Marcové ídy

20.06.2022

Román je psaný pouze formou dopisů, mezi pisatele například patří Caesar, Clodia z rodu Clodiů-Pulchrů, Kleopatra, Cicero, Catullus a další. Děj se odehrává v době před zavražděním Caesara. Část dopisů je meditativní (zvláště to platí o dopisech Caesara).

Jedná se ovšem o fikci, autor si dopisy vymyslel, ač tedy mohou působit reálně, tak rozhodně nejde o pravdivý historický obraz (je to míchání fikce a historických událostí). Některé postavy v té době byly již dokonce i mrtvé – například Catullus, historickou událost neváhá autor klidně o pár let posunout. Každopádně toto je v úvodu nakonec i zdůrazněno. Celkově je to zajímavě napsané, trošku mi ty dopisy připomínaly jednotlivá dějství v divadelní hře.

22.11.2020

Sychravé podzimní podvečery, hrnek voňavého čaje a tato kniha... Jsem v sedmém nebi.

20.08.2019

Březnové idy jsou knihou pro velmi omezené množství čtenářů. Pokud ji někdo bere do rukou, měl by skutečně vzít na vědomí, že je psána formou dopisů a deníkových záznamů, že tyto jsou spíš psychologické a meditativní, než jakkoli dějové. Navíc autor používá neposloupné řazení těchto fiktivních osobních záznamů, resp. celkem čtyřikrát jde od začátku do konce. Pokud čtete knihu s tímto vědomím (a vědomím, že vám takováto forma vyhovuje a právě takovouto knihu chcete), může vás jedině nadchnout. V opačném případě je lepší knihu jednoduše nečíst. Březnové idy zkrátka nejsou pro každého a ani nejsou knihou pro kteroukoli náladu nebo období v životě.
Mě osobně málo která kniha takhle nadchla. Četla jsem ji relativně dlouho, nebylo s ní kam spěchat. Napětí pochopitelně chybí. Zato můžu říct, že jsem se po delší době konečně dostala k beletrii, která si označení "filosofická" a "meditativní" skutečně zaslouží. Stejně tak byla příjemná psychologie postav. Když jsem si v úvodu přečetla, jaké autor zvolil řazení textu, byla jsem celkem skeptická, ale právě ono neustálé vracení se na začátek dávalo celému příběhu hlubší vyznění. K Březnovým idám se ještě určitě budu vracet.

02.04.2019

Nečekejte žádnou akčnost. Příběh je vyprávěný formou dopisů, z čehož jsem na jednu stranu nebyla zrovna odvázaná, ale na druhou to zase dávalo pocit, že postavám víc vidím do hlav. Caesar a Clodia, to byla inteligentní a jiskřivá paráda myšlenek, zatímco Kleopatra se tu (až na pár výjimek) jeví spíš jako „pipka“ a slavný Catullus, škoda mluvit.
Na 5 málo, na 3 moc.

17.02.2018

Potencionální čtenář by měl vzít na vědomí, že se nejedná o historickou knihu, ale na historii založenou literární fikci, ne nepodobnou románu Jméno Růže od Umberta Eca. Forma je provedena jako série korespondencí a deníkových zápisů (ne nepodobné Drákulovi od Brama Stokera). Čtenář tak získává pouze kusý obraz celého děje a je na něm, aby určité mezery vyplňoval svou představivostí. Postavy (a to včetně Caesara) jsou fiktivními verzemi svých historických základů a je nutno pamatovat, že jejich myšlenky a názory reprezentují více autorovu vizi než skutečnou realitu. Určitě bych knihu doporučil jakémukoliv zájemci o historii Říma, či čtenáři, hledajícímu experimentální formu vyprávění.