Marie Antoinetta

15.08.2022

Rozhodně jde o jeden z nepropracovanějších životopisů, co jsem četla. Bohužel je trošku přehlcen daty a jmény, kolikrát i o vcelku nevýznamných rodech nebo událostech a informace o životě M.A. jsou místy docela upozaděny. Přitom hlavně kvůli nim si to většina lidí chce přečíst. Já se vlastně nedozvěděla nic nového, víceméně vše už jsem věděla. Ale i tak mě čtení docela bavilo a rozhodně je kniha nabytá informacemi.

18.12.2017

Moje první kniha o Marii Antoinettě se mi nečetla úplně dobře. V životopisech mě nejvíc zajímají informace z běžného života, ale tady je jich poměrně málo ve prospěch úmorného popisu faktů o osobách a okolnostech tehdejší doby. S každou další stránkou jsem se dychtivě těšila na nějaké detaily přímo o Marii Antoinettě a často jsem se nedočkala... Pro mě osobně je tedy kniha plná informací, které mě nezajímají a navíc mnohdy jsou podané tak, že jsem je stejně nepochopila – a to se živím psaním. Autorka měla zřejmě pocit, že čtenář už některé věci určitě ví, a tak není třeba dovysvětlovat. Nebavilo mě luštit ty její náznaky a domýšlet si... Trochu mě rozčilovaly i hojně používané francouzské pojmy – to aby člověk četl s překladačem po ruce.

Ale dávám 3 hvězdy za to, že ten zbytek, který se opravdu věnoval Antoinettě, byl zajímavý, čtivý a detailní a kromě jiného vyvrací mýty, které o ni kolují. Její negativní obraz vytvořily hlavně drby a stejně tak ji drby a intriky nakonec dostaly až pod gilotinu. Bylo mi jí strašně líto a po kapitole, kde ji popraví, jsem si musela jít přečíst ještě něco jiného, jinak bych snad neusnula. Antoinetta zkrátka vychází z této knihy jako sympatická osoba, kvůli které byste se nejradši přesunuli do minulosti a za ruku ji odvedli do bezpečí.

Přestože mám ke knize výhrady, nelituju, že jsem ji přečetla.

19.04.2017

Poutavě napsaný životopis... Zpočátku jsem měla strach, že tak obsáhlou knížku, která není románem, nezvládnu přečíst, nakonec jsem se ale až k poslední stránce úspěšně pročetla. Autorka podává až vysilující výčet informací nejen o samotné Marii Antoinettě, ale i o lidech, kteří se kolem ní pohybovali, o životě ve Versailles nebo revoluci. Knížka ukazuje královnu ve světle, které by ostatní nečekali, a onen provařený mýtus o jedení koláčů a chleba je vyvrácen hned na prvních stránkách. Rozhodně jsem si dokázala z popisu vytvořit nový a odvážím se říct i hlubší a detailnější obrázek doby. Mohu rozhodně doporučit.

15.09.2016

Nevím, jak bych tuto knihu ohodnotila. Určitě bych ji nedoporučila čtenářůum, kteří si chtějí přečíst román, ale těm, kteří chtějí Marii Antoinettu poznat z té faktografické stránky, mohu knihu jen doporučit.

20.01.2016

Výborná kniha s citlivým a hlbokým psychologickým prístupom ku kontroverzne chápanej kráľovnej, na ktorej po celé storočia tkvel biľag nespravodlivých klebiet.
Ocenila som najmä vynikajúce prepletenie osobnosti kráľovnej a vykreslenia dvora a jeho dôležitých postáv s dianím v medzinárodnej politike. Záverečné kapitoly, venované obrazom Revolúcie, boli najgeniálnejším sústom v celom diele.

