Manžela jsem nezabila
Liou Čen-jün
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/288367/bmid_manzela-jsem-nezabila-cwr-288367.jpg
3
111
111
Hlavní postavou románu je žena jménem Lotos, vesničanka středního věku, která se bouří proti mašinerii státního aparátu a dotáhne to v soudním sporu až do nejvyšších pater. Nebouří se ale z politické uvědomělosti, ale proto, že přišla o manžela. Sama se s ním rozvedla, neboť podruhé otěhotněla. Přišla tedy s nápadem, že se rozvedou, a až ona porodí, zase se po nějaké době vezmou. Nepočítala ale s tím, že si její muž mezitím najde mladší a už se k ní vrátit nechce. Tragikomická satira současného čínského autora.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , OdeonOriginální název:
Wo pu š' Pchan Ťin-lien, 2012
více info...
Přidat komentář
Na knihu Manžela jsem nezabila (nakl. Odeon) jsem narazila náhodou v rámci knižní akce, která probíhá po celý březen v knihkupectví Luxor. Zpětně jsem ráda, že při nákupu patřila mezi jedno z mých pěti rozhodnutí. Jestli chcete vědět, jak se mi líbila, pak určitě pokračujte ve čtení dál.
Děj této knihy se odehrává v Číně. Lotos Liová čeká druhé dítě, což není ani pro ni, ani pro jejího manžela příliš dobrá zpráva, protože každá rodina smí mít jen jednoho potomka. První kroky Lotos vedou přímo do nemocnice, odkud záhy odchází, protože se v její hlavě rodí nový plán. A sice fiktivní rozvod. A tak se s manželem po osmi letech nakonec skutečně rozvede, aby se za nějaký čas dali znovu dohromady. To ovšem netuší, že po dobu, kdy spolu nebudou, objeví její, teď už bývalý, manžel zalíbení v jiné ženě. Lotos se cítí zrazená a podvedená. Rozhodne se vytáhnout do boje s čínskými úřady a nutno podotknout, že se díky svému odhodlání dostane skutečně až do těch nejvyšších politických vrstev. Po svém největším úspěchu získá pověst novodobé Zelíčky, ale tím její snažení rozhodně nekončí…
Satirický román Liou Čen – jüna mě opravdu překvapil. Zobrazuje boj prosté, na první pohled hloupé vesnické ženy s čínským politickým systémem, skrz na skrz prolezlým korupcí. Lotos má ale velmi jasný cíl, kterého se snaží dosáhnout. Je pohotová a nenechává se odradit neúspěchy. Po celou dobu četby jsem její odhodlanost velmi obdivovala. Co mě naopak překvapilo, byl fakt, že v okamžiku, kdy se pro boj s úřady rozhodla, postavila svou dvouměsíční dceru až na šesté místo mezi potřeby, které je potřeba obstarat či zařídit před tím, než se do boje s úředníky vypraví.
Příběh, který spisovatel Liou Čen – jün vytvořil, je napsaný velmi svižnou a poutavou formou. Umožní vám nahlédnout nejen do zákulisí čínské byrokracie, ale zároveň, a to především, do života obyčejných vesnických lidí se všemi jejich každodenními radostmi, starostmi i trápením. Pokud bych se o čínskou kulturu zajímala, věřím, že mi tato kniha předá díky svému obsahu ještě mnohem víc.
Pokud máte chuť vystoupit na okamžik ze své komfortní zóny a přečíst si něco, co běžně nečtete, pak vám román Manžela jsem nezabila k přečtení určitě moc doporučuji.
Autor nám prostým jazykem a s nádechem shovívavého humoru předkládá příběh, nad kterým můžeme pobaveně zavrtět hlavou a nebo se můžeme do morku kostí otřást hrůzou. Protože to, co Liou Čen-jün popisuje, je čínská realita a za žertovným vyprávěním se skrývá řada běžných čínských hrůz: politika jednoho dítěte, s veškerou svou nevyslovenou brutalitou, zákaz volného pohybu, policejní šikana, korupce, všeprostupující lži a zaslepenost. A přitom se to čte tak lehce, prakticky samo, dokonce si nemůžete pomoct a v určitých chvílích fandíte té či oné straně, která právě propadá zoufalství, než se zarazíte a uvědomíte si, že jste se nechali lapit. Výborně napsaná kniha, bavilo mě ji číst, ale zároveň mě z ní mrazilo.
