Máme na vybranou
Edith Eva Eger
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/419629/bmid_mame-na-vybranou-7Ym-419629.jpg
5
338
338
I v pekle může vzklíčit naděje. „Tato kniha vypráví neobyčejný příběh o hrdinství a uzdravení, o odhodlání i soucitu, o psychické odolnosti a morální odvaze i o tom, jak se důstojně vyrovnat s rolí oběti. V osobních i profesních zkušenostech Edith Egerové lze najít inspiraci v jakékoli životní situaci.“ Philip Zimbardo Osobnost mezinárodního významu s kořeny v předválečném Československu Doporučujeme všem čtenářům Hany Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů. Na jejich pozadí nám ukazuje, že všichni máme na výběr – rozhodnout se vystoupit z role oběti, osvobodit se z pout minulosti a začít naplno žít.... celý text
Literatura světová Biografie a memoáry
Vydáno: 2019 , PráhOriginální název:
The Choice, 2017
více info...
Přidat komentář
Při pohledu na ostnaté dráty a koleje v Birkenau na obálce asi mnohé napadne "zase další kniha o holokaustu". Osvětim a hrůzy s ní spojené jsou v ní téma jistě podstatné, ale ne to nejdůležitější a byla by škoda, kdyby někoho odradilo.
Kniha je zpočátku pojata jako takové rodinné a osobní album, které dr.E.E.E. vezme do svých útlých rukou, posadí se přímo vedle nás, začne si ho s námi prohlížet a vlídným, příjemný a o to více strhujícím způsobem vypravovat svůj životní, úctyhodně dlouhý, velmi pestrý a stále pokračující příběh. Pomíjí zbytečné detaily, soustředí se na to, co si v životě ověřila, že je podstatné, přínosné a inspirující. Od vzpomínky z raného dětství nás provede přes prožité všechny historické zvraty, které se střední Evropou přehnaly až po svůj "druhý život" ve Státech, který lze chápat jako splněný Americký sen. A postupně také s každou stránkou naplňuje svůj záměr, aby kniha byla - jejími slovy - nástrojem k uzdravování. Kromě rad, zkušeností, nápadů, příkladů, doporučení, povzbuzení jakoby mezi řádky stále více a více prosvítá - tak jako na jejích fotografiích nebo videích - její odzbrojující šibalský úsměv. Koncentrovaná radost a láska a obětavý zájem o druhého, které jakoby vyrostly hlavně na zkušenosti holokaustu. Velmi inspirativní a poučné svědectví o smysluplnosti rozhodnutí nenechat se zlomit i o vůli něco proto udělat v jakékoli, i v té nejtěžší situaci.
A protože minulost nelze změnit, už tu s námi bude napořád i tahle skvělá kniha.
*Na konec si neodpustím poznámku na hlavu vydavatele, knize by opravdu slušelo podstatně méně chyb a šotků.
Z knihy jsem doslova unesena je tam i hodně věcí z psychologie což mě zajímá jak se vlastně lidi vyrovnávají s nějakým traumatem. Přečetla jsem knížku během víkendu absolutně nemožné se odtrhnout. Byla tam spíš víc o životě po válce, ale i tak za mě výborně napsané.
Krásně napsaná kniha, ve které autorka nepřikrášluje ani své vzpomínky, ani sama sebe. Dlouho jsem příběh neprožívala s hlavní postavou tolik, jako s paní Edith. Doporučuji.
Tak jsem právě dočetla tuhle skvělou knihu.Dokáže dát čtenaři opravdu hodně,člověk si uvědomí že osvobozením koncentračních táborů utrpení vězňů zdaleka neskončilo.Paní Edith se se svými strachy a traumaty nakonec dokázala vyrovnat byť to trvalo celý její život.
Velmi inspirativní kniha,prostě člověk sám musí chtít něco změnit a začít sám u sebe.
Kniha je z pulky o tom, jake hruzy zazila hrdinka pribehu behem valky a z pulky o tom, jakym smerem se jeji zivot ubiral po valce. Takovy typ pribehu prezivsiho holokaustu jsem cetla poprve a moc se mi libil, byl opravdovy, surovy, ale vzdy vlastne pozitivne ladeny. Z casti po valce si navic muze urcite kazdy ctenar odnest nejake to pouceni sam pro sebe do zivota. Doktorka Egerova je silna a skvela zena.
Silný příběh paní Edith i s poselstvím, protože všichni máme na vybranou. Kniha nevypráví jen o smutných vzpomínkách ale i o životě potom a je to tak krásné čtení. Ráda bych se vyjádřila více, ale momentálně nenacházím slov..
