Prach snů
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96794/bmid_prach-snu-xFs-96794.jpeg
5
305
305
Malazská Kniha padlých série
< 9. díl >
Prach snů, devátá kniha z fantasy série malazská Kniha padlých. Ve válce prohrává každý. Tuto krutou pravdu lze spatřit v očích každého vojáka na každém světě. Do vyhnanství vypovězené malazské vojsko pod velením pobočnice Tavore se vydává z Lederu na východ přes Pustiny, kde má bojovat za neznámou věc s nepřítelem, jehož ještě nikdy nevidělo. Na osud, jaký čeká Lovce kostí, není žádný voják připraven a nedokáže mu vzdorovat žádná smrtelná duše – jejich nepřítelem je nejistota a jedinou zbraní proti ní je umíněná odvaha. Poslední velké vojsko Malazské říše je odhodláno k poslednímu hrdinskému boji ve jménu vykoupení. Mohou však být skutky hrdinské, když je nikdo nevidí? A může skutek, který nikdo nevidí, navždycky změnit svět? Osudy jsou zřídkakdy jednoduché, pravda nikdy není jasná, a jedinou jistotou je, že čas nikdy není na vaší straně. Karty z balíčku draků byly vyloženy, a přitom byla vypuštěna děsivá síla, již nikdo nechápe. Odpovědi na Lovce kostí čekají za Pustinami.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , TalpressOriginální název:
Dust of Dreams, 2009
více info...
Přidat komentář
Kdybych soudil ukvapeně, napsal bych že Prach snů je nejslabší z dosavadních dílů. Ještě že nejsem ukvapenej. "Klid před bouří" -je asi to nejvýstižnější, co mě napadá když přemýšlím jak knihu charakterizovat. Příběhy a osudy, které se předchozí knihy rozdělovaly a rozbíhaly se zase spojují. Na všech pomyslných stranách obzoru se začíná blýskat a občas už je slyšet i nějaký ten hrom - tak těch prvních 800 stran působí. Aspoň já se vším prokousával s příslibem něčeho, co mělo přijít. A to prokousávání bylo dlouhé oproti předchozím knihám...... No a těch posledních 100 stran.... to je ta chvíle, kdy se začne zvedat vítr a vy víte, že to bude veliký.
Devátý díl nejvíce trpí tím, že (nebo si to aspoň myslím) připravuje půdu pro finále .... a to bude doufám velké. Nevděčná role kterou ale zvládl na 5 hvězd. Prach snů je zpátky v knihovně a Chromý bůh už čeká na stole.
Protože je příběh tentokrát rozdělen na dvě knihy, postrádá tato kniha, na rozdíl od ostatních, ten pořádný konec. Přesto je to kvalitní čtení, které mě nepřestává udivovat svou propracovaností.
Posledný príbeh z Malazkej knihy Padlých rozdelený do dvoch kníh. Čo dodať? Najslabšia kniha série, pretože sa figúrky len rozostavia, občas niekto zabojuje, no hlavný chod príde až v Chromom bohu. Lovci kostí na čele s Tavore naberú po ceste pár spojencov a budú zatiaľ len putovať. (Chcem viac Parana!)
Kniha je to výborná, ale nie až tak úderná ako napríklad 2., 3. alebo 4. kniha.
Při čtení této knihy na mne dolehl tak trochu zmar. Vykreslení války dost povedené. Při četbě umocněno poslechem epické hudby od Blankenburga, Audiomachine, Bergensona a dalších. Vynikající čtenářský zážitek.
Erickson si stále jede to svoje. To znamená, že i věci, co mi na jeho stylu psaní vadí, zůstávají:
- pomalý začátek
- Velkou část knihy zahrnuje popis pochodu nějaké armády.
- Jsou tam postavy, které jsou poprvé v knize představeny, do velkých detailů je popsána jejich minulost a pak vzápětí zemřou, bez nějakého většího vlivu na děj.
- Postavy začnou při sebemenší možnosti "filozofickou" rozpravu/monolog na náhodné téma.
Bohužel se přidávají další neduhy (často souvisí s tím, že tato kniha je jen úvodem k desáté):
- Střet na konci působí uspěchaně a uměle. Jako by byl přidán, jen aby byla na konci nějaká bitva.
- Z vtipných a zajímavých momentů v knize 5 ohledně Tehola se staly hloupé a nucené rádoby komické vstupy. I obecně humor už Eriksonovi moc nejde, i když se snaží.
- Bezvýznamný posun v ději oproti předchozím dílům.
