Manželky po letech
Táňa Keleová-Vasilková
Čtyři kamarádky – Diana, Martina, Michaela a Iva – se k autorce po dvaadvaceti letech vrátily a vracejí se i k vám, čtenářkám. Příběhy žen, jejichž život v průběhu let prošel nevyhnutelnou proměnou… nebo taky ne. V něčem se změnily ony, hodně se toho v jejich životě událo, ale jejich sny a touhy zůstaly podobné těm z doby před dvěma desítkami let. Pouze se staly o něco skromnějšími. Dotkl se jich čas a občas musely něco přehodnotit, vyřešit, změnit. Anebo to udělal sám život? Sama jsem byla zvědavá, co s nimi po padesátce bude, jak se změní, zda budou žít se stejnými partnery, co se stane s jejich dětmi, nyní už dospělými, některá z nich už možná bude babičkou… Knihu jsem psala s velkou radostí, těšila jsem se na setkání s Ivou, Dianou, Martinou a Michaelou, s ženami, které jsem si před dvaceti dvěma lety tak oblíbila. Už i mně chyběly!... celý text
Přidat komentář
Manželky jsem četla před téměř deseti lety, takže jejich příběhy jsem si již nedokázala tak úplně vybavit. Ono to není ani moc třeba, začíst se do problémů, starostí i radostí čtyř žen po padesátce se můžete i tak.
Knihy této autorky jsou vlastně stále takové opakované stereotypy. Vždycky všechno vypadá hodně špatně, aby se to po pádech až do hloubky vyřešilo k největší spokojenosti. Některá hrdinka v koncích vždy potká někde, většinou na ulici nebo na procházce, zcela náhodou sympaťáka, který jí chce pomoci v nesnázích a někde na konci knihy se opět zcela náhodou setkají, aby vznikla přesně ta velká láska, na jakou ona tolik čekala. Je to tak vytržené z reality, až už mě to v této další, v pořadí třicáté přečtené knize od této autorky, donutilo snížit hodnocení. Všechny její knihy jsou velmi čtivé, avšak některé dialogy až plytké a nezáživné, hlavně u těch setkání.
Co mohu ocenit je to, že se spisovatelka celkem vážně dotkla tématu osamělých starých lidí.
Iva, Martina, Michaela a Diana manželky po 22 letech. Jak se jim daří, splnila se všechna jejich přání, vydržela jejich manželství, vztahy, co se změnilo? O tom všem je nová kniha Táni Keleové. A jak to v životě bývá, hlavní hrdinky již neřeší malé starosti /malé děti/, ale velké starosti /děti, které vylétají z hnízda, stárnoucí rodiče, nemoci/. Knížka ze života. A také vám splní čtenářskou výzvu v bodě 12. nebo 16.
Není to žádná velká literatura, ale ani si na to nehraje. Jsem přesně ve věku hrdinek knihy a rozuměla jsem jim. Paní Keleová-Vasilková ovládá dobře své řemeslo a kniha byla čtivá. Trochu jsem těm čtyřem kamarádkám záviděl jejich přátelství.
Stejně, jako se mi líbí Manželky, líbilo se mi i jejich pokračování. Bylo prima seznámit se s pokračováním vztahů a rodinných životů čtyř zralých žen, nahlédnout pod "pokličku" jejich osudů. Tyto dvě knihy řadím k těm více povedeným od T. Keleové - Vasilkové.
Když jsem v knihovně procházela knihy od Táni Keleové-Vasilkové, měla jsem pocit, že je to zbytečné, protože jsem je všechny už četla. Narazila jsem však na Manželky po letech. Od autorky úžasný nápad, vrátit se po 22 letech k Martině, Ivě, Michaele a Martině. Jsou jako moje kamarádky, jsme přibližně ve stejném věku. A tak jsem se těšila na to, jak se všechny "holky" s tím životem během 22 let popraly, jak se jim vede, co jejich děti (dnes již dospělé) , manželé .... Co je po padesátce trápí, co jim dělá radost starost, na co se těší, prostě, jak jde život. Hltala jsem stránku za stránkou. Čtivé, zajímavé, milé zastavení jako setkání s mými blízkými.
