou hrou, spôsobom, akým rozpráva celý príbeh.
Aká je to teda hra ? Predovšetkým, je to hra o dominanciu, nadvládu, slobodu, či pomstu. Stret mnohých mocností, ktorých spôsob boja a motivácie sú rôznorodé a ďalekosiahle. Erikson v úvode nepredstavuje ani tak postavy, ako skôr figúrky v mocenskej hre a čitateľ postupne získava prehľad o tom, kto s kým a na akej strane stojí.
Keď úvod prehryziete a získate predstavu o rozložení figúrok na šachovnici, začne táto hra baviť. Veľmi baviť. Odkrývajú sa detaily, vysvetlenia, ale aj viac charakterizácie, či emócii. A ako strany ubúdajú a všetci hráči sa približujú k osudovému stretu za múrmi Darúdžistánu, tempo sa začne stupňovať a vôbec, ten do detailov prepracovaný súboj vojvodov, mágov, asasínov, politikov, bohov je strhujúci. Ak som prvých 150 strán čítal týždeň, tak rovnako dlhý čas mi trvalo dočítať zvyšných 400.
Autor má perfektne zmáknutú demonštráciu mágie a rôznych síl, čitateľ veľmi dobre rozoznáva, kto má akú veľkú moc a ak sa na scéne objaví niekto výnimočný, Eriksonovi stačia dve vety na to, aby postava zanechala veľký dojem. Výborne to vidno na stretoch, kde sa opakovane objavuje tá istá postava, konkrétne na vzostupnom rebríčku Coll - Murillo - Lorn - Modrous.
A ak toto patrí medzi tie slabšie knihy v sérii...
dam tu komentar, ktery spojuje celou serii. musi se zminit zavery. na poslednich (minimalne) 20 % stranek knihy, dokaze erikson vykouzlit neuveritelne veci. a to presto, ze se v tom jinak celou dobu placate a ctete divne slabe basnicky az s odporem.
spoiler k cele serii!!
a pak taky postavy. tohle je fantasy serie s nejlepsimi postavami, oblibenych bych tu musel vypsat asi tak 50.. nejlepsi je pro me tehol, ganoes ( sakra pan balicku ne?), tavore, karsa orlong, sengarove (coz byl nejvetsi mastrstyk v historii fantasy - tim myslim ten zpusob vypraveni jejich pribehu), samar dev, masan gilani, heborik... no vlastne vic nez 50..
nejlepsi fanstasy prestoze dobrou polovinu casu cteni jsem jen tak hadal, o cem je vlastne rec.
edit. zapomnel jsem na kvitka berku, amannase, kotiliona a apsalar a hromadu dalsich, ach muj boze..
Při čtení kniha může působit dost chaoticky, přeskakujeme nejen mezi postavami a místy, ale často i v čase (jednu scénu vidíme z více pohledů, některé si předcházejí nebo na sebe scény navazují, ale sledujeme postavy na jiném místě, apod.). Bylo pro mě také těžké orientovat se v cechách asasínů a Spárů a vůbec, kdo je na čí straně, kdo co tajně plánuje a s kým. Do toho všeho ještě vstupovali bohové... A tak i když ke konci už jsem vnímala příběh víc jako celek a některé věci zapadly do sebe, nepamatovala jsem si například informace ze začátku knihy a u některých postav jsem ztrácela nit (když se objevili dejme tomu ve třetině knihy, pak dlouho dlouho nic, už jsem si je jen špatně zařazovala - takový Lamač kruhů, Toc).
Protože se chystám v sérii pokračovat, přečetla jsem Měsíční zahrady vzápětí podruhé a díky tomu to byl dokonalý zážitek, od prvních kapitol mi všechno dávalo smysl, wow momenty musím říct stojí opravdu za to (některé chvíle - např co se děje okolo Pačesa, Rychlýho Bena...co dokázal Paran..i všechny intriky ve městě) no jsem nadšená!
U této knihy je prostě potřeba trpělivost a hodně pozornosti a také to ze začátku bráttak, jak to je. Vykašlala bych se na listování ke "slovníčkům" vepředu i vzadu, autor vám většinou v textu připomíná kdo daná postava je, ke komu patří nebo co dělá pomocí oslovení.
