Vzpomínky ledu
Steven Erikson (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/209333/bmid_vzpominky-ledu-209333.jpg
5
553
553
Malazská Kniha padlých série
< 3. díl >
Na rozervaném kontinentu Genabakis se zrodila nová, děsivá říše - Pannionské dominium. Jako příval zkažené krve se rozlévá po kraji a pohlcuje všechny, kteří odmítají uctívat slova jejího nepolapitelného proroka, Pannionského věštce. Do cesty se jí staví nejistí spojenci: houfec Dujeka Jednorukého a Whiskeyjackovi Paliči mostů a s nimi jejich staří nepřátelé. Fanatici Pannionského věštce jsou proti nim v ohromné přesile a oni sami se snaží zapomenout na své dřívější rozpory. Musí se pokusit získat další spojence, včetně neznámého žoldnéřského bratrstva, Šedých mečů, které bylo najato, aby před fanatickými hordami bránilo město Capustan. Ale přicházejí i starobylejší klany. V odpověď na volání povstaly řady nemrtvých T'lan Imass. A něco mnohem temnějšího a zlovolnějšího zřejmě ohrožuje samotnou podstatu tohoto světa. Chodby jsou otrávené a všude se povídá o Zmrzačeném bohu, jenž se osvobodil a chystá strašlivou pomstu...... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2004
,
Talpress
Originální název:
Memories of Ice, 2001
více info...
Přidat komentář
Ach mé srdce pláče při tolika zmařených životech. A kvůli čemu pane Eriksone, kvůli čemu - všude jen mrtvá země a hromada kostí? S tou nečekanou smrtí mého oblíbence přišel chlad, který se mi zabodl do těla a roztřásl všechny mé smysly. Pláču i směji se při docela nevhodných příležitostech... chci se pomstít, až toho parchanta dopadnu, rozkrájím ho na kousíčky, které budu postupně pojídat, pak ho vyzvracím, slepím dohromady a začnu od začátku. Já vás pomstím pane!
Domníval jsem se, že Coltainův řetěz představuje vrchol krutosti, která se dá popsat, ale omyl vážení. Pan Erikson v bitvě o Capustan ukázal, že může ještě přitvrdit... a předpokládám, že to nebude ještě zdaleka poslední "krvavé" představení, které nám popíše. Tohle není čtení pro slabé povahy. Ale já to miluju, celá série je knihu od knihy lepší, tento díl je už je někde kolem 92% - musím si nechat ještě něco v záloze.
Už teď tuším, že po dočtení celé Malazské ságy již nebudu tím člověkem, kterým jsem býval... aby se nové mohlo zrodit, musí to staré zemřít.
2238 stránek mám za sebou. A nelituju přečtení ani jedné z nich. Čím hlouběji do toho pronikám, tím víc mě dostává styl, jakým je celá série psaná. A tím víc chci - Ahoj, jmenuju se Pavel a jsem Malazoholik. I třetí díl si uchoval tu správnou nepředvídatelnost (víte co myslím), že vás donutí přemýšlet "dopadlo to dobře, nebo špatně?" prostě to nějak dopadlo a dál se uvidí - o to nemám strach. Jestli mě dostal konec druhého dílu, tak konec třetího mě rozemlel - posledních 100 stránek jsem si dal 2x. Detaily, detaily, detaily - mám pořád ten pocit, že všechno souvisí se vším. Měl jsem v plánu si po Vzpomínkách ledu dát pauzu a vzít něco mimo sérii - abych se Malazu nepřejedl. jestli jsem se trochu nepřecenil.
Autora už jsem chválil a schválí ho i většina komentářů. Na co jsem ale zapomněl je pochválit překlad. Paní Krejčová odvedla vynikající práci - za sebe vidím v překladu minimálně polovinu úspěchu. I kdyby byl originál od Eriksona sebelepší, bez dobrého překladu bychom se tady všichni nad MKP těžko rozplývali. A překládat fantasy ... no to je teprve něco. Jestli někdo četl nějaké fantasy v originále, ví o čem mluvím. Takže, DANO DÍKY! ehmm, říkal jsem něco o tom, že si dám pauzu? Možná si přečtu jen jednu stránku, jednu malinkatou stránečku a pak to odložím.... jo tak to udělám....určitě.
Tak jsem se posunul o mrzký kousek (935 stran) blíž ke konci této giga-série:-). V knize vás čekají dvě velké bitvy a mezitím přesuny z bodu A do B a nějaké ty vysvětlovačky. Je to dost hustý (ve smyslu hustoty obsahu) a musel jsem hodně vzpomínat (a hledat), co bylo psáno na začátku. Každopádně konec to krásně uzavřel a jede se dál...
