Malý život
Hanya Yanagihara
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/345671/bmid_maly-zivot-Fha-345671.jpg
4
1076
1076
Když se čtyři spolužáci z vysoké školy v Massachusetts přestěhují do New Yorku, aby se pokusili prorazit, jsou bez peněz, ztracení a kupředu je pohání jen jejich přátelství a ctižádost. Je tu laskavý Willem, začínající herec; bystrý, občas krutý malíř DžejBí, který se chce prosadit ve světě umění; utrápený architekt Malcolm, nešťastný ve špičkové firmě; a rezervovaný, geniální, tajemný právník Jude, kolem něhož se jejich životy otáčejí… Malý život je příběh o sexuální orientaci, zneužívání a sebepoškozování, o lásce a obětavosti, krutosti a neschopnosti bojovat s osudem.... celý text
Přidat komentář
Silné, emotivní, nešťastné a jakkoliv kruté a syrové příběhy čtu ze všeho nejradši a často. Byla jsem tedy připravená na vše, ale přesto: během čtení Malého života jsem si musela dělat přestávky na rozdýchání a dočítám ubrečená, s intenzivním pocitem (až fyzické) bezmoci a smutku. Nezapomenutelná a naléhavá knížka, kterou ale už podruhé neotevřu, jak už tu někdo psal, nikomu nedoporučím... a pokud podle ní vznikne film, rozhodně se na něj nepodívám.
Po prvních pár stránkách jem si řekla co jsem to zase koupila za kravinu, ale po dalších desítkách stran jsem byla ráda,že se kniha ke mně dostala. Ne jednou mi ukapla slzička nad osudy Juda. Určitě doporučuji si ji přečíst až do konce a nenechat se odradit začátkem.
Musím říct, že když jsem knihu vzala do rukou, říkala jsem si, páni ta je ale těžká (přes 600stran). Až později jsem poznala, že je kniha těžká i pro srdce a duši. Velmi emocionálně mě příběh zasáhl a ještě dlouho jsem o něm přemýšlela. Často jsem musela přestat číst, zadržet slzy, dýchat... Autorka bravurně popsala všechny postavy, jejich životy, zkušenosti, zážitky i myšlenky, že mi doslova přišlo, jakoby se jednalo o její vlastní přátele. Měla bych jen jedinou výtku. Hlavní postava vyrůstala v mužském prostředí, byla zneužívána muži a právě proto byla automaticky pokládána za homosexuála. Moje zkušenost je jiná. O tomhle člověk nerozhoduje, není k tomu vychován nebo usměrňován životem, s tím se člověk narodí.
Pozor, tento komentár bude asi úplne iný ako všetky predošlé :)
Pre mňa to bolo naozaj ťažké čítanie... Áno, ťažké témou (o ktorej sa dozvedáme naozaj asi do stredu knihy len okrajovo), ale hlavne ťažké tým, že som sa síce strácala, ale od prvého momentu som mala pocit, že toto nebude pre mňa. Strašne som sa na túto knihu tešila, ale... Pre mňa neskutočne sklamanie. Asi nie som vhodná cieľová skupina. Priateľstvo hlavných postáv (4 muži) som nedokazala celkom dobre pochopiť, na mňa tam bolo strašne veľa zbytočných opisov a vedľajších postáv. Jasne, boli tam pasáže, kde ma mrazilo a bolo mi jedného z nich naozaj ľúto, ale priznávam, že som to asi 150 strán pred koncom vzdala a precitala si iba koniec. Nuž, nie je to pre každého :)
Zvláštní, hodně zvláštní kniha. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Děj šestisetstránkového románu o přátelství čtyř mužů - malíře, architekta, herce a právníka v N.Y. se rozvíjí velmi pozvolna. Těžce se dostávám do děje a ne zcela bez problémů se orientuji v jednotlivých postavách a jejich životech. Zatrhávám odstavce, vracím se zpět. Avšak zhruba po 100 stranách začíná mít kniha spád. Děj se točí kolem podivína Judeho, který má kolem sebe 3 dobré přátele, skvělou kariéru,ale tu nejtemnější minulost, jakou si dovedete (nebo spíš nedovedete) představit - sexuální týrání, pedofilie, zneužívání, dětská prostituce,ponižování, bolest, deprese, pokusy o sebepoškozování i sebevraždy jsou jen slova, autorka vás ale provede jejich podstatou až do těch nejodpornějších detailů. Při četbě té knih, jsem se cítila nečistá stejně jako JUDE, litovala jsem i nenáviděla ho, za to jak nakládá se svým životem, soucítila a zároveň nerozumněla. Knihu jsem opakovaně odkládala a zase se k ní vracela. Myslím, že autorka musela prožít něco velmi depresivního, takový příběh se snad nedá vymyslet. Jsem ráda, že jsem dočetla, pár dní to budu vydýchávat a určitě už se k ní nevrátím.
