Manifest Svobody

25.01.2024

Tahle kniha umí krásně vnucovat svoje názory, obzvláště, pokud nad nimi člověk nepřemýšlí, a v tom horším případě úplně nezná dějiny ekonomie. Optikou autora, který žil v době, kterou jak popisuje, byl vliv státu v mnoha sférách ve Spojených státech značný, což nebylo nejlepší řešení. Je jasné, že se věci od té doby, kterou Rothbard popisuje, hodně změnili. Naštěstí, změnili se cestou kompromisu, což znamená, že často vídáme kombinaci veřejných i soukromých škol, nemocnic, parkovišť, atd. Co nechápu, je, že se někdo veřejně hlásí k rakouské ekonomické škole, a hlásá neviditelnou ruku trhu, která, jak víme z historie, nefunguje. Ekonomika bez zásahu státu vedla v minulosti k mnoha dlouhým krizím, které se neustále vraceli, a nebylo z nich úniku. Dnešní člověk západního světa si ani nedovede představit, že by něco takového zažil. Libertarianismus je o představě, jak by to bylo krásné, kdyby.... Jenže ono by to tak nebylo, protože lide se v zásadě nechovají tak, jak si pán Rothbard vysnil. To už je vědecky i historicky dokázané.

02.07.2022

Rothbarda je tak snadné číst. Jako bych četl nějaký román, ne knihu o ekonomii/politice/filozofii. Zároveň člověk vidí, jak vzdálený je dnešní svět jeho myšlenkám. A ptá se, zda a kdy se to může změnit. Za 10, 50, 100, 200 let? Nebo nikdy? A proč s jednotlivými ideami, tak jak jsou Rothbardem postupně logicky vystavěny, bude většina lidí po jejich přečtení nejspíše souhlasit, ale celkové závěry drtivá většina naopak kategoricky odmítne? Protože, jak říká, stát je v nás zakořeněn tak silně, že je jedním z výchozích axiomů našeho uvažování. Pak si s námi vlastně může dělat, co se mu zlíbí. Proto navrhuji, napůl ironicky, napůl vážně: Zavést tuto knihu jako povinnou četbu v rámci veřejného školství :-)

23.02.2020

Manifest svobody čtenáři neúnavně ukazuje, že stát představuje akt agrese a donucení vůči člověku, popisuje alternativní metody svobodného trhu místo služeb státu, a nakonec stát odmítá v jakémkoliv měřítku.

Co je radikálního na tom začít se bránit permanentní hrozbě násilím? Stát je všeobecně tolerovanou výjimkou v páchání násilí. Žádný člověk nesmí utočit na druhého nebo jeho majetek.

Všude, kde stát pošlapává soukromé vlastnictví (řeky, veřejné pozemky, znečištění ovzduší apod.), to bohužel nefunguje dobře. Nízká efektivita ale není něco, čím by Rothbard argumentoval svobodu. Hlavním argumentem je nemorálnost jakéhokoliv násilí (pokud vás zajímá, odkud to vzal a jak na to přišel, doporučuji jeho Etiku svobody).

„Svoboda je stav, kdy není zasahováno do vlastnických práv člověka.“

Vlastnická práva jsou lidská práva. Lidské právo proto nemůže existovat samostatně a izolovaně od vlastnického práva. Např. svoboda slova musí nutně souviset s vlastnickým právem místa, kde se nachází mluvčí. Vlastnická práva jsou proto jádrem Rothbardovy knihy.

Pokud je to vaše první libertariánská literatura, tak ji raději odložte a přečtěte si předtím Lidské jednání od Ludwiga von Misese nebo Jak fungují trhy od Israela Kirznera (obhajoba svobodného trhu). Pokud ne, doporučuji vynechat druhou část a přejít rovnou na konec, kde je v kapitole Strategie svobody popsáno, proč by zastánci svobody neměli být neslaní a nemastní při její obhajobě. Jak píše Rothbard:

„Stojíme před velkým strategickým problémem všech radikálních učení v dějinách: jak změnit současný státem prolezlý a nedokonalý svět na svět svobodný?“

Obsah knihy: v první části autor ukáže, na čem libertariánství stojí a proč uznává vlastnictví a pak předvede, proč je vlastně stát agresor (a ten největší v naší společnosti). V druhé části vyjmenuje většinu z hlavních problémů společnosti, které se stát snaží řešit, a vysvětlí, kde přesně spočívá agrese a proč státní zásah nedosahuje kýženého cíle, když poruší vlastnická práva. V poslední, třetí části, nastíní, jaká je vhodná taktika pro dosahování svobody.