Můj snad nejoblíbenější díl. Je v něm totiž všechno - akční scény, moře vtipu, krutost, drsnost, napětí a taky láska... Hodně lásky v různých rovinách. Je to kniha o ztrátách a hledání, kdy lidé hledají nejen jeden druhého, ale taky sami v sobě, svou vlastní podstatu. Padne zde rovněž hodně rozhodnutí, které má opravdu fatální následky pro všechny zúčastněné.
I když je tato kniha fakt pěkný cvalík, zbožňuju v ní každé napsané písmenko. Pro mne je třetí díl naprostý majstrštyk, který na mě emočně opět velmi zapůsobil - hodně často jsem prskala smíchy, byla zkroušená, smutná, bála jsem se, nervy jsem měla napnuté k prasknutí... Tohle podle mě musí umět dobrý autor stvořit na papíře.
Zřejmě nemá příliš cenu vypisovat nějaké dějové linky, protože je jich zde opravdu dost, a tak promyšleně se na konci prolnou. Prostě dokonalost.
Suma sumárum, kdybych si měla vybrat jednu knihu na pustý ostrov, byla by to tahle.
Oblíbenci: Toc, Tolar, Ganoes Paran, Segulehové, Vrč, Šedé meče (ať si každý říká, co chce, jsou to hustí týpci všichni do jednoho), Whiskeyjack a celkově Paliči mostů, Anomander, Baaljagg, Garat, Bauchelain a Korbal Špičák se svým poněkud neurotickým sluhou Emanciporem Reesem (ten ale chudák dostává kapky :-D)
První tam, poslední ven - Motto Paličů mostů
"Mrtví prý nikdy nespí, zatímco živí nežijí." - rčení z chrámu mistra Kápě
"Když dojde na vypočítanou krutost, jsme stejní jako oni. Ale tohle je válka nervů, v níž nevyhraje nikdo." - Paran
*****Huge spoilers impact!*****
Aby som pravdu povedal, mňa dostal už začiatok knihy - úplný úvod o Jaghutskej matke a ešte smrteľných T´lan Imass - a práve na konci knihy si spätne uvedomíte a budete žasnúť. Hneď nato následoval ďalší minipríbeh (znova opakujem, že by sa dal rozviesť do minimálne ďalšej trilógie) o Kallorovi a jeho páde. Celých nasledujúcich 100-200 strán ide v nadupanom tempe a táto časť je IMHO dokonalá. V dvojke príbeh brzdila Felisín, tu ho bude trochu brzdiť Vrč a jeho karavana a večne nariekajúca Mhybe (aj keď oplatí sa vydržať až do konca). Najzaujímavešia postavička knihy sa napísať nedá, pretože je ich viac - Kruppe, Paran, Chmur ("Vojvoda. To jeho kladivo... prý je to jediná věc, která dokáže probudit Ohnici. Když s ním dost silně udeříš o zem, bohyně otevře oči. ňa pravdou je, že kdyby na to Chmur neměl dost síly, nenosil by ho."), Rychlý Ben, Stříbrná liška a hlavne nerozlučná dvojica - nekromant Korbal Špičák a warlock Bauchelain.
"Náš kapitán vykládá samý jednoduchý vtipy. Nakonec dopadnou s mlasknutím jako kravský lejno a smrděj stejně. - Stonny na Vrče.
"Chci, abyste měli čepelo ostrý, že byste se s nima mohli oholit" ** "Většina vašich vojáků jsou ženy, pane." - Vrč na svoju légiu
Hlavnou devízou knihy je bitka o Capustan. Autor zachádza v brutalite a brutálnych scénkach na pokiaľ (ne)možného - jeho triumfom sú Tenescowri: "Jak rolníci padali a kutáleli se po svahu z mrtvol, ženy skákaly na padlé muže, rvaly z nich šaty, obkročmo na ně sedaly a uprostřed krve, křiku a smrtelných křečí je znásilňovaly. A na kraji se na mrtvých a umírajících krmili jejich druhové."
Koniec knihy sa niesol v pochmúrnej nálade, bol som dojatý so vzťahu Toca s Tolarom a ešte viac zo smrti jednej významnej osobnosti knihy :´(. Pri druhom prečítaní už som vedel, čo ma čaká (pri prvom čítaní som bol v šoku - autor opísal smrť dôležitej postavy na 3 riadkoch...), no aj tak som bol smutný a celú knihu som v duchu kričal, nech sa to zmení - na Kallora som nadával ako pohan, zosielal som na neho najväčšie kliatby, škoda len, že v našom svete nie je mágia. Nikdy ma nezasiahla smrť nejakej knižnej postavy viac. Okrem toho padne veľa "menej" dôležitých postáv, koniec knihy sa nesie v znamení sita - "nejslabší, máte padáka". Paliči mostů, vzdávam vám hold, hlboko sa vám klaniam.
