Malevil
Robert Merle
Idylický venkov se v jedné vteřině promění v přízračnou krajinu.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno:
2018
,
Kristián Entertainment
Originální název:
Malevil, 1972
Interpreti: Martin Myšička , Jiří Lábus , Daniela Kolářová , Jaroslav Plesl
více info...
Přidat komentář
Myslím, že se to tak jeví díky současným rozšířeným fantastickým filmům, ale před těmi čtyřiceti lety to tak podle mne nebylo.
Výborně napsaná kniha. Děj je sice snadno předvídatelný a zajímavé zvraty se tu nenajdou, ovšem čte se to skvěle.
Kdysi jsem tuhle knihu četla - mé začátky se Sci-fi...Čte se to krásně, ale jako snad vše od Merleho, je to kruté a syrové. Prostě příliš možné, než aby se nad to člověk úplně povznesl.
Na doporučení kolegy jsem neodolal a s potěšením se vrhnul do stínů Malevil. Po rozvláčném začátku se kniha dnem D překlopila do velice svižného tempa a já ji četl doslova každou volnou chvilku. Velice se mi líbil nastíněný svět, byť jsem měl občas pocit, že přeživší skupině na Melevilu vychází téměř vše, na co sáhnou. Co mi trochu chybělo byl přesah za hranice malého regionu - nastíněný konflikt s loupeživými tlupami měl velký potenciál, který ale zůstal nevyužit. Celkový dojemmi trochu pokazil závěrečný epilog - bez Emanuela samotného jako by jeho plány a intriky přestaly fungovat. Naopak, velmi kladně hodnotím nastínění společenských problémů skrze jednotlivé osobnosti (vztah k církvi, politické uspořádání, ...). Určitě doporučuji, je snadné této knize propadnout.
Malevil patřila v mládí mezi mé nejoblíbenější knížky, byla to síla. Nedávno jsem tohle vydání z roku 1974 darovala emigrovavšímu strýci, takže už ji nemám v knihovně, byla to hodně velká oběť.. jinak naprosto souhlasím s Candid, přesně tak to cítím i já! áchjo..
Malevil byl a je má nejoblíbenější knížka a s postupem času má pro mě dokonce daleko větší váhu. Když se podívám na svět kolem nás, je mi jasné, že návratu k přírodě, zodpovědnosti každého sám za sebe, neotročení mamonu atd., se lidstvo kvůli své hlouposti a nenasytnosti nikdy nedobere a podobná katastrofa by mu (nám) jedině prospěla. Samozřejmě nejsem tak naivní, že bych si snad myslela, že by něco takového změnilo člověka ve své podstatě a zbyli tu jen samí „sluníčkoví lidé“, kteří nekradou, nelžou, nezneužívají ostatní a nezabíjejí se navzájem... ale aspoň by to oslabilo možnosti ničit všechno krásné kolem nás a Země by se mohla zase zregenerovat. Tohle se mi honí hlavou a vždy ve mně tahle kniha vyvolává a doporučila bych ji přečíst úplně každému.
No nic, jdu se vrátit ze světa snění a řešit nějaké ty nesmyslné blbosti, které jsou k ničemu, ale svět už je jednou takový a mně to za chvíli stejně ani nepřijde…
Malevil jsem četla už moc dávno, ale byla to pro mě naprostá bomba.Moc se mi to líbilo a nikdy na tu knížku nezapomenu, jak se mi to někdy u některých stane.
Hned řeknu, že jsem čekala něco velkolepějšího. Nemohu říct, že bych se u knihy nudila, některé scény byly vysloveně skvělé a našlo se i pár mouder, nad kterými jsem se musela pozastavit. Nicméně mi na příběhu neustále něco vadilo, zejména pak otázka dělení žen a Emanuelovo neustálé sebevychvalování ( i když skryté). Tak kladného hrdinu už jsem dlouho nezažila a musím říct, že mě dost štval svými obratnými řečmi a machinacemi, kterými ovlivňoval všechny kolem, ale samozřejmě pro širší dobro. Ocenila bych trošku méně černobílé charaktery. Ale jinak se kniha dobře čte a jak říkám, má celkem dost silných míst.
Kvalitní čtení od solidního autora. Ale po Smrt je mým řemeslem jsem čekal přece jen o něco víc. Zvlášť po psychologické stránce. Místy mě rozčilovala příšerná naivita všech zúčastněných, kteří by si bez Emanuela snad ani nevytřeli zadnici a půl hvězdy mínus za zbytečně doslovné vykrádání Shakespeara na konci. Celkově se to Merlemu povedlo tak na půl. Stvořil (zničil) svět a pak už se pohybuje jen ve vymezeném prostoru své fantazie, jak by to tak mohlo asi vypadat. Kniha postrádá jistou lehkost a nadhled, a jeho postavám jsem příliš nevěřil. Romantické dobro, na opačném pólu čiré nelogické zlo bez věrohodného motivu, a spousta plochých charakterů mezi tím. Napínavá poslední třetina nabízí jistou kompenzaci, ovšem akce opět naivní, skoro ve stylu Mayovek, kde mazaný Old Shatterhand s hochy od bobří řeky na hlavu porazí tlupu početnějších, zkušenějších a lépe vyzbrojených banditů.
