Malý kamarád
Donna Tartt
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/302810/bmid_maly-kamarad-dx2-302810.jpg
4
120
120
Donna Tarttová ve svém druhém románu Malý kamarád (po němž následoval světoznámý román Stehlík, za který v roce 2014 získala Pulitzerovu cenu) brilantně zachycuje dusivou atmosféru upadajícího jižanského městečka, kde stále doutnají rasové a společenské konflikty, ze slávy bývalé honorace zbyly už jen trosky a pod zdánlivě ospalým povrchem číhají skryté hrozby. V městečku Alexandrie ve státě Mississippi dojde k tragédii – na Svátek matek je devítiletý Robin Cleve nalezen oběšený na stromě na zahradě před domem svých rodičů. Jeho vražda není nikdy objasněna a rodina se ze ztráty jediného syna nikdy nevzpamatuje. O jedenáct let později se do pátrání na vlastní pěst pouští chlapcova mladší sestra Harrieta, které v době neštěstí nebyl ještě ani rok. Uzavřené, ne právě milé a až nezdravě inteligentní děvčátko, k jehož vzorům patří kapitán Scott, Harry Houdini a Sherlock Holmes, se o prázdninách rozhodne, že s pomocí svého jediného kamaráda Hellyho bratrova vraha nejen najde, ale také náležitě potrestá. Co na tom, že většina pamětníků odmítá o celé záležitosti mluvit, že těch pár svědectví, která děti přece jenom získají, nepůsobí zrovna spolehlivě a že chybějí jakékoli důkazy? Pátrání, které zpočátku vypadá jako celkem nevinná dětská hra, se záhy zvrtne v nebezpečné dobrodružství, při němž se dá snadno přijít k úhoně. Zvlášť když malí mstitelé zkříží cestu vyšinutému místnímu výrobci drog a několika dalším členům jeho poněkud zvláštní rodiny.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Little Friend, 2002
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Tak to mě raději zabijte, tahle knížka je opravdu peklo pro člověka jako jsem já! Rozhodla jsem se, že s Donnou Tartt začnu právě u této knihy, protože mě nejvíce zaujala anotace a Tajnou historii si chci "ušetřit".
Záměr autorky je jasný - napsat hutný, klasický americký román, který je plný banálních hovorů, nahodilých obrazů, které dohromady dávají jasné poselství. Kniha je o životě v malém městečku, které je plné předsudků, drbů a samozřejmě rasismu. Všechno tohle jsem skrz zaťaté zuby louskala, protože jsem prostě potřebovala vědět, kdo to byl... i když mi velmi brzy došlo, že to vlastně není vůbec příběh o vraždě malého kluka, že vlastně vědět, kdo ho zabil není pro vyznění příběhu vůbec podstatné.
SPOILER: Opravdu jsem nečekala, že se to prostě po skoro 600 stránkách nedozvíme. Jsou tu jisté náznaky, každý se může, stejně jako Harriett, držet své verze pravdy, které nakonec uvěří... mě z toho svědí mozek, takže i když uznávám, že to je opravdu dechberoucí dílo, tak ne pro mě.
Po dočtení Tajné historie jsem se nemohla dočkat, až se pustím do další Donny Tartt. Ráda si přečtu delší knížky, ale zrovna tahle neodsýpala a popravdě jsem se k dočtení musela trochu nutit. Už jsem ani nedoufala, že se ke konci stane něco zásadního. Naštěstí závěr byl povedený a přestože si Malého kamaráda znovu asi nepřečtu, líbil se mi pocit, jako bych před sebou viděla americké maloměsto, pochopila jeho atmosféru,poznala jeho obyvatele a problémy. Doporučila bych knihu v případě, že máte náladu na pomalejší čtení. ;)
D.T. miestami šuští papierom, mnohé veci sú zbytočne rozvláčne a pritom jednu celú knihu podobného rozsahu ponechala v prázdne za koncom knihy. Toľko nezodpovedaných otázok...ach jaj!
Stejně jako Stehlík, čtivá knížka. Konec se mi zdál trochu otevřený a dost nepravděpodobné bylo, že neplavec vydrží dva dny šlapat vodu a neutopit se. Když jsem jí dočetla, nebyla jsem několik dnů schopná začít číst něco jiného, pořád jsem na ní myslela.
Tarttová je pověstná svým perfekcionismem, proto také každou knihu píše deset let. Dovedu si ji představit, jak sedí a přepisuje, přepisuje … a také připisuje. Takže chápu stesky některých čtenářů na rozvláčnost jejích knih. V téhle je to obzvláště markantní, samotnému mi to už trochu vadilo. Nedá se říci, že by tu chyběl děj s napínavými, dramatickými situacemi, ale i na mě byl zbytečně rozředěný příliš mnoha slovy. Proto nedávám plný počet hvězdiček, i když jinak má kniha vše, co Tarttovou řadí mezi nejlepší současné spisovatele. Především její postavy jsou dokonalé, ať už je to malá dívenka, osmdesátiletá babička nebo mladý zločinec. Totéž platí i o vystižení prostředí a doby, ve které se děj odehrává.