******************************
"Vzdálenost mezi nimi a tebou se již skrátila, Whiskeyjacku. Tví vojáci za tebou pújdou i do Propasti, pokud jim to rozkážeš. - Korlat
Odporúčam knihu čítať hneď po prvom diele, pretože na neho nadväzuje a neprináša veľa nových postáv. Konečne sa toho čitateľ veľa dozvie o fungovaní sveta, množstve starých rás a hlavne na dvere začne klopať najväčšie hrozba - Chromý bůh. Veľmi dobre sa mi čítala linka s Tocom, pani Závisťou a segulehmi. Už teraz sa teším na štvrtý diel a Karsu s jeho dreveným mečom.
"Královno snů. Takhle vyděšenýho jsem tě ještě nikdy neviděla, čaroději. Nejspíš z toho budu chcát kostky ledu." - Pazderka na Rychlého Bena.
"Ty, sapére, jsi bahno pod kamenem v potoce protékajícím ohradou s nemocnými prasaty." - Honec na Křováka.
Tento komentár som napísal pred skoro štyrmi rokmi (2013). Dodnes mám z príbehu zimomriavky a keby som mohol, hneď by som si celú ságu išiel prečítať. Keby sa knihy dali čítať vo forme drogy - len pichnúť do žily a máte celý príbeh v sebe. Alebo si už len stačí zmazať pamäť a užiť si Malaz ešte raz...
Chcete-li okusit něco málo z válečných hrůz, poznat pár skutečně vyšinutých hrdinů, pochopit význam slova zoufalství či na chvilku nahlédnout do pekla, vtipně přezdívaného život, rád bych vás seznámil s knihou Vzpomínky ledu. Chcete-li ovšem zlatou korunku, krásnou princeznu a půl království k tomu, zkuste se poohlédnout po Eragonovi Christophera Paoliniho.
Třetí kapitola Malazské Knihy padlých začíná tam, kde skončily Měsíční zahrady, a časově se odehrává paralelně s Domem mrtvých. Steven Erikson na devíti stech stránkách rozehrává nekompromisní příběh, kterému se může rovnat jen máloco. Románem provází s nonšalancí kastelána, snažícího představit interiér o rozloze většího kontinentu, a aniž by se někde zbytečně zakecávál, poodhaluje velkolepost celého toho ohromujícího díla. Přitom však dbá, aby pozornost neupadla a důležité souvislosti zaklaply, aniž by si člověk musel dělat zápisky. Mistrně tak ve vás probouzí neukojitelný hlad po dalším a dalším kousku z tohoto gigantického eposu.
A sme späť v Genabakis a u Houfce Jednorukého a Paličů mostů. Za mňa zatiaľ najzábavnejšia kniha zo série.. toľko vtipných situácií a dialógov, že máte občas dojem, že čítate nejakú komédiu :D No.. a v tom sa vynorí Erikson s jeho vraždením a krutosťami, aké sprevádzajú Pannionské domínium, ktoré znova popisuje do najmenších detailov a bez štipky súcitu.. či už s postavami alebo s čtenármi. Konečná bitva u brán Pannionského veštca je ale niečo, na čo som pripravený nebol.. a zrada, po ktorej som mal problémy s tým, aby som dočítal tých posledných pár strán, mi hnala slzy do očí...
"První tam, poslední ven. Naposledy."
Mistrovské dílo. Celá dlouhá kniha člověka prostě baví. Dialogy mezi postavami jsou brilantní, nejlepší moment je pro mě zřejmě bránění Capustanu a Whiskeyjackův příběh. Oceňuji také to, že v této knize se vysvětluje mnoho situací z knih předchozích, tudíž máme nový náhled do Eriksonova světa.
A jedeme dál. Třetí díl chytne a nepustí, máte-li odvahu se k němu přiblížit na dosah jeho... Spárů...
Kniha se nese ve stejném duchu, jako ty předchozí. Vyskytuje se v ní ještě více postav (a to jsem netušil, že je to je možné), děj má spád a komplikovanost děje je stále stejná. Někdy si uvědomit, že postava se kterou jsem se setkal na začátku knihy je ta samá jako na konci, je skoro nemožné a už teď můžu říci, že si celou Malazskou knihu budu muset přečíst minimálně ještě jednou. Ale stojí o za to. 5* a já jdu na další díl.
