Zeměbouře
Mons Kallentoft
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/339176/mid_zemeboure-y2r-339176.png
4
197
197
Případy inspektorky Malin Forsové série
< 8. díl >
Osmý případ inspektorky Malin Forsové. Jednoho květnového rána je v příkopu blízko kanálu Göta nalezena mrtvola mladého muže. Je nahý, ale jeho tělo nenese žádné viditelné stopy násilí. Když na místo přijede Malin Forsová se svými kolegy, výjev dokresluje zvláštní ticho. Jako by někdo ztlumil všechny zvuky. Muž je brzy identifikován jako Peder Åkerlund, bývalý švédský demokrat vyloučený ze strany za rasistické komentáře. Pitva ukáže, že byl zavražděn. Téhož večera je nahlášena jako nezvěstná — pravděpodobně unesená — šestnáctiletá Nadja Lundinová a některé okolnosti naznačují, že by oba případy mohly být propojené. Malin Forsová postupně zjišťuje, že vrah s ní hraje zvrácenou hru — mluví k ní skrze vraždy a nedá se umlčet. A Nadja Lundinová může být stále naživu… ----- Mons Kallentoft je spolu s dvojicí Roslund–Hellström autorem nejnapínavějších švédských detektivek. Vyprávění obohacuje vlastním specifickým hlasem. Znovu „klobouk dolů“. - Östra Småland... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2017
,
Host
Originální název:
Jordstorm, 2014
více info...
Přidat komentář
Osmý díl...
Nejspíš to bylo tím tématem rasismu a věcmi okolo, ale nebavilo mě to. Zhruba tak do půlky knihy jsem četla, že jsem četla... Postupně se z toho ale začalo vylupovat něco, co znám, co mám ráda a proč tuto sérii tak ráda čtu. Stará dobrá Malin... :-)
Všechny detektivky s Malin jsou fajn. I ty poetické pasáže mě baví. Občas mi přijde, že některé oběti jsou už nad rámec, tak jako tady ta poslední. Ale o.k., jedeme dál.
Švédské detektivno jak má být aneb sběrné surovosti v přímém přenosu.
Hned první knihu tohoto autora, Zimní oběť, jsem odložila nedočtenou, ale nabídnutá Zeměbouře a její hodnocení tady na DK mě nalákaly. Nelituju, jenže pořád je to drsárna, a našince nepotěší ani téma rasismu.
Takže Malin i Elin, jakož i celému týmu přeju úspěšné vyřešení dalších případů, ovšem já u toho nehodlám být.
Přečetla jsem hned 2x po sobě. Nějak jsem se té knihy nemohla nabažit. Tolik mě bavila. Mám pro Malin Forsovou slabost. Ta její vnímavost mě fascinuje. Přeju jí, aby už se nikdy nedotkla chlastu. Kallentoftův vyprávěčský styl se mi hned tak nepřejí. Je to můj oblíbenec.
Po dlouhé době jsem se vrátila k dalšímu pokračování s Malin Forsovou, ale jsem trochu zklamaná. Víc jak polovinu knihy jsem se přemáhala vůbec ji číst, děj takový nijaký, až poslední část měla spád a to překvapivě až moc rychlý.
Už po několikáté si v duchu říkám, jak někdo dokáže takový příběh vymyslet? Kde se bere inspirace k takové brutalitě? Ale tyto otázky by mi asi nejlépe zodpověděl autor sám. Vrátím se k osmému případu Malin Forsové. Opět neotřelý námět, silný sociální motiv, vrah, který se neštítí ničeho a to vše nakombinované náhledy do Maliina myšlení. Ty se ostatně vyskytují ve stále hojnější míře a my vidíme za tvrdou maskou policajtky obyčejnou a nešťastnou ženu, matku, milenku. Velmi dobré.
