Mám jméno
Chanel Miller
Než se rozhodla odhalit svou identitu, byla pro svou ochranu nazývána jménem Emily Doe: mladá žena, kterou pachatel Brock Turner sexuálně napadl v kampusu Stanfordské univerzity a poté byl odsouzen k pouhým pěti měsícům vězení. Její prohlášení zveřejněné na platformě BuzzFeed shlédlo během čtyř dnů jedenáct milionů lidí, přeloženo do jiných jazyků, zaznělo na půdě amerického Kongresu a vedlo ke změnám v kalifornském právu a odvolání soudce v případu. Tisícům lidí dodala odvahy také promluvit o jejich vlastní zkušenosti se sexuálním napadením. Nyní, bez skryté identity, se rozhodla sdílet příběh svého traumatu, proměně a síle slov. V jistém slova smyslu to byl jednoduchý případ: pachatel, Brock Turner, sice utekl, ale byli zde očití svědci a zajištěný důkazní materiál. I přesto se musela potýkat s obviňováním, izolací a očerňováním během soudního procesu i po něm. Svým vyprávěním poukazuje na to, jak společnost preferuje ochranu pachatelů a trestní právo zpochybňuje ty nejzranitelnější, a také na odvahu, nutnou k překonání utrpení a k prožití plnohodnotného života. Kniha od základu změnila způsob, jakým vnímáme sexuální napadení, stanovuje hranice toho, co je přijatelné a co už ne a otevřeně popisuje úskalí léčby a vyrovnávání se s traumatem. Je to také setkání s mimořádnou autorkou, která už dokázala svými slovy proměnit svět. Tento životopis, který v sobě propojuje bolest, vůli k přežití s prvky humoru, dokáže obstát jako moderní literární dílo.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2024 , AudiolibrixOriginální název:
Know My Name, 2019
více info...
Přidat komentář
Autorka a zároveň,, oběť,, v jedné osobě, sebrala odvahu a napsala svůj příběh,velice emotivní a silný příběh, kterému soudní systém,, odolával,, několik let... smutné, že násilník byl ,, potrestán,,jen jako, aspoň mi to tak připadalo...
"You dont know me, but youve been inside me, and thats why were here today."
Tolik emocí, které jsem při čtení tehlé knihy pocítila...jeden z nejlepších memoárů, které jsem kdy četla. A nejen tím tématem, ale i tím, jakým způsobem autorka umí vyjádřít vzpomínky, myšlenky a emoce.
Upřímně mě nenapadá člověk, pro kterého by přečtení této knihy nebylo přínosem, takže si ji přečtěte všichni.
Miller vypráví o tom, co prožívala jako oběť znásilnění, často jsem měla flashbacky na to, jak se mluvilo o Ferim ("Člověk by řekl, že takový najde spoustu holek, které o něj budou stát. Namísto toho si ničí život něčím takovým? Nechce se tomu věřit")
Je mi smutno, že i v roce 2024 musíme řešit, jak moc si za co můžou holky a ženy samy, že když projde nový zákon o znásilnění, musíme pak číst vtípky na formuláře o konsentním sexu... podaří se nám vůbec někdy porazit kulturu znásilnění? Doufám, že ano! Ale minimálně v Česku to vidím spíše na vzdálenější budoucnost.
"Říkají nám, že taková napadení jsou častá, ale když se nebudeme vyzývavě oblékat, můžeme snížit pravděpodobnost, že se to stane právě nám. Jenže to problém neodstraní, jen to nasměřuje útočníka k jiné, nic netušící oběti, na níž si vybije násilí"
Štítky knihy
životopisy, biografie paměti, memoáry znásilnění soudní procesy feminismus životní styl
Podrobně popsaný boj s justicí, kdy musíte dokazovat, že vy jste oběť a ne ten, co vás napadl. Trest je v tomto případě výsměch, ale vítězství tam je. Těžký boj o prokázání viny je asi stejný napříč kontinenty. U nás to není jiné. Tresty, které čteme v poslední době při zneužívání dětí u nás jsou výsměchem. Nedivím se že nemá zdaleka každý napadený odvahu do boje, popsaného v této knize, jít. (Zažila jsem jen soud, kdy jsem byla okradena v šatně bazénu. Celou dobu jednání jsem měla dojem, že jsem se okradla sama, nebo že jsem okradla já ty obžalované.) Autorka musela najít velkou odvahu celý svůj boj popsat a zveřejnit. Snad to dodá odvahu dalším znásilněným se do takového boje pustit.