Na Lederskom kontinente sa schyľuje k finálnej konfrontácii série a jednotlivý hráči sa presúvajú (pochopiteľne) na východ, kde sa má rozhodnúť o osude sveta. Kto alebo čo je ich arcinepriateľom ale stále ostáva zahalené rúškom tajomstva (i keď z jedného dialógu vyplýva, že by ním mohla byť „spravodlivosť“, nech už je tým myslené čokoľvek).
Priznanou slabinou knihy je rozdelenie zakončenia ságy na dva zväzky, pričom v Prachu snov sa toho okrem putovania jednotlivcov i armád o mnoho viac neudeje. Pravda, u Barghastov sa odohrajú zaujímavé (a riadne drsné) veci a v závere nie sme ukrátený ani o tradičné epické vyvrcholenie. To tentokrát pôsobí ako by bolo šité horúcou ihlou – bez adekvátnej dejovej výstavby a budiace dojem náhodného stretnutia, len aby bol na konci knihy poriadny showdown. Nechýbajú ani nezáživné a zmätené dejové línie, u ktorých má človek pochybnosti o ich význame a potrebnosti pre dej (had, Třasi, Taxilanov trip).
Štýl knihy je riadne rozháraný. V jednej chvíli balansuje na hrane frašky a paródie (všetko na Teholovom dvore), inokedy je zas pochmúrne tragický (Barghasti) alebo "eriksonovsky" militaristický. Skoro neustále je popritom ale zádumčivo filozofický, i keď znesiteľnejším spôsobom ako v Dani pro ohaře.
Prehľadnosti a tempu knihy neprospieva ani množstvo zapojených postáv, ale to je v prípade Eriksona už v podstate trademark. Negatívne vnímam aj to, že veľa z nich sa chová v rozpore s obrazom, aký som si o nich v minulých knihách vytvoril (napr. Pores, Banaschar, Blistig). Nechýba ani tradičné vŕšenie nových motívov, hoci s blížiacim sa záverom série by som čakal skôr opak.
Podčiarknuté, sčítané – Priemerný príspevok do série nesúci so sebou všetky klady a zápory svojich predchodcov, ktorý trpí predovšetkým na celkovú neuzavrenosť a prekomplikovanosť. 6+/10
Po veľmi veľmi dlhom čase bez Malazského sveta som sa opätovne doň ponoril dúfajúc, že moja presýtenosť ním pominie. Nestalo sa tak. Siahodlhé pasáže cez stovky strán vystlané vatou bili do očí. Čosi sa pokazilo v autorovom koncepte.
Veci, ktoré by ma zaujali, teda opis lietajúcich strojov a miest K'chain Che Male bol doslova odfláknutý a akosi mi k tej rase nepasovali. Vďaka teda aspoň za samotné Che Male, či už K'chain alebo Nah'ruk. Tieto dostali aký-taký priestor v tom pretlaku fylozofického tliachania a nespočetnému množstvu nových postáv. Ako je u Eriksona zvykom, samotný popis boja v záverečnej bitke vyznieva dosť nepresvedčivo a nelogicky. Zachraňuje to epickosťou a silnými obrazmi.
Paradoxom je, že teoreticky kladné postavy, u Eriksona totiž jeden nikdy nevie, ma nechávajú chladným. Moje sympatie preberajú po Imassoch, Karsovi Orlongovi a Chromákovi zatiaľ Eriksonom jednoznačne negatívne radení Forkrul Assail, ktorých fylozofia nemá chybu. Zopár z nich sa mihne v tejto časti. Erikson im mohol teda dať väčší priestor. Fyzické predpoklady na jeho vydobytie predsa majú :D
Suma sumárum, Erikson začína unavovať a spolu s únavou začínajú padať aj hviezdy. Dávam mu ešte šancu, tri z piatich mu nechávam. Mier Vám a Vášmu svetu, nech večný pokoj zavládne v tejto krajine priatelia, povedala by Kľudnosť ;)
Po epickém osmém díle pokračuje šílená temná jízda Prachem snů, který je první částí finále. Přesouváme se zpátky za Tavore a celý děj se pomalu začíná uzavírat. Zoufalství Lovců kostí na vás z knihy téměř čiší a zbytek postav na tom není o moc lépe. Už zhruba v půlce knihy jde snadno odhadnout, že tohle rozhodně nebude pohádkový konec. A taky že ne. Nicméně co mi vadilo je extrémně rostoucí melodramatičnost a megalomanství. Takže šesté místo.
To zase bylo něco. Spousta nových objevení, trocha toho filozofování. Bohové si hrají svoje hry a smrtelní lidé se musí mít na pozoru. K tomu navíc dokonalé vyobrazení několika bitev. Těším se na finále této ságy.
