Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Nesmrtelný příběh havarovaného letce a Malého prince, plný fantazie, originálních ilustrací, neopakovatelné atmosféry, nádherných obrazů i zajímavých myšlenek, opět ožívá, tentokrát ve vydání tak malém, aby se vám vešlo přesně do kapsy. Prožijte dobrodružství Malého prince, kdekoli právě budete!... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 2018 , PikolaOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Hmm... Četla jsem ji... a ani nedočetla. Prostě jsem nebyla schopna vydržet naivitu Prince. Má mylnou představu o životě a je celkově takový nezajímavý a až příliš naivní.
Opět jedna z mých dětských knížek, ale bohužel jedna z těch méně dobrých. Příběh je celkem nezajímaví a až příliš poučný.
V dětství jsem příběh vůbec nepochopila a nelíbil se mi. Až nedávno jsem po knize sáhla podruhé a stala se jednou z mých oblíbených. Jsou v ní obsaženy krásné myšlenky, nad kterými je dobré se zamyslet.
Saint-Exupériho "Malý princ" se stal nejprodávanějším dílem pro děti posledních let. Hodně tomu totiž pomohla na knihu neobvykle velká marketingová kampaň prodejců. Ale proč ne! Kniha je schopná očekávání dětí a rodičů naplnit. Jako malému mě dobrodružství o chlapci a lišce četl dědeček. A musím říct, že se mi kniha moc líbila. Nutno podotknout, že mému dědovi taky, protože si ji četl i když jsem s ním zrovna nebyl. Já osobně obdivuji, ten něžný styl a nádherné přátelství človíčka a divokého zvířete, které můžete prožít snad jen v pohádkách. Použité myšlenky a metafory jsou nadčasové, a já mám pořád nutkání příběh prožívat znovu a znovu. Vím, že se ke knížce vrátím. Až budu číst svým dětem, tak princ je jasná volba! 90%
Nádherná knížka plná prostých, opravdu funkčních pravd. Trochu jako by mi lidi fackovali dítě, když vidím ten, snad, vztek(?) na tak něžný příběh. Jejich komentáře jsou ale vlastně jen další prostinkou pravdou - o nich samotných. Někteří z toho doufám, vyrostou. Ohánět se tu iq každopádně je spíš chvástačka, anebo hořkost z vlastního nedocenění. Emoční vzdělání nemá s nadprůměrnou inteligencí nic společného. Já můžu číst zas a znova a vždycky je to poprvé.
Jedna z těch nepovedených knih zavedených do povinné četby. Knížku jsem opravdu nepochopila hned a ani bych po ni znovu nesáhla. Jako odpad bych to ale rozhodně nedávala...
Zvláštní kniha, neřekl bych, že je pro děti. Dá se chápat více způsoby, to se mi líbí. Nejradši mám pasáž s pijanem.
Malého Prince jsem poprvé četl v pětatřiceti. Nemohl jsem pochopit, co všichni mají na nějaký přiblblý pohádce. Netušil jsem, jak jsem se spletl. Je to naprosto geniálně napsané. Teď je mi 39 a Malého Prince jsem četl ještě třikrát.
Toto je nadčasová kniha, která však v žádném případě není určena dětem. Četla jsem ji jako dítě a vůbec ji nepochopila (naštěstí se mi nijak neznechutila), a četla jsem ji jako dospělá a objevila v uvozovkách Ameriku. Jsem si jistá, že když ji za 10 let budu číst znova, objevím zase něco jiného a až ji budu číst v důchodu, tak pro mě obsah bude zase něčím novým.
Tím jak se člověk životníma zkušenostma mění, tak se přesně u téhle knihvy mění i její význam pro člověka.
