Maličkost
Markéta Baňková
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/273130/bmid_malickost-JW9-273130.jpg
3
89
89
Ve své nové knize autorka opět spojuje beletristický text s vědeckými motivy, které knihu ilustrují a dotvářejí. Tentokrát je jejím tématem biologie. Pod maskou černé komedie se skrývá zkoumání lidské identity, problému, který přinesla dnešní doba nových objevů především v genetice, a s tím související otázky svobodné vůle. Jsme nástrojem vlastních genů? Ovlivňují naše myšlení paraziti? Nebo snad nejvíc vliv společnosti, ve které vyrůstáme? Hlavní hrdina Tomáš je student genetiky vychovaný adoptivními rodiči, pátrající pro vlastních kořenech. Věda formuje jeho pohled na svět, ale tato optika může pokřivovat jeho mezilidské, obzvlášť milostné vztahy.... celý text
Přidat komentář
Nějak tyhle alternatívy, ze kterých jsou ostatní nadšení, nedávám... Jedna hvězda za ilustrace, které mě fakt bavily.
Na Markétě Baňkové oceňuju, jak si vždy (ve "Strace v říši entropie" i zde) najde nějaký obor, do kterého se ponoří a v jehož rámci se jí podaří vybudovat smysluplný příběh. Genetické a molekulárně biologické úvahy mě bavily, nadsázky a zvratů tam bylo dost, ale ne příliš.
Vědecké informace dobrý, obdivuju autorčinu práci v tomto ohledu.
Jinak jsem ráda, že kniha skončila. Fantasmagoricky.
Vtipně a čtivě napsaný příběh, který je zároveň osvětou v oblasti genetiky. Zajímavé pojetí i styl.
Líbilo se mi poučení o buňce a genetice prostřednictvím lehce depresivně vyznějícího příběhu příliš přemýšlejícího studenta, kterému hodně chyběla možnost rozmnožování...
Milá, příjemná kniha, která se sice dobře čte, ale není nijak obzvláště napínavá. Malinko mi chyběla nějaká dynamika. Velice originální zapracování témat z biologie. Věřím, že v některých pasážích se může čtenář ztratit či ho to při čtení zpomalit, pokud se v biologii úplně neorientuje, neboť některé pasáže jsou informacemi přímo přesyceny. Autorka moc pěkně vystihla pocity a myšlenky mladého zamilovaného člověka...
Za mě úplně super, zajímavý námět, příběh. Vlastní styl psaní se mi moc líbil a knihu určitě doporučuji.
Bohužel knihu jsem ani nedočetla. Vědecký námět je zajímavý, ale styl psaní mě vůbec nebavil.
Autorka předvedla, že to se slovy opravdu umí. Když se podívám zpětně, děj není nic moc, ale pocit z knihy je neskutečný. Nikdy nebudu spokojená, dokud si nepřečtu všechny knihy od ní. Asi přestanu číst zahraniční autory a vrhnu se na české. Máme tu opravdové poklady.
Vezmu to v bodech: Jednoduchost, plytká příběhová linka, ale čtivá a vlastně úplně lidská, když se na to pohlíží “ze strany”. Skepse, cynismus - dobrá věc, dává punc vtipnosti a pocit ztotožnění se s protagonistou. Genetika, molekulární biologie - OK, jiný náhled na lidské smýšlení o běžných věcech očima vědce/studenta. Filozofické úvahy, dialogy… Občas přitažené za vlasy, jindy uspokojivě pravdivé, dotváří celkovou povahu odvíjejícího se díla. Palec nahoru za reáliemi podložené zcela pražské prostředí.
Popravdě řečeno, je to kniha šokující svým obsahem a důvěrně známá svými reáliemi. Odehrává se totiž celá v Praze a kdo Prahu trošku zná, tak bude ty dny prožívat úplně do morku kostí. Autorka je výborná v popisu reálií, v popisu pocitů a myšlenek. A že se opravdu vyřádila, protože hlavní hrdina není žádný béčkový hrdina. Naopak, budete z něj docela šokováni. Ač kdoví, třeba takhle vypadá ten pravý vysokoškolský, introvertní svět…. Naklonoval do potkanů své vlastní geny a pak myšky hezky roznesl po Praze. Trvalo to nějakou dobu, za tu dobu se stačil zamilovat, přemýšlet o života a jsou to myšlenky hodné starého kmeta, bohužel často nepříliš lichotivé dnešní době… Tomáš je beta samec, student genetiky s hlavou v oblacích a možná v trochu temných oblacích, v každém případě silně introvertních… Romance z dob genetiky, praví podtitul této knihy a já dodám, že u čtení budete mít pocit, že v těch oblacích létáte také. Roztříštění na molekuly, vidící svět jinýma očima, přemýšlející, proč je Tomáš takový, jaký je? Proč nezapadl?
