Manželská zápletka
Jeffrey Eugenides
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/152661/bmid_manzelska-zapletka-550-152661.jpg
4
140
140
Pekná a bystrá Madeleine Hannová pochádza z napohľad normálnej a dobrej rodiny v New Jersey. Leonard Bankhead je príťažlivý mladík, do ktorého sa Madeleine zaľúbi celou silou svojich dozrievajúcich a neraz rozporuplných emócií. Mitchell Grammaticus študuje religionistiku a chce byť svätcom. Všetci traja chodia na Brownovu univerzitu a neskôr sa stanú súčasťou prekvapivého a sviežeho manželského trojuholníka. No a príbeh o ňom je vtipné rozprávanie o dospievaní generácie tridsiatnikov. Na univerzite všetci traja neraz počuli, že román postupne stráca opodstatnenie v literatúre, keď sa z neho vytratí manželská zápletka, no Jeffrey Eugenides ho v tejto knihe prebúdza k životu s neuveriteľnou energiou a dôvtipom.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2012 , Slovart (SK)Originální název:
The Marriage Plot, 2011
více info...
Přidat komentář
Dát knížce tři hvězdičky u mě může znamenat mnoho různých věcí. Někdy takto hodnotím druhé díly, které byly slabší než předchozí, proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Jindy jde o knížku, která sice byla obstojná, přesto se k ní neplánuju znovu vracet. Taky tak hodnotím dílka, od kterých jsem měla mnohem větší očekávání a vidím prostor ke zlepšení. Hra o manželství ale není ani jedním.
Od autora jsem ještě nic nečetla, neměla jsem žádná očekávání a vlastně netuším, jestli se k ní v budoucnu chci anebo nechci vracet. Můj pohled na toto dílko je natolik komplikovaný, že hodnotím třemi a mám potřebu vysvětlit, proč tomu tak je. Knížka je po literární stránce výborně napsaná a autor je laureátem Pulitzera zaslouženě. Přesto se nedá říct, že by byla prvoplánově čtivá. Přiznávám, že jsem samu sebe nachytala při pocitech, že chci knížku zavřít a pustit se do něčeho jiného. Vyloženě jsem se místy musela nutit ke čtení. Zároveň mě ale uchvacovala hodnota, jaká z textu prýští, stejně tak i koncept jakým je "intelektuální román o lásce".
Hlavní hrdinka je studentkou literatury, ale autor vůbec čtenáři neusnadňuje pochopení textu. Často zmiňuje různé autory, které neznám, anglickou literaturu, sémiotiku, rozbory textu, filozofii, s dalšími hrdiny pak i religionistiku... Navíc kniha přetéká popisy a přímá řeč je okrouhnutá na minimum, přestože už tak jde o macka s úctyhodným počtem stran. Zároveň jsem však narazila na mnohé zajímavé myšlenky, které mě donutily k přemýšlení. Víceméně lze knihu oštítkovat jako červenou knihovnu pro chytrolíny. Otázkou je, zda můžu takové dílko doporučit dál.
Já sama nemám jasný postoj ke Hře o manželství, proto ji nemůžu doporučovat bez toho, abych upozornila na to, jak úzké skupince čtenářů je primárně určena. Může se stát, že jí nebudete rozumět. Může se také stát, že rozumět budete, ale přesto se budete při čtení nudit. U mě hodně rozhodovalo aktuální rozpoložení - když jsem byla odpočinutá, vyspaná a plná energie, byla jsem schopná se do textu ponořit. Jindy jsem se ale trápila a bojovala s touhou knihu odložit. Nebylo to snadné čtivo, co vám budu nalhávat. Ale pokud jste ochotni věnovat čtení energii a pozornost, neutíkáte ke čtení pouze v rámci odpočinku, tak potom můžete Jeffreyho Eugenidese vyzkoušet. Já jsem ráda, že jsem si knížku přečetla. Obzvlášť kapitoly věnované Leonardově maniodepresi byly skvěle popsány, dokonce si troufám říct, že nejlíp, jak jsem dosud četla.
Ne, to se nedalo: po sto stranách blábolení o americkém univerzitním životě v 80. letech a anglické (především) velké milostné literatuře jsem vzdala. Dalších 400 stran bych nezvládla, ještě nijak nedělených do kapitol či menších než několika celků o 150+ stranách.
Už autorova povídková kniha Z první ruky mi nic nedala (ale zato vzala čas při hledání smyslu a pointy u jedné každé), takže toto byl druhé a poslední setkání s autorem.