Knížku mi doporučila kamarádka, a já se trochu bála, že bude prvoplánová – přes veškerý optimismus, který se v sobě snažím vykřesat, si totiž nejsem jistá, že opravdu každý má na vybranou. Naštěstí autorka hned v úvodu boří všechna potenciální klišé. Pro své vyprávění zvolila snadný jazyk, díky kterému text působí přesvědčivě. Myslím, že je za tím jak její skromnost, tak především snaha o to předat zkušenost a z ní vyplývající poselství co nejsrozumitelnějším způsobem. Z autobiografie zaměřené primárně na hrůzy prožité v období holocaustu plynule přechází k příběhům klientů z pozdější vlastní psychologické praxe, v nichž ale zároveň nachází i paralelu ke svému životu. Je zřejmé, že Dr. Egerová je velmi zvídavá, obdivuhodně silná a vitální žena, která ke všemu, čemu se věnuje, přistupuje poctivě a s obrovským nasazením. Její příběh dává naději na happy end – především pro ty, kteří se nepřestanou snažit.
Nevíme, kam jdeme. Nevíme, co nás čeká. Ale pamatuj si, že to, co si nosíš v sobě, ti nikdo nemůže vzít. (Dr. Edith Eva Egerová: Máme na vybranou)
Tak byla to zase změna, nešlo zde jen o syrový příběh přežití, ale měli jsme možnost nahlédnout i do života, který autorka měla možnost prožít PO.
Zajímavé bylo i dozvědět se něco o psychice a psychologii člověka po tom všem, čím si museli projít.
Nikdy v životě nezapomenu na příběh pani Eger. Tohle je opravdu síla. A ne každý zvládne první kapitoly knihy. To je ale potřeba, protože až teprve poté jsou tyto silné okamžiky situovány do psychologického výkladu, na základě kterého je velmi pravděpodobné, že si odnesete více, než jste čekali.
Tohle byla pro mě jedna z lepších knih toho, kdo přežil holokaust.
I když bylo vyprávění z velké části věnováno spíše období po prožití hrůz, přesto bylo velmi poutavé. Další etapa života spisovatelky byla silně ovlivněna tím, co prožila. S tím dokázala žít a navíc pomáhat jako psycholožka lidem s jejich traumaty. Za mě povedená kniha. Doporučuji.
Zajímavé a působivé, hlavně osud autorky. Ne, není to jedna z mnoha knížek o Osvětimi a holokaustu, je to víc. Napadlo mě, že člověk, který prožil takové hrůzy opravdu může pomáhat lidem s posttraumatickou stresovou poruchou, jistě ne každý, je potřeba studium a empatie, což evidentně paní Eger má.
Trochu hůř vnímám některé příběhy klientů či pacientů. To mi občas zavánělo motivačními příručkami, které moc nemusím.
Moc krásná a dojemná kniha. Moc se mi líbí, že se liší od jiných knih se zaměřením na holocaust tím, že paní vypráví i život poté a přináší člověku určité poselství.
Silný příběh, silná krásná žena... bohužel, co se tyče literatury pro mě zklamání, autorka se hodně opakuje, stále připomíná kdysi řečené, ... knížku jsem před koncem odložila, konec (uspechy z její psychologické praxe) mi už nepřineslo nic nového a zbytečne číst, příběhy anorekticky atd.
Nádherný, úžasné vyprávěný a strašně silný příběh, ke kterému se budu určitě ještě vracet.
Tedy ............... to byla síla!!! Doporučuji všem a hlavně těm, co zrovna neprožívají nejrůžovější období.
“Vždycky máme na výběr, vždycky máme možnost převzít nad svým vlastním životem vládu.”
“Přitom i v těch nejobecnějších životních momentech se dá najít příležitost ke smíchu, radosti i naději.”
“Stáváme se obětmi nikoli proto, co se nám přihodilo, ale teprve ve chvíli, kdy si roli oběti sami vybereme.”
Edit nám v této knize vypráví o tom, jak se v 16ti letech dostala do Osvětimi. Nepopisuje detailně, jak hrozné to tam bylo, přesto z vyprávění jde hrůza. Ač popis života v Osvětimi zabírá pouze část knihy, vzpomínky a negativní zážitky ji provázejí celým životem. Přesto dokázala žít dál a to hlavně díky přístupu k životu, protože jak sama říká, je na každým z nás, jakou roli přijme. Mě osobně kniha dost zaujala právě díky Edithiným myšlenkám a názorům, kterých je v knize víc než dost a se kterými se dost ztotožňuji. Myslím, že tato kniha muže být pro mnoho lidí inspirativní.