Jediná vec, ktorú by som vytkla, bol azda autorkin prehnaný úsudok v oblasti dosiaľ neodhaleného vzťahu Márie Antoinetty a grófa von Fersen.
Dôkazy, ktoré Antonia Fraser podáva, sú síce presvedčivé, ale myslím, že unáhlené. Predstaviť si, že niekto ako francúzska kráľovná s prísnou katolíckou výchovou viedenského dvora, z rodinného zázemia so 16-timi deťmi používa kontraceptíva, mi príde trošku absurdné. Rovnako aj Fraserovej citlivá kresba dobročinného srdca Márie Antoinetty, jej zmyslu pre povinnosti a kráľovskú prestíž (ktorú by zakázaná aféra zaručene zruinovala) je absolútne kontraindikatívna k tvrdeniu, že kráľovná mala naozaj s Fersenom pomer.
Pri podobne chúlostivých veciach si musíme uvedomiť, že Mária Antoinetta mala od začiatku fatálne oslabené postavenie v očiach dvora, ktorý ju chápal ako "Rakúšanku" a "cudzinku", nemyslím, že by hodlala svoje už beztak neslávne meno riskovať ešte aj milostnou aférou. Rovnako do toho nezapadá ani jej hlboký zmysel pre rodinu a dôležitú reprezentatívnu úlohu, ktorú ako kráľovna Francúzska zastávala, a už vôbec nie očividne harmonický a nežný vzťah, ktorý mala so svojím mužom (veď aj v kapitole, kde autorka opisuje dlho očakávané naplnenie manželského zväzku, kráľovnú vylíčila ako "extatickú a šťastnú").
Zhodnotiac toto všetko, ako absolútny nezmysel mi príde Fersenova návšteva v Tuileries, kde Fraserová dáva možnosť ich posledného milostného stretnutia. Zrejme celkom zabudla, že kráľovná bola v tom momente už psychicky zruinovaná, zajatkyňa v Paríži, navôkol zúrila revolúcia a jej komnaty boli nepochybne prísne strážené.
Autorka sa v tomto bode z môjho pohľadu nechala väčšmi pohltiť svojou romantickou dušou (ako sa sama vykresľuje vo svojom sčasti autobiografickom diele "My life with Harold Pinter") a tým, čomu sama chcela veriť, než aby pozorne zvážila logickosť svojich úsudkov.

Odhliadnuc od tohto, všetko ostatné - od rozprávačského talentu, politickej situácie, úžasných detailov (nielen) dvorského života, psychologizácie nešťastnej ženy až po ohromujúce kapitoly, opisujúce Revolúciu - bolo majestátne dokonalé.

EDIT:
Akurát som si prečítala oficiálny text distribútora pod názvom knihy a som dosť rozhorčená označením Ľudovíta XVI. za "neschopného kráľa". Premýšľam, či daný človek skutočne čítal Fraserovej dielo alebo študoval dejiny Francúzska 18-teho storočia zo širokospektrálneho pohľadu, pretože v tom prípade by takú ohavnú nespravodlivosť nikdy nenapísal.
Je všeobecne známe, že "nešťastní" monarchovia 18-teho storočia (Ľudovít XV. aj jeho vnuk) sa snažili zaviesť osvietenské reformy (napr. zvrhnutie starého systému Parlamentov v roku 1771, ktoré zrušilo predávanie súdnických funkcií a úplatky a neskôr bolo prebrané samotným revolučným súdnym tribunálom ako vzor), no bola to vždy šľachta a Parlamenty, ktoré robili korune prieky a tým pádom si tieto vrstvy tzv. "pílili pod sebou konár stromu". Zaiste, že títo monarchovia neboli bez svojich fatálnych chýb a slabostí, ale označiť ich na rovinu ako za prosto neschopných považujem za nemiestne odvážne a ja sama by som si niečo také nikdy nedovolila, pokiaľ by som podrobne nepreskúmala obe strany mince.
Možno by si mal nabudúce daný človek lepšie preštudovať fakty a nepodliehať "typickému historickému klišé", ako to sám zopár viet predtým napísal.

26.12.2014

Užasný čtení. Prečteno 3x a ješte párkrát bude. Je videt , že to psala ženská. Zádné nudné opisy politických pozadí ... ač je to bichle čte se to lehce a rychle.

17.09.2014

Asi nejlepší biografie Marie Antoinetty, bez zbytečných klišé a předsudků.

Rozpustilá malá holčička, kterou v 15-ti letech odtrhli od rodiny, zvyků a odvezli z vlasti, aby zpečetila spojenectví královských domů Rakouska a Francie. Může se jí někdo divit, že rebelovala a užívala si života? Dnes by byla celebritou pronásledovanou paparazzi ve stylu Paris Hilton a říkalo by se o ní, že patří ke Zlaté mládeži, ale tehdy už měla být v 15-ti letech připravená na manželství, mateřství a nelehký úděl francouzské královny.