Právě jsem dočetl závěrečný 10. díl série. Pamatuji si, že poté, co jsem přelouskal Měsíční zahrady, jsem měl chuť to s celou sérií vzdát. Navždy budu děkovat Bohu, že jsem to neudělal. Přišel bych tím totiž o skvostnou epickou fantasy sérii, kterou Malaz dozajista je. S klidným srdcem proto všem doporučuji vydržet, a ve čtení pokračovat. Nebudu nikomu nic nalhávat, nic se nezlepšilo, a já se ztrácel ve všech následujících dílech stejně jako v prvním. Asi tak u 3. knihy jsem ale dospěl k názoru, že nejlepší je nad tím jednoduše nepřemýšlet a knihu číst tak, jak to v ní leží a běží. Jediné, co člověku zbývá je doufat, že se to třeba o tři knihy později vysvětlí. Přes to všechno by ale byla věčná škoda nevydržet a se sérií seknout. Děj totiž lze pochopit, i když ne všemu člověk na sto procent rozumí. Proto radím obrnit se trpělivostí a vytrvat.
Když mám v celé první třetině pocit, že čtu sérii někde odprostředka a ještě si musím kontrolovat na netu, zda jde opravdu o první díl (protože na knížce samotné si nepamatuju, že by to bylo natisknuté), tak mi přijde, že si ze mě autor dělá srandu a já tedy naznám, že tohle číst nemusím, ani když je to dle slov fandů někde od x-té knížky pecka. Neboť i cesta je cíl.
Doporučení jsem našla na základě diskuzí, co číst po ASOIAF. Jenže ASOIAF začíná: Tohle je Bran, tohle Arya, tohle Dany, bydlí támhle a mají rádi tamto. Kdežto Malaz je jako přijít někam do pracovního kolektivu, kde se všichni znaj celý leta práce, a vy nastoupíte, neznáte nikoho, nevíte pořádně co máte dělat a kde začít, všichni se baví o věcech který neznáte a když chcete vysvětlit povahu svojí práce, zjistíte že všeci jsou na kuřpauze nebo obědě...Been there, done that. Nepotřebuju takový pocity i při čtení literatury. Chybí mi tady hvězdička ''Nedočetla jsem''.
Výborný štart do série. Postáv bolo dostatok, aby mohol byť príbeh pestrý, ale nebolo ich zasa toľko, aby sa to mýlilo. Autor sa v tejto knihe nezdržiava toľko opismi, takže dej plynul rýchlo. Dal by som aj vyššie hodnotenie, ale verím, že ďalšie knihy budú ešte lepšie, tak aby mi zostala rezerva.
Tahle věc je skvělá. A byla by super, kdyby měla líp nastavený některý technikálie, jejichž kterénskost nastavení umí příběh samotný poslat na první setkání velmi slušně do kytek...jinými slovy by to chtělo úvodní uživatelský manuál, stejně jako u novýho videa. Podrobnosti v recenzi...
Ja fantasy čítam ako oddychovku a po relatívne zrozumiteľných svetoch Zaklínača alebo GOT, na ktoré mam dodnes slabosť, sa mi veľmi nechcelo púšťať do údajne zložitého sveta Malazu. Ale slovo dalo slovo, syn má nakoniec presvedčil, že to stojí za to, a ja s nim nakoniec musím súhlasiť. Je to dobré, naozaj dobré.
Tak nevím, nevím... čekal jsem podle proslulosti celkem pecku, ale můj dojem z knihy je rozpačitý. Nebylo to vyloženě špatné, ale nijak zvlášť se nezarylo. Koukám do komentářů, že nejsem sám, komu nesedla jakási chaotičnost. Ale to není to pravé slovo. Některé části jsou opravdu pěkně napsané, akční scény a souboje se mi líbily, nevšední jména postav byla fajn. Ale občas jsem se přistihl, že se ztrácím a nepomohlo ani vracení se o kus zpátky.
Co však musím vyzdvihnout, je překlad. Některá jména jsou vysloveně vymazlená a protože neznám anglický originál, mohu se jen domýšlet, jak moc si překladatel s češtinou vyhrál. (například Dřevnov, který podle mě prostě neschová inspiraci v pražském Břevnově... a to je jen jedno z mnoha).