Třetí díl byl o ždibíček slabší než díl druhý. Přestože má autor text již pevně v rukou, prvních sto stran jsem se ztrácela jen kvůli chaoticky napsaným Měsíčním zahradám, na které Vzpomínky ledu přímo navazují. A to přitom nemívám problém jakoukoliv sérii přerušit i na dva roky a pak se k ní opět vrátit. Zatímco tedy v jiných knihách rejstřík postav odsuzuji jako zbytečný, protože ho neupotřebím, tady ho odsuzuji jako zbytečný, protože vám krom pohlaví a národnosti nic dalšího neprozradí a tedy vám s orientací vůbec nepomůže.
Ve všech dalších ohledech však šlo o napínavé a kvalitní čtivo plné dobře napsaného boje, ještě lepších osobních i světových dramat a silných emocí. Byť se mě osudy spojených armád nedotkly tak hluboce jako Coltainův pochod, nebyly mi ani ukradené a na konci na mě padnul skutečný smutek. Grr Martin je vedle této série plyšový a neškodný.
Jmenovitě mě zaujalo, že hlavním nepřítelem zde byla spíše vzájemná nedůvěra než nepřátelské armády a že i nepřítele lze litovat. Přestože ve světe Malazu zakopnete o magii na každém kroku, její základ je až bolestně realistický a ani na okamžik nemáte pocit, že jste spadli někam do pohádkového království. Je to syrový, skutečný, fungující svět. Nejspíš jeden z nejlepších, do jakého mě kdy četba zanesla, a proto ani nepřátelé nejsou tak černo-černí, jak by tomu bylo u jiných autorů.
Dalším výrazným kladem jsou pak charaktery. Potěšil návrat známých postav (Paran, Rychlej Ben, Whiskeyjack), prohloubení postav již zmíněných, avšak doposud čtenáři vzdálených (Caladan Chmur, Anomander Dlouhý vlas, Dujek) a představení sbírky nových a opět velmi fascinujících šílenců (Paliči mostů, paní Závist, Korlat).
Jak jsem si po prvním díle říkala, že tato série u mě neuspěje, tak teď mohu s klidem v duši prohlásit, že ji zbožňuji víc a víc.
Malazský svet je čo sa týka veľkosti OBROVSKY. Plno postáv (smrteľníkov, hybridov, bohov, polobohov ...), plno vrstiev (plánov vnútri plánov), plno vzťahov (zrady, priateľstvá, skryté priateľstvá, zradcovia, tajné dohody), plno niekoľko tisíc ročnej histórie (u viac ako dvoch rás)... nečudo že mi to dáva zabrať. Tentokrát však som bol o trochu viac uzrozumený (ono po troch častiach by sa aj hodilo :D) konečne sa v tom už netopím tak ako kedysi ale iba zúfalo plávam hoc ešte neviem kam. Táto časť ma skutočne oslovila najmä ten záver a hned pokračujem na 4. časť... lež pozabúdam aj to čo zatiaľ viem. :D
Rozhodně z prvních tří dílů co jsem zatím četl nejlepší.Vážně jsem se bavil.Četl s nesmírnou chutí a těšil se na každou stránku :)
Výtečný díl,kde nechybí emoce a vše co má správná fantasy kniha mít.Dávám pět! Bravo Eriksone!
3. kniha v sérii Malazu u mě zabírá první místo. Děj zapadá do sebe, rychle ubíhá i první třetina knihy, a dozvíme se mnoho nových informací z historie Malazského světa. Skvělá Paní Závist, celá linka s Věštcem a konečně pořádné projevení se Kallora. Tohle je vrcholné dílo temné fantasy literatury.
Treťou knihou série sa konečne začína odhaľovať (pravdepodobne) hlavný konflikt Eriksonovej megalomanskej ságy. Prvý ťah robí pannionské domínium a postaviť sa mu môžu len Dujek a Chmur, spojení v krehkej aliancií. A pritom je pannionský veštec len jednou figúrkou nepriateľa, pred ktorým sa trasú aj bohovia...
Už od prológu sa roztáčajú kolesá mohutného príbehu s koreňmi v pradávnej histórii. V prvých dvesto stranách sa rozdajú karty postačujúce pre veľmi hutnú zápletku. Vrstvenie motívov ale pokračuje ďalej a na môj vkus knihu neuveriteľne brzdia. Nasledujúcich štyristo strán je z dejového hľadiska prázdnych, väčšinu priestoru zaberajú rozhovory postáv o týchto podzápletkách a ich nezáživné filozofické úvahy nad vlastným osudom (obzvlášť Mhybe v tejto disciplíne vyniká).
