Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
S Malým princem se v africké poušti setkává opuštěný letec, autor této moderní pohádky. Zatímco se pokouší opravit havarovaný stroj, povídají si o všeličem. O tajemství podivuhodné pouti Malého prince, o dobru a zlu, o přátelství a kráse, o pravém štěstí, o odpovědnosti za ty, které máme rádi. A vůbec nezáleží na tom, odkud pocházíme: Malý princ pocházel z tak malinké planetky, že si to možná ani neumíme představit. Ale věděl, že je třeba chránit květinu, kterou vypěstoval, a že mu to přineslo větší radost než pijanovi plná láhev, byznysmenovi peníze a panovačnému králi nezměrná moc.... celý text
Literatura světová Sci-fi
Vydáno: 1998 , J. Otto - Ottovo nakladatelstvíOriginální název:
Le Petit Prince, 1943
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem četla už asi 10 x, vždycky, když něco v životě řeším, když mě něco trápí, je toto ta nejlepší náplast na všechny bolístky. Autorovy ilustrace jsou legendární. Jen si myslím, že je to hlavně kniha pro dospělé, takže trochu nechápu, že nás s ní "mučili" už někdy v 5. třídě na základní škole. To jsme jako děti nemohli ocenit.
Tuto knihu prostě miluji. Moc se mi líbí, že ji můžete číst v jakémkoliv věku. Dítě v tom vidí pohádku a dospělí filosofii plnou citátů a různých myšlenek.
Malý princ je proto jedna z mála knížek, které doslova musíte přečíst několikrát za život. Čím jste totiž starší, tím více pochopíte smysl tohoto příběhu a pokaždé tam najdete něco, co jste během minulého čtení přehlédli nebo nepochopili.
Malého prince jsem četla už třikrát a rozhodně se k němu někdy vrátím. Doporučuji a hlavně víckrát za život!
Malého princa nemá zmysel čítať očami. Vtedy uvidíte iba pekný príbeh o malom chlapci ktorý bol plný dobroty, a nech ho budete čítať viackrát stále to bude ten istý príbeh o malom chlapcovi...
Malého princa treba čítať srdcom, svojím vnútrom. Vtedy uvidíte nespočetne veľa príbehov nie o malom princovi ale o človeku samotnom...
Přiznávám se na úvod, že jsem Malého prince četla teprve před rokem. A to už mám povinnou četbu dávno za sebou. Za to jsem ho četla hned několikrát po sobě. A vracím se k ní vždy, když je mi smutno. Je to něco tak nesmírně citlivého, promyšleného, chytrého a nádherného. Malý princ je pro mě obrovským skvostem zejména proto, že každý si tam najde to svoje. Každý ho vnímá po svém. Vhání to do mysli otázky, na který ať si každý najde vlastní odpovědi. Doporučila bych to všem, kteří chtějí potěšit svou duši.
Nádherná klasika. Příběh je tak jednoduše prostý až je úžasný. Dětský pohled na svět dospělých ukazuje pravé myšlení dětí, aniž by nějakým způsobem vychovával. Tohle je prostě povinnost.
Tuhle knihu jsem poprvé četla, když mi bylo 16 a od té doby, mi již tři roky leží v srdci. Je to svým způsobem jednoduše psaná pohádka, ale s velikým sdělením. Malého prince miluji a díky něj i další knihy, které jsou krátké, jednoduché a přesto plné něčeho, co si musíte najít sami v sobě.
Audiokniha
V dětství jsem se této knize úspěšně vyhýbala, navzdory tomu, že to byla povinná četba a všichni o ní mluvili. Pokaždé, když se mi dostala do ruky s přesvědčením, že na ní něco přece musí být, když ji všichni čtou, ve mně po přečtení několika vět, vyvolala domněnku, že je to hrozná blbost. Myslela jsem, že je to nějaká sci-fi. Ale proč princ? A proč mluví s růží? A s liškou?
Nejspíš jsem tenkrát na toto dílko nebyla dostatečně zralá. A teď, bezmála po pětatřiceti letech, na mě vykoukne na youtube a nabízí se mi k poslechu. Čte Viktor Preiss. No neberte to!
Překvapení se dostaví hned na začátku příběhu, s větou, kterou vysloví Malý princ: ,,Když jde člověk stále rovně, daleko nedojde“.
A pak už jenom poslouchám nádhernému tónu hlasu Viktora Preisse a žasnu nad moudrostí a laskavostí tohoto díla. A už se nedivím, že jsem tenkrát nerozuměla…Chvíle Malého prince měla přijít až teď.
Už je to nějaký ten týden, co mi Malý princ prostřednictvím Viktora Preisse dovyprávěl svůj příběh. A já pořád slyším jeho hlas…
Nevím, jak se to přihodilo, že mě v dětství tato úžasná kniha minula. Každopádně lepší pozdě než nikdy, protože pokud bych si malého prince nepřečetla, o hodně bych přišla!
Nádherný příběh, v němž si určitě každý najde to svoje. Myslím ale, že mu hrozně škodí ti, kteří knihu prohlašují za svou oblíbenou, protože to působí inteligentně a momentálně je to v módě (tím neříkám, že nemůže být ničí oblíbená!!). Protože když pak vidíte, jak se tito "uctívači" chovají, máte dojem, že jste zdaleka nečetli stejnou knihu...Ale to samozřejmě není vinou autora ani jeho knihy.
I já se k ní občas ráda vracím a vůbec nepopírám, co krásného se v ní skrývá a co mě naučila, ale takových knih je víc...
Jako malá jsem viděla otevřeného i zavřeného hroznýše, ale beránka v krabičce za nic na světě. Vždycky mi ho bylo líto, proč dal beránka do krabičky. Dál už jsem nikdy v této knížce nepokračovala. Vrátila jsem se k ní až nyní po 15 letech. A nevím, mám z ní takový rozpačitý dojem.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Poprvé jsem ji četla když mi bylo asi sedm, a jelikož jsem byla dítko zvídavé a až moc přemýšlivé tak mě kniha uchvatila. Křehkost Malého prince, jeho otázky a autorova slova mě provází už 14 let a vždy, alespoň jednou za rok si na tuto knihu udělám čas, koukám na hvězdy a slyším smích Malého prince.
Štítky knihy
přátelství zfilmováno francouzská literatura rodina mezilidské vztahy dětský hrdina Malý princ duchovní rozvoj sci-fi klasická literaturaAutorovy další knížky
1962 | Noční let |
1965 | Země lidí |
1967 | Válečný pilot |
1976 | Moje planeta |
2009 | Malý princ (komiks) |
Perla perel :-)...opavdu poklad, který si střežím...a díky kterému jsem ráda, že ve mně navždy zůstane kus dítěte. Protože ,, Ti dospělí jsou ale podivíni..."