Pro mě bohužel velké zklamání. V podstatě pokud člověk přeskočí 100 stran, tak se nic nestane. Trvalo mi se začíst, ale pořad jsem si říkala, ze se to určitě za chvíli rozjede, ale pořád samé popisy a odbočky a detaily a nakonec otevřený konec. A to teda po skoro 600 stránkách nechceš. Literárně, stylisticky, formou paráda, ale obsah prostě strašně málo, musela jsem se nutit ke čtení a ano, přeskočila jsem pak asi 100 stran a nic se nestalo.
Od Donny Tartt znám jen Tajnou historii, která se mi přes hodně pomalý rozjezd nakonec líbila. S Malým kamarádem to bylo horší. Táhne se to a táhne, po většinu času se toho moc neděje a to co se děje, působí dost nevěrohodně.
Atmosféra jižanského městečka je jinak vykreslená pečlivě a podrobně, Harrieta je správně nesnesitelná, její tetičky jsou k pomilování a bílá chudina reprezentovaná rodinou Ratliffových je až děsivá. Čili z téhle stránky dobré, ale je to tak strašně dlouhé a místy až nudné, že jsem párkrát uvažoval, proč to vlastně čtu. Nakonec nelituju že jsem vydržel, ale radost ze čtení vypadá jinak.
Než se pustím do Stehlíka, dvakrát si to rozmyslím.
Perfektní. Po prvních pár stránkách jsem se stala součástí života malé Harriety a jejích tetiček. Přes to, kolik měla kniha stran, bych klidně četla dál. Bude se mi stýskat a mám na dlouho o čem přemýšlet. Původní zápletka mi během čtení přestala připadat důležitá. Bylo osvěžující vidět zase chvíli svět dětskýma očima, ve vší jeho opravdovosti. Dala bych knize 10 hvězdiček, kdyby byla ta možnost. Škoda, že už mám všechny ostatní autorčiny knihy přečtené.
Je to dlouhé, ale v tomto případě cesta je cíl. Líbilo se mi o dost více než Stehlík, u kterého jsem dost trpěl. Pěkná kniha.
Přečteno po Stehlíkovi. Představte si Jako zabít ptáčka o 50 let později, s dokonale vykreslenou atmosférou, docela solidně akčním závěrem a to celé říznuté Gillian Flynnovou. Jestli tahle paní něco umí, je to zatáhnout Vás do svého světa. A nepustit.
Už jsem si dala Donnu Tarttovou mezi oblíbené autory. Její Stehlík - to pro mne byl div světa.Četba Malého kamaráda však poněkud drhla. Trvalo mě to děsně dlouho, četbu jsem prokládala jinýma knížkama. Nemohu však říct, že by se mě nelíbila. Je v ní všechno co mám ráda. Mně totiž vadilo, že se nedala číst v posteli, že pro svou tloušťku a velikost se musí číst u stolu. Zpětně nechápu, že jsem čtení Stehlíka zvládla tak rychle/a to byl snad ještě větší/.
To, co zde píše msjadepaton je velice výstižné. Také jsem měla pocit, že tam jsem, že žiju v tom městečku, že ten příběh Harriety je mým příběhem. Já však nemám problém s otevřenými konci. Mně se konec, který spisovatelka zvolila naopak líbil. Vlastně mě ani moc otevřený nepřišel.
Malý kamarád je kniha pro ty čtenáře, kteří nečekají vysloveně detektivní příběh, nebo román pro ženy. Těm musím knihu opravdu doporučit. Hodnotím pěti* a už se moc těším na Tajný příběh.
Poučen Tajnou historií jsem věděl, co mne čeká. Trochu jsem se těšil na ten osobitý pozvolný styl plný detailů. A zpočátku mi přinášel i potěšení. Oceňoval jsem jemný humor, pozvolné skládání motivů... Jenže s každou novou stránkou (s každou novou "zmrzlinou v ledničce") to začalo být lehce únavné a chvílemi nudné. Prostě všeho moc škodí. Musel jsem čtení knihy dokonce i několikrát proložit jinými, abych to udýchal. Akčnější konec dojem úplně nenapravil. Jsem zvědavý na Stehlíka!
