Maria - mateřská tvář Boha
Ctirad Václav Pospíšil
Platí-li, že základním východiskem christologie musí být postava a životní cesta Muže z Nazareta, pak analogicky platí, že základním východiskem mariologie musí být postava a životní cesta Marie z Nazareta, jak ji prezentuje Nový zákon. Posledním ospravedlněním christologie jako teologické disciplíny je naše přesvědčení, že Ježíš je vtělené Slovo, tedy definitivní sebevýpověď Trojjediného a jeho sebedarování nám, pochopitelně neoddělitelné od vylití Ducha, k němuž drama Ježíšova života bytostně tíhne. Analogicky tudíž platí, že poslední ospravedlnění mariologie jako teologické disciplíny musí spočívat v odpovědi na palčivou a pro mnohé také provokativní otázku: Co nám o sobě zjevuje Trojjediný v postavě a životním příběhu Marie z Nazareta? Poměr církve k Písmu je obdobný jako poměr Marie ke vtělenému Slovu. Maria i Boží lid jsou matkami Božího Slova - slova, dávají mu tělo, viditelný a slyšitelný výraz, zároveň jsou ale obě také učednicemi plodu svého lůna. (ukázka z knihy)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2010 | Ježíš z Nazareta, Pán a spasitel |
2002 | Teologie služby |
2010 | Jako v nebi, tak i na zemi |
2010 | Hermeneutika mystéria |
2009 | Archanděl Michael - Dynamický obhájce života |
Útlá knížka o Marii, a jejím poslání ve spásném Božím plánu, není jednoduché čtení, ale přináší nový pohled na Matku Ježíše, jemuž dala život. Zabývá se pohledem na její poslání v životě Syna, který nám dal spásu. Ona, jako Matka, jej nejvíce milovala, a tak nejvíce trpěla spolu s ním. Jakoby nám chtěla ukázat lásku Otcovu: "Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby kdo v něho věří, měl život věčný." (Bible, Janovo evangelium. ) Zabývá se také dogmatem Neposkvrněného početí, kdy Maria byla ušetřena dědičného hříchu pro zásluhy Syna a také článkem víry o nanebevzetí Panny Marie. Tato dvě dogmata vzešla z víry prostého lidu, který Matku Boží měl vždy v lásce a utíkal se k ní ve svých potřebách.