Filosofická pohádka, kterou dítě zcela nepochopí a může si ji tak docela rychle zošklivit... takže bych ho touto knihou vůbec neobtěžovala (beztak po ní sáhne v devatenácti před maturitou, protože je krátká a je v kánonu). A mám za to, že teprve v tento věk, kdy už má mladý člověk nějaké zkušenosti s láskou (a zodpovědností, třeba), může tuto knihu teprve docenit. Mě samotnou oslovila myšlenkami, kterých bych si jako dítě nevšimla, nepochopila je a které mi tenkrát přišly spíš nudné než chytré.
Dnes je to ale jedna z mých nejoblíbenějších knih a některé citáty (například jako Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal, nebo Ovšem my, kteří chápeme život, nestaráme se vůbec o čísla) jsou mou inspirací i životními motty.
PS: Fascinuje mě, jak se zde jasně diferencovaly dvě skupiny lidí: ti, kteří četli (a pochopili), a ti, jenž v sobě nesou křivdu z mládí, kdy ji museli číst povinně ve škole a jednoduchý příběh je hodiny nudil. Nechápu ale, proč takovým lidem nepřijde přinejmenším DIVNÉ, že má kniha tak dobrý ohlas a proč po ní tedy nezkusí sáhnout znovu, když už k ní dospěli (nebo k tomu alespoň měli, za ta léta od základní školy, šanci)... nebo proč se minimálně nestydí ji tady takhle negativně, po tolika letech od četby, ohodnotit.
Geniální! Být teď znovu malou holkou, ale s dnešními zkušenostmi a pohledem na věci, asi bych se do Malého prince platonicky zamilovala. Být teď zase malou holkou, bez dnešních zkušeností, vůbec bych takového kluka nechápala a říkala bych si, co to plácá... Nebo právě naopak chápala lépe než dnes? Roste s věkem tunelové vidění, které dospělým brání vidět věci očima Malého prince? Tahle kniha vás tunelového vidění zbaví. Bohužel jen na čas. Všední starosti vás pomalu ale jistě vrátí k "normálu". Více takových knih...
Fantastické čtení. Ale na základce se předkládá, dle mého názoru, dětem moc brzo.
Když jsem tuto knihu četla jako povinnou četbu, tak mě moc nezajímala... potom jsem se k ní dostala až po letech a ani nedokážu slovy popsat, jak dokonalým příběhem pro mě Malý princ je.
Povinná četba. :) Kniha se čte rychle, je srozumitelná, což je její velké plus. Ačkoli je věnována dospělému, obsahově se jedná o pohádku. Perfektní kniha k maturitě....4 hvězdičky, na pět by musela být PERFEKTNÍ, jedna hvězdička jde do rezervy. :)
Moment, teď mi to uniká, to je, do prdele, co? Antoine de Svatej-Egzopér se nám zjevně snaží něco naznačit. To je hezký, ale, za prvé, proč to udělal jako všichni ti ostatní ubožáci, a za druhé, proč to ti ostatní ubožáci dělají s pomocí dětských fňukadel, kterým ti malí caparti sotva rozuměj? Tedy, ano, rozuměj, ale řeknou si u toho jen: ,,To bylo mylý, hehehehe..." Je ten svět kolem mě fakt takhle zdebilnělej nebo jen nemá člověk s IQ 165 pochopení pro tak primitivní kravinu? Spíše to první. Připomíná mi to jednou dobrou scénku z filmu Nedotknutelní, kdy jeden naprostej niemand načmáral na kus plátna nějaký barvičky, aby vyjádřil svůj vzdor modernímu umění, ale pak to prodal za jedenáct táců velkému "ceniteli". Tady je něco podobného. Exupéry řekl: ,,Heleďte lidi, to co Vám teďka dám se jmenuje umění. To je Vám taková věc, co jinak znamená konečnou stádii geniality." Samo sebou, že neandrtálci hned zaskákali a zaradovali se, že je někdo naučil myslet, mezitím však Antoine schrábl s úsměvem obří balík. S ohledem na tohle pak určitě génius je.
Autorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Tohle je prostě něco .... něco co už se nikdy nikomu nepovede tak kouzelně napsat :-)