Malý dům ve Velkém lese

předevčírem

Krásné. Četla jsem dětem před spaním a samotnou mě uklidňovalo pomalé tempo života rodiny, souznění s přírodou, napojení na cyklus přírody, popisy toho, jak si obstarávali a uchovávali potravu. A přitom i plné dynamiky (hlavně při boji s medvědy, vlky ad.). Četla jsem jako dítě Na březích švestkového potoka a šťastná náhoda mě dovedla k této knize a tak můžou příběhy pokračovat i v představivosti mých dětí.

24.09.2024

Když jsem začala tuhle knihu číst, trvalo mi pár stránek, než jsem si zvykla na styl vyprávění. Je tu totiž méně přímé řeči a více popisování. Ničemu to však nevadilo. Naopak. Pro mě to byla příjemná změna!
Autorčino vyprávění je laskavé, čtivé a zajímavé. Z každého řádku doslova cítíte s jakou láskou je tento příběh napsaný. Díky krásným popisům se vám před očima objevuje hluboký les plný divokých zvířat, vnímáte změny ročních období, hřeje vás radost, když si Laura a Mary hrají, uvědomujete si, jak těžkou práci museli lidé v tehdejší době vykonávat, aby se mohli dosyta najíst a vést důstojný život. A především cítíte pokoj, mírumilovnost, spokojenost ze smysluplného a plnohodnotného života, úctu a vděčnost vůči rodičům i přírodě... Chvílemi mi bylo až smutno z uvědomění, jak rychle a snadno se tyto hodnoty z lidské společnosti vytrácejí. Jak sice žijeme ve vyspělejší době, ale jsme šťastnější, spokojenější a každodenními činnostmi naplněnější? Odpověď nechám na každém z vás.
Malý dům ve Velkém lese jsem si velmi zamilovala. Trochu mi připomínal naši českou klasiku Gabra a Málinka, kde je obdobně kouzelně vykreslené ono krásné dětství bez internetu a dalších vymožeností.
Moc děkuji autorce za tento nádherný příběh. Ani v nejmenším se nedivím, že se jedná o velkou klasiku americké literatury. Už ji mám ve své vlastní knihovničce a těším se, až se k ní znovu vrátím.

22.03.2023

ČVd 6 minimum 150 stran. Tato kniha má řadu prvenství a kultovní ji opravdu velmi dobře vystihuje. Byla poprvé vydána v r.1932, kdy bylo autorce 65 let !! (dožila se 90 :o) Je to 1.kniha autorky. Je to 1.kniha v sérii Domeček na prérii, která vycházela do r.1943 (celkem z 8 resp. 9 knih - ta poslední vydána až po její smrti v r.1971) a je to 1.kniha popisující autorčin život, jde tedy o autobiografickou sérii.

Lauřino povídání projde celým rokem a tak si je děti mohou číst postupně, pomalu a užít si proměn v ročních obdobích. Možná je to příběh z dob dávno minulých (19.století), ale dětství, láska k přírodě a rodině nemají ani časové, ani jiné hranice. A možná bychom si rádi prožili alespoň některé chvíle a zapomněli pro ten čas na dnešní luxus, kterého si často neváží nejen děti, ale který nás ani nedělá tak šťastnými jako generace, které ho neměly, nepoznaly.