Dielo o ľúbostnom trojuholníku pre čitateľov, ktorí nechcú túto typickú tému červenej knižnice čítať v prevedení červenej knižnice. Toto je prepracovanejšie, hlbšie a najmä ani trochu nie idylické či romantické. Napriek tomu však nebolo pre mňa. Keď scény začnú byť konečne trochu napínavé, nasleduje preskok do iných scén, do ktorých je veľký problém sa začítať. Dej bol prakticky minimálny a vlečúci sa, čo by mi až tak nevadilo ako skutočnosť, že bol prekladaný zdĺhavými opismi a najmä ponormi do oblastí z rôznych odborov. Na jednej strane klobúk dole pred autorovou rozhľadenosťou, na druhej strane to ale ľuďom mimo odboru nič nedá. Ako biologička som rozumela len biologickým pasážam, ale tie literárne, filozofické a náboženské ma riadne nudili. Človek, čo dané diela nečítal a téme sa nevenuje, pri nich skrátka nemá ani obraz ani zvuk a snaha autora priblížiť mu tieto pasáže je minimálna. Ďalej ma neoslovili ani hlavné postavy, aktéri trojuholníka, všetci traja nesympatickí. Leonard bol z nich najhorší a duševná choroba to vôbec neospravedlňuje, ale ani k Madeleine a Mitchellovi som si nevytvorila pozitívny vzťah. Hoci sme sa do ich hláv ponárali niekedy dosť podrobne, aj tak som im a ich rozhodnutiam zďaleka nie vždy rozumela. Príbeh sa dá chápať aj ako učená omáčka okolo obohratých ľúbostných patálií, ktorým však možno uznať aspoň originálny koniec.
Opravdu mistrovské dílo od autora, který mě zaujal už svým Hermafroditem. Kniha v duchu viktoriánského románu, zasazena ovšem do Ameriky osmdesátých let. Nádherně popsané duševní rozpoložení trojice mladých protagonistů, kteří hledají nejenom lásku, ale snaží se najít sebe samých (smysl života). Autor popisuje dramatické peripetie příběhu z pohledu jednotlivých aktérů, pro dokreslení situace seznamuje čtenáře také s jejich rodinnými poměry a společenským postavením.
Eugenides mě tedy opět přesvědčil o svých literárních kvalitách. Román je napsán stylisticky bravurně, hezkým jazykem.
Doporučuji všem, kteří mají rádi silné romantické příběhy bez zbytečné sentimentality a nánosu kýče.
Román skládající se ze vzájemně se proplétajících životních příběhů tří mladých hrdinů, kteří hledají své místo ve světě. Je to nejen "hra o manželství" zkoumající, zda i v moderní době může být toto téma nosné, je to i příběh provokující k hledání odpovědi na otázky: Nakolik je možno se obětovat druhým? Kdy to člověka povznáší? Kdy ho to ohrožuje?
Vcelku čtivé a zajímavé.
Me to nudilo, do cteni jsem se musela nutit. Postavy nesympaticke, nesedel mi ani styl vypraveni a pribeh takovy nijaky. Asi nejsem spravna cilovka teto knihy.
Ze začátku mi dělalo problém se do knihy začíst, ale pak mě to chytlo. Ano, vynechala bych sáhodlouhé rozbory z hodin sémiotiky, i přednášky o kvasinkách....ale jinak to bylo moc pěkné čtení. Postavy byly vylíčeny tak věrohodně a realisticky, že jsem chápala jejich jednání a nemohla nikoho odsuzovat. Hrozně pěkně se mi to četlo.
Knihu jsem si vybrala na základě recenze na nějakém youtubovém kanále. Když jsem ji pak držela v ruce, nadchlo mě, že autor je držitelem Pulitzerovy ceny. Očekávání bylo tedy veliké. Bohužel po přečtení asi 150 stran jsem měla chuť knihu odložit. Samotný námět knihy mi připadá velmi dobrý, ale zpracování samotné mě příliš nenadchlo. Měla jsem problém vžít se do jednotlivých postav, nechápala jsem jejich postoje a motivace. Pasáže obsahující rozbory literárních děl mi přišly natolik nesrozumitelné, že bych k jejich pochopení potřebovala nejen slovník sizích slov, ale také podtrhnout si podmět a přísudek. Myslím si, že to děj nikam neposouvá a kniha by se klidně obešla bez nich. To samé platí o Mitchellových sáhodlouhých duchovních rozvahách. Nejvíce se mi líbil popis Leonardovy choroby a dopad takovéto nemoci na partnerský život dvou lidí a celkem realistické zakončení. Asi jsem jednodušší čtenář bez dobrého vkusu, ale podruhé bych si tuto knihu už asi nevybrala. Já jsem si na této lahůdce bohužel nepochutnala.
