Manželé v běhu
Soňa Hrabec Kotulková , Michal Hrabec
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503075/bmid_manzele-v-behu-6uq-503075.png
3
19
19
Jsou dva a jsou sví. Ona je Býk a on Beran. Ona dámička, která odjakživa nesnášela běhání i soutěžení. On kluk, co běhal každý den do školy a taky závodil. Ona byla odjakživa samá ruka, samá noha a snědla toho víc než všichni chlapi v rodině. On se sportem praštil v pubertě a postupně se projedl k váze menšího slona, takže bez zadýchání nevyšel ani schody. Stačila jedna pracovní porada v redakci a svět se jim obrátil naruby. Soňa jako mávnutím kouzelného proutku vyměnila podpatky, sukně a parfémy za tenisky a zpocená trička. A zanedlouho se účastnila závodů, nad kterými zůstává rozum stát. Michal potřeboval zhubnout, a tak se k běhu zase vrátil. Šlo to pomalu, ale každý krůček a shozený gram ho posouval dále k cíli – k maratonům, ultraběhům, a nakonec až k minus čtyřiceti kilům. A pak se na jednom závodě potkali. Zajímá vás, proč Michal po půlmaratonu oněměl, jaké byly jejich společné tréninky a co to znamená mít svatbu na největším běžeckém závodě u nás? Začtěte se do příběhu manželů v běhu, motivátorů a autorů úspěšného běžeckého blogu Running2!... celý text
Přidat komentář
Něco tak strašně špatného jsem dost možná NIKDY nečetla. A že jsem toho přečetla už opravdu hodně.
Celé dílko by se dalo shrnout takto: Jak se dva absolutně nezajímaví a výkonnostně podprůměrní běžci potkali, vzali, běhali, a pak jim to Ikar vydal v pevné vazbě.
Nejprve si ujasněme, že to, že někdo píše o rtěnkách, z něj opravdu nedělá novináře. Ani to, že někdo píše blog, z něj nedělá novináře. A to, že se někdo dohrabe jako zoufale poslední do cíle stomílovky, z něj nedělá běžeckého gurua.
Drzost, s jakou tihle dva prezentují sebe sama jako někoho, kdo má na to, aby rozdával moudra a rady jiným, mi srážela sklivec v oku. Absolutní absence sebekritiky se tu potkává s nulovým literárním talentem. Stylisticky je to na úrovni druhého stupně základní školy a to ještě těm nadanějším žákům křivdím. Navíc je to pekelná nuda. To nejzajímavější, co se autorce stalo, bylo, že jako dítě snědla v Praze pohár a poblila se. To, že někdo uběhne 1/2PIM v naprosto tristním čase, opravdu není materiál na knihu. A deziluze, s níž autor sám sebe vnímá jako olympijského atleta, od něhož by se i Kilian Jornet měl co učit, by byla vtipná, kdyby to nemyslel vážně. Vřele doporučuju vygooglit si jejich závodní výsledky a případně se probrat třeba výsledky VK, o níž Hrabec tvrdí, že ji vlastně (tak jako každý závod, na jehož start se postavil) skoro vyhrál. Lidská blbost a omezenost, s níž jim to někteří žerou, mě nepřestává fascinovat.
Tisknout v době klimatické krize podobnou hrůzu na papír je na úrovni utopení desítky koťat ještě před ranním kafem. Proboha dost už!
Kniha se mi moc líbila. Nějak rada a chtěla jsem si knihu poslechnout jako možnou motivaci. Asi nikdy nebudu běhat tolik co tento par ale jako motivace a pohodova oddechovka slouží skvele.