Malý Alenáš
Ivan Vyskočil
Malý „Správce snů“ má práce nad hlavu. A to né z toho, že je malý. Ostatně tak malý už není. Roste z toho… a pak když je unaven, vydává se k moři… pak dál kouzelnou říší snů a vyprávění, abychom i my našli cestu. Takže tedy šťastnou cestu a nashledanou v krajině snů! Kouzelné dobrodružství pro čtenáře od 7 do 70 let, které představuje dnes již klasický text, plný slovních hříček a paradoxů, potěší jistě každého.... celý text
Přidat komentář
Hned na úvod musím říct, že nemám ráda nesmysly... Nonsensová literatura mě nikdy nelákala, Alenku v říši divů nesnáším už od mala. Všechno musí mít smysl. Trochu mě obměkčily postavy ve Fulghumově Třetím přání a jejich nonsensové rýmování, ale i tak jsem se do čtení něčeho podobného nehrnula. Tahle útlá knížečka je pro mě ovšem velkým objevem. V knihovně mi už zůstane a těším se až si z ní budu číst s dětmi. To je tak krásně nesmyslné, úžasná hra se slovy a významy. Chtěla jsem Vám sem něco ocitovat, z každé stránky by se dalo vybrat. Kní a RyonMathrin sem vepsali to nejlepší a ten zbytek si budete muset přečíst. Doporučuji dávkovat po malých dávkách, ať se nepřesytíte.
Útlý svazek, který vám však zajistí nevšední výlet do krajiny snů plný hříček se slovy. V dětství to byla jedna z mých nejoblíbenějších knih. Chtěl bych sem napsat své oblíbené pasáže pro ty, kteří knihu neznají, ale to bych ji zde musel citovat skoro celou.
Hmmm… dobře, tak alespoň něco:
… Byl z toho všecek n a m ě k k o. A cítil se jak v a j í č k o.
Pak byl z v a d l ý a přišlo mu, že je s a l á t.
Byl u š l ý a měl se za z i s k. …
… Takhle semlel, na co přišel. A omílal to, omílal, až z toho omílání byl dočista omýlený. Načež se s e s y p a l a prohlásil o sobě, že je k r u p i c e.
A s tím, že je krupice, usnul. Naštěstí!
Poněvadž jako krupice se mohl dostat do pěkné kaše.
„Co pořád máte s tím jelínkem?“ povídá ten jelínek. „Kdo je u vás jelínek?!“
„Ty snad nejsi jelínek, jelínku?“
„No bodejť! Vy nepoznáte veverku?!“
„Tak ty jsi veverka, jelínku?“
„No bodejť,“ povídá ten jelínek a chtěl se pohladit po hlavě, jenže nepohladil, neb narazil na parohy.
„Hrome, co to tady mám?“
„To jsou parohy, veverko!“
„Aha, už to mám! To ti kluci! Dělali po lese paseku a les, chudák, dočista ochraptěl, jak se jim musel ozývat. A já jsem z toho celá jelen! Má poklona! Na shledanou! Poroučím se!“ povídá ten jelínek a zmizel v koruně stromu docela jako veverka.
Knížka člověka baví od samého začátku - Vyskočilova moudrost, hravost a laskavost jsou nezaměnitelné. No napadlo by vás podívat se podruhé na něco (někoho), co nevidíte na první pohled?
Pan Vyskočil má velice osobitý styl: propracovaným hraním se dostává občas k moudrosti. Mouder se však nejraději jen lehce dotkne, že je čtenář jen na chvilku zahlédne při hraní.
Knížky jsem se trochu bála, protože mám nejradši příběhy, které se staly nebo by se mohly stát, a taky jsem první tři stránky trochu protrpěla. Ale pak jsem se svezla na vlně hravosti, neohraničitelnosti a jen žasla, jak na ty nádherný slovní obraty a návaznosti představ autor přišel.. Krásný!!
Jak je ten náš jazyk krásný a bohatý. Když to někdo umí, může si s ním hrát jako autor této knížky.
Jak tahle knížka vznikla? To šli jednou pánové Dahl, Žáček, Macourek, Svěrák, Švandrlík a Vyskočil na pivo a aby řeč nestála, hráli tichou poštu. Pan Vyskočil seděl na konci a všechno zapsal a tak spatřil světlo světa Malý Alenáš.
