Máma není služka, máma je dáma
Marek Herman
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479907/bmid_mama-neni-sluzka-mama-je-dama-9fl-479907.png
4
294
294
Knížka krátkých fejetonů o výchově a o tom, jak to vlastně udělat, aby doma bylo dobře. Marek Herman zkoumá svět malých dětí, porovnává ho s pohledem nás dospělých a hledá základní kameny, na kterých lze postavit rodinnou pohodu. Proč je dneska tolik rozmazlených dětí, proč neposlouchají a proč jim vlastně rodiče donekonečna ustupují? Autor se také zaměřuje na postavení mámy v dnešní rodině, to je linka, která celou knihu propojuje. Proč mámy dělají doma dětem služky? Proč jsou věčně uštvané a vystresované? Proč dělají služky dokonce i svým partnerům? A co s tím?... celý text
Přidat komentář
Ze začátku mě knížka moc nebrala, ale po pár stránkách jsem se ve většině fejetonů našla a s většinou názorů souhlasila...vím o pár matkách, které by si ji měly přečíst a třeba by aspoň trochu "prozřely"
Hrozně moc se mi líbila autorova kniha "o Marťanech". Tak jsem se s nadšením pustila do této knihy a –
- narazila na knihu šovinistického kreténa.
Ze začátku to vypadalo dobře. Také sdílím autorovu touhu nechat děti dejchat. Pak jsem začala mít lehké pochybnosti a u kapitoly o kolečkových bruslích, jsem si vyloženě ublinkla. Přestože jsem knihu statečně dočetla, bylo mi opakovaně lehce šoufl z neustálého posílání žen do kuchyně (a tím se myslí doopravdy do kuchyně, ne make me a sandwich) a neustálé omílání o drsné, ale laskavé chlapské lásce a výchově.
Třeba proto, že doktor, který šije rozbité koleno bez lokálky, jenom proto, že zraněný má penis, je doktor, s kým by jsi měl popovídat nějaký odborník.
Třeba proto, že slečna použila sprostých slov a autor ji bez znalosti kontextu odsoudil na základě znalosti filmu Prázdniny v Římě. A vsadím se, že opodál nadávajícího mladíka, který tam určitě někde stál, protože,přiznejme si, sprostě klejeme všichni, minul bez povšimnutí.
Když jsem dočetla ke kapitole o tom, jak mužům chybí přechodové rituály, musela jsem knihu odložit a jít se mentálně vyzvracet. Autor totiž láskyplně navrhuje, že moderní přechodový rituál pro dívky by mohl být, aby s matkou šly společně koupit první menstruační pomůcky. Jako žena si nedokážupředstavit nic trapnějšího, než jít s matkou koupit vložky a ještě to oslavovat jako přechodový rituál.
Dokážete si to představit naopak? Že by otec šel s klukem do lékárny a tam svým mocným hlasem plným drsné lásky oznámil, že chce pár kondomů tady pro mladého, a pak se spikleneckým mrknutím oznámil lékárnici, že chlapec už měl totiž první poluci?
Anež budete argumentovat tím, že ženy jsou tam také za hrdinky, tak vás prosím, ať si laskavě povšimnete, že jsou. Ale protože jsou v kuchyni. Nebo protože se poučili po dlouhé sérii chybování.
A pokud budete argumentovat tím, že muži jsou tam také za neschopné, zkuste si povšimnout toho krásného tónu pohrdání, se kterým se autor od těchto mužů distancuje.
Skvělá kniha! a myslím si, že by to měla být povinná četba nejen pro mámy ale i pro táty, aby pochopili, jak moc důležití jsou..
Dávám plný počet hvězdiček, protože se celkově ztotožňuji s autorovými názory na výchovu. Rozhodně nejsem zastáncem volné výchovy, kdy si děti dělají co chtějí. V mnoha situacích jsem se viděla :-). Moc hezké čtení, rychle přečteno.
Zcela překvapivě jsem měla více jak polovinu knihy na tváři přiblblý úsměv typu, to je ale hezky napsaný. Opravdu je... doporučuji, to si přečtěte.
Pohlazení. Milé a mnohdy dojemné zároveň. Fejetony nejlépe vyzní, když si je člověk dávkuje postupně. Je škoda je číst na jeden zátah. Před spaním jeden dva fejetony a nechat doznít v hlavě. Jen mne mrzí, že jsem na podobné knihy nenarazila dřív, abych pak nemusela některých věcí ve výchově litovat...
Kniha psaná formou krátkých fejetonů, které se čtou samy. Jsou vtipné, úsměvné a vtáhnou do děje. Navíc nutí k zamyšlení nebo uvědomění si toho, co podvědomě víme nebo jsme sami zažili. S některými myšlenkami sice ne úplně souhlasím, ale těch není mnoho a i kdyby bylo, každý má svůj vlastní názor. Jako celek je knížka čtivá a všem doporučuji.
Ze začátku mi docela trvalo, než jsem si zvykla na to, jak je kniha psaná (kratičké fejetony, které na sebe většinou nijak nenavazují), nakonec jsem to ale přelouskala, je to celkem milá knížka. Jen věta "Nebo co myslíte vy?" na konci snad každého druhého fejetonu mi lezla na nervy.
Nemám rada psychológov a ešte menej rada knihy "o rozvoji dajme tomu osobnosti". Ale táto kniha sa mi nesmierne páči. Je to niečo ako bedeker pri výchove detí A RODIČOV.
Tohle je za mě TO nejvíc, co si můžete o výchově a o rodině přečíst. Vlastně všechno od Hermana či Haldy. A i když jsem většinu fejetonů už znala z facebooku, pořád měly co předat a pořád brnkaly na tu správnou strunu. Must read pro všechny učitele i rodiče.
Skvělé čtení. Škoda, že čtu až teď, kdy mám doma puberťáky... Doporučuji všem mladým rodičům a pedagogům.
Četla jsem všechny tři knihy od Marka Hermana a musím říct, že tato byla trošku zklamání, protože se v ní člověk nedozvěděl nic nového. Stále se tam opakují ty samé myšlenky, se kterými sice povětšinou souzním, ale asi nebylo potřeba je nascpat do jiné obálky. Taky mě to nutilo se zamýšlet nad tím, jestli pan Herman doma dělá něco jiného, než se ži vypere a vyžehlí košile. Nebo proč to pořád dokola cpe do všech rozhovorů a knih?
Co mi na této knize vadilo, byla vizuální stránka. Proč jsou názvy kapitol s malým písmenem? Proč musí být na konci každé kapitoly: "Nebo co myslíte vy?" nebo podobný obrat? Zní dosti prázdně, když se pořád opakuje...
No teda! Konečně někdo s kým souhlasím. Sama mám dvě děti a tak trochu potřebuji slyšet, že když je občas okřiknu nebo dostanou na zadek, tak se nemám z toho hned hroutit jak jsem špatná matka. A čas pro sebe ? Ten mám teda žalostně málo a kde se tohle odráží? Samozřejmě, že na celkové náladě doma. Je důležité, aby máma byla odpočatá. Je důležité, aby ji i ostatní ocenili. Vždyť ona musí opustit práci, většinu přátel, to co má ráda a podřídit tohle všechno dětem..
souhlasím skoro se vším co pan Herman napsal.
Doporučuji.
Opět krátká zamyšlení Marka Hermana o výchově dětí, ale i o mužském a ženském principu, významu rituálů v našem životě, či dopadu moderní technologie na naší společnost a na naše životy. S názory Marka Hermana souzním, pod každé jeho zamyšlení bych se podepsala. Zaujal mě fejeton o archetypu loučení a vítání. Určitě doporučuji každému rodiči.
Soubor myšlenek samozvaného psychologa. Rozhodně se nejedná o nějakou odbornou literaturu. Některé věci již byly zmíněny v knize Jsi tam, brácho? (Nemyslím tím 4 závěrečné fejetony). Nastiňuje myšlenku, že by měli muži být zapojení do chodu domácnosti, aby ženy mohly i vydechnout (super), ale pak celou knihu fňuká jak za starých dobrých časů bylo dobře, že např. právě muži měli své místo a role. Tak co nám teda chce říct?
S myšlenkou intuitivního rodičovství se ztotožňuji. Nicméně bláboly o tom, jak mám zahodit kočárek (mé děti řvaly v nositku, nesnášely ho. A ani se jim zpětně nedivím - být nahněcený na mámě bez možnosti se pořádně vrtět a potit se jako hovádko? Klaustrofobické pro děti, které jsou od narození čiperná vrtipérka. Zlatě za klasický houpací kočárek ve kterém spokojeně bez scén usínaly..) a to stálé "nebo co myslíte vy?" mi lezly krkem.
Jo a řekněte někdo autorovi, že názvy kapitol se píšou s velkým písmenem .
Nakonec se mi kniha líbila moc. Je to kombinace odpočinkového čtení a člověk se u toho něco zajímavého dozví a zároveň si spoustu věcí sám uvědomí. Není tam žádný bodový obsah. Je to sbírka povídek, kde je většinou nějaké poučení nebo uvědomění. Jen malé varování: ti, co nechávají svoje děti hodně u elektroniky, televize, chytrých telefonů budou mít z některých pasáží asi depku.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Najděte si svého marťana |
| 2019 | Jsi tam, brácho? |
| 2021 | Máma není služka, máma je dáma |
| 2023 | To tajemství je pevný pár |
Pod túto knižku sa kľudne podpíšem aj ja. Ako píšu hodnotiaci nižšie, keby si knihu prečítali niektorí ľudia, svet by bol hneď ďaleko krajším miestom na zemi.