Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489150/bmid_maly-princ-CPD-489150.jpg
4
16596
16596
To důležité vidíme srdcem! S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo radost.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2022 , Albatros (ČR)Originální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Nádherná knížka plná prostých, opravdu funkčních pravd. Trochu jako by mi lidi fackovali dítě, když vidím ten, snad, vztek(?) na tak něžný příběh. Jejich komentáře jsou ale vlastně jen další prostinkou pravdou - o nich samotných. Někteří z toho doufám, vyrostou. Ohánět se tu iq každopádně je spíš chvástačka, anebo hořkost z vlastního nedocenění. Emoční vzdělání nemá s nadprůměrnou inteligencí nic společného. Já můžu číst zas a znova a vždycky je to poprvé.
Jedna z těch nepovedených knih zavedených do povinné četby. Knížku jsem opravdu nepochopila hned a ani bych po ni znovu nesáhla. Jako odpad bych to ale rozhodně nedávala...
Zvláštní kniha, neřekl bych, že je pro děti. Dá se chápat více způsoby, to se mi líbí. Nejradši mám pasáž s pijanem.
Malého Prince jsem poprvé četl v pětatřiceti. Nemohl jsem pochopit, co všichni mají na nějaký přiblblý pohádce. Netušil jsem, jak jsem se spletl. Je to naprosto geniálně napsané. Teď je mi 39 a Malého Prince jsem četl ještě třikrát.
Toto je nadčasová kniha, která však v žádném případě není určena dětem. Četla jsem ji jako dítě a vůbec ji nepochopila (naštěstí se mi nijak neznechutila), a četla jsem ji jako dospělá a objevila v uvozovkách Ameriku. Jsem si jistá, že když ji za 10 let budu číst znova, objevím zase něco jiného a až ji budu číst v důchodu, tak pro mě obsah bude zase něčím novým.
Tím jak se člověk životníma zkušenostma mění, tak se přesně u téhle knihvy mění i její význam pro člověka.
Filosofická pohádka, kterou dítě zcela nepochopí a může si ji tak docela rychle zošklivit... takže bych ho touto knihou vůbec neobtěžovala (beztak po ní sáhne v devatenácti před maturitou, protože je krátká a je v kánonu). A mám za to, že teprve v tento věk, kdy už má mladý člověk nějaké zkušenosti s láskou (a zodpovědností, třeba), může tuto knihu teprve docenit. Mě samotnou oslovila myšlenkami, kterých bych si jako dítě nevšimla, nepochopila je a které mi tenkrát přišly spíš nudné než chytré.
Dnes je to ale jedna z mých nejoblíbenějších knih a některé citáty (například jako Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal, nebo Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla) jsou mou inspirací i životními motty.
PS: Fascinuje mě, jak se zde jasně diferencovaly dvě skupiny lidí: ti, kteří četli (a pochopili), a ti, jenž v sobě nesou křivdu z mládí, kdy ji museli číst povinně ve škole a jednoduchý příběh je hodiny nudil. Nechápu ale, proč takovým lidem nepřijde přinejmenším DIVNÉ, že má kniha tak dobrý ohlas a proč po ní tedy nezkusí sáhnout znovu, když už k ní dospěli (nebo k tomu alespoň měli, za ta léta od základní školy, šanci)... nebo proč se minimálně nestydí ji tady takhle negativně, po tolika letech od četby, ohodnotit.
Geniální! Být teď znovu malou holkou, ale s dnešními zkušenostmi a pohledem na věci, asi bych se do Malého prince platonicky zamilovala. Být teď zase malou holkou, bez dnešních zkušeností, vůbec bych takového kluka nechápala a říkala bych si, co to plácá... Nebo právě naopak chápala lépe než dnes? Roste s věkem tunelové vidění, které dospělým brání vidět věci očima Malého prince? Tahle kniha vás tunelového vidění zbaví. Bohužel jen na čas. Všední starosti vás pomalu ale jistě vrátí k "normálu". Více takových knih...
Fantastické čtení. Ale na základce se předkládá, dle mého názoru, dětem moc brzo.
Když jsem tuto knihu četla jako povinnou četbu, tak mě moc nezajímala... potom jsem se k ní dostala až po letech a ani nedokážu slovy popsat, jak dokonalým příběhem pro mě Malý princ je.