Více na:
http://www.superrodina.cz/2016/09/10/marketa-bankova-malickost/
S touto knihou jsem se původně chtěla zapojit do jednoho knižního klubu, ještě ke všemu už jsem ji měla nějakou dobu doma, tak proč to nezkusit. Navíc je mi téma biologie / genetiky a prostředí přírodovědecké fakulty vcelku blízké. Nejvíce mne asi zaujala obálka a úchvatné autorčiny ilustrace, avšak ani po dějové stránce jsem nebyla zklamaná. Mnoho podnětů k zamyšlení, zajímavý děj, celkem rychlý spád, ale stejně to nebylo úplně ono. Pro mě tomu něco chybělo - proto pouze 3 hvězdičky, i když si ji ráda přečtu někdy znovu.
Přiznám se, po knize jsem sáhla kvůli nakladatelství a obálce. Knihy od Arga mám moc ráda a jejich obálky jsou jedinečně krásné. Co se vnitřku týče - bylo to už horší. Čtivé, jednoduché věty, celkem slušné ilustrace (mám ráda, když si autor sám knihy ilustruje), příběh trochu banálnější, místy málo uvěřitelný (což by mi nevadilo, ale bylo to vsazeno do reálného prostředí, k tomu mám ráda reálnější děj). Líbilo se mi chování postav, byly mi sympatické. Jak píše většina čtenářů, konec byl už malinko na sílu, takové přitažené za vlasy, tu knihu to trochu shodilo. Co se vědeckých informací týče, jsou tak na úrovni gymnaziální biologie, nic převratného. Nemám srovnání s jinými knihami, bylo zajímavé nahlédnout do hlavy vědci, ale obávám se, že to takhle doopravdy není. Ano, asi přemýšlí nad molekulami při snídani nebo nad složením lidského těla servírky, ale že by měli halucinace v podobě dvojšroubovice DNA? Zpočátku dobrá kniha, ke konci zklamání...
S tím vcelku souhlasím. Rozebírání věcí do atomů potom vrhlo na knihu rozměr "maličkosti" všechno se to sypalo a co mělo být asi silnou stránkou knihy se může u čtenářů zvrhnout v nedostatek zásadního charakteru. Jak jsem psala v recenzi, kniha mi připadá výborná pro toho, kdo chce jen počíst si něco, kde se "glosuje svět kolem nás"... nebo kdo má podobně šílené myšlení jako hlavní hrdina Tomáš. Protože to je schíza chvilkami...
Nejlepší na knížce je obálka, což je vždycky smutné... dokonce je zajímavý pokus s aplikaci "biologie" do vyprávění (no jo ale žádný Holub to není)... a pak už zbude jen ta... banalita a mělkost.
Autorka našla způsob psaní, který má úspěch. Bohužel je to proto, že je čtivá, ale jednoduchá. Pro mě však až příliš. Měla jsem z toho dojem, že čtu knihu pro mládež. Nepopírám, že nastudovat odborné termíny z oboru a příjemnou formou s nimi seznámit čtenáře stálo úsilí, ale kdo četl třeba Mendelova trpaslíka, který píše také o genetice, je to nebe a dudy. Takže do Straky už nepůjdu. Netvrdím ale, že kniha neosloví mladší generaci, určitě má smysl podobné knihy psát.
Ještě si dovolím malou obecnější poznámku. V poslední době jsem přečetla s velkým očekáváním několik mladých českých autorů, kteří mají dobré kritiky. Mají jedno společné. Jsou příliš jednoduché, jednovrstvé, takové ryze české, asi jako všechno kolem. Možná jsou ale takové i naše životy. Ten fakt se odráží v architektuře, výtvarném umění, hudbě..možná si ale jen vybírám špatné autory, nebo nakladatelé nemají odvahu vydat něco těžšího, složitějšího, neprověřeného.
Nemyslím, že by se s maličkostí autorka mazlila. Ani nevim, zda to byl záměr, nebo to jen příjemně neřeší. S lehkostí nazirame na blázna a prestavame ho mít rádi. Nedalo mi to a podtrhla jsem veškerá slova "maličkost" v knize. Dobrý dojem.
Maličkost
Pro mě to bylo na hranici toho, co jsem ještě schopná učíst. DNA, pokusy, geny napříč staletími a lidmi, v tom jsem se občas ztrácela. A jindy zase ne a oceňovala jsem, jak autorka umí popsat Tomášovy myšlenky a úvahy, které sice byly trochu šílené, ale něco na tom bylo, no. Střet vědeckého života a analyzování všeho a proti tomu obyčejný pocit, když člověk pohladí kočku předoucí na klíně. Bylo to zajímavé.