Příběh má proroctví, má i draky, takže je to fantasy jak má být, ale... jak to formulovat... možná to byl záměr autora, jen tak nakousnout, hodit rukavici, aby si čtenáři řekli "tedy co to je, musím si přečíst i druhý díl, abych věděl, jak to bude pokračovat" nebo možná "jestli je to takovéhle zvláštní i v dalším dílu". Takže se chystám na Dům mrtvých a doufám, že se mozaika začne skládat do lepšího obrázku.
V době prvního vydání jsem z „Měsíčních zahrad“ nebyla zrovna na větvi, ale jak kolem této série rostlo nadšení a vyrojili se hojní "Svědci Malazovi", znejistěla jsem. Buď mé nepochopení knihy pramenilo z prostoty mládí, nebo jsem natvrdlá navěky... pročež jsem dlouhá léta střádala odvahu a ehm, moudrost k dalšímu pokusu.
Malazská říše pod vedením císařovny Laseen je rozpínavý moloch, který se neštítí žádné špinavé taktiky pro získání nového území. V první polovině románu budeme svědky bitvy o Dřevnov, ve druhé se přesuneme do Darúdžhistánu, kde se teprve splétají intriky k oslabení bohatého města. Když se děj podá takto ve stručnosti, zní to jednoduše. Průměrná čtenářova paměť by si měla poradit s množstvím vystupujících postav, přinejmenším těch lidských. V ascendentech, tedy jakýchsi božských stvořeních, a jejich následovnících, aby se prase vyznalo. Jaké jsou jejich možnosti, síla, motivace? Proč se jednou snaží člověka zabít a podruhé se nad ním slitují? Zatím jsem neodhalila tu vychvalovanou promyšlenost, události působily s blížícím se závěrem čím dál víc podřízené rozmarům a okamžitým nápadům autora, jeden bůh ze stroje za druhým.
První díl „MKP“ je fantasy s dobře propracovaným fungováním magie, zřejmě složitou mytologií (zde pouhé náznaky), poněkud chaoticky vystupujícími charaktery (nálady a chování podle směru větru, případně menzes), žádná z dějových linií není vyloženě nudná, žádná mě však ke knize nepřilepila. Navzdory několika krvavým scénám a temné atmosféře není třeba se o většinu důležitých účinkujících bát, protože za A) nevzbuzují silné emoce (výraznější sympatie či antipatie jsem nezaznamenala), za B) v tomto románu nic není nemožné – včetně zmrtvýchvstání.
Mé dojmy zřídka atakovaly 75%, obvykle se držely kolem sedmdesátky. Tak snad příště...
Nevím, co si mám myslet, a to jsem tuhle knihu četla podruhé. Epickou fantasy mám obvykle ráda, nevadí mi složité zápletky, ani nekonečné množství postav, ale k Malazské knize padlých jsem si zatím cestu nenašla. Příběh Měsíčních zahrad je vlastně o ničem, 600 stran úvodu do dalších knih. Motivace jednotlivých postav je na vodě, řada mezních situací je vyřešená zásahem shůry (v téhle knize doslova), se čtenářem se hraje dost nečistá hra. Ale co mi vadí ze všeho nejvíc, jsou naprosto strašidelné dialogy. Už dlouho jsem při čtení neodložila knihu proto, že by mi vadilo jak je napsaná. Tady se mi to stávalo zhruba co pět stran. Jakmile spolu začaly postavy komunikovat, zježily se mi všechny chlupy na rukou. Ano, je to vysoká fantasy. Ano, část těch postav je afektovaná už z podstaty, ale aby nejlidštěji mluvila postava, u které autor k charakterizaci používá zpřeházený slovosled?
Každopádně zkusím ještě druhý díl, tak snad to bude lepší.
Kniha jako taková není úplně špatná, ale vzhledem k hypu jsem čekal mnohem víc. Napoprvé jsem ji odložil a vrátil jsem se po letech, kdy jsem ji nakonec přelouskal a nevím, jestli v sérii pokračovat. Nadšení nepanuje. Výrazné výhrady mám k překladu, ten je dost nepovedený. Anglická syntax je docela běžná, dost často jsou věty (obzvláště v dialozích) přeloženy do češtiny tak strojově, že si je člověk musí přečíst víckrát, aby věděl, co tím překladatel míní...