Povinná četba. :) Kniha se čte rychle, je srozumitelná, což je její velké plus. Ačkoli je věnována dospělému, obsahově se jedná o pohádku. Perfektní kniha k maturitě....4 hvězdičky, na pět by musela být PERFEKTNÍ, jedna hvězdička jde do rezervy. :)
Už jako malé, když nás to paní učitelka nutila číst ve škole mi nepřirostla k srdci.
Moment, teď mi to uniká, to je, do prdele, co? Antoine de Svatej-Egzopér se nám zjevně snaží něco naznačit. To je hezký, ale, za prvé, proč to udělal jako všichni ti ostatní ubožáci, a za druhé, proč to ti ostatní ubožáci dělají s pomocí dětských fňukadel, kterým ti malí caparti sotva rozuměj? Tedy, ano, rozuměj, ale řeknou si u toho jen: ,,To bylo mylý, hehehehe..." Je ten svět kolem mě fakt takhle zdebilnělej nebo jen nemá člověk s IQ 165 pochopení pro tak primitivní kravinu? Spíše to první. Připomíná mi to jednou dobrou scénku z filmu Nedotknutelní, kdy jeden naprostej niemand načmáral na kus plátna nějaký barvičky, aby vyjádřil svůj vzdor modernímu umění, ale pak to prodal za jedenáct táců velkému "ceniteli". Tady je něco podobného. Exupéry řekl: ,,Heleďte lidi, to co Vám teďka dám se jmenuje umění. To je Vám taková věc, co jinak znamená konečnou stádii geniality." Samo sebou, že neandrtálci hned zaskákali a zaradovali se, že je někdo naučil myslet, mezitím však Antoine schrábl s úsměvem obří balík. S ohledem na tohle pak určitě génius je.
Malý Princ bude po celý život knihou,která dodává člověku druhý dech,úsměv do tváře,slzičku do očí,kapku pravdy do duše a odvahu do života. K
Naprostá klasika...hřích tuto knihu nepřečíst. Moje první kniha v domácí knihovně a rozhodně jedna z mála, která se dá číst několikrát znova a znova.
Kniha pro všechny věkové kategorie - zalíbení v ní najde v pohádkovém příběhu dítě, filosofický pohled i stařík...
Malý princ .. zamilovala jsem se věčnou láskou. Myslím, že se to i zlehka zvrhlo v posedlost. Kdo naslouchá, uslyší. Kdo hledá, najde. Pravdou je, že asi ne každý, kdo si oblíbil tuto knihu, ji zcela chápe. Kdyby ano, svět by byl někde jinde. Nejkrásnější na ni je to, že ať to čtu, poslouchám nebo se na to dívám znovu a znovu, vždy najdu nová moudra, nové krásy a znovu se zamiluji ještě víc než předtím. Tak moc bych si přála, aby lidé naslouchali a řídili se těmi krásnými větami. Ale občas mám pocit, že toto dílo obdivují jen proto, že to dělají jiní. Krásná záležitost! :-)
Dostala jsem Malého prince jako malá holka, ale vůbec se mi nelíbila. Myslím si, že to není zrovna moc kniha pro děti. Naštěstí jsem se k ní vrátila znovu v tom správném věku - někdy kolem šestnácti. Takže díky tomu ji mohu zařadit mezi "knihy svého srdcem", protože to, co je důležité, to očima nevidíme. Správně vidíme jen srdcem.
Autorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Saint-Exupériho "Malý princ" se stal nejprodávanějším dílem pro děti posledních let. Hodně tomu totiž pomohla na knihu neobvykle velká marketingová kampaň prodejců. Ale proč ne! Kniha je schopná očekávání dětí a rodičů naplnit. Jako malému mě dobrodružství o chlapci a lišce četl dědeček. A musím říct, že se mi kniha moc líbila. Nutno podotknout, že mému dědovi taky, protože si ji četl i když jsem s ním zrovna nebyl. Já osobně obdivuji, ten něžný styl a nádherné přátelství človíčka a divokého zvířete, které můžete prožít snad jen v pohádkách. Použité myšlenky a metafory jsou nadčasové, a já mám pořád nutkání příběh prožívat znovu a znovu. Vím, že se ke knížce vrátím. Až budu číst svým dětem, tak princ je jasná volba! 90%