Marie Baťová – první dáma Zlína
Pavel Hajný
Baťa byl nesporně nejvýznamnějším československým podnikatelem, jemuž se povedlo oslovit svým zbožím – ale i svými lidmi – úspěšně celý svět. Víme ale něco o jeho ženě? Marii Baťové? Matce Tomáše Bati juniora, jenž nás nedávno opustil? Úspěchy obou spočívaly i v tom, že si uměli vybrat a vychovat talentované spolupracovníky. Tomáš Baťa to uměl nesporně uplatnit i při volbě manželky, tehdy o sedmnáct mladší Marie, vídeňské Češky narozené v rodině c.k. dvorního bibliotekáře. Vzdělaná mladá žena s nejlepšími školami vládnoucí třemi jazyky si - přesazena do napůl ještě valašské vesnice, napůl už industriálního Zlína - měla nejspíše zoufat. Namísto toho si jej zamilovala a stala se tam úžasnou osobností vyvažující racionalitu svého muže a zvládající s diplomatickou citlivostí i ty nejožehavější problémy. Nebylo jí ještě čtyřicet, když Tomáš havaroval s letadlem a ona zůstala sama. A zanedlouho čelila další výzvě: poté, co se v předvečer války dostala šťastně do Kanady, musel kvůli hrozbě zabavení majetku Němci někdo z rodiny nazpět do protektorátu. Dobrovolně to na sebe vzala právě Marie a jako svého druhu rukojmí pak prožila celou válku ve Zlíně, pomáhajíc rodinám popravených a zatčených. Dáma, jež pomohla financovat Slovenské národní povstání? – Že jsme o tom v životě neslyšeli? – Nebylo divu, předchozí režim, jenž u nás Baťu znárodnil, ba přejmenoval i Zlín, měl na jméno Baťa spadeno. Tím spíše, že všude jinde na světě zůstalo stejně úspěšným. I na tom měla svůj podíl, když se jí po válce podařilo uniknout a shledat se po letech se synem, spatřit vyrůstat vnuky. Je to román? - Není? - Těžko rozhodnout. Mluví se tam přímou řečí, postavy přemýšlejí, milují, nenávidí, to vše svázáno mantinely doby a nemilosrdným odchodem pamětníků. Je to čtivý pokus, jak seznámit národ, jenž nemá mnoho hrdinek, s jednou z nich. Opravdu jich nemáme tolik: Boženu Němcovou, Emu Destinovou, Miladu Horákovou, Martinu Navrátilovou … - Je škoda nevědět o další.... celý text
Přidat komentář
Nesmírně cenná kniha, ale také nesmírně smutná kniha. Není to "jen" životopis manželky zakladatele Baťova světa, geniálního podnikatelského i vpravdě sociálního impéria, ale jsou to dějiny naší země - od Rakouska-Uherska, přes první světovou válku a nově se vyloupnuvší Československo a podnikatelským vizionářům nakloněné první republiky, záhy otřesené světovou hospodářskou krizí a prvními dusajícími hordami za řevu jednoho nýmanda (a přitom teď nám za humny vyskakuje stále výš a důrazněji další skřet a jako pravý otesánek chce a chce a chce víc a hrozí nám další válka...). Celá hrůza předválečná a válečná a zde na konkrétních případech i řada hrůz těsně poválečných, už jen našich - zrádci, udavači, zloději, nemakačenkové konečně dostali moc a získat cizí majetek už bylo v jejich očích jaksi zákonité, na to přece měli nezadatelné právo! (jak majitele/akcionáře z továrny prostě "vyhodili", ještě dávno před znárodněním...). Postupné změny doma, ve Zlíně, celé zemi, Evropě i ve světě, ukázané na životě jedné ženy a jednoho podnikatelského zázraku.
První polovina byla fascinující a povzbuzující, druhá už pak ubíjející, frustrující, neuvěřitelně drsná a skrznaskrz smutná . Ale právě proto asi nutná, pro nás všechny, kteří tuto dobu neprožili a dostávali o ní zcela zkreslené informace, desítky let. Stejně jako o Baťovi. Čtenář jako já skřípe zuby a slzy ukápnou, ale ví, že je to k ničemu, a co hůř, ví, že situace se může opakovat a že s tím jednotlivec udělá jen velice málo.
Pěkná kniha, i když jsem si zpočátku nemohla zvyknout na styl psaní. Jako "komunistické" dítě jsem se o Baťovi a jeho rodině moc nedozvěděla. Po přečtení jsem zjistila, že když přijedu do Zlína, budu se muset více rozhlížet než doposud. Nechodit nevšímavě kolem kina, které bylo ve své době největší v Evropě. Projít se a porozhlédnout beze spěchu. Uvědomit si, že Zlín byl kdysi vzorem pro Chicago, Švýcarsko, Vídeň a další vyspělé země.
