Malé zázraky
Kateřina Dubská
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316807/bmid_male-zazraky-bTI-316807.jpg
4
107
107
Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci. Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který znáte, ale občas na něj zapomínáte. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů, dvanáct příběhů lidí, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.... celý text
Přidat komentář
Příjemné čtení, nicméně některé kapitoly mi přišly na stejné "brdo". Ale jinak hezké, oddychovka.
Z paní Dubské se stává moje oblíbená spisovatelka. Kniha Malé zázraky je příjemné čtení, které ukazuje, že naděje je vždy a každý si své štěstí řídí sám.
Kniha se mi moc libila. Pripomina,ze v zivote
nic neni automaticke. Staci jeden okamzik a vse je jinak. Vzdy jde o to,jak clovek na veci nahlizi. Pekne se cetla. Zaujala me o to vic,ze jde o skutecne pribehy.
Urcite doporucuji precist
Pěkně příběhy, některé opravdu až neuvěřitelné, ale o to víc povzbuzující :) Na druhou stranu, mě některé z nich příliš nevtahly... celkově dobré :)
Na mě některé působily tak, že to snad v reálném životě není možné, opravdu jako pohádka.
Nicméně jsou pravdivé a já su ráda, že to všem nakonec vyšlo a ty zázraky se opravdu staly.
Nejvíc se mi líbil poslední příběh.
Kniha sama mi přišla jako malý zázrak,naprosto úžasné. Myslím ,že opravdu musí existovat něco mezi nebem a zemí. Kniha ve mne zanechala pokoru k životu jaký máme a jistě dodá sílu a odhodlání spoustě čtenářů.
Moc krásné příběhy. Knížku jsem měla původně z knihovny, ale nakonec jsem si ji koupila. Příběhy ze života, které přinášejí naději. Ne na "růžovou zahradu a pak už bylo jen dobře". Ale na to, že "to", ať už je to "to" cokoliv, může člověk zvládnout. Libí se mi i jak se část příběhů prolíná.
Život někdy přináší situace tak nečekané, že by je ani autor s hodně divokou fantazií nevymyslel. Znám to z vlastní zkušenosti. V knize Malé zázraky je 12 právě takových skutečných životních příběhů. Věřím, že se opravdu staly, ale zároveň si říkám, jestli není lepší číst příhody vymyšlené a leckdy uvěřitelnější. Tyhle pravdivé mě totiž příliš nezaujaly.
Možná kdyby si autorka vybrala tři, čtyři nejsilnější témata a víc je rozpracovala, nepůsobilo by to jako četba z časopisu Chvilka pro tebe (nebo jak se tyhle perly žurnalistiky jmenují). Jenže ony jsou všechny příběhy jaksi plytké a tak trochu na jedno brdo. Ke konci navíc začínají být nudné a bez pointy. Poselství, pokud tam je, se opakuje: žádná věc se neděje jen tak; nemoc nebo nepříjemnost nám má ukázat, že potřebujeme změnu, protože něco je špatně; zdraví ovlivňuje i naše psychika. OK, něco na tom je. Jen to možná šlo sdělit jinak. Jednou a pořádně.
P. S. Román K. Dubské Člověk Gabriel se mi dost líbil, takže Dcery asi vezmu na milost. Rozsáhlejší příběhy jdou autorce zřejmě líp.
Za mě je to takové milé počtení,příběhy se mi moc líbily.Inu v každém z nás je skrytá síla o které mnohdy ani nevíme.
Příjemný soubor povídek, které jsou odlišné a přece něčím stejné. Zachycují život v nepřikrášlené podobě, tu jsou syrovější, tam milejší, ale uvěřitelné.
Tak za mě také dobrý :-) po první povídce, která je pěkná, ale nevím zda jí věřit, ale musím, když jsou všechny pravdivé, jsem si přečetla zdejší komentáře, tak jsem se trošku bála, že všechny povídky budou téhož duchu, ale naštěstí ne :-) Jsou opravdu ze života a to mám ráda, jen jedna mi neseděla a tu jsem nedočetla. Nejvíc na mě zapůsobila: všechno jak má být.
Jsem celkem překvapená, že kniha má tady tak slabé hodnocení. Mě naopak mile překvapila. Romány této autorky mám velmi ráda a těšila jsem se i na tyto povídky. Samozřejmě se nedají kvalitativně srovnávat, romány jsou úplně někde jinde. Na druhou stranu Malé zázraky jsou velmi příjemné počtení, kniha se čte skvěle a všechny příběhy jsou pohlazení po duši. O tom, jaký život prostě je :-)
Romány píše paní Dubská opravdu lépe. Může se více lyricky rozepsat, mám pocit, že to jí jde lépe než dialogy. Zde se mi to zdálo jaksi urychlené. Poselství knihy je ve své podstatě moc pěkné, člověku to dodá alespoň malou naději, že když je mu špatně, určitě to má nějaký důvod. Má nás to něco naučit, díky špatným věcem vidíme věci najednou jinak. A taky musíme mít sílu něco změnit a zvednout se z bahna, i když každá taková změna s sebou nejdřív přinese strach, bolest nebo i osamění. Mám knihy paní Dubské moc ráda, těším se na další. :)
První povídky byly moc hezké, ale ke konci nějak kvalita slábla. Je však potřeba vědět, že existují malé zázraky i když jenom v knize. Byla to má první kniha od K. Dubské, tak si ráda přečtu i jinou knihu.
