Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
https://www.databazeknih.cz/img/books/81_/81976/bmid_maly-princ-RJf-81976.jpg
4
16689
16689
S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo větší radost než pijanovi plná láhev, byznysmenovi peníze a panovačnému králi nezměrná moc.... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 1998 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
K Malému princi by člověk mohl tak každých 5 let psát nový komentář, nové poznání, nový přínos. Já knihu hodnotím po 10 letech. Faktem zůstává, že knihu jsem milovala a miluji dál (a kdo ne). Zřejmě jak stárnu, kniha mi přijde milejší s hlubší stránkou věci.
Čtěme knihy, čtěme je dětem a zejména takové, ke kterým se v dospělosti zase vrátí.
Nesmrtelná klasika. Jedna z knih, která má čtenáři co nabídnout i napodruhé, napotřetí...
Kniha plná nádherných myšlenek, která vás donutí přemýšlet nad životem. Doporučuji!
Právě jsem tuto knížku přečetla podruhé s odstupem několika let a až nyní se mi zdá nádherná. Musela jsem poopravit hodnocení na 5 hvězdiček.
Jednoduchá a hezká knížka. Popravdě jsem ale nepochopila její „filozofický“ význam - ten jsem se dozvěděla až po přečtení si několika článků na internetu.
Poprvé jsem ji četla na základní škole a přišla mi otřesná, podruhé jsem ji četla téměř dospělá a přišla mi nádherná.
Tuhle knihu bych doporučila určitě všem, kteří nemají ve všem jasno a rádi čtou "mezi řádky"
Nádhera!!! Kniha je plná krásných myšlenek. Určitě jsem ji nečetla naposledy, ráda se k ní zase někdy vrátím. Těm, kteří by nad myšlenkami autora chtěli ještě víc popřemýšlet, bych doporučila knihu: ,,Malý princ v nás", kde autor Mathias Jung rozebírá to, co chtěl A. de Saint-Exupéry knihou ,,Malý princ" vlastně říct.
Knížka plná zajímavých myšlenek. Nechápu, jak babička mohla říct, že knihu nechápe a léta mě zvládat odrazovat od jejího přečtení.
Myslím, že jsou asi dvě skupiny lidí, první Malého prince zbožňují, druzí ho příliš nechápou. Bohužel patřím k té druhé skupině.
Vždy než dám knížce 5 * musím si to pořádně rozmyslet.
To neplatilo u této.. Malý princ mě jednoduše, i v mých 18 letech, dostal.
Tohle není jen obyčejná knížka. Tohle je definice lidskosti, definice dospělých a definice dětské fantazie v jednom, která Vás neskutečným způsobem dojme.
Ke knize jsem se za svůj život již dostala několikrát...
Poprvé jsem byla jen malá holčička, která to brala jako nádhernou pohádku, užívala si maminčin hlas a přála jsem si beránka v bedničce...
Později jsem viděla tu spoustu lásky, který v ní je a přála jsem si, aby mě někdo také miloval jako Malý princ svojí růži... A přemýšlela jsem nad slovy lišky: Co to znamená ochočit? Je to něco, na co se moc zapomíná. Znamená to vytvořit pouta.
Když jsem jí četla naposledy začala jsem o ní poprvé přemýšlet obecněji a udivovalo mě s jakou krásou jsou v ní popisovány dávné pravdy... Ale stejně si myslím, že pokud ji budu číst ještě jednou, udiví mě zase něčím jiným, protože: To důležité je očím neviditelné.
Ale vlastně ani moje poslední čtení knihy nebylo posledním setkání s Malým prince... To (zatím) poslední se odehrálo kolem Vánoc, když mě zchvátila nemoc a byla mi čtena, možná i ona pomohla mému uzdravení...
Dokonce bych věřila, že Malý princ žil, ale nevím, jak by mohl existovat někdo tak čistý... Ale jak bylo argumentováno v knize: Důkazem, že malý princ skutečně existoval je to, že byl rozkošný, že se smál a že chtěl beránka. Chce-li někdo beránka, je to důkaz, že žije.
Kniha, která mě naprosto zasáhla. Krásná, čistá. Četla jsem ji snad milionkrát a vždy ji budu ráda číst.
Četla jsem jako holka na základce. Nerozuměla jsem jí. Teď ji mám v plánu zase číst.