Já jsem četla e-knihu, a to byla chyba (ovšem i nutnost; do nemocnice na dobu neurčitou jaksi nelze přivléct metr knih). Mít možnost knihou listovat, prohlížet mapy, hledat, ke komu patří a kde se vzala ta která postava, byl by ten zážitek dokonalejší.
I tak mě tento svět velmi zaujal, ačkoli nemůžu říct, že bych ho zcela pochopila. Při čtení jsem občas měla pocit, že mezi mými neurony chybí nějaké spoje, že některé dráhy ještě nejsou vytvořeny. Kupodivu mě to ale nijak neiritovalo; vy znáte v naší realitě všechno a všechny, a všemu rozumíte? Já tedy ne, a občas si to docela užívám; v knižním příběhu samozřejmě o to více, protože nehrozí nepříjemné následky mé neznalosti.
Postavy téhle knihy jsou velmi zvláštní, ale časem mám jasno: tyhle mě zajímají, fandím jim, překvapují mě a těším se na jejich další osudy. Těm zbylým nerozumím a nejsou mi příliš sympatické. Očekávám, že se všechny budou dále vyvíjet, a jsem zklamaná, když se proměna jejich charakteru vysvětlí kouzlem . . .
To ale nic nemění na faktu, že jsem četla celé dny i noci a měla jsem o čem přemýšlet.
P.S. Ale oddychovku si představuju úplně jinak!!!
Vlastně se mi to líbilo. Ale! Kdyby tomu někdo napsal 20 stránkovou předmluvu, kde popíše, jak ten svět funguje, tak bych si knihu třeba užívala od začátku. Takhle jsem prvních 200 stran zmateně listovala mezi seznamem postav na začátku a "slovníkem" na konci knihy (proč to sakra není obojí na jednom místě?). Dost často jsem zkoumala, jestli jsem omylem neotočila dvě strany, protože se tam odehrávaly rozhovory, které nedávaly žádný smysl (ani po zběsilém listování) a vyskytovaly se tam postavy, které nikdo nepojmenoval a ani nevysvětlil, co jsou vlastně zač (aspoň trošičku!). Ale ok, třeba se to dozvím v dalších dílech. To, co dávalo smysl, mě bavilo, takže uvidíme, co bude dál. :)
Zajímavé prostředí a široká plejáda postav. Zprvu to může působit dost chaoticky, doporučuji vytrvat, po sté stránce jsem nemohl takmer přestat.
Děj je poměrně čtivý; pěkný vývoj postav s jejich subjektivními pohledy na svět a dostatek zvratů.
Dobrá oddychovka.
Při rozbalování na Štědrý den sem si nebyla tak úplně jistá že to zvládnu přečíst, ale teď jsem ráda, že jsem tomu dala šanci a neskočila hned na druhý díl, Kdybych nebyla informovaná předem o stylu, jakým je to napsané a že to nemám vzdávat, asi bych to četla tak půl roku. Knihu jsem otevřela jen doma, aby nebyly rušivé elementy, protože třeba v šalině do práce s tím ruchem sem se nezvládala soustředit a za půl hodiny sem přečetla třeba jen pět stránek...Doporučuji vytrvat ! Ty zvraty a propojení příběhů a hlavně epický ples (ale na něm bych být teda určitě nechtěla ;-)) za to stojí! ...Jo a kdybych měla vstoupit do armády, tak jedině k Paličům mostů!!!
Štítky knihy
draci magie kanadská literatura meč a magie démoni bohové dark fantasy bitvy hrdinská fantasyAutorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Je to už pár týždňov od prečítania knihy a stále mám v živej pamäti pocit, že ma niekto hodil do hlbokej vody a ja len plieskam rukami po hladine a nemôžem sa z tej vody dostať. Možno polovicu knihy som si musela potvrdzovať, že mám naozaj prvý diel série... Nie som nejaký nadšenec príliš pozvoľných začiatkov sérií, ale chce to nejaký rozumný prístup autorov a podľa možnosti vyváženú (alebo skôr mierne gradujúcu) dejovú linku. Priznám, že nemám chuť siahnuť po ďalšom pokračovaní, je to asi prvýkrát, čo som u knihy zažívala pocit, že sa topím a rozhodne si ho nechcem zopakovať.