Nějakou dobu se mi zdál příběh lepší než Tajná historie (Stehlíka si nechávám jako posledního, ať se mám nač těšit), byť od základu smutný. Ale postupně mě zase začala unavovat půltiícovka stran, kde příběh zabrousil do všech možných protikladů: černí-bílí, bohatí-chudí, nadřazení-slouhové, do toho samozřejmě drogy a trochu školních a dětských témat a navrch v nefunkční rodina/y, podivné vztahy a vcelku bez výjimky nesympatičtí, nebo aspoň nepochopitelní hrdinové. Takže nakonec se pro mě ani celá záhada tak nějak nevyjasnila, nebo jsem to prostě pod nánosy slov neodhalila... 65%
Předchozí knížky mě nadchly, takže jsem věděla, jaký styl mám čekat a nastalo zklamání. Vím, že začátky bývají delší a člověk se musí začíst. V téhle knize jsem se nenašla, ale vydržela jsem a dočetla ji.
Nutno přiznat, že se při čtení této knihy střídala chuť to vzdát s odhodláním pokračovat. Nakonec přečteno a nelituji času této knize věnovaného. Doporučuji vydržet.
Po skvělém Stehlíkovi a báječné Tajné historii bohužel přišlo zklamání.
Autorka sice používá stejné ingredince: na začátku tragická událost která ovlivňuje další osudy všech, narušené rodinné vztahy, nevšední až abnormální postavy, hlavní hrdina nezapadající tak docela do svého okolí a odlišující se od svých vrstevníků. Tentokrát ale pro mně z oněch ingrediencí kompaktní tvar nevznikl - naopak byl rozbředlý a nesourodý (a místy velmi nudný!).
Přemýšlím, o čem to celé je nebo spíš mělo být - a možná o zaslepenosti při cestě za pomstou a případných morálních a jiných důsledcích toho, bere-li člověk spravedlnost do vlastních rukou (pak dokonce to, že hlavní hrdinka/hrdinové jsou děti, má i jakýsi metaforický význam) ale marná sláva, když to není spojené se čtenářským zážitkem, tak si tyhle teorie musím tahat až z paty.
Dočetla jsem se sebezapřením z úcty k oblíbené autorce.
Tři hvězdy za námět, za práci kterou to asi dalo a za to, že nějakou konstrukci a nápady to přeci jen má.
PS: za trefný považuji koment a postřehy od msjadepaton, jen jsem si to bohužel pro mně zdaleka neužila tolik co ona.
Tak já to nedala. Oproti knize Stehlík, která jsem přímo zhltla a která mi uchvátila, u Malého kamaráda jsem se ztěžka prokousala asi k dvousté stránce. Dál už nečtu. Takže nemohu hodnotit.
Není to strhující čtení, žádné zjevné a přímo podané drama, ani silná zápletka. Není to detektivka, Robinova smrt je jen něčím, co drží děj pohromadě a nakonec nejde ani o to pátrání a snad ani o dobrodružství. Přesto kniha stojí za to. Podrobný, do detailů vykreslený život jedné rodiny (a o něco méně obšírně pojatý příběh rodiny druhé) má silnou atmosféru, jsou v něm nálady, které můžete opravdu prožít, horko, které cítíte na kůži, úzkosti, nejistoty, naivita, strachy i křivdy které s postavami zažíváte, všechno působí velmi opravdově. A ač to nebyla kniha, která by se četla snadno, místy ve svém rozsahu působila až úmorně, stejně v ní "něco" je. Něco, co se velmi pomalu rozjíždí a nakonec mě to uchvátilo.
Prvních cca 50 stran byl boj ani nevím s čím, ale čtení mi moc nešlo. Jen vidina, že třeba bude líp, mě přenesla dál. A najednou se to stalo, příběh se celý otevřel a já si ho užívala. Neříkám, že je to čtení radostné, to není a nebyl ani Stehlík, ale je to naprosto uvěřitelný rodinný příběh, což to mě bavilo nejvíc, jsem ten příběhář.
Harriety mi bylo moc líto, na její matku jsem se zlobila, neschopné ženy nemám moc v oblibě, tetičky byly roztomilé. Vtipný pro mě byl závěr, čtu a čtu, už jsem tak blízko rozuzlení, skoro na dosah, a pak střih a konec. Přesně tak, jak to má být. Co máme mít pořád všechno naservírované až pod nos. Hezky si čtenáři přemýšlej. :-) Tak já přemýšlím a těším se další autorčinu knihu.
Malý kamarád
Tato kniha je taková "zabydlená". Kdyby postava otevřela skříň, čtenář ví, co tam bude. A to je vzácné.
Největší výtky jsou k příběhu. Ten plyne tak trochu odnikud nikam, s absurdní hrdinkou a neschopnými zloduchy. Připomínalo mi to filmy bratří Cohenů nebo Quentina Tarantina.