Za komačů jsme tomu říkali „komunální satira“. A v socialisticko-kapitalistické Číně to jede poslední dobou naplno. Tepou se nešvary. Korupce, nedostatek toaletního papíru, zpátečnictví, nebo naopak přílišné a režimu nepohodlné nadšení. V této knize pak autor vytepal vcelku vtipnou grotesku o tom, co také může způsobit politika jednoho dítěte. A tepe líné úředníky, a tepe letargické pracující a tepe neochotné orgány (policejní) a tepe (velmi jemně) i představitele strany a tepe a tepe až je z toho člověk tak nějak vytepaný… Ze začátku je to příběh k pousmání, posléze k uondání. Závěr se zbytečně vleče. Jako krátká scénka do Čínského televarieté či Ein Peking Buntes dobrý. Více ale neočekávejte. Tepete-li rádi orientální koberce, přidejte si hvězdičku navíc.
Politická situace v Číně je strašná. Jen na tohle téma by se dalo napsat několik knih, a i to by bylo málo. Pokřivená realita, lži a zase lži. Paradoxně se Lotos snažila domáhat pravdy, která byla stejně založená na lži. Autor se tématu zhostil velice dobrým způsobem a svou hrdinku nenechal v klidu se vyspat. Když už se Lotos konečně rozhodla, že ukončí letitý boj s úřady, nevěřili jí. Říkal jsem si, že teď bude konec, ale kniha měla ještě dosti nepřečtených stránek - díky idiocii úředníčků, kteří myslí jen sami na sebe.
Myslel jsem si, že bude těžké se začíst, kvůli čínským jménům a názvům. Pravdou je, že kniha je velmi čtivá a hned po prvních pěti stránkách jsem knize přišel na chuť. Co mě ovšem rušilo v plynulém čtení bylo neustálé opakování a opakování již známých věcí. Kdybych snad knihu odložil na měsíc po každých deseti stránkách, tak by se mi to opakování hodilo, ale v mém případě mě to spíše rušilo. To je však jen malé negativum a celkově se mi kniha líbila.
Již na mě doma čeká druhá kniha tohoto autora a těším se na nový zážitek s asijskou literaturou.
Sedím tu a ptám se stejně jako celá plejáda čínských úředníků: Co s Lotos? Na jednu stranu ji chápu. Podvedli ji, vybodli se na ni, zradili a pošlapali její pověst. Kdo by se nechtěl bránit? Na druhou stranu má ta ženská diplomatické schopnosti bagru, dělá ze života peklo lidem, kteří jí vlastně neublížili, zatímco skutečného viníka nechává být, a dobrovolně se rozhodne promrhat většinu svého života. Asi je to špatné, ale já se nakonec rozhodla fandit úřednictvu i se všemi jeho chybami a mýlkami.
Toliko k příběhu, teď ke zbytku. Dost mi vadila nespisovná řeč. Jasně, do příběhu a k rázu postav sedla, ale já ji zkrátka ve velké míře čtu s nelibostí. Příliš ruší. Humor byl takový sušší. Asi jako poušť. Dost mi také chybělo kulturní pozadí. To trochu napravil doslov a já si zpětně dovysvětlila spoustu věcí, přesto je to jedna z těch knih, které spíše docení znalejší čtenáři než náhodní kolemjdoucí. Co mi ale hodně otrávilo četbu, bylo nedostatečné množství obsahu. Strašně dlouho se přešlapovalo na místě a na začátku druhé části jsem musela napnout vůli, abych knihu neodložila. Nakonec došlo k posunu, ale pozdě.
Titul tedy nepovažuji za ztrátu času. Byl to zajímavý pohled do dosud neznámého světa. Věřím ale, že existují zábavnější volby a rozhodně už se ke knize (a nejspíš ani autorovi) vracet nehodlám.
Možná mělo jít o humornou knihu. V tom případě lituji Číňany. Mám raději vtipný humor
První moje setkání s čínskou satirou a moc milý zážitek! Jen ta jména, ta jména - v tom jsem se trochu zamotávala... Přesto doufám, že se s tvorbou tohoto autora ještě setkáme.
Náhled do čínské duše, velka část pravděpodobně ztracena v překladu, dokonalý závěr, ironicka tečka. Doporučuji přečíst doslov, hodně mi pomohl:)
Na co by Gogolovi stačila povídka, je tady roztaženo do formátu románu. Četlo se to sice dobře, ale...
Podle anotace jsem měla dojem, že půjde o psychologický společenský román a ani letmé prolistování v knihovně nenasvědčovalo něco jiného. Začetla jsem se vcelku rychle, ale stejně rychle jsem zjistila, že příběh je úplně o něčem jiném. Absurdní tragikomedie, kde boj proti křivdě zapříčiněné politikou jednoho dítěte je jen výchozím bodem k zobrazení byrokratické mašinerie a zkorumpovaných představitelů státu a strany. Lotosin houževnatý boj za pravdu je obdivuhodný, ale paradoxně založený na lži. Užitečné informace se nacházejí v doslovu překladatelky a plně potvrzují dojem, který jsem při čtení získala, a to, že některé prvky vyprávění, historické, umělecké a společenské souvislosti mi jako čtenáři ze zcela jiného kulturního prostředí unikají.
Pro mne příjemné překvapení. První kniha čínského autora, takže jsem dosud nevěděla, co čekat. U první části jsem se královsky bavila, u druhé už se mi bohužel zdálo, že autorovi docházel dech. V neustálém opakování byl vtip, ale druhá část už byla vyloženě jen o tom, jestli bude Lotos protestovat nebo ne a jestli jí právě toto ostatní uvěří. Jinak úžasná hra se slovíčky a frázemi a smutný obraz politické mašinérie. Mohu pouze vřele doporučit.
Bohužel neskutečné zklamání. Úplně nevím, co k této knize říct. Nápad perfektní, zpracování už o dost méně. Spousta pasáží, které vám nic nedají a jen protahují knihu až ke konci. Nicméně myšlenka, že korupce a úřednická mašinerie je všude, tam opravdu vyčnívá. Ale rozhodně to pro mě není kniha, ke které bych se chtěla vracet. Věřím, že si své čtenáře najde a doporučila bych ji spíše lidem, kterým nevadí dlouhé popisování postav a opakování stejných věcí..
Autorovy další knížky
| 2016 |  Manžela jsem nezabila |
| 2017 | Kuchař, chmaták a realitní magnát |
| 2019 | Kdopak se baví |
K úplnému ocenění knihy a prostředí, které popisuje, je nejspíš třeba dlouhé kulturní studium a o nic kratší studium východní, pro nás tak těžko pochopitelné, literatury. Z nedostatku těchto znalostí tedy snahu o kulturně relativistický přístup s omluvou odkládám a zůstávám ve své pozici čtenáře znalého knih starého kontinentu a jejich detašovaných mladších severoamerických sester.
Kafkův Zámek někdo převrátil naruby i se vší obskurností, kterou takový krok může u již tak excentrického díla přinést. Nejen, že se ze zámku stává pekingský Velký sál lidu, člověkem zmateně požadujícím nemožné a vzájemně si odporující je tu jedinec, hlavní postava románu. Systém a jeho byrokracie naopak přemýšlejí konstruktivně a vypočítavě. Jejich racionalita sledující vždy primitivní materiální prospěch každého zapojeného úředníka naráží na nesmyslnost a vzájemný vnitřní rozpor požadavků hlavní postavy. Ničí a decimuje je nepochopitelnost a neřešitelnost situace. Nemůžeme však tvrdit, že systém je nevinným panem K., vláčeným absurdními požadavky jedné občanky. Systém, složený z nekonečné řady masakrovaných úředníků a politických funkcionářů, spouští rozsáhlou „damage control“ s jedinou snahou ochrany vlastního pohodlí, maskovanou za nic neříkající politická hesla a dosahovanou pomocí nezákonných úklad, špehování, klientelismu a úplatků.
Celý příběh se pak odehrává na pozadí čínské společnosti působící jako zvláštní hybrid mezi průmyslově revolučním proletariátem, tím nejhorším z krypto-kapitalismu spojených států a Huxleyho post Fordovském Londýně. To vše přikryté neaplikovanými proklamacemi lidového socialismu.
Prostý vyprávěcí postup seznamuje okrajově s velkou řadou postav, jako by tím odkazoval na rozsáhlá epická díla připomínající kroniky. Historie zásadních zvratů v knize je opakována pokaždé, když si na ni některá z postav v reálném čase vzpomene. Absurdnost boje za zjištění, zda je hlavní postava skutečně Lotos Pchanovou, známou zápornou literární postavou, je tak komická nejen po své obsahové stránce, ale i formou, jakou je celé pseudodilema podáváno čtenáři v pravidelně se opakujících sekvencích.
Je těžké říct, co vše autor v knize na Číně kritizuje, dokonce je těžké říci, jestli to kritizuje vtipně. Rozhodně ale kritizuje chytře.