Most Svatého Ludvíka krále přehled

30.06.2024

Krásná kniha o různých podobách lásky a o zcela zásadních proměnách v lidském nitru, které zvenčí vůbec nemusí být vidět. Přeloženo skvostnou češtinou (jeden člověk "byl hruběji srouben" než druhý, třetí "karbaníval do bílého rána"...)

A jeden detail má dnes nový význam: Ani bratr Juniper, když lidem přiděloval index dobroty, index náboženské horlivosti a index užitečnosti pro rodinu a když pak tyto indexy sčítal, součty srovnával s dalšími indexy atd. atd., ani Wilder, když si to vymýšlel, asi netušili, že jednou se z podobných absurdit stane v sociologii, antropologii a jinde celý průmysl, kde se budou udělovat granty, vybavovat laboratoře... Inu ironie dějin.

15.05.2024

Byla jsem docela překvapena - jednak schopností autora psychologicky postihnout různé typy a charaktery, ale zejména jistou dávkou humoru a ironie, s jakými Wilder psal o peruánském životě začátku 18. století, o vazbách této kolonie s "mateřským" Španělskem, o roli místokrále, o divadelním provozu těch let atd.
A udivil mne i docela svobodomyslný a výsměšný pohled na tehdejší roli katolické církve v této zaostalé a porobené zemi:
"V Limě žilo cosi, co bylo zabaleno do mnoha loktů fialového brokátu, z něhož vyčuhovala veliká odulá hlava a dvojice perleťových rukou: a to byl arcibiskup. Z kulaťoučkých masíček vyhlížela dvojice černých očí, plných špatné nálady, laskavosti a chytrosti. Zvídavá vroucí duše byla uvězněna v této spoustě tuku, ale protože si nikdy nedovedla odepřít bažanta, či husu, či každodenní nástup římských vín, byla svým vlastním krutým žalářníkem. Někdy se kajícně zahleděl do své tloušťky, ale bolest výčitek byla méně pronikavá než bolest půstu a hned v zápětí zase dumal nad tajuplným poselstvím, jenž pečeně posílala salátu. A aby se potrestal, vedl v každém jiném směru život vskutku příkladný ... Arcibiskup věděl, že většina peruánských kněží je čistá sebranka. Bylo potřebí vší jeho vybrané epikurejské výchovy, aby v této věci nic nepodnikal; opět a opět musil si opakovat své zamilované poznatky: že bezpráví a neštěstí jsou na světě stálými veličinami; že teorie pokroku je klam; že chudí, již nikdy nepoznali blahobytu, jsou bez citu pro neštěstí. Jako všichni bohatci nemohl nikdy uvěřit, že by chudí skutečně mohli trpět. Jako všichni vzdělanci byl přesvědčen, že jenom člověk sčetlý o tom ví, když je nešťasten."
Nejvíce mne však zaujalo vyprávění o tom, jak se františkán bratr Juniper snažil sestavit statistický důkaz o ceně lidských životů na základě číselného obodování dobroty, zbožnosti či užitečnosti každého zkoumaného člověka, a pak: "Sčetl tato indexová čísla obětí a srovnal součet se součtem indexových čísel zachráněných: ukázalo se, že mrtví byli pětkrát lepší zachráněných. ... Roztrhal své výpočty a hodil je do vln ... Rozpor mezi vírou a skutečností je opravdu větší, než se domníváme."
Hezkou knížku (vydání z roku 1930) zdobí též zajímavé ilustrace malířky Toyen - trochu naivní a ne ještě tak vybroušené, jako její pozdější tvorba, ale přesto cenné.