Mámino poslední objetí: Co nám emoce zvířat prozrazují o nás samých
Frans de Waal
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/448016/bmid_mamino-posledni-objeti-co-nam-emoce-Xsn-448016.jpg
4
27
27
Mámino poslední objetí začíná smrtí Mámy, šimpanzí matriarchy, která si utvořila silné pouto s biologem Janem van Hooffem. Když Máma umírala, van Hooff učinil neobvyklé gesto a navštívil ji v její noční kleci, aby se mohli naposledy obejmout. Příběh Mámy tvoří jádro de Waalova přesvědčení, že lidé nejsou jediným druhem se schopností pociťovat lásku, nenávist, strach, zahanbení, vinu, radost, znechucení či empatii. De Waal zde probírá výrazy obličeje, emoce bublající pod povrchem a samozřejmě i život a smrt Mámy. Díky knize Mámino poslední objetí se srdce a mysl čtenářů stanou vnímavější vůči hlubokému propojení mezi lidmi a zvířaty a promění jejich pohled na život okolo nás.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Příroda, zvířata
Vydáno: 2020 , PráhOriginální název:
Mama's Last Hug: Animal Emotions and What They Tell Us about Ourselves, 2019
více info...
Přidat komentář
Autora by iste potešilo, že veľa z názorov, ktoré boli v jeho dobe prelomové a šokujúce, sú už dnes bežne prijímané a minimálne v prírodovedeckých kruhoch aj bežne prezentované.
Kniha ma príjemne potešila a bavilo ma hľadať paralely v ľudskom správaní cez pochopenie správania zvierat. Rozbeh bol trošku pomalší, ale na konci môžem bez preháňania povedať, že takto si predstavujem kvalitnú populárno-vedeckú literatúru.
Pro mě velmi nezáživná kniha, jejíž konečný přínos je prakticky nulový, co se týká získaných informací, a záporný, co se týká citového (či emočního - autor několikrát definuje rozdíl, ale pro mě to nehraje roli) uspokojení. Budu krutý, ale dám jen 45%. 19. 11. 2022.
Frans de Waal opět nezklamal, přestože jeho "Dobráci od přírody" je znatelně kvalitnější, ale zároveň i odbornější čtení, tohle byla vyloženě oddechovka, při které se dozvíte leccos zajímavého. Za mě výborná kniha pro úvodní průpravu do tajů etologie a sociobiologie.
Kniha je o emocích - ty mé byly nejprve natěšené vzhledem k nadšeným ohlasům, které knihu provázejí, poté jsem byl zklamán, když jsem si říkal "Ale tohle přece není pro mě nic nového, takové schopnosti jsem u zvířat předpokládal", nakonec ale knihu pochválím, neboť autor jde v dalších kapitolách hloub, nabízí zajímavé postřehy a souvislosti (hlavně s naším lidským světem, třeba text o Trumpovi mi vykouzlil úsměv na líci) a dává čtenáři výzvy k zamyšlení se nad některými tématy. Po dočtení poslední stránky mám tedy pozitivní emoce a spokojený pocit...
Poněkud infantilní název, ale skvělá kniha, ve které se toho dozvíte více sami o sobě než o šimpanzech. Měla jsem pocit, že o citovém životě zvířat vím prakticky všechno. V zoologické zahradě v Brně jsem přišla ke kleci Šimpanzů právě ve chvíli , kdy jedna šimpanzica házela kýble po všech okolo. jediný samec ve skupině k ní přišel zezadu. Vmáčkl si ji do klína a kolíbal se s ní jako s děckem. Ostatní šimpanzice využili čas a uklízely kbelíky do rohu pod jakousi látku tak, aby je šimpanzice neviděla. Moje kočka se mi vychcala na přihlášku na vysokou školu den po té , co jsem jí namočila čumák v loužičce ve vaně. Jinou spřátelenou kočku jsem viděla v kempu jak leze z boku do stanu. A tak jsme ji chtěla vystrašit a chytla jsem ji za zadek, který ji ještě lezl ven. Vyskočila 2 metry vysoko. Následně se mě vždy v noci, když jsem šla z koupelny , snažila vyděsit tím, že přede mnou ve tmě proběhla , a dupala u toho jak stádo slonů. Brácha měl papouška žako, který uměl snad 100 slov. ...
Ale tahle knížka přesto člověku dá mnohem víc, zdá se mi , že autor na to jde vědecky, i když ani on se neubrání hloupé politice, typu Trump jako alfasamec a druhá prezidentská debata. v mnohém se dá souhlasit. A kniha je leckdy opravdu dojemná. Oceňuji jeho lásku ke zvířatům, zdravý rozum a vědecký přístup. A taky že umí psát. Kapitola vražda , to tedy bylo něco. Rozhodně se toho dovíte spoustu o sobě. Protože lidé jsou šimpanzům, a zvířatům celkově, mnohem víc podobní, než bysme chtěli.
Naprosto úžasná knížka, která poukazuje na to, že lidé a zvířata mají mnohem více společného než jsme si původně mysleli. Jedni i druzí jsou ovládaní emocemi všeho druhu.
Knihu vřele doporučuji!
Tohle byla velmi pozoruhodná knizka. O emocich a všech vjemech i pocitech co protina světy lidstva a zvířat. Líbí se mi že kniha není nějak složitá a nabízí laskavy i citlivý pohled ze strany autora/vědce ale i dalších vyzkumniku.