Malazská armáda táhne k neznámému osudu. Osudu, který možná změní svět. Jen málo vyvolených si uvědomuje pravdu nebo aspoň část pravdy. V tomto devátém díle malazské ságy je vše ještě otevřené a vyvrcholení nastane v posledním desátem díle. Už teď se dá tušit, že bude opět monumentální.
Steven Erikson se vyjádřil, že rád píše tlustospisy. A je nutno říci, že to je dobře, protože je píše skutečně skvěle - i po 900 stránkách je mi líto, že jsem další díl už dočetl.
3.2.2020 - přečteno podruhé
Malazská sága tímto dílem vstupuje do velkolepého finále, rozděleného do dvou knih. Po Lederu se armáda pobočnice Tavore vydává na další pouť. Pouť do království Kolanse. Lovci kosti ale musí projít přes Pustiny, což vzhledem k sbíhání všech myslitelných sil právě do oblasti Pustin...Válka bohů, bezkonkurenční a oblíbené postavy, hromadné umírání a znovuzrození, obrovské válečné tažení, intrikování a postrkování. To vše jako příprava pro finále. Bitva o svět začala!
Tak tomuhle říkám brutální úvod k závěrečnému dílu jedný vynikající ságy. Že Erikson ty závěry umí, to ví každej, kdo dočetl až sem, ale tentokrát, tentokrát je to opravdu EPICKÝ v pravym slova smyslu. Skoro mám strach začít číst Chromého boha, protože... Co když tam všichni umřou?
První část velkého finále, závěrečné tažení proti velkému nepříteli začíná. Jak je Eriksonovým zvykem bojuje se na několika frontách, armády jsou ničeny jako nic, rasy o kterých se v prvních dílech myslelo že jsou vyhynulé se vrací.
Nějak nemůžu najít slova, kterými bych popsala tento příběh. Prach snů mi doslova vzal dech. Na jednu stranu bylo těžké se po několika měsíční pauze vrátit ke čtení Malazské Knihy padlých - dobře, bylo to HODNĚ těžké, měla jsem z toho ze začátku v hlavě pořádný zmatek než jsem si vzpomněla, kdo je kdo, proč je tam, kde je, co je vede k jejich jednání, atd. Na straně druhé mě kniha (opět) naprosto pohltila. Mistrovsky psaný a vyprávěný příběh o sbíhání sil, o konečné bitvě, do které se zapojují živí i mrtví, ascendenti, bohové, smrtelníci i údajně vyhynulé druhy, které znovu kráčí po zemi.
Možná budete mít při čtení pocit, že nedochází k žádným zásadním událostem, možná budete místy zmatení při změně prostředí a budete chvíli tápat, které hlavní hrdiny právě sledujete, ale nevzdávejte to a vydržte. Protože finále za to stojí. Prach snů je korunován epickým závěrem, během něhož prostě nedokážete knihu odložit z rukou. I když je to již devátá kniha, kterou jsem přečetla, stále mě udivuje, jak autor naprosto dokonale zvládá popis děje. Vždycky mám pocit, že spíš sleduji film, tak dobře si dokážu vybavit veškeré psané scény.
Máte tedy odvahu stát se mlčenlivými svědky děsivé bitvy? Potom opět vstupte do Eriksonova světa. A vážení, tohle ještě není konec.
--- V ráji jsme stáli zpříma. A pak nás povolali bohové války, abychom sami sobě přivodili zkázu, svému světu, samotné zemi, jejímu vzduchu, vodě a nesčetným formám života. Ne, neukazuj mi žádná překvapení, žádný nevinný údiv. Teď se dívám očima Propasti. Teď se dívám očima svého nepřítele, a tak promluvím jeho hlasem.
Pohleďte, přátelé, neboť já jsem spravedlnost.
A až se nakonec setkáme, nebude se vám to líbit.
A pokud se ve vás nakonec probudí ironie, uvidíte mne ronit tyto nefritové slzy a odpovíte na ně úsměvem.
Budete-li mít tolik odvahy.
Máte odvahu, přátelé? ---
Erikson je "bůh". Opět to dokázal a celých 912 stránek kniha jede, jede a jede. Dozvídáme se nové informace o postavách, světě, pomře nám pár postav, vstane z mrtvých pár jiných, hodně se cestuje, bojuje, dokonce se létá ála "Star Wars" a závěrečná bitva je prostě bitvomrdózně dokonalá :)) // I druhé přečtení stálo za to, na hodnocení nic neměním, je to prostě super čtení... :D
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Badalle,
Ariadno!
hoď mu klubko
nití
které ho vyvede
z labyrintu
devíti
na mýtinu
slunnou finálem
kam chaos a
rozvláčnost
nepáchnou
Falquar, čtenář