Mama klame
Michel Bussi
Triapolročný Malone tvrdí školskému psychológovi Vasilovi, že jeho mama nie je jeho skutočná matka, a aj keď sa zdá, že to nie je možné, psychológ mu verí. Lenže pamäť dieťaťa je nestála a spomienky rýchlo miznú. Vasile sa musí poponáhľať. Spočiatku pátra na vlastnú päsť. Zistí, že Malone so sebou všade nosí plyšovú hračku Gutiho, s ktorou sa záhadným spôsobom rozpráva. Súvislosti sú však čoraz podozrivejšie, a tak sa Vasile obráti na políciu.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2016 , MottoOriginální název:
Maman a tort, 2015
více info...
Přidat komentář
Krasna detektivka,je radost ji cist a rozpletat zasmodrchane nitky pribehu a konec moc pekny. Uz dlouho jsem necetla tak zajimave napsanou detektivku
Zajímavá zápletka, příběh se jen pozvolna rozvíjel až do konečného závěru, líbí se mi styl autora, tajemnost, náznaky, proto odpouštím i drobné nedostatky. Napětí, vykreslení postav a hlavně pointa příběhu i psychologické vstupy byly přítažlivé až do konce. Pro mě dobrá kniha, vyhledám i další věci od tohoto autora.
Vážka byla výborná, Černé lekníny slabší, ale dobré, Maminka neříká pravdu pro mě nejslabší z těch tří knih. Cením si snahy autora čtenáře překvapovat:-)
Skvělý námět. Vyprávění bylo místy trochu utahané. Celkově se mi kniha docela líbila a některá rozuzlení jsem ani nečekala. Příběh mohl být trochu víc čtivý. Na konci ale všechny nápady dokonale zapadly na své místo:)
Kniha se mi líbila o hodně více než první kniha Vážka, kterou jsem od tohoto autora četla. Děj byl napínavý a závěr knihy přesně takový jaký mám ráda.
Začátek mě nebavil. Fakt ne. Později to začínalo být zajímavější, ale rozhodně jsem měla problém s Marianne. Jak ta mohla šéfovat policejnímu týmu! Vždyť jen rozdávala úkoly, jinak převážnou většinu zásluh přisuzuji jejím podřízeným. Některé postupy mi přišly podivné, například jsem myslela, že při hledání komplice se prověřují bývalí spoluvězni. Nebo Vasilova smrt. Když zjistili, že to nebyla nehoda, a když věděli, co hledal, nebylo by logické si to okolí víc prohlédnout?
Závěr už byl takový, jaký měl být - napínavý. Teda až na poslední kapitolu, ta tam byla proč, proboha?! Už tak nesympatická Marianne byla díky tomu ještě nesympatičtější. Jinak klobouk dolů před Angie. SMSka plná hrubek, ale jako šachista by neměla konkurenci, její schopnost předvídat a myslet tak daleko dopředu mi přišla až neuvěřitelná.
Ale po většinu knihy mi v hlavě strašila jedna zásadní otázka, která nebyla zodpovězena - kdo měnil / dobíjel baterky?!
Uf, Maminka konečně dočtena. Není to špatná kniha, není špatná ani zápletka, ale nějak jsem se do ní nezvládla ponořit. Ale myslím, že chyba bude spíš na mojí straně.
Mě se kniha moc líbila, autor má styl, který se mi velmi zamlouvá, velice čtivý, nápaditý, originální náměty, prostě pěkné...
Kdyby měla o 150 stránek méně, asi by to bylo lepší... Těšila jsem se na ni moc, rozuzlení zajímavé, konec měl spád, to samé se ale absolutně nedá říct o začátku, takže částečně zklamání.
Tady mi chvíli trvalo, než jsem se začetla a pochopila souvislosti jednotlivých nitek případu. Ale pak už autor rozehrál svůj obvyklý kolotoč nápadů, že každou chvíli je to jinak. Má originální náměty a umí je dobře rozpracovat. Doporučím se závěrem: netušíte, co všechno ví malé dítě!