Nu což, ale četlo se to dobře.
Začátek před katastrofou byl sice rozvláčnější a trošku mě nudil, ale pak už se mi četlo velmi dobře. Napínavá kniha o tom, co se jednou může klidně stát.
Poprvé jsem ji četla v sedmnácti (ve slovenštině) a od té doby ještě několikrát. Stále se k ní vracím. Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Přečetla jsme i třináctidílnou historickou ságu Dědictví otců, ale Malevil je pro mě jeho nejlepší kniha.
I když znám jen několik post-apokalyptických románů tohoto typu, román Malevil mne svým dějem učaroval. Autor je mistr v popisu osob a jejich vztahů. Nehledě na to, že čtenáře častokrát nechává napnutého, jak se děj bude dále vyvíjet. Co jsem si vzal z knihy je jen prostinká úvaha. Jak každý z nás, co jsme zde svou troškou přispěli, by se zachoval. Pro mne je důležité (sám autor na toto naráží) společenství lidí, kteří se vzájemně ctí a vypomáhají. Jejich radost ze života je ze společné práce a večerním povídání u krbu, kdy hlavní postava Emanuel čte starozákonní příběhy. Nejen proto, aby upoutal mysl svých soukmenovců na něco pozitivního a spravedlivého ale především na to, že člověk nikdy na světě nebyl sám. Jádro našich vztahů spočívá v upřímné a čisté komunikaci, bez předsudků, intrik a podvodů.
Sám se tak učím jednat a mohu říct, není to nic jednoduchého, zato je blažený pocit, když člověk může někomu pomoci, popř. spolehnout se na druhé.
Román je čtivý, ale přeci jakoby naivní, často si člověk mohl Malevil zaměnit za Mespech a autor jako by sám k tomu čtenáře naváděl. jako by celá ta katastrofa byla jen poznámkou pod čarou, či na okraji, to co Merle tak neskutečně uměl a to diskutovat, tvořit a páchat takové rozmýšky a dobrodružství jaká páchal. Dokonce i v inkriminovaných záležitostech se toho nepustil, protože chtěl člověka vrátit do míst kde j ještě co řešit a co vynalézat a nad čím se dojímat a rozmýšlet. A já tomu rozumím, Člověk těžko může popisovat něco na co není vybavený, co si promiňte ani nemůže dokázat představit ani malovat, ale vždy musí zůstávat a těžit z těch rezerv kterým rozumí. Nebudu tu spouštět lamentace o tom jak bych co bych, protože do těch míst opravdu nedosáhnu, Kdyby byl byl Merle vyhráněný jen tímto žánrem možná bych dala o hvězdičku méně, ale on to byl až příliš znalec lidských duší a až příliš lnul k životu, než aby nešlo nepochopit o co se zdařile pokusil.
Tohle jsem zhltla kdysi dávno, moc mě to bavilo, ale už bych do toho znovu nešla, abych se nezklamala. Po třiceti nebo více letech obstojí jen ti nejlepší...
Skvělé postapokalyptické sci-fi. Popisuje nejen přežití zkázy, ale také budování základů nové společnosti (včetně řešení i odvážnějších témat). Něco přesně pro mě, stejně jako třeba Den Trifidů.
Úžasná a čtivá kniha.Nedávno jsme s přáteli přemýšleli o tom,co by se s námi stalo,kdyby přestala jít elektřina.Ono by to nakonec bylo dost podobné,jako v tomto příběhu.Bylo to opravdu zajímavé čtení a ukázka toho,jak jsme vlastně slabí,i když si myslíme opak.Ale naštěstí jsou mezi námi i v takových vypjatých situacích osobnosti,které svým příkladem táhnou ostatní...
V případě takto dalekosáhlé katastrofy můžu jen doufat, že se ocitnu ve skupině lidí, takových charakterů, jací zůstali na Malevilu. Pěkná kniha, která mě jen utvrdila v mém přesvědčení, že být optimista je prostě nejlepší volba.
Štítky knihy
boj o přežití zfilmováno francouzská literatura mezilidské vztahy blackout, výpadek proudu postapokalyptická sci-fiAutorovy další knížky
| 2005 |  Smrt je mým řemeslem |
| 1974 | Malevil |
| 1989 | Dědictví otců |
| 1974 |  Až delfín promluví |
| 1989 | V rozpuku mládí |
Ve sci-fi už mám něco načteného, ale tahle kniha v trochu starším pojetí mě přesto dostala. Pokud pominu skvělý styl psaní Roberta Merleho, pak se mi nejvíc líbil psychologický vývoj postav po atomové katastrofě...