Mandel sonetů
Miloň Čepelka
Mandel sonetů série
1. díl >
Nové vydání Mandelu sonetů je malým, ale výmluvným otiskem šíře uměleckého záběru, jíž nás těší Miloň Čepelka. Aniž bychom jej chtěli srovnávat s velikánem, kterého pomohl objevit, tedy se „sopkou, která zasypala sama sebe“, musíme smeknout před rozmanitostí forem, jimiž vyjadřuje své nekončící okouzlení světem kolem sebe. Herec, dramatik, scénárista, textař, zpěvák, prozaik i básník zde zvolil formu, která je mu (spolu s haiku) dnes asi nejbližší. Jeho sonety uchvátí zdařilými zásnubami poetičnosti a civilnosti, pozapomenutými slovy, kterými v duchu hesla cum grano salis rafinovaně dochucuje moderní jazyk svých básní, i niterným prožitkem, zakletým v dokonalé formě, čímž dává vzpomenout básníka z největších, Ivana Blatného. Na rozdíl od něj se ovšem raduje, že našel ženu, která s ním lásku a úctu k minulosti sdílí, a tak zní jeho verše především milostnou notou. Je to vyznání, je to hold kráse v různých podobách, poezie srozumitelná každému, neboť básník je přesvědčen, že "staré formy v čase zmatků udržují řád". Dárek vhodný do dámské kabelky mezi rtěnky a pudřenky a hřebínky a rozsypané drobné mince. A v knihovně kamkoli, třeba před hřbety velkých knih, které svým malým něžným rozměrem nemůže překrýt, a proto na něj nebudou žárlit.... celý text
Přidat komentář
Způsob, jakým můj oblíbený Cimrmanolog používá češtinu je obdivuhodný. Souhlasím s komentářem pode mnou - Sonet o pokorném štěstí a s ozvěnou se mi také líbil nejvíc.
Tahle knížka se mi líbí moc a moc. Asi nejradší z ní mám "Sonet o pokorném štěstí s ozvěnou", ale i všechny ostatní. Kdybych se chtěla podělit o nějaké pěkné ukázky, musela bych opsat sbírku od začátku do konce. Tak aspoň kousek z toho výše jmenovaného:
Chvíle, kdy píšu, kdy mi jazyk podá
ta správná slova a ty pravé rýmy,
nemůže zničit žádná nepohoda.
Cítím se v říši hlásek mezi svými.
Na staré hrušce tiše šustí listí,
kosice míří k hnízdu krmit mladé,
a můj kout světa stranou nenávisti
trápí jen lítost, že tak není všade...
Útlá knížečka sonetů, které potěší...
Sonet o věčné pošetilosti
Až jednou vejdu zpátky do dítěte
napsal jsem kdysi v třiadvaceti
se strachem, až mi mládí uletí,
že rozplyne se v hloubkách řeky Léthé
až moje lásky všechny odejdete
mínil jsem, nevěře své paměti,
pak že snad zmoudřím, zbaven prokletí
nezralých roků : Avšak neplač světe,
bude to v řádu věcí. Tak být má.
Dnes vím, jak jsem byl tenkrát zpozdilý
a prosím ještě aspoň o chvíli ...
Sbírečka pro potěšení duše.
Přečetl jsem vydání z roku 2016 - Mandel sonetů (a jeden navíc).
......................................................................
Zakoupil jsem sobě na památku
u Cimrmanů v den svého svátku.
Čepelka - veršotepec - překvapil,
zvládá rým, přesah, pointu i daktyl.
.........................................................................
Líbí se mi jazyková hravost:
"Luna a nula, nula a luna,
luna je jedna - a šik nul!
Luna je harfa mnohostrunná,
leč počítač si odkliknul...
A teď, má milá, rozhodni ty:
dát na rozum či na své city?"
(Sonet o starém dilematu v novém rouše)
.................................................................................................................
Verše, rýmy a láska se prolínají přirozeně.
"Rád píšu verše pěkně postaru,
ať je v nich rytmus, ať v nich jiskří rýmy,
a na klouzačce přísné paní Zimy
ukládám do nich svůj sen o jaru."
(Sonet o básnění pro tebe)
"Cvičení v rýmech, to mě těší.
A mám-li k němu vhodné téma,
přátelící se s námi dvěma,
nezůstanou má ústa němá."
(Sonet o milostném rýmování)
Autorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2016 | Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech |
| 2009 | Deník haiku |
| 2012 | Deník haiku 2 |
| 2008 |  Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví |
Krásná poezie (celkem 15 sonetů), která pohladí po duši