Boj v Capustane je svetlou výnimkou, ale autorove sklony k vytváraniu vojenských legiend (najprv Paliči mostov, potom Coltain, teraz Šedé meče) a opisy bojov v štýle antických eposov (kde sa bojiskami tiež preháňajú nepremožiteľný šampióni bohov a hrdinovia bežne porážajú mnohonásobnú presilu) mi veľmi nesedí. Problematický je už samotný nepriateľ – pannionské domínium je len jednorozmerná ríša čistého zla, dokonca s vlastnou skřeťou armádou v podobe tenescowri. Jej ťaženie proti všetkému živému nevzbudzuje ani sympatie, ani pochopenie.
Medzi Capustanom a epickým vyvrcholením knihy v Korále si ešte užijeme ďalšie kolo nudných rozhovorov (a Dujekových zvláštnych taktických rozhodnutí), ale od strany osemsto sa začína kolotoč silných okamihov a príbehových odhalení v takom tempe, až som takmer zabudol na to, že dovtedy ma kniha bavila najmenej z celej série. 8-/10
Lepší než přechozí dvě knihy. Po prvních asi 200 stranách jsem žasnul, že si autor dal záležet i na charakterech a jejich odlišení (což mi přijde jako jedna velká slabina zatím všech přečtených knih série). Skvěle vyčnívala paní Závist - a celkově její část mi přišla hodně dobrá díky zajímavým a hlavně vtipným interakcím mezi Segulehy, Tollarem a Tocem. Taktéž úvodní kapitoli o Paličích mostů byly fajn a i příjezd Kruppeho a jeho kluzké vykrucování byly přesvědčivé. Charakterově byl dobře nastíněn i Honec (rozhovor s Křovákem, který je bohužel jen dalším převtělením Šumaře). U zbytku mi ale prostě přišlo, že mluví autor sám se sebou a dialog nevedou postavy, ale autor účelově.
Potom však přibyly zbytečné kapitoly. Dilemata Mhybe šla odbýt dvěma kapitolama a ne po 100 stranách textu mít stejné myšlenkové pochody bez posunu. Střed knihy trpí zbytečným zvolněním tempa. Díky tomu mi pak i bitva o Capustan přišla strašně dlouhá. V ní je navíc cítit opět strašně vliv RPG předlohy. Tenescowri byli určitě úrovně nula - a hrdinové je kosili po desítkách jakoby nic. A přitom tuhá realita by zde neškodila - čiliže stačí tak čtyři spolupracující a naskákají na kohokoliv a sundají ho. Ale tak chápu, ona přesila je v RPG soubojácích (systémech) strašně podceňována.
Vadilo mi opět přílišné tlačení na pilu epiky. Proč psát (bitva o Korál), že Moranthové umírali po desetitisících, když jich bylo sotva dvacet tisíc? Takhle popsaný výjev si pak představuju, že prostě za dva okamžiky bylo po Moranthech. Boj však trval celkem dlouho a Moranthů přežilo dost. Na přehánění jsem si ale zvyknul z předešlých knih (viz věk některých hrdinů). Ovšem dojem to kazí stále.
Stojím si za tím, že kdyby autor psal pomaleji a přečetl si po sobě, co napsal, mohl by být text na mnohem vyšší úrovni. Absolutně mi chybí slovní zásoba (samé "řekl" a "odtušil" a "trhl sebou" - emoce není jen, že sebou někdo trhne).
Celkově dávám knize 4* - o jedna více než předešlým. Avšak zároveň jsem dost zklamán, neboť zjišťuji, že série mě zas tolik nebaví díky chudosti jazyka a plytkosti charakterů. Vysoké hodnocení knihy je, myslím si, pouze relativní. Dost potenciálních čtenářů, co by hodnotili níže, se totiž nedostalo přes první knihu, a tak zde hodnotí jen fandové, co dočetli sem. Reálná hodnota je někde okolo hodnoty první knihy, bohůmžel.
Doporučuji nejdřív přečíst předchozí knihy. Já jsem ji dostala jako jedinou a měla jsem značný zmatek kdo je kdo a naprosto jsem nechápala,"o co gou".
:D
Autorovy další knížky
| 2002 |  Měsíční zahrady |
| 2004 | Vzpomínky ledu |
| 2009 | Vichr smrti |
| 2012 | Chromý bůh |
| 2008 | Dům mrtvých |
Pani, neuveritelne, ze se dejove linii nakonec tak famozne protly.
Jasnych 5 hvezd, zatim nejlepsi ze serie.