Zajímavá kniha. O paní Baťové toho na internetu moc není, takže jsem byla ráda, že jsem se o ní mohla dozvědět více. Určitě to byla výjimečná žena, která si zaslouží obdiv.
Moc zajímavá kniha o silné a statečné ženě.Jen mi bylo líto že jim osud dopřál jen jednoho potomka a tak málo času.
Já to prostě nedočetla, přestože jsem se na knížku moc těšila.Ve větách jsem se ztrácela, kolikrát jsem se musela vracet abych pochopila souvislosti.
Za mě veliké zklamání
Jako bývalá Zlíňačka hodnotím fakta, která mi leccos připomněla. Bohužel český jazyk pana Hajného byl složitý,místy až nesrozumitelný. Také bylo v knize dost gramatických i faktických chyb. Paní Baťová byla za svobodna Menčíková a přitom její bratr byl Menšík? Autor se také vyhnul sporům mezi Tomíkem a jeho strýcem Janem o rodinný majetek.
Alespoň se člověk dozvěděl něco víc o manželce ,, obuvníka Tomáše Bati. Bylo to zajímavé , ale připadalo mi to, že Baťa se oženil s charismatickou dámou z bohatších vrstev , neboť ji potřeboval docela po svém boku. Na druhou stranu ovšem u autora cením zmínku o knihy Botostroj. to tedy cením.Ale co mi tam chyběla a docela jsem byla pak zvědava, zda se objeví zmínka i o trilogii ,, Ohněm proti mečem, lidé na křižovatce život proti smrti do Marie Pujmanové(taky se tvrdívalo v 50. letech, že v těchto knihách kritizovala,,Batův systém. (pouze tyto knihy, které byli vydávány v 50. letech- ostatních vydáních je to trochu umírněné. Jinak tato kniha je rozdělena na paní a pana Baťu. Paní Baťová měla jiný osud- přežila svého manžela. Právě ona se starala o jiné věci než její manžel, ale byli také v té době potřeba. Jinak co v té knize autor popisuje situace po válce, docela tam vidím paralelu z 90. let
Zajímavé čtení o ženě, která žila s workoholikem. Děsivý vývoj doby, přes válku a poté komunisti. A její pocit osamění...
Moc dobře napsaná kniha, čtivá a pro mě jako Zlíňačku jsem získala hodně zajímavých nových informací.
Kniha mne zaujala a přečetla jsem ji jedním dechem. Výjimečný osud, výjimečné ženy se tak konečně díky Pavlu Hajnému dostává do povědomí širší veřejnosti. Takových bílých míst je v naší historii více a tak velmi hodnotím především poctivou snahu o kvalitní životopis, bez zbytečných bulvárních podrobností. Kniha určitě zaujme každého, kdo se zajímá o naši historii a hlavně o osudy těch, kteří jméno naší republiky proslavili po celém světě, jako byl Tomáš Baťa. Jeho žena se na tomto úspěchu podílela nemalým dílem, a titul "první dáma Zlína" si rozhodně zaslouží.
Nádherná pocta výjimečné ženě, kterou osud uvrhl do života, jaký bychom si nevybrali nikdo. I tak jím prošla s laskavostí sobě vlastní a zanechala po sobě nesmazatelnou stopu ve zlínské historii. Nádherná kniha, doporučuji milovníkům baťovské historie i těm, kteří jen zkrátka rádi nahlédnou zpět proti proudu času.
Napsána čtivě. Pro zlínského rodáka nebo obyvatele, který se s historií Baťů potkává léta na každém kroku, bohužel mnoho nových informací nepřinese. Nejzajímavější pro mě bylo mládí (než se Marie potkala s Tomášem) prožité ve Vídni. A pak jsem rozhodně více čekala od poslední etapy života, ale zdálo se mi, že celý závěr knihy už je napsán tak nějak "letem, světem".
Autorovy další knížky
2010 | Marie Baťová – první dáma Zlína |
2015 | Tomáš Baťa zblízka |
2020 | Jan Baťa: Známý neznámý |
1969 | Kde teče Tennessee |
1966 | Televizní hry |
Vetsina svetla se upira na muze od Batu, ale byla tu i zena. Nebylo snadne stat vedle slunce a nespalit se, ale pani Marie to dokazala. Chybi mi v knize vice o jejim osudu po emigraci.