Tenhle román není jednoduchá četba, nemyslím příběhem, ten je dobrý. Při čtení mě vícekrát napadlo "kdo má tyhle rádoby intelektuální kecy číst?!"... Sáhodlouhé debaty akademiků nejsou pro mě. Jenže sem to patří. Příběh je totiž z osmdesátých let minulého století, kdy na amerických vysokých školách byly populární přednášky ze sémiotiky a autor to skutečně hodně náležitě předvádí...
Román je především o životě s těžce nemocným člověkem. Jsou tu tři důležité postavy. Madeleine přemýšlí nad vlastní schopností lásky a jaké oběti je schopna jí přinést. Leonard se rozhoduje, zda dokáže své problémy s někým sdílet nebo s nimi bude žít sám. Mitchell přemýšlí nad smyslem vlastního života a hledá vztah k bohu.
Toto není jednoduchá kniha a není pro každého. Tahle kniha, víc než jiná, potřebuje svoje čtenáře. Já bych preferovala méně té sémiotiky, na tohle nejsem. To ovšem neznamená, že příběh sám je špatný.
Tady úplně chápu jak ty nadšené čtenáře, tak ty znechucené.
70 %
V Americe se zřejmě výše inteligence člověka hodnotí podle toho, kolik a jakých knih má v knihovničce, kolik jich přečetl a jak obratně o nich dokáže mluvit. A je úplně jedno, jestli tomu člověku někdo rozumí nebo ne. Vy jste přece četli Fragmenty milostného diskurzu, vy tudíž máte právo nudit ostatní pseudointelektuálními kecy o ničem.
Pro mě další literární zklamání, zajímavé však je, že tentokrát mi nebyly nesympatické jen postavy, kterým chyběly jakékoliv city, ale i samotný autor, jenž se čtenáře pořád pokoušel masírovat intelektuálními řečmi, které vám po určité hranici přečtených stránek začnou lézt na nervy a znechutí vám celou knihu.
Moje třetí a - zatím - poslední kniha od Eugenidese (ale snad brzy zase něco pustí do světa). Opět nezklamal, i když tentokrát to vzal trochu moc navážno. U předchozích dvou knih jsem oceňoval jisté humorné odlehčení, nadhled, v téhle knížce mi tohle koření chybělo. To ale nic nemění na tom, že tu potvrdil svou pověst vynikajícího vypravěče - skvěle vyprofilované výrazné postavy (tedy hlavně ty mužské), ale i atraktivní téma a poutavý příběh s poučením do života (než s někým vstoupíme do manželského svazku, je dobré aspoň na chvíli sundat růžové brýle zamilovanosti a trochu si to promyslet). Špatně se mi kniha odkládala, mít na to čas, byl bych schopen ji přečíst na jeden zátah.
Připadám si znásilněnej a špinavej. Eugenides, autor Sebevražd panen, tentokrát přichází s literární verzí Gilmorových děvčat. Hra o manželství je milostný příběh tří mladých američanů z osumdesátek. Madelaine je rozmachaná pička, co studuje anglickou literaturu 19. století. Určitě vypadá jako mladá Roura Gilmorová. Leonard je depresivní hippie-biolog, kterej nosí šátky a kapsáče. Takže takovej zpěvák Nickelback. A Mitchell je panbíčkářskej ufňukánek, kterej nosí rolák a po škole odjede do Indie, aby pomáhal umírajícím lidem. Načež zjistí, že se mu hnusí utírat prdel starým rozloženým lidem, tak se zase vrátí. Spoiler alert.
Rozmachaná, domýšlivá pička řeší koho bude milovat a proč. Toť hlavní děj. A když si ho nakonec vezme, nasere tim matku, což vlastně trochu chce, aby se chvilku poté zhroutila a volala papá, aby ji koupil jednorožce. Příběh je tak strašně nudnej a předvídatelnej, že si opět gratuluji k mentálnímu sebetrýznění. Jak říkala babička: Well done, pečivo.
Zo začiatku ma kniha bavila, našla som zopár podobností s Madeline, ale po asi 200 stranách ma to už prestalo baviť.
Tá kniha je hrozne domýšľavá, elitárska ... bohatí, bieli, vzdelaní Američania, ich študentské problémy a umelé, intelektuálne debaty. Normálne mi to nevadí, ale tuto to bolo ako päsť na oko, nasilu vtlačené do deja alebo dej bol nasilu vtlačený do všetkých kníh a odkazov na knihy, s ktorými sa kedy autor na svojej škole stretol.
Ťahalo sa to, boli tam povsúvané rôzne "omáčky", a ani ten dej nebol bohviečo. Takéto niečo som už čítala aj lepšie spracované. Na takéto knihy nemám nervy - piplať sa v texte a rozmýšľať, čo tým autor sleduje, aby som potom na záver zistila, že tie informácie boli len na natiahnutie stránok - taká totiž bola polovica knihy.
Pozitívum vidím práve v tých odkazoch na knihy, ktoré som nepoznala a určite sa po nich poobzerám. Taktiež to bolo pekne napísané (určite si chcem prečítať jeho ďalšie knihy),ale hrozne ma to nudilo.
Prvních asi padesát stránek jsem se hodně smála. Bylo to, jako číst si o sobě samé :) Určitě si přečtu znovu s poznámkovým bločkem v ruce...
Tak tohle bylo něco... Náročná kniha. Tři hvězdy dávám za konec. Ten byl jasný a výstižný.
Celkem zklamání. Kniha se mi líbila víc než Hermafrodit, ale připadala mi tak trochu jako čtení na dovolenou-je čtivá, chytlavá, objevuje se v ní milostný trojúhelník a také nejrůznější zvraty, ale že bych v ní našla nějakou hlubší myšlenku, to se říct nedá.
Zpočátku mě děj vůbec nebavil.. Plno odkazů, aluzí, plno nabubřelých řečí studentů, kterým teče mlíko po bradě a ze všeho nejvíc by potřebovali pořádně zapřáhnout! Ale postupem času jsem uvykla tempu a brutálně neosobnímu tónu vyprávění a musím ocenit, jak autor dovedl vykreslit jednotlivé charaktery.
Maddy je presvedčená, že miluje Leonadra s vážnou psychickou diagnózou... Leonard je presvedčený, že má všetko pod kontrolou a ženie sa do svadby s Maddy.... Mitchell je presvedčený, že Maddy je jeho životnou vyvolenou (jej názor nie je dôležitý)... A v tejto spleti vzťahov všetci traja (napriek svojim neochvejným presvedčeniam) predovšetkým hľadajú svoj pevný bod pod nohami, svoje vlastné JA. I keď si to nechcú celkom pripustiť.
Žiadny romantický román z čias J.Austen sa rozhodne nekoná. Dokonca to primárne nie je ani román o láske (aj keď tak názov nasvedčuje). Viac ako o nej vypovedá o komplikovanosti vzťahov, milostných i medziľudských, o váhe vlastných rozhodnutí. O ťažobe skutočnej, klinickej depresie a jej protistrany – mánie. O vyrovnávaní sa s realitou, pod ťarchou ktorej padá väčšina vysnívaných študentských ideálov. Ale tiež o veľkej vášni k literatúre. No a hlavne o tom, že najťažšie zo všetkého je porozumieť sebe samému.
Podľa odbornej kritiky je Eugenides jedným z najlepších súčasných spisovateľov a jeho Hra o manželství patrila v čase vydania k najdiskutovanejším dielam. Čitateľská lahôdka!
Štítky knihy
americká literatura univerzitní román
Autorovy další knížky
| 2009 |  Hermafrodit |
| 2013 |  Sebevraždy panen |
| 2012 | Hra o manželství |
| 2018 | Z první ruky |
Určitě se kniha dala zestručnit a upravit ji do podoby novely. Přidat dialogy, obohatit děj a poškrtat sebelítostné a melancholické monology.
Jsem ale ráda, že tomu tak nebylo.
Děj není nijak převratný - téma nešťastné mladé lásky je všudepřítomné a nedá se v něm dějově přijít s něčím novým. O to více prostoru pak dostává lyrika.
Eugenides velmi přesvědčivě popsal život člověka, který trpí psychickou poruchou, který je sice nadaný, ale zároveň si ve své nemoci libuje natolik, že se sám odsoudl k životu plnému utrpení a samoty.
Popisuje život zajištěného člověka, který pochází z vyšší střední střídy, je úspěšný a nikdy nemusel čelit situacím, které by jej mohly existeniálně ohrozit.
V neposlední řadě popisuje osud někoho, kdo se sám v sobě ztratil a snaží se opět najít.
Všechny tři spojuje jedno - touží po lásce, která, i přes věškerou snahu, je nakonec mine.
Nedovedu si představit, jak křehká a zároveň bohatá musí být duše někoho, kdo napíše příběh, jež zaznamená život ze všech jeho úhlů.