Tak já a Malý Alenáš to je láska na první pohled, tedy první počtení. Známe se určitě 20 let. Je to pro mě únik ze současného světa do svobody fantazie. Sahám pro něj vždy, když je mi nejhůř. Miluji ten kouzelný snový svět, jsem nadšená z každé absurdity, z každého nonsensu. No a hra se slovy je pro mě (češtináře) bonus navíc.
Ze začátku jsem si říkala, co je to za knížku :) Ale pak jsem se začetla a nechala jsem si vždy jednu kapitolu na noc před spaním, pak jsem se dostala do lepší nálady a dobře se usínalo. Během čtení jsem se několikrát přistihla, jak se usmívám. Ty slovní obraty jsou úžasné, hraní s češtinou a různé nápady.
Prvních cca 5-10% knihy jsem se nemohla začíst, pak jsem přestala čekat logický příběh a nechala se unášet a ke konci jsem byla nadšená. Vzpomněla jsme si u čtení na Borise Viana a jeho Pěnu dní a taky na Kanafáska pro děti. Obojí mám ráda a u obou knížek bych určitě inspiraci pro Vyskočila a Vyskočilem našla. Užívala jsem si ty hrátky s jazykem a dokonce se několikrát smála nahlas. A překvapilo mě nakonec i to, že v té knize je vlastně i příběh a má svou vnitřní logiku. Ono se to ale objeví teprve, když čtenář rezignuje na jakákoli pravidla, a nechá se prost jen unést. Zkrátka je to moc prima čtení, i když ne pro každého - není to lehká kniha. Každý, kdo ale bude ochoten přistoupit na tu bezbřehou hru s jazykem, na to vymýšlení, zamýšlení a domýšlení, kdo si dovolí skočit po hlavě do snu a zůstat chvíli spáčem, kterého nepoutají konvence našeho světa, každý takový si ji může užít. Já si ji užila.
Na knihu jsem se těšila, ale až tak mě nijak úchvatně neoslovila. Je teda pravda, že má pasáže, nad kterýma mé srdíčko plesalo, ale ve většině knížky bylo toho všeho až moc.. Sice krásné hrátky se slovy, ale někdy to bylo tak překombinované, že jsem sama nestíhala.. Představa, že tohle čtu dětem večer před spaním, tak nevím, zda by se chytaly a věděly, která bije..
Tři hvězdičky dávám za brilantní češtinu, úžasné hrátky se slovíčky, které mě neskutečně bavily. Autorova fantazie je neskutečná.
Malý Alenáš je knížka útlá, která vás zaveze do Krajiny snů. Vyprávění, založené na hře se slovy, slůvky a slovíčky, je vtipné a milé, hladí po duši a dokáže odreagovat. Kdo z nás by nechtěl prožít své sny? Ráda knize, která mě v myšlenkách vrátila do idylického dětství, dávám pět hvězdiček :-)
Ano, Vyskočilovo hraní se slovy je úžasné: A tak šli, Malý Alenáš, Doktor Pusínek, Pádlo Jan, Dudloň Duchna, Houně Pouhá, Pihulín Ouha, Frkoč Cíp, Šuple Šíp a Hipi Píp.
Ivan Vyskočil je známý svým hraním si se slovy. Malý Alenáš je proto plný slovních hříček, přesmyků, zkomolených jmen. Snová krajina, ve které si Vyskočil splnil svůj sen.
Autorovy další knížky
| 1990 |  Malý Alenáš |
| 1971 | A jiné povídky |
| 1963 | Vždyť přece létat je snadné |
| 1993 | Kosti |
| 1968 | Chyťte se nebe... |
"TAKŽ ETEDYŠ ŤAST NOUC ESTU ANAS HLEDA NOUV KRA JI NĚS NŮ"
Otevřete létací dveře do Krajiny snů, s panem Pusínkem a Malým Alenášem zažijete jazykové dobrodružství. Text si vychutnávejte, nespěchejte, uspěchanost, ta
k úspěchu nevede.
Líbí se mi výchozí ilustrace Stanislava Kolíbala na začátku jednotlivých kapitol.