Malý, velký
John Crowley
https://www.databazeknih.cz/img/books/96_/96217/bmid_maly-velky-SdC-96217.jpg
4
49
49
Představte si náš svět jako kruh, na jehož obvodu se vyskytuje mnoho cest - říkejme jim dveře -, jimiž můžeme vstoupit do dalšího menšího, uvnitř však většího kruhu jiného světa. Jeho obyvatelé jsou velcí asi jako malý pták nebo plamen svíčky. Tak je nejčastěji spatřujeme, protože většina lidí překročí pouze první obvod, pokud vůbec. Další hranice je menší a je v ní proto méně dveří; je také méně pravděpodobné, že jimi někdo náhodně projde. Obyvatelé dalšího kruhu by vypadali jako vílí děti nebo skřítci, které spatřujeme méně často. A tak to jde dál, velké vnitřní kruhy, v nichž obyvatelé dorůstají plné velikosti, jsou tak malé, že je dennodenně překračujeme, aniž bychom o tom věděli, proto máme tolik pověstí o skutcích tam učiněných. A konečně největší kruh, nekonečno, střed - Férie, dámy a pánové, kde hrdinové jezdí přes nekonečné pláně, plaví se po oceánech a nic tam není nemožné - ten je tak malý, že ani žádné dveře nemá. Pokusme se Férii navštívit alespoň na stránkách literárně mimořádného románu, jenž posouvá žánr fantasy do netušených výšin.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2011 , Triton , ArgoOriginální název:
Little, Big, 1981
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu by asi nejlépe mohlo charakterizovat ono známé rčení; Bylo, Nebylo. Je to prostě, a v knize je to mnohokrát zmiňováno, otázka víry. Buď uvěříte a poté se, stejně jako s jinými záležitostmi v životě, vše stává skutečným. Nebo, tak jako Smoky uvěřit nemůžete, nebo nejste ze samé své podstaty schopni takové věci přijmout (někdy se tomu eufemicky říká, že vám nebyl dán dar víry). Takže kniha se dá číst jako magický realismus: události mají nějaký možný záhadný podtext, ale dají se také rozumově zdůvodnit, je to rodinná sága, silná vazba na určité místo, sexuální přepjatost některých postav. Ale stejně tak se můžete přiklonit k onomu Bylo, a pak před sebou máte fantasijní příběh, pohádku pro dospělé.
A to je jeden z důvodů, proč mě tato kniha tolik zaujala, bavila i fascinovala. Je jako dům Pivodových, který má z každé strany jiný štít (viz. Dům se sedmi štíty od N. Hawthornea. Ten je ostatně zmiňován v knize ještě jednou připomínkou nezvyklého dítěte Perly ze Šarlatového písmena. A vůbec, teď to vidím, že Crowleyho svět je inspirován Hawthornovým dílem, také často obsahujícím lehké fantazijní prvky ve stylu Bylo, Nebylo). Tuším, že každý, kdo tuto knihu četl, četl zároveň knihu "jinou". Crowley se pokusil o literární pokus, svého druhu magii. Napsat text, který by se proměňoval jako mraky na obloze a Příběh by si z nich sestavoval každý jeden čtenář sám. Rád bych ovšem někdy narazil na nějaký atlas mraků, který by mi vysvětlit určité věci, jejichž tajemství se mi prostě odhalit nepodařilo.
Co jsem napsal zní asi šroubovaně, ale zatím jsem nenašel jedinou slušnou recenzi na Malý. Velký, která by šroubovaně nezněla. Snad se tedy dá obyčejně, lidsky říci, že kniha pro mne byla zážitkem.
Tahle kniha se mi upřímně těžce hodnotí.
Četla jsme ji poprvé asi před 8 lety a byla jsem z ní hrozně nadšená, i když jsem jí zcela nerozuměla. A to se mi líbilo, ta záhada a magie, naznačená, ale nedotažená.
Teď jsem si vzpomněla na ten pocit a knihu si přečetla znovu... a téměř jsem ji nedočetla, hrozně se táhla a obsahovala moc (zbytečných detailů), štvala mě tou nejasností. Nakonec jsem ráda, že jsem jí dočetla. Závěr se mi libil, i když nemůžu říct, že bych ho zase úplně pochopila. Ale vzala jsem si z něj určitě něco jiného než minule.
A možná, že to je právě kouzlo a výjimečnost této knihy, jednou je malá, jednou velká. Je stále stejná a přesto jiná...
A nebo jsme jiní my.
Ještě dodám, co jsem si všimla při druhém čtení a nemůžu se přes to přenést, je ten divný sexuální podtext hraničící s pedofilií, incestem či divně vynuceným sexem. To mi přišlo až moc uchylný...
Zdá se, že tuto knihu napsal pod anglickým pseudonymem John Crowley samotný Jára Cimrman. Poznat se to dá dle neustále se střídajícího prvku očekávání a prvku zklamání, což autorovi vydrží po celou délku knihy.
Zajímavá kniha Malý, velký představuje rodinu, Příběh a svět. Někdy je těžké jí porozumět a ne všem se bude líbit. Komu ale nevadí, že si na celek musí počkat a má rád různá připodobnění, ať neváhá a přečte si jí.
Se strašnou námahou jsem přečtla prvních třicet stránek a že by mi to něco dalo... ANI NÁHODOU! Chápu, že je to hezká lyrickoepická věc, ale tý epiky tam teda nebylo v podstatě nic. Hrozně mě to mrzí, protože jsem od toho očekávala opravdu hodně, ale tohle jsem teda nečekala. Proto jsem taky četla pořád dál a dál, ale když to ještě na třicáté stránce vypadalo jako úvod a nebo nedejbože už rozjetý příběh, tak to už mi trochu ruply nervy a knihu jsem s velkým smutkem odložila a nechala nedotčenou.
