Máme na vybranou
Edith Eva Eger
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419629/bmid_mame-na-vybranou-7Ym-419629.jpg
5
338
338
I v pekle může vzklíčit naděje. „Tato kniha vypráví neobyčejný příběh o hrdinství a uzdravení, o odhodlání i soucitu, o psychické odolnosti a morální odvaze i o tom, jak se důstojně vyrovnat s rolí oběti. V osobních i profesních zkušenostech Edith Egerové lze najít inspiraci v jakékoli životní situaci.“ Philip Zimbardo Osobnost mezinárodního významu s kořeny v předválečném Československu Doporučujeme všem čtenářům Hany Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů. Na jejich pozadí nám ukazuje, že všichni máme na výběr – rozhodnout se vystoupit z role oběti, osvobodit se z pout minulosti a začít naplno žít.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , PráhOriginální název:
The Choice, 2017
více info...
Přidat komentář
Zajímavý příběh, ale občas příliš rozebírá jako psychložka jednotlivé stavy mysl... To trochu brzdí dramatičnost knihy.
Velmi silný příběh. Nejenom svým obsahem, ale i poutavě popsaný. Upoutal mě nejenom autorčin příběh za války a po ní, ale i příběhy lidí, které léčila jako terapeutka.
Příběh sám o sobě velmi silný a díky tomu, že autorka pokračuje ve vyprávění i po válce, tak velice zajímavý. Poslední část knihy popisující terapeutickou praxi mě ale moc neoslovila, měla jsem pocit, že se myšlenky stále opakují.
Výborná kniha, klenot. Ne tolik o holocaustu, spíš o tom, jak pracovat s traumaty. Popsáno hodně čtivě a na praktických příkladech - nejen ze života autorky, ale i od jejích klientů. Kniha navíc může inspirovat v tom, že nikdy není pozdě na studium/cestou za naplňujícím povoláním.
Nevyhľadávam knihy o holokauste, ale v HU bola táto kniha na bestsellers list- tam mám pocit, že hrozne frčia knihy o nacizme, holokauste, atď., a tak reku, že ju skúsim. Knihu by som nazvala ako príliš osobným Yalomom- pretože okrem prípadov, ktoré má pani Eger na starosti, tu rozvíja aj svoj príbeh, ktorý z nej učinili toho, kým je dnes. Síce, prežila obdivuhodný život, celkom ma prekvapilo ako detailne si pamätá aj na tie najmenšie maličkosti a občas som mala pocit, že sa píše trošku viac hrdinsky- napr. nikdy nerozvinula to, že prečo so svojimi deťmi viac nehovorila o holokauste, a že ako to prežívali oni a pod.
Tak tohle je síla! Kniha mě naprosto pohltila. Hlavní vypravěčka se mi vryla pod kůži a jen jsem si říkala: ,,Doprčic, to je ženská! Ta má neuvěřitelnou vnitřní sílu!". Od začátku do konce mě kniha bavila. Neuvěřitelný, čím vším si prošla. Nemluví jen o koncentračním táboře, ale i o motivaci a životě po táboře. Smekám a jestli bych chtěla vidět někoho, kdo přežil tábor smrti, byla by to tato žena ️ na tenhle příběh jen tak nezapomenu.
Nádherná kniha plná krásných myšlenek. Klobouk dolů před tím, co všechno autorka navzdory osudu dokázala. Musí to být neuvěřitelně silná žena.
Když jsem začala knihu číst, byla jsem trochu zklamaná. Neměla jsem náladu na nějakou motivační knihu, která mi bude vykládat jak Mám na vybranou, čekala jsem román o životě autorky. Ale po přečtení pár stran jsem si řekla že přečtu aspoň teda první část a pak to případně odložím. Neodložila! Skvělá kniha, vlastně to je román o životě autorky, ale je prokládaný i příběhy jiných lidí. A musím říct, že mě tato kniha v životě bude provázet. Protože po přečtení mám pocit, že na vybranou opravdu máme vždy a za každých okolností.
Přečteno velmi rychle, nešlo se odtrhnout. Část z Osvětimi a těsně po ní byly velmi dobře sepsané. Zajímavé pro mě bylo číst, jak s touto životní zkušeností se Edit prokousává novým životem. Znovu od nuly začít v nové zemi. Obdivuji každého, kdo má navíc odvahu se v pozdějším věku pustit do studií. Dokázala toho opravdu velmi mnoho. Pasáže, které se týkaly příběhů pacientů mě již tolik nebavily, ale i přesto celkově si kniha zaslouží to nejlepší hodnocení.