Kniha se čte téměř sama, čemuž přispívá ideální délka jednotlivých příhod. Ty nikdy nepřesáhnou čtyřicet stránek. Jejich náplň je zajímavá a každý pojednává o životě někoho jiného. Jednotlivé pointy vedou čtenáře k zamyšlení se nad svým životem a činy. Zajímavostí je, že i tentokrát si autorka hraje s jazykovými prostředky. Najdeme zde nejen moravské nářečí, ale také slovenštinu.
Celé dílo se pyšní realističností a dojemností. Některé zápletky a následné pointy mě dohnaly až k slzám. Ve velkém množství příběhů je řešena otázka života a smrti, což přispívá k emotivnosti a čtenář si uvědomí, jak je zdraví strašně pomíjivé. Když slouží, jsme spokojení a šťastní, ale jakmile se něco pokazí, musíme se prát a bojovat, abychom mohli žít dále. Všechny povídky mají hlubší myšlenku. Je jen na vás, jestli rozkódujete, co je pro danou postavu malým zázrakem, který ji zachránil před zhoubou.
Když jsem četla první příběh, říkala jsem si, že knížka vypadá slibně. Čtenáře, který neprožívá zrovna šťastné období knížka může i namotivovat a dát naději, že bude lépe. Ovšem při čtení dalších příběhů mi přišlo, že jsou si povídky hodně podobné, v každé povídce postava, která byla na dně prosila Boha o pomoc a pak najednou se začalo dařit. Bohužel si nedokážu moc povídek vybavit, protože se mi slévají (a to jsem knížku dočetla nedávno). Jako oddechovka a čtení během těžších časů fajn.
Kniha se mi nečetla vůbec snadno, neustále jsem ji odkládala, než jsem došla na její konec, přečetla jsem mezi tím třináct jiných... nevím, jestli to bylo žánrem - povídkami, hůře se mi do nich začítalo. Některé byly opravdu zajímavé, náměty pestré, ale něco, co právě teď nemohu vystihnout, chybělo. Konkrétní věc, která mi nesedla: některé dialogy se mi zdály až příliš ucebnicové a vyumělkované. Každopádně pár povídek se mi líbilo, stejně jako nosné téma malých obyčejných zázraků.
Část díla
Dar
2016
Dědeček
2016
Jako ve filmu
2016
Kaple v mlhách
2016
Kde je zakopaný pes
2016
Autorovy další knížky
| 2013 | Člověk Gabriel |
| 2015 |  Dcery |
| 2018 | Z kopce do kopce |
| 2016 | Malé zázraky |
| 2021 | Hendrixova kytara |
Moc se mi líbil začátek knihy - předmluva.
Celá kniha byla taková připomínka toho, že si máme vážit toho, co máme, že nic se neděje bez důvodu, že ty dost neuvěřitelné příběhy se stávají skutečným lidem, a hlavně, že je třeba se nikdy nevzdávat.
Mně není zas úplně moc let a upřímně jsem si asi zatím neprošla něčím těžkým, jsem docela slabá osobnost, a neumím si představit, že bych zvládla to všechno, co postavy v příbězích, které jsou ještě navíc skutečnými lidmi. Takže mě kniha i trochu vyděsila a zas a znovu děkuji za to (i když si někdy stěžuju, jako každý), co mám. Protože jsem si z knihy trochu vzala to, že život je rovnováha a nemůže se vám pořád dít jen to dobré. I když jak se říká - zkušenost není dobrá ani zlá. Možná si ale to štěstí prostě umím přivolávat - i když spíš ne. Takže kniha ve mně zanechala i negativní pocity, což určitě nebylo v plánu. Ale zase jsem mnohokrát slyšela, že nám bývá naloženo jen tolik, kolik uneseme. Samozřejmě se o tom dá spekulovat a filozofovat, ono téma "život" je nevyčerpatelné.
Jinak jsem ale zjistila, proč moc nečtu povídky. Ráda se totiž do příběhu "zažeru". Jenže jak jsou tyhle příběhy krátké, ponořím se a hned se musím vynořit. Takže aspoň vím, že povídky úplně nejsou pro mě. Na druhou stranu ale miluji příběhy se šťastným koncem.
Nejvíc se mi líbily asi první příběhy, je to možná i tím, že pak už mi všechny přišly "na jedno brdo", nevím. Možná mohly být více různorodé. Každopádně to není myšleno špatně. Nejvíc se mi ale líbil příběh druhý - Jako ve filmu. Ten si mě asi získal nejvíc.
Knížku asi půjčím babičce a macešce. Zrovna ony dvě patří mezi velmi silné ženy, které už překonaly mnohé.