Dočteno, ale uff.. Bylo to sice zajímavé, ale pokud bych měla nutkání se k nějaké knize vrátit, tahle to nebude... Vsechna cest prekladateli
Je možné, že se to později "rozjede", ale začátek je TAK nudný, že jsem to odložil.
Ačkoliv nejsem žádným velkým příznivcem a čtenářem fantasy žánru, koupila jsem si tuhle knížku od Johna Crowleyho ze zvědavosti a protože mi v anotaci něco brnklo na správnou strunu. A udělala jsem dobře. Těžko vyprávět, o čem ta kniha je, protože je zvláštní. Je o fantazii, o mizející Férii a jejích obyvatelích, o síle Příběhu, o relativitě času i prostoru, o lásce i obyčejném životě. Ale pro mě je hlavně o tomhle: neztrácet čas zbytečnostmi, život je kouzlo a každý člověk a každá situace může být zázrakem. Zkusme trochu posunout naše vnímání a tím i činy. Zítra může být na všechno pozdě, udělejte to teď hned.
Knížku jsem dostala od sestry k třináctým narozeninám a snažila jsem se ji přelouskat, ale tehdy mi spousta věcí unikala, nedocházely mi souvislosti, nedokázala jsem docenit autorův zvláštní styl. I přesto se mi kniha líbila, hlavně pro tu neskutečnou křehkost a poetičnost. Po třech letech jsem se k tomuto dílu vrátila a nemůžu se jí nabažit, čtu ji poněkolikáté za sebou a stále mám pocit, že je to málo. Dá hodně práce, abyste se ponořili do Příběhu, ale potom to opravdu stojí za to. Je to klenot mezi knihami, které jsem doteď přečetla.
Kniha, kterou jsem jednou přečetl a už jsem ji nikdy nedostal z hlavy.
"Pokoj vypadal menší, než ve skutečnosti byl, nebo možná větší. Smoky se nemohl rozhodnout."
Taková je i tahle kniha. Je to mistrovské, poetické dílo, přesto zcela neuchopitelné, jako chomáče lesní mlhy. Až ji dočtete, těžko říct, jestli vás zanechá většími nebo menšími. Zcela se vzpírá jakémukoli popisu a ať od ní máte jakákoli očekávání, cesta, po které půjdete, bude zcela jistě úplně jiná, než jste si představovali.
Kniha je bezčasou rodinnou ságou obyvatel venkovského, architektonicky velmi podivného sídla. Život jeho obyvatel se dlouhé generace protíná se světem nadpřirozených bytostí, snad víl a faunů, se světem, který je malý jako bříško prstu, uvnitř je však větší, než svět náš, a ukrývá v sobě další, ještě větší světy. A v samotném středu těchto světů snad leží Střed, bájná Férie.
Nečekejte však hojnost setkání s nadpřirozenými bytostmi, jejich existence leží spíše v příbězích, pocitech, ve skučení větru, který jakoby na svých křídlech nesl slova, ve šmouhách na rozmazaných fotografiích, v nezřetelném pohybu na okraji vašeho periferního vidění.
Často budete mít problém říct, co je skutečnost, co je kouzlo, myšlenka, sen nebo jenom autorova metafora. Kniha není zrovna odpočinkové čtení, vyžaduje pozornost i notný díl trpělivosti. Jestli vás ale příběh o ukrytých světech něčím vtáhne do své náruče už od samého začátku, pak je to Crowleyho vskutku mistrovský jazyk, nekonečná studnice fantazie a poezie, z každého řádku čiší láska k příběhům a slova kanou ze stránek jako sladký med.
Těžko říct, jestli vám tahle kniha změní život nebo pohled na svět. Možná ne. Ale já už se asi nikdy nezbavím pocitu, že se svět kolem mě změnil. Nebo možná vlastně vždycky byl trochu jiný.
Zaujala mě obálka, zaujala mě anotace. A to bylo asi tak všechno. Při čtení mi pozornost neustále odbíhala jinam, nedokázalo mě to zaujmout natolik, abych se na to zcela soustředila. Přiznám se, že jsem to ani nedočetla (což se mi stalo asi vůbec poprvé), protože mě to už prostě nebavilo a nechtělo se mi s tím crcat. Asi jsem od toho holt očekávala něco trochu jiného...
Tak pro mě bohužel zklamání roku. Podle anotace jsem očekával poetičtější verzi Imagiky, ale to co jsem dostal bylo navoněné nic. Jako by se autor bál cokoli dotáhnout do konce a vše je jen naznačeno, což se už po pár stránkách stává únavným. Nejvíce mě teda na knize ročilovalo (tohle se mi snad u žádné jiné knihy nestalo) autorovo popírání ve stylu: "bylo to takhle, ale taky to tak nebylo" nebo "bylo to takové, ale bylo to i opačné." Tohle se stále opakuje a člověk (bohudík nejsem intelektuál) neví, na čem je a co tím chtěl autor říct. Největší plus knihy je pak jednoznačně obálka.
Malý, velký
O knize mohu říct asi totéž, co je jedním z jejích hlavních motivů: Pořád čekáte, že přijde něco velkého, a ono nakonec nic. Ale četlo se to hezky, až na podivnou posedlost prokreací.