Kniha nasbírala spoustu cen a právem. Její podtitul přesně vystihuje to, co nám kniha nakonec sděluje. Je o agresi, touze po moci, politikaření, pletichaření, ale také o lásce, radosti, něze, péči a hluboké potřebě někam patřit a být přijímán. Nic z toho není ovšem vyhrazeno jen pro náš druh. Kniha je zasvěceným pozváním do emočního světa primátů, a to od autora, který k tomu všemu skvěle píše.
Dokonalost sama, vždycky jsem si říkala, proč nemáme víc knížek o lidoopech. Tohle je skvost, příroda a tak trochu psychologie v jednom. Prim hraje téma z názvu knihy - emoce zvířat. Teda hlavně lidoopů, ale dostane se i na jiné tvory. Vyplatí se jí mít doma, je to populárně naučná knížka v té nejlepší podobě. Překlad je rovněž výborný. Víc takových knížek.
Naprosto nechapu, proc neni vice knih od de Waala prelozeno do cestiny. Je to skoda, protoze pise naprosto skvele. Jeho styl ma hloubku, ma vasen a ma argumenty.
Tato kniha je o emocich u zvirat a jejich souvislosti s nasimi emocemi. Je to vskutku emotivni text, ale zaroven takovy, ktery Vas nejen chytne za srdce, ale take oslovi Vas rozum :) Ve srovnani s Goodallowou (ktera pise paradne) mi de Waal prijde nalehavejsi, protoze si myslim, ze se vice drzi na uzde a nepopusti tak casto uzdu vasni (a emocim :D).
Skvela kniha pro vsechny milovniky zvirat!
Výborná kniha, zdaleka nejen o chování lidoopů. Laického čtenáře možná odradí množství odborných výrazů, které rozhodně ne každý rozkličuje ihned po prvním přečtení. Práce pana de Waala je nicméně fascinující, plná zajímavých informací a postřehů.
Autorovy další knížky
| 2006 |  Dobráci od přírody |
| 2020 | Mámino poslední objetí: Co nám emoce zvířat prozrazují o nás samých |
| 2024 | Odlišní |
V 17. století byl židovský filosof Uriel da Costa za svoje svobodomyslné názory potrestán tak, že se musel uložit na práh synagógy a nechat své souvěrce, aby dovnitř chodili po jeho zádech. Ponížení ho zlomilo a nedlouho potom si vzal život. – Od puberty mi vrtalo hlavou, kdo a jak mohl tak brutální trest vymyslet. Dokud jsem si nepřečetla u Franse de Waala, že k imponujícímu chování dominujících šimpanzů patří přejít poraženému po zádech (stejně jako se submisivita naopak vyjadřuje vzhlížením a padáním do prachu).
Nizozemský primatolog se v nerozsáhlé knize zabývá výrazy tváře, emocemi, empatií, společenskými vztahy (včetně politiky) a vědomím (třeba smyslem pro konečnost, pro budoucnost a pro spravedlnost), a to zejména u svých šimpů, bonobů a malp. Když ukazuje, jak „lidští, příliš lidští“ jsou naši zvířecí bratranci, jednak tím polemizuje s behaviorismem (zvířata jsou automaty), jednak vyvozuje důsledky pro zacházení s našimi bližními, přičemž mu nejvíc leží v žaludku velkochovy.
Zdůrazňuje význam altruismu a empatie v evoluci, odmítá některé představy genocentriků. Dokonce spekuluje o tom, jestli se válka skutečně nachází v biologické přirozenosti člověka. Co když se naši předkové nepodobali tolik šimpanzům učenlivým jako spíš pacifistickým a matriarchálním bonobům? I přes tenhle květinový přístup de Waal nijak nezamlčuje „odvrácené“ stránky zvířecí psychy a vysvětluje, že šimpanzi jsou schopni úmyslného týrání malých zvířat nebo plánovité vraždy jiných šimpů. O jeho velikosti coby vědce vypovídá (mimo jiné) vyprávění, kterak jako student pronikal do tajů šimpanzích koalic s Machiavellim v ruce, protože tehdejší učebnice boj o moc prostě ignorovaly. De Waal šel jako zoolog vždycky svojí vlastní cestou a v průběhu jeho obdivuhodného života se mu – ve stopách Darwina a několika dalších rebelů – podařilo zbořit mnoho mýtů: včetně základního „zvířata emoce nemají“ (nebo, ještě lépe, „zvířata nemají vědomí“).
Pobavil mě primatologický rozbor amerických prezidentských voleb (2016), i když je z něj víc než zřejmé, komu autor držel palce. Občas už mi ale té politiky přišlo moc (zarazilo mě, že emoce jsou pro de Waala lepším impulsem k jednání než rozum – do chvíle, než přijde na Brexit, kdy britští voliči údajně dali přednost „strachu z imigrantů“ před racionálními ekonomickými zřeteli – načež se zase vrátíme do starých kolejí oslavy emocí). Taky jsem měla dojem, že de Waal zachází s myšlenkami svých oponentů (K. Lorenze a R. Dawkinse), mírně řečeno, příliš volně.
A hlavně je tahle kniha popularizační oddechovkou pro americký trh. Zdaleka to neznamená, že nedostaneme žádné zajímavé informace, ne – ale pokud „Dobráci od přírody“ představují několikapatrový dort, je „Mámino poslední objetí“ sušenkou. Překlad nic moc, někdy si lze z překladatelčiných zkomolenin domyslet, co asi stálo v originále, někdy ne. A stejně si myslím, že knížka stojí za přečtení. Ne nutně kvůli drobtům zajímavostí z kognitivní etologie (i když jsou super), ale kvůli de Waalovi jako vědci i člověku. Všímejme si jeho laskavosti a přístupu „z pokusu má mít zvíře přinejmenším stejné potěšení jako badatel“...