Je to sladký a dojemný příběh, který ukazuje jaký je rozdíl ve vnímání světa u dětí a dospělých. Je to nádherný příběh, který vykládá o tom, co je a není důležité, jak lpíme na bohatství, jsme sobečtí a domýšlivý a přitom je spousta věcí, na kterých záleží daleko víc než na "moje" a "já". A konec? Je neuvěřitelné jak ho vnímá dítě a dospělý. Dítě Vám řekne, že je přece šťastný. Princ se dostal domů, za svou květinou. A dospělí? Co myslíte Vy? Já říkám, že konec je smutný. Malý Princ zemřel kvůli květině, já bych chtěla žít, nevzdala bych se života pro někoho kdo je sobecký, nafoukaný a zahleděný sám do sebe, ale přesto to děláme každý den. Každý den se obětujeme kvůli někomu koho milujeme, i když je egoistický a myslí sám na sebe.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno francouzská literatura rodina mezilidské vztahy dětský hrdina Malý princ duchovní rozvoj sci-fi klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1962 |  Noční let |
| 1965 |  Země lidí |
| 1967 | Válečný pilot |
| 1976 | Moje planeta |
| 2009 | Malý princ (komiks) |
Poprvé jsem knihu četla jako dospělá, abych ji znala předtím, než ji dám číst svým dětem, a taky abych toho Malého prince už konečně sama přečetla. První dojem byl docela dobrý, ale přišel mi pro děti nevhodný ten konec. Líbila se mi různá setkání Malého prince s obyvateli planet - s pijákem, králem atd.- v tom jsem vnímala velmi trefná poučení, a když jsem dceři knihu poprvé četla v jejích 7 letech a když si ji pak ona sama přečetla v 8 letech- tato poučení vnímala a rozuměla jim. Také velmi dobře reflektovala vztah prince a květiny - velmi ji to zaujalo a z toho, co o tom říkala, jsem měla dojem, že to její dětskou duši docela obohatilo, že to na ni působilo. Líbilo se jí také jak Malý princ cestoval po těch planetách, to jí přišlo dobrodružné. I mně se vykreslení vztahu prince a květiny líbilo, vnímám v tom mnoho myšlenek k zamyšlení. Spousta pasáží mi docela přirostla k srdci, mají své kouzlo a přesah, pracují v člověku vevnitř, oslovují. Mám ale takový nejasný pocit, že kdybych dokázala pojmenovat všechna východiska, ze kterých autor svá moudra plodí, tak že celkově by mně na tom něco mírně nesedělo a asi bych nesouhlasila se vším. Něco je na té knížce jakoby trochu psycho. Konec knihy na mě působil strašně - jako krásná a vznešená sebevražda - tedy přesně to, co bych v žádném případě nechtěla, aby se jakkoliv usazovalo do duše mých dětí. Bojím se, že takto to skutečně dítě může pochopit, proto si nemyslím, že by dítě mělo číst tuto knihu bez komentáře dospělého. Já to okomentovala s tím, že Malý princ věděl, že tou smrtí se dostane jen do jiného světa - zpátky za květinou, že takhle to v tom jeho světě prostě je a takto to funguje, takže on věděl, že tím vlastně nezemře - takto si myslím, že je to v knize i myšleno, ale není to napsané tak, aby to pro dítě bylo jednoznačně zřejmé. A pokud je to myšleno jinak, tak jsem to nepochopila a pokud to je myšleno tak, že Malý princ se prostě chtěl zabít, dobrovolně se zabil a zemřel, pak bych to musela přehodnotit na velmi, ale opravdu velmi špatnou knihu pro děti. Pokud to takto není a pochopila jsem konec správně, tak i když se mi konec nelíbil, tak je kniha celkově celkem fajn, i se k tomu s dalšími svými dětmi ráda zase vrátím, ale určitě bych doporučila tuto knihu číst spolu s dětmi, nenechat je s tím samotné. Jako doplněk jiných knih mi kniha přijde pro děti fajn, ale kdyby měly číst jen takovéhle knihy, mám takový nejasný pocit, že by to do jejich duše zasévalo i něco jakoby pokřiveného - možná ale ten vjem vyplývá jen z toho konce knihy , kdyby ten byl jiný, možná bych tento vjem neměla a možná bych dokonce dala i pět hvězdiček.