Jak už je zmíněno v ostatních komentářích ... jedna z nejsmutnějších knih, co jsem kdy četla. Roztrhala mě na kusy, aby mě zase dodala trochu naděje a pak mě trhala znovu a znovu. Tolik citu, zoufalství, lásky a sebedestrukce jsem dlouho z knihy necítila. Autorka z vás vysaje úplně všechno. Všechno.
Nejsem citlivka, ale probrečela jsem odpoledne, když jsem knihu dočetla.
Nejlepší kniha, co jsem v poslední době četla - bez debat. Ale už ji nikdy číst nebudu a nikdy ji nikomu nedoporučím.
Ach můj milý Jude...
Tour De Force krajinou skepse, deprese a utrpení. Na jeden život je toho neštěstí a nespravedlnosti snad až příliš. Ale i přes to, že autorka bodá jednu ránu za druhou a odřezává tak hlavního hrdinu od zbytků naděje na normální život, dělá to tak sugestivně, že od knihy nemůžete odejít, ačkoliv byste ji už dávno raději vyhodili oknem. Bylo to pekelné čtení, surové, hnusné, a přesto nebo právě proto působivé. A už nikdy to nebudu číst znovu, to si slibuju! //přečteno v původním jazyce//
Román s velkým R, který mě uchvátil. Nutí k zamyšlení se nad spoustou věcí, nutí zastavit se a uvědomit si, že každý z nás si žije svůj malý život. Nucení to není nijak podbízivé, ale velmi čtivé, popichující tím správným směrem.
Dlouhý román o čtyřech kamarádech z nichž jeden je podivín a kdysi oběť zla, které deformuje jeho následné vnímání okolí. Autorka mistrně odkrývá minlost oběti a nechává nahlídnout čtenáři lidem vlastní krutost. Současně si lze na několika desetiletích příběhu užít zajímavé životy hlavních postav, krásné i nemocné vztahy, odpuštění bez odpuštění. Dávám 95%.
Takže, máme tu 600 stranový kolos (ale po Stehlíku a Biblii všetko zvládame, že?), ktorý sprvu začína ako bežný román 4 kamarátov v NY. Očakávala som, že každú kapitolu sa bude rozoberať život jedného z nich, spolu s ich prežívaním a pocitmi. Niečo také ma čakalo zhruba do polovice, kniha nebavila, nútila som sa. Od polovice sa tendencia knihy zmenila, a zrazu sme dostali krásny psychologický rozbor človeka so sebapoškodzovaním a ťažkým detstvom. A zhruba aj od spomínanej polovice, som dostala najkrajší popis lásky rovnakého pohlavia, aký som kedy čítala (a to vravím bez irónie, aj keď niečo také idealistické môže existovať len v knihe).
Je to hutný román, román v románe...
Malý život od Hanya Yanagihary je jedna z nejsmutnějších knížek, co jsem kdy četla. Je o týrání, narušený psychice, o tom, jak tě to, co zažiješ v dětství ovlivňuje v dospělosti (v této knize dost brutálním způsobem). Je to knížka, kterou jsem nemohla přestat číst, i když jsem vnitřně škemrala a prosila, ať už to skončí. Dokonale vylíčený život jednoho člověka, který nemůže končit americkým happy endem. Plakala jsem hodně a dalo mi to ještě víc...dala bych si jamesona...dvojitýho...
Smutná kniha, která se nečte snadno, a přesto nejde pustit z ruky.
Chvilkami jsem byla sice zmatená z toho, kdo příběh vlastně vypráví a kam ho časově zařadit, ale to je jen detail. Příběh je vyvážený, poutavý, nutí člověka přemýšlet o lidech a o tom, co se děje mimo naše teplé domovy. Co všechno musí jiní zakusit. Kolik zloby se v lidech skrývá, kolik úsměvů je jen maskou... a jak dokážou ublížit ti, kteří by nás měli vlastně chránit a milovat.
Osobně se mi kniha moc líbila, jen mně naštval konec - no zároveň se jiný vlastně ani nedal čekat...
Drsné, dojemné, žaludek zvedající...a mnoho dalšího. Určitě to není na čtení jedním dechem, protože to by těch emocí naráz už bylo moc. Někdy člověk tu knihu odložit musí, už jen proto, aby některé věci vydýchal a nebo sám nepadl do kruhu depresí, nebo stavů je připomínající. Krásný příběh, nicméně ne pro každého.
Škoda, že se nedají dávat "půlhvězdičky",za mě je to 4,5 hvězdy kvůli těžší orientaci z pohledu koho je děj momentálně podáván a taky kvůli poměrně "dětským" názvům Willemových filmů nebo DžejBího obrazů a výstav (jsem si ale vědoma, že je možné to přičíst českému překladu, tudíž časem, až to trochu vstřebám, chci Malý život přečíst také v originále. A nebo se mi to prostě jen zdálo). Rozhodně má tato kniha popularitu zaslouženě.
Neveselé čtení, vyvolávalo ve mně děsnou bezmoc, několikrát jsem ji chtěla odložit. Těžké, určitě ne pro každého.
Jedna z nej knih, které jsem dosud četla. Kdy 5 hvězd na hodnocení je tak málo. Pro mne kniha roku.
Zvrácený příběh, krásný, zoufalý, křehký a hlavně bolavý. Zlomí vám srdce. Myslíte si, že tolik bolesti ani nejde zažít během jednoho života?..tak to jste na omylu.
Tak som to dnes dočítala a uff neviem čo napísať.V hlave mám hádam aj milión myšlienok a toľko isto pocitov.Neplakala som však pri nej ako ostatný ale niekedy so od toho ďaleko nemala..Kniha je úžasná ale nie je to žiadne veselé čítanie.Autorka vás vtiahne do príbehu a vy ani neviete ako a ocitáte sa na emočnej horskej dráhe.S ktorej vám je niekedy tak zle že by ste najradšej vystúpili ale vy čítate ďalej lebo chcete vedieť čo bude nasledovať. Surová,drsná a realistickí napísaná kniha ktorú rozhodne odporúčam a za pár rokov si ju prečítam znova a vy si ju prečítajte teraz!!
Silný zážitek. Román, který až fyzicky bolí. Skrze příběh o Judeovi a jeho přátelích plus jednom nepříteli (Judeovi osobně) sdělovaná zpráva o anatomii bolesti, o tom, co je podstatné, o tom, co může znamenat přátelství a láska, ale také vina a samota, o tom, kolik ztrát může člověk vydržet. Velmi empatické, zároveň velmi surové. Četla jsem na své poměry dlouho, někdy se sebezapřením - ale stálo to za to.
Malý život. Přečteno už před pár týdny. Ale potřebovala jsem si to v hlavě srovnat. Napíšu to zcela otevřeně s vědomím, že si velké procento z vás bude klepat na hlavu a myslet si, že jsem divná. Tohle čtení bolí. A bolí hlavně ty, kteří mají problém se sebepřijetím a sebeláskou. A to jsem bohužel i já. Ne, nikdo mě nikdy nezneužíval jako hlavniho hrdinu téhle knihy. Ale fyzické násilí není to jediné, co vás dokáže rozbít. Často k tomu stačí jen slova. Bohužel. Někdy nevinná, někdy mířená přímo. Tahle knížka je o nás lidech a o tom, jak rozbíjíme ostatní. Už to nikdy nechci znovu číst. Protože se bojím, bojím se znova číst čeho všeho jsme schopní. Zda se vám, že vás chci od Malého života odradit? To nechci. Jen počítejte s tím, že vám jeho čtení připomene věci, které si připomínat nechcete a ještě vám je napíše na zrcadlo, do kterého se každý den díváte.