Máme holý ruce
Magdaléna Platzová
Československá socialistická republika, rok 1989. Magdaléně je čerstvých 17 let, chodí do 4.B na pražském gymnáziu, touží po lásce, ale ještě víc po tom žít ve svobodné zemi. Bojí se policejních obušků, ale přesto chodí demonstrovat a Václav Havel je jejím hrdinou. Pak přijde Sametová revoluce. “Máme holý ruce” je autentický deník studentky z doby převratu, ale zároveň i historický román, ve kterém jsou popsány události tak, jak se skutečně staly.... celý text
Přidat komentář
V době komunismu jsem byla ještě takzvaně na houbách, a tak si to asi úplně nedokážu představit. Neobhajuji a ani nechci obhajovat vládu jedné strany. Ovšem ráda bych řekla, že naše mentalita je taková, že se rádi mácháme v nějaké sebelítosti. Knih o tomto tématu je velká řada a filmů snad ještě více. Pokud bych ale ve čtenářské výzvě z roku 2021 neměla bod - Kniha, která má v názvu část lidského těla - tak bych si ji pravděpodobně nepřečetla a vůbec nic by se nestalo. Knih ve kterých se objevuje dejme tomu pubertální naivita, je na trhu také bezpočet. Ovšem tato se mi nečetla úplně pohodlně, jelikož jsem se do čtení musela vyloženě nutit a to nikdy není dobré znamení.
Hodně se mi líbila forma, včetně deníkových zápisů z doby i před listopadem, kde byla možnost poznat autorku trochu blíž. Vážně mi byla sympatická a myslím, že bych spoustu věcí tehdy viděla a prožívala podobně. Minimálně co se týče emocí, vnitřního zmatku, lásky. Ostatně ta milostná linka, ta proměnlivost emocí každým dnem/zápisem - to znám moc dobře. Možná jsem čekala něco jiného od popisu revolučních událostí, ale vlastně asi ne. Problém tam asi byl v tom, že už to bylo zpracované hodněkrát a bohužel autorka se v určitý bod rozhodla, že bude spíš popisovat, co se děje, než jak to sama vnímá. I když to taky není úplně pravda, hodně ve mně rezonuje ta úvaha o tom, kde se vlastně všichni ti demonstranti vzali, co je to za lidi a co z toho všeho bude.
Určitě doporučuji přečíst si to. Asi je to dobré hlavně pro patnáctileté, šestnáctileté, když se o sametové revoluci teprve učí. :)
Tohle se tak těžko hodnotí, jelikož se jedná o důležitou událost naší historie, ale přiznám se, některé části mě vážně nebavily. A to jakože hodně nebavily. Šlo především o popisy autorčiných cest do zahraničí, ty jsem měla tendence přeskakovat, jelikož mě zajímala primárně ona politická událost.
Knížka je to útlá, budete ji mít přečtenou za jedno odpoledne, ovšem zda bych ji doporučila dál? To zrovna úplně ne..
Knížka má bezpochyby určitou výpovědní hodnotu z hlediska historického, ale ta je vzhledem k tomu, že se jedná o formu deníku náctileté, přínosná spíše mladým čtenářům, aby si mohli udělat autentičtější obrázek o této době, než jaký poskytnou učebnice dějepisu, a přitom je to nějak zaujalo. Z pohledu dospělého pro mě však byly ty zápisky hrdinky, které se netýkaly politické situace, poměrně rušivé.
Doporučuji přečíst všem, koho toto téma zajímá.
Kniha je psána deníkovou formou. Jsou to zápisky autorky, z této doby. Sama to prožila a tak jsou tam nádherně vystihnuty pocity, které autorka například při demonstracích prožívala.
agitka pro mileniály, a k tomu i blbě, nezáživně napsaná, žánr deníku 17leté slečny naprosto nevěrohodný (ne každé protekční děcko má talent)
“Pořad a všude se mluví a mluví a mluví. Asi že se tak dlouho nesmělo. A lidi na ulicích jsou úžasný. Krásný, pravdivý, hodný, statečný. “
17ti letá studentka Magdaléna popisuje velmi poutavě a zajímavě svýna očima sametovou revoluci - to, jak se aktivně účastnila demonstrací, jak celé to období prožívala. Závěr knihy je věnovaný významu některých hesel a charakteristice osob spjatých s touto dobou. Rozhodně stojí za přečtení.
Psáno jednoduchým a srozumitelným jazykem, což je víceméně pochopitelné, vzhledem k tomu, že se jedná o autentický deník 17-ti leté studentky. Doporučuji.
Krásné připomenutí věcí, které se stali a na které často lidi zapomínají. Pobavila jsem se nad upřímností 17 leté dívky. A bylo to krásné připomenutí pana Havla. Já jsem z knihy nadšená.
Dnes je 29.12., přesně před 30ti lety byl p. Havel zvolen prezidentem svobodné země. Shodou okolností dnes dočítám tuto knihu. Deník nám ukazuje život studentů v roce 1989, jejich touhy, odolnost, jejich sílu a snahu něco změnit a přitom dál žít své mladé životy. Studium, lásky, alkohol společně s demonstracemi a tiskem plakátů. Děkuji všem odvážným studentům, kteří pomohli svrhnout režim a železnou oponu.
PRAVDA A LÁSKA
Knihu jsem zakoupila pro vnučku, ale nejdříve ji přečetla sama. A jsem ráda, že jsem ji koupila i přečetla. Myslím, že tento studentský deník dokáže přiblížit atmosféru roku 1989 lépe než učebnice. Hvězdičku navíc dávám za slovníček pojmů a osobností.
Deníkovy zaznamy mne baví.
Se 17letou Magdou prožijete skoro jeden přelomový rok 89 -90.. S Magdou vyrazíte na par demonstrací, prožijete bramborovou brigádu, putování holek po zapadní Evropě za tehdejší želežnou oponu..
Budete s ní prožívat sametovou revoluci , alkohol, lehký drogy a její zamilovanost a dozvíte se jestli jí Dan opravdu miluje..
Kniha mne velmi bavila, protože to pamatuji ty čsy taky jen o pár let mladší..
Krásná a čtivá kniha. Řekla bych, že spíše pro mladší čtenáře, jelikož Magdaléna ve svém deníku řeší i každodenní problémy dospívajících dívek a píše opravdu jednoduchým a stylem, ale pro ty starší může působit jako hezká připomínka té šílené doby a vyvolávat pocit nostalgie.
Jsem vděčná, že jsem nikdy nezažila komunistický režim a jsem vděčná všem, co se na tom jakkoliv přičinili, za jejich statečnost a neústupnost. I paní Magdaléně s jejím červeným kabátem pokapaným od vosku.
"Lidi. Lidi jsou úžasný. Krásný, hodný. Statečný a pravdivý. I takoví můžou být Češi. Pamatuj si to, zapamatuj si to na ně!"
Krásně a lehce se čte.. Ačkoliv nepatřím mezi tyto ročníky,byla jsem zvědavá a celkově mám radši starší dobu,než tuto ,,moderní"
Za mě moc pěkná knížka.
Autorovy další knížky
2022 | Život po Kafkovi |
2019 | Máme holý ruce |
2013 | Anarchista |
2006 | Aaronův skok |
2010 | Toník a jeskyně snů |
Útlý deník mladé Magdaleny, který popisuje historické události na pozadí jejího života. Jako přímá svědkyně popisuje dění jednotlivých demonstrací a všeho okolo, ale i své lásky a starosti. Místy jsem měla úplně husí kůži. Určitě doporučuji skoro jako "povinnou" četbu.