Nerad to píšu, ale Zeměbouře je zatím nejslabším dílem této série. Ty tam jsou doby, kdy ty předchozí měli přes čtyři sta stran a děj byl rozpracován do nejmenších detailů. Stejně tak osekané mi připadá soukromí hlavních postav. Celé mi to připadá jako spíchnuté horkou jehlou. To co dělalo tuhle sérii unikátní se rozplynulo a zbyla detektivka, jakých jsou plné pulty knihkupectví.
Za zmínku ještě stačí vcelku zdařilé nastínění toho, kam to dopracovala příliš otevřená švédská společnost.
Na obálku dalšího pokračování hledím trochu s obavou.
Po Vodních andělech další zajímavý případ Malin Forsové, která je i v tomto díle sympaticky vnímavá, i když tentokrát neodolala démonu alkoholu a mám obavy, že v dalším případu to nebude jiné..Každopádně napínavý příběh o následcích traumatu z dětství, o lidské slabosti i síle lásky..
Mons opět napsal knihu která se čte jedním dechem. Jeho knihy jsou sázka na jistotu a u každé jeho knihy víte,že se nudit nebudete. Je ho styl psaní je tak jiný od ostatních autorů a to se mi prostě líbí. Kniha ve které figurijí imigranti,rasismus, Tove která je daleko od domova a Malin která se snaží nepropadnou démonovi jmenem alkohol..její nova láska a případ který ji nedá spát. Kniha se čte opravdu sama a konec byl pro mě plný napětí a nervů jak to nakonec vše dopadne. Můžu říct,že jsem opravdu nebyla zklamaná.
Výborná knížka ...ten konec smutný, musí se člověk zamyslet jestli zachránění jsou vlastně "zachráněni".
Dobrá detektivka, čtivá a napínavá, psaná specifickým "poetickým" stylem typickým pro tohoto autora. Trochu mi vadila ta extrémní snaha o politickou korektnost a nešvar ( častý u současných švédských autorů) označovat každou druhou postavu za rasistu.
Kallentoft nezklamal. Považuji ho za jednoho z nejlepších spisovatelů. Zeměbouře mi nedala spát. Nemohla jsem se odtrhnout. Můžu jen doporučit.
Další zajímavý a čtivý díl. Zápletka je dobrá a stránky rychle ubíhaly. A konec byl strhující. Nedokázala jsem přestat číst :)
Pro ty, kteří se dostali ke Kallentoftovi poprvé až touto knihou:
"Had.
Stejně zakroucený je i jejich hovor.
Dopředu a zpátky, zmateně, vine se, ale přesto je podivně těžký."
Pořád mě jeho volba slov a styl baví. Malin je stále stejně dobrá policistka - a má vážnou soupeřku v Elin Sandové, která vyšetřovatelsky roste a schopnostmi jako by se od Malin nakazila. Vyšetřování má paralelu v Malinině osobním životě - opět jsem si zakusila strach matky o dítě.
Kallentoft má stále úroveň; kdo ho čte rád, toho nezklame ani nyní.
Po dlouhe době detektivka, která se rychle a snadno čte (krátké kapitolky a jednoduchý jazyk), má nápad a hlavně napětí. Ke konci už jsem se nemohla odtrhnout.
Možná mohl být konec víc rozvinutý, ale co. Byla to pecka a ráda si přečtu i další autorovy knihy, a všem můžu doporučit☺️
Autorovy další knížky
| 2011 |  Zimní oběť |
| 2014 |  Páté roční období |
| 2011 | Letní smrt |
| 2013 | Jarní mrtví |
| 2016 | Větrné duše |
Zvláštní, jak se z mého pohledu v této sérii střídají lepší a horší díly. Tento byl možná ten úplně nejlepší. I když téma rasismu, které se ale vzhledem k multikulturnímu složení severských zemí musí dříve či později v každé detektivce objevit, mě nijak nezaujalo. Postupně se však z příběhu stalo dechberoucí představení, které jelo až do konce pořádaným kvapíkem.
Jen si čtenář občas říká, zda tentokrát nezemře někdo z jeho oblíbených postav. Tak to přece autoři u delších sérií vždy vymyslí, ne? Přežijí všichni Zeměbouři?