Mně se kniha líbila a i dobře četla. Nápaditě promyšlená zápletka, jen takový pomalejší rozjezd, ale za půlkou se děj dostal do tempa a já ji nedokázala odložit. Určitě to nebude má poslední od tohoto, pro mě doposud neznámého autora.
Bohužel asi zatím letos největší zklamání. Děj byl hodně předvídatelný a co mi vadilo nejvíc, strašně nesympatická paní komisařka. Doufám, že Černé lekníny budou lepší.
Kdybych si přečetla recenze na netu, mohla jsem asi ušetřit :-) Po Vážce jsem se moc těšila na další knihu autora, ale v první polovině knihy jsem se dost nudila :-( Pro další knihu Černé lekníny už půjdu raději do knihovny.
K této knize jsem se dostala díky přečtení Vážky. . .Takže za mě: tak cca do 200. strany jsem se tak trochu ke čtení přemlouvala :-(, pak to jakože šlo. . :-))). .pointa, myšlenka, příběh, záměr super, jen kdyby nebyl na tolika stánkách. . . , ale na stranu druhou to mělo ke konci opravdu spád :-). .(ale stálo mě to úsilí :-( )..ještě na můj vkus zde zůstalo plno (aspoň pro mě) nezodpovězených otázek a právě díky konci jsem v knize začala listovat v začátku, za čož by měl být autor rád. . :-). . oproti severským, krvavým detektivkám prostě zase trochu změna, ale Vážka byla pro mě tak nějak lepší, ale doporučuji.
PS, ale ty poslední stránky mě fakt dostaly :-((. . chtělo se mi volat "hepl" :-(
V rámci svého žánru dobrá kniha, příběh mne bavil, styl vyprávění také, ale nemyslím si, že bych si ji pamatovala i za rok...
Dobře promyšlená kniha s psychologickým rozměrem. Až skoro do konce mi nebyla jasná zápletka - autor vše odhaloval po kouskách. Líbilo se mi, jak nakonec dopadla situace s chlapcem. Jedinou výtku bych měla k úplnému závěru s komisařkou (ne vždy je happyend nutný za každou cenu).
Mne sa to celkom páčilo. Zápletka podľa mňa nebola vôbec tuctová. Oobčas to trochu škrípalo a nebolo všetko úplne domyslené. Ako keby to písal v časovej tiesni. Ako celok však to bolo "jedlé". Mne sa páčili jdenotlivé dejové línie, jednoducho to tak mám rád. Milujem Francúzsko, už som to viac krát písal, Bussi mi ho veľa nedal, ale dej mal asi aj preto slušnú dynamiku. Dal by som Tri a pol, ale nedá sa.
Kniha je v podstatě strhující, ale až od určitého okamžiku. Co mi hodně vrtá hlavou (když pominu neuvěřitelnost, s jakou vycházel dost složitý plán) je, jak Malone nabíjel baterky v Gutim. Nikdo se nad tím nepozastavil, ale vypadalo to, že se dá nekonečně dlouho nahrávat bez přehrávání původního záznamu a přehrávat donekonečna bez nabíjení.
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány francouzská literatura únosy dětí krádeže a loupeže záměna dětíAutorovy další knížky
2017 | Černé lekníny |
2016 | Vážka |
2016 | Maminka neříká pravdu |
2018 | Nepouštěj se mé ruky |
2018 | Nikdy nezapomenu |
Po originální Vážce a senzačních Černých leknínech jsem teď velmi zklamaná, vlastně jsem to dočetla spíš silou vůle, protože už vím, že Bussi umí.
Knížka "Maminka neříká pravdu" se mi zdá stylisticky nejslabší, zbytečně zdlouhavá a upovídaná. A tak jsem čekala, že alespoň to rozuzlení bude stát za to, ale ani tady nebyla má očekávání naplněna. Námět byl jistě zajímavý, ale ten konec tak přitažený za vlasy, že jsem ani nechtěla věřit, že to napsal Bussi.
A přece - až zase v češtině vyjde něco nového, půjdu do toho znovu!