Doporučuji si před čtením přečíst Manželky jinak se budete v ději trochu ztrácet.Osudy čtyř kamarádek,které se stýkají léta,ale každá má trochu jiný osud.Jsem v jejich věku takže mi byly blízké,občas řeším podobné problémy.
Manželky byla první kniha této autorky,kterou jsem četla.Líbila se mi,a tak jsem pak četla i další.Moc mě zajímaly osudy po letech,ale nestihla jsem si první knihu připomenout,takže jsem se někdy trochu ztrácela.Bylo to velmi čtivé.
Přestože jsem si před časem připomněla knihu Manželky, tak jsem se ze začátku chvíli ztrácela v těch všech jménech čtyř kamarádek a jejich dětí. Pak už to ale bylo fajn čtení o ženách mého věku, o jejich problémech v manželství, s dětmi, s rodiči, prostě se vším, co život po padesátce přináší.
Je to příběh z každodenního života,chvíle pesimismu,střídají chvíle optimismu a hlavní hrdinky se s tím snaží tak nějak porvat.Určitě obdivuji to,že kamarádství jim vydrželo celé ty roky a jsou si oporou,z druhé strany nedokážu pochopit,že si Iva v padesáti letech teprve hledá práci,Diana vlastně nepracovala nikdy....oběť rodině a dětem nevím jestli vlastně ve finále je doceněna.Ale každopádně určitě se ve spoustě situací najdeme a známe je ze života,chvílemi smutnějšího a chvílemi veselejšího.
Odpočinkové čtení, ale časté střídání všech kamarádek pro mě bylo ze začátku chaotické. A musím říci, že mě první díl bavil víc.
I když jsem četla "první díl" tak si ho bohužel vůbec nepamatuji.. ale to nevadí, kniha se může číst i bez toho. Líbila se mi.
Knihu mi půjčila kamarádka,netušila jsem,že již je to druhý díl,příběhů 4 kamarádek.Bohužel nemohu říci,že jsem knihu přečetla jedním dechem.Zpočátku mi vadilo velké množství postav a tudíž jmen.Sotva se trošičku začal rozbíhat děj,již bylo přeskočeno k jiné postavě.Ani hloubka jednotlivých postav,jen opravdu povrchní líčení všedního života,opakující se setkání se stejným scénářem.
Opět pohodové a zábavné čtení, u kterého si lze oddechnout. Osudy čtyř kamarádek, jejich přátelství, každodenní radosti i strasti... První díl Manželek bych hodnotila jako trochu povedenější, ale i u tohoto pokračování jsem se bavila.
Knihu jsem, jako všechny ostatní od této autorky, přečetla jedním dechem. Snad proto,že jsem některé jejich problémy prožila víceméně osobně, snad proto, že jsem tiše záviděla soudržnost kamarádek o kterou jsem ochuzena. Je to velký dar.
Navazuje na Manželky, velice čtivé, odpočinkové čtení, i když život hrdinek jednoduchy není. Moje asi třtetí kniha od autorky,vždy jsem si při čtení odpočinula.
Od autorky jsem četla všechny knihy, toto pokračování knihy Manželky je opět velice čtivé, příběhy jednotlivých hrdinek jsou ze života, radosti i smutky. Tak jaký život je.
První díl Manželky-jsem četla již dávno a protože se mi příběh spolužaček líbil,tak jsem sáhla s chutí po pokračování jejich příběhu.V této knize již kamarádky dospěly a dnes jsou již padesátnice s dospělými dětmi.A samozřejmě,že ani teď se jim rodinné starosti a problémy nevyhýbají. Další čtivá kniha ze života.
První a určitě ne poslední kniha od autorky, kterou si přečtu. Moc příjemné čtení o skutečném přátelství a o životě vůbec. Kniha se skvěle se čte a je opravdu uvěřitelná. Doporučuji a poohlédnu se po nějaké autorčině další.