Manikúra pro nebožtíka
Darja Doncova (p)

Darja Doncovová se věnuje žánru, který bývá označován jako "ironická detektivka". Její hrdinové jsou často amatéři, kteří se shodou různých okolností dostanou do bryndy a musí se naučit pátrat na vlastní pěst. Taková je i sedmatřicetiletá Jefrosinja Romanovová z románu Manikúra pro nebožtíka: zhýčkaná dáma v domácnosti, trávící většinu volného času poleháváním na gauči uprostřed luxusně zařízeného bytu… Život ve "zlaté kleci" však končí, když je donucena od svého manžela odejít. Při svém nedobrovolném "útěku" z manželství se zaplete do záležitostí více než temných - dostane se do blízkosti nevybíravých zločineckých praktik, během nichž je nejen unesena její nová přítelkyně, ale i spácháno několik brutálních vražd. Dříve však než Jefrosinja odhalí pozadí celé věci, musí se z hloupé a snobské husičky stát praktická, emancipovaná žena… Příběh, napsaný vtipným a svižným stylem, čtenáře upoutá nejen svou kriminální zápletkou, ale i realistickým pohledem na život v současné Moskvě.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2006 , Knižní klubOriginální název:
Manikjur dlja pokojnika, 2004
více info...
Přidat komentář


Kniha psaná s velkou nadsázkou. Příběh je vtipný a dobře vystavěný. Čte se lehce. Trochu mě rozčilovaly zdrobněliny v textu.


Sáhla jsem po knize na doporučení, že je to podobné jako Zpráva od nebožtíka. A skutečně je to trochu stylově podobné.
Místy vtipné, celkem mě to pobavilo. Jen jsem myslela podle stylu, že je to starší a pak mě překvapily nějaké zmiňované skutečnosti, a zjistila jsem, že je to napsané až po r. 2000. Tipovala bych stylem tak o 50 let dřív, rozhodně bych řekla, že starší než Zpráva od nebožtíka a ta je někdy ze 70. let.
Hlavní hrdinka se dostává do podobně praštěných situací, ale je - alespoň na začátku hodně naivní, narozdíl od hlavní hrdinky od Joanny Chmielewské.
Ráda si přečtu nějakou další "ironickou detektivku", jestli najdu.


Kniha mě svým stylem připomněla kdysi oblíbenou knihu Zpráva od nebožtíka. Nejedná se ani tak o detektivku, jako spíše o humoristický román s detektivní zápletkou. Opravdu jsem se pobavila a jako bonus autorka do knihy nenásilně vložila několik jednoduchých receptů pro "začátečníky". Knihu jsem četla již podruhé a opět nezklamala. Škoda, že není přeloženo do češtiny více knih od této autorky.


Ironická detektivka je přesně ten název, který dokáže vystihnout celou tuhle knihu. Pokud na ni totiž nebude pohlížet trochu s nadhledem a nadsázkou, tak budete nejspíš zklamaní. Celé to totiž balancuje na hranici humoru a krimi, hlavní hrdinka je dost pomatená, do situace spadne úplnou náhodou, navíc mi přijde, jak kdyby žila celá léta někde za sklem a neměla o normálním životě ani potuchy. Až podivně rychle se pak dokáže adaptovat na prostředí, kde se ocitne, a ještě ke všemu začne na vlastní pěst pátrat po zločincích. No nevím, nevím, asi mi to vážně příšlo spíš jako humorná kniha. Dost zajímavé byly popisy Moskvy a tamního života, ale na druhou stranu všechna ta jména byla prostě dost komická a nepřirozená. Celkově bych hodnotila jako takový průměr, pokud bych t měla brát jen jako detektivku, musela bych jít s hodnocením dolů, ale jako sonda do ruských životů to bylo fajn.


Opravdu příjemné překvapení. V záplavě severských detektivek jsem v knihovně náhodou narazila na tuto bezvadnou detektivku, moc se mi líbila. Škoda, že další tituly této v Rusku prý velmi oblíbené autorky se k nám nedostaly.


Oddychová četba. Detektivka, u které není třeba přemýšlet, která pobaví a dá nahlédnout i do života v Moskvě na konci dvacátého století.


Přišlo mi to stylem jako kdyby to byla autorčina prvotina, ale i tak stojí za přečtení třeba někde na dovolené, kdy se vám nebude chtít přemýšlet. Děj má originální nápad!
Hledala jsem v knihovně fialovou barvu (Čtenářská výzva) a narazila jsem na tuto "humoresku". Tak mimochodem, dala by se zařadit di tří kategorií čtenářské výzvy - u mně zatím zůstane fialová. Není to sice veledílo, ale pobaví a čte se dobře.