Skvělá kniha! Samozřejmě velmi smutná. Líbilo se mi, že zde sledujeme autorky život v období války ale i po ní. Část z války byla skvěle napsaná a velmi emotivní. Část po válce pro mne byla velmi zajímavá, bavilo mě jak čtení o autorčině studiu, kariéře, tak i její rodině a emigraci. Opravdu doporučuji každému, kdo se o téma druhé světové války zajímá a chce si přečíst knihu z trochu jiného pohledu než obvykle.
Prošel jsem psychoterapií i výcvikem v psychoterapii. Až tak, že jsem k psychoterapii začal získávat i odstup, zejména když jsem prošel i kolem některých psychoterapeutů. Nakonec jsem se i s tím vyrovnal - ne každý absolvent řidičského kursu se stane i dobrým řidičem. I životní příběhy nám připravují nečekaná traumata a většinou k němu nemáme žádný kurs.
Příběh dr. Egerové jsem opravdu prožíval. Třebaže její a moje trable se lišily, styčných bodů se najde mnoho. Nakonec zjistíte, že v podstatě na vyrovnání se se svými strašidly potřebujete stejně v zásadě celý život a podstatné je, jestli to řešíte nebo necháváte plynout. Všechny zmínky na odborníky v knize zmíněné mě také oslovily a působily jako balzám. I já četl Viktora Frankla a měl rád Carla Rodgerse, o Zimbardovi nemluvě. A tak jsem během autorčiny autobiografie procházel i svůj život... No řekněte, může vám jakákoli kniha nabídnout větší zážitek?
Jediné, co jsem nepochopil, se týká překladu. Proč Auschwitz? Proč prostě ne Osvětim? Měla s tím nějaké trauma?
Příběh ženy, která si prošla peklem a dokázala najít vůli žít dál. A nejen to, svým příběhem a volbou profese pomáhá dalším zraněným, ztraceným lidem.
Příběh ženy, která si prošla utrpením lágrů, pochodem smrti a při osvobození Mauthausenu jí američtí vojáci vyhrabali z hromady mrtvol, kdy nedokázala ani zvednout ruku, aby naznačila, že žije. Ani její další život neprobíhal bez problémů a musela opustit komunistické Československo , kdy byly další problémy, které musela řešit. Zdánlivě si se vším dokázala poradit, ale stále jí pronásledovalo trauma z války. Vystudovala psychologii, aby dokázala pochopit a i sama pomáhat potřebným. Dlouho jsem tak dobrou knížku nečetla. Po přečtení jsem měla možnost i poslechu dobře namluvené audioknížky.
"Nevíme, kam jdeme. Nevíme, co nás čeká. Ale pamatuj si, že to, co si nosíš v sobě, Ti nikdo nemůže vzít" Tato slova vyjadřují vše.. Pro mě tato kniha byla neuvěřitelným čtenářským zážitkem, která ve mně zanechala hluboké stopy. Není to jenom kniha, která popisuje holocaust a jeho hrůzy, ale boj úžasné ženy, která se nebojí postavit vlastním démonům.
Poselství knihy je velmi silné. Vždy, v každém okamžiku svého života máme možnost volby. Volby, jak se k situaci postavíme. A dokud žijeme, tak máme naději.
Silný příběh ženy, která dokázala ve svém životě neuvěřitelné věci. Rozhodně doporučuji každému.
Část vzpomínek na 2SV byla hluboká, emoční, traumata na která se nelze připravit. Každý jim čelí jinak, protože je jinak „nastavený“ a zvládá různé zkoušky života různě. Část o autorčině klinické praxi v USA mi úplně nevyhovovala, sice zde bylo propojení – trauma a její snaha s ním bojovat (bohužel léta), ale určitá psychologie a některé postavy mi do předchozího vyprávění prostě neladili.
Máme na vybranou asi ve všem, co nás životem provází. Lidé v táborech, ač se zdá, že neměli, si také směli vybrat - způsob smrti.
Autorka píše i o tomhle. A shodou náhod, nebo toho, že někdo v jejím okolí si vybral, (o tom také píše), mohla vyprávět.
Dalo by se říct, že se na téma koncentračních táborů už asi nedá vymyslet nic nového. V případě Osvětimi by to byly miliony dost podobných příběhů, ale on je každý z nich vlastně docela originální.
Autorka se v dalším životě věnovala psychologii. Jestli před uvězněním neměla o své budoucnosti jasno, tak poté, co ji vojáci z tábora osvobodili, už jo. Neexistuje asi větší motivace ke zkoumání zákonitostí člověčího bytí, než jít nějakou dobu po